Eucharistie a večeře Páně

Dobrý den, jsem katolička a manžel je protestant. A teď jsem dostala takovou otázku, která by mne nikdy nenapadla a to je otázka toho, že katolíci nemohou se účastnit protestanské večeře Páně? Studuji různé materiály a zajímá mne, jak je to opravdu. Potřebovala bych pomoci s tím najít opravdu cestu k tomu, jak o tom mluví církevní dokumenty a jaký postoj k otázce existuje a jak se mění. Našla jsem odkaz na návštěvu Jana Pavla v Německu, který tuto otázku začal řešit. Ale vůbec se nevyznám v tom, jak se opravdu poctivě zorientovat. Děkuji za radu.

Dobrý den,
děkuji za dotaz, který jste položila na naší lince důvěry. Velmi se omlouvám za zpoždění odpovědi. Rozumím, že pro Vás není snadné se zorientovat.

Nemožnost sv. přijímání je velkou bolestí a viditelným znamením rozdělení mezi církvemi, které trvá.

K této otázce máme na našem webu zveřejněny 2 odpovědi, doporučuji je k přečtení, viz:
https://www.vira.cz/texty/otazky-a-odpovedi/eucharistie-u-evangeliku
https://www.vira.cz/otazky/problem-prijimani-eucharistie-u-jine-cirkve.html


Katolická církev vnímá, že podstatou sv. přijímání je sjednocení s Kristem a také se všemi, kdo patří k jednomu tělu, tj. s církví. Je to vlastně svátost jednoty, ona sjednocuje s Kristem a s církví. Pokud jsou však křesťané ve viditelné nejednotě mezi sebou, bylo by pokrytecké dělat, že je vše v pořádku, a přijímat znamení jednoty (eucharistii). Nezáleží to jen na víře a touze po jednotě jednotlivých lidí účastných bohoslužby, ale na konkrétních krocích budování viditelné jednoty na úrovni celých církví.
Proto zatím pro katolíky není možné přijímat v protestantských církvích.

V protestantském pojení je chápání jiné. Většinou jsou pokřtění lidé pozvaní k přijímání, aniž by se předpokládalo, že přijímají zároveň víru církve.

Dovolím si připojit ještě informaci o přijímání eucharistie nekatolíky: Všeobecně můžeme říci, že protestanté nemají přijímat v katolické církvi. Existují ale výjimky určené vážnou a naléhavou potřebou, například v případě nebezpečí smrti, nebo když někdo nemůže přijmout svaté přijímání ve své církvi, protože je stovky kilometrů od nejbližšího kněze a kostela, nebo v komunismu v případě vězení, kde nebyli přítomni kněží apod. Katolická církev nabízí také výjimku pro smíšená manželství. Tato výjimka je udělena tehdy, když manželé prožívají rozdělení u stolu Páně jako tíživou situaci, kterou trpí jejich pár, popřípadě děti. Je k tomu zapotřebí rozhovoru s knězem. Předmětem takového rozhovoru je víra v přítomnost Krista v Eucharistii a vysvětlení všeobecných podmínek přijetí této svátosti. Prostřednictvím dotyčného kněze nebo pak prostřednictví vikáře pro pastoraci je třeba požádat o udělení výjimky místního biskupa.

Existuje také pojem ´intercommunio´, tzn. situace, kdy přijímají Večeři Páně členové dvou církví u sebe navzájem. Tato otázka byla z luteránské strany ústředním tématem setkání papeže Františka s jedním luteránským sborem v Římě. Jedné luteránské ženě, manželce katolíka, papež odpověděl takto:
“Na otázku o společné Večeři Páně pro mne není lehké odpovědět, zvláště pokud je tu s námi takový teolog jako kardinál Kasper! Bojím se! Myslím si však, že Pán řekl: To konejte na mou památku. Když se tedy účastníme Večeře Páně, vzpomínáme a napodobujeme – děláme totéž, co Pán Ježíš. A Večeře Páně jednou nastane, bude tu konečná hostina Nového Jeruzaléma, ale ta bude poslední. Jak je to však se společnou poutí?, ptám se a nevím, jak odpovědět. Souzním ale s vaší otázkou a ptám se, je-li společná Večeře Páně cílem pouti anebo viatikem na cestu. Přenechávám tuto otázku teologům, těm, kteří rozumí. Pravdou je, že společná účast předpokládá absenci rozdílů, společnou nauku. Zeptám se ale – nemáme snad tentýž křest? Pokud ano, musíme kráčet spolu. Vy zde dosvědčujete společnou cestu, která je velmi hluboká, protože je cestou manželství, rodiny, lidské lásky a sdílené víry. Máme tentýž křest. Když cítíte, že jste zhřešila – já se cítím velkým hříšníkem – předstoupíte před Pána a prosíte o odpuštění. Když zhřeší váš manžel, jde za knězem a žádá o rozhřešení. Jsou to prostředky, které křest udržují naživu. Když se spolu modlíte, onen křest roste a posiluje se. Když své děti učíte – a to luteránským i katolickým jazykem, kdo byl Ježíš, proč přišel na svět a co udělal, děje se totéž. Otázkou zůstává Večeře. Existují otázky, které si člověk může zodpovědět pouze v upřímnosti sám k sobě a navzdory chabému teologickému osvícení, které mohu vnést. „Toto je mé tělo, toto je má krev“, řekl Pán, „to konejte na mou památku“. To je viatikum, které nám pomáhá na cestě. Velmi jsem se přátelil s jedním biskupem episkopální církve. Bylo mu necelých padesát let, byl ženatý a měl dvě děti a trpěl tímto vnitřním neklidem: manželka a děti byli katolíci, zatímco on biskup. V neděli doprovázel rodinu na mši a pak chodil sloužit bohoslužby do svého společenství. Byl to krok k účasti na Večeři Páně. A pokračoval v tom, dokud si ho Pán nepovolal. Byl to spravedlivý člověk. Na vaši otázku tedy odpovím jinou otázkou: Co mohu s manželem dělat, aby mne Večeře Páně doprovázela v mé cestě? To je problém, který si každý musí zodpovědět. (….) A stále se vztahujte ke křtu a vyvozujte z něj vše další. Jedna víra, jeden křest, jeden Pán, říká sv. Pavel. Nikdy si nedovolím udílet nějaká povolení, protože to není v mé kompetenci. Jeden křest, jeden Pán, jedna víra. Mluvte s Pánem a jděte dál. Více si neodvážím říci.“ (Řím, 2015, zdroj - rádio Vatikán)
Mám chuť vyzdvihnout: „Stále se vztahujte ke křtu, vyvozujte z něj vše další, hledejte cestu v modlitbě...a jděte dál.“

V současné katolické komunitě s povoláním k ekumenismu (Komunita Chemin Neuf v Tuchoměřicích) se každý den modlí za jednotu těmito slovy: „Dej nám prožít utrpení z rozdělení!“ Myslím tedy na vás oba, kteří takové utrpení prožíváte, a doufám a pevně věřím, že najdete cestu dál.

Držím Vám palce

V modlitbě Anna



PS: Modlitba za jednotu podle opata Paul Couturiera:

Pane Ježíši,
který ses modlil, abychom byli jedno,
prosíme tě za jednotu křesťanů
tak, jak ty chceš,
a skrze prostředky, které ty chceš.
Ať nám tvůj Duch dá prožívat utrpení z rozdělení,
vidět naše hříchy a důvěřovat v naději,
která je nad všechno očekávání. Amen.

Podrobnější info můžete čerpat z níže uvedených zdrojů (lze stáhnout na www.církev.cz):
(1) Direktář k provádění ekumenických principů a norem (z r. 1993, Papežská rada pro jednotu křesťanů)
(2) Společenství ve svátostech (Česká biskupská konference, 2002, pozn.tento dokument konkretizuje v detailech pro Čechy Direktář k provádění ekumenických principů a norem v bodě 1)
(3) Kanonické právo katolické církve, článek 844 (existuje online)

viz také Může evangelík ke katolické eucharistii?

Kategorie otázky: Církve, hnutí, ekumenismus