Nějak se mi zamotává život a já nevím kudy kam

Dobrý den,

obracím se na Vás s prosbou o radu. Nějak se mi zamotává život a já nevím kudy kam. Ačkoli jsem od rodičů odešla už dávno, žiju stále sama. Mám pár přátel, docela dobrou práci, aktivně sportuji, chodím do společenství věřících, ale přesto se cítím sama. Od mládí jsem svůj smysl života viděla v tom, že budu mít muže, děti, … Místo toho jsem stále sama se svojí lehce introvertní povahou…. Což také není nic moc při hledání partnera.
…
Mám pocit, že stále hůř hledám důvody k tomu, abych žila. Vím, že je to rouhání. Vím, že jiní lidé řeší daleko svízelnější životní situace, že bojují o přežití atp. Proto se před Pánem Bohem stydím za všechno své zoufání si. Vím, že to není dobře – a často si říkám, že mě takhle Bůh nemůže mít rád. Mě, takovou nedokonalou, chybující, s příšerným zmatkem v hlavě.
…
A to samé cítím i při hledání partnera… Jak by mne nějaký muž mohl mít rád? Co mu můžu nabídnout? Mám pocit, že se musím "přetvařovat a přikrášlovat". Vždyť to bylo/je ve všech pohádkách a romantických filmech - lásku získávají krásné princezny. A já nejsem ani krásná a ani princezna. Kdyby nějaký muž viděl moji duši obnaženou - mne - takovou jaká opravdu někdy jsem - zamindrákovaná, tápající, nejistá…, tak by utekl a ani by se neotočil.

Toužím po lásce a přitom se jí bojím. Jde toto, co si s sebou nesu již tolik let nějakým způsobem vyléčit, změnit?

Milá …

čtu si Vaše řádky a přemýšlím o tom, zda jste někdy zakusila, že Vás má někdo opravdově rád. Takovou, jaká jste, bez jakýchkoli podmínek a požadavků. Nevím, jestli jste to zakusila od nějakého člověka – rodičů, bratra, sestry, tety, babičky, přítele, kamarádky... Nevím ani, jestli jste to zakusila od Boha. Být milovanou jedinečnou královskou dcerou. Chtěnou, opečovávanou, hýčkanou, vychovávanou s láskou a porozuměním i s určitou pevností a jistotou.

Nevím, jestli o tom teď přemýšlíte Vy sama a nevím, jaká je Vaše odpověď. Ale jsem opravdu přesvědčena, že Bůh každého - každou z nás opravdu miluje a chce pro nás dobré. A chce, abychom to nějak zakusili – někdy zprostředkovaně přes jiného člověka, někdy přímo od něj.

Každý z nás je jiný, vyrůstáme v nejrůznějších rodinách a podmínkách, máme za sebou pestré a odlišné zkušenosti. Každý máme jinou „startovací čáru“. A Bůh ví, co vše už jsme prožili, co nám daroval, jaké rány a nespravedlnosti jsme utržili a podle toho nás vede, napomíná, hýčká, objímá, vychovává, uzdravuje, proměňuje… Věřím, že on nejlépe ví, co a kdy potřebujeme.

Nevím, proč jste zrovna tam, kde teď jste. Ale vím, že Bůh velmi stojí o důvěrný, blízký vztah s každým z nás. I o Vás moc stojí. Chce abychom ,,měli život a měli ho v hojnosti...“ Je velmi dobré vylévat před Bohem své srdce. Klekněte si před kříž nebo si najděte nějaké místo, kde je Vám dobře, a řekněte Ježíši o všem, co Vás tíží a trápí. I o svém studu, o své samotě, o svém zklamání, o tom, že nerozumíte tomu, co se teď ve Vašem životě děje, o svých touhách a přáních.......... A proste Boha o světlo, o ukázání a nasměrování Vaší cesty, o nějaké znamení, krůček, který máte udělat.

Ptáte se, jestli je možné změnit nebo vyléčit to, co si nesete již mnoho let. V Lukášově evangeliu 1,37 je napsáno - ,,u Boha není nic nemožného!‘‘. Připomínám to, co asi víte – ,,evangelium‘‘ znamená ,,radostná zvěst‘‘ ,,dobrá zpráva‘‘. To je dobrá zpráva i pro Vás. Odpověď na Vaši otázku i obavy. Bůh může opravdu vše. Jak to udělá, to nevíme. Ale má mnoho možností a jeho způsob je vždy velmi vynalézavý a velmi osobní.

Je důležité, abyste všechnu svoji minulost opravdu předala Bohu a prosila jej o uzdravení, proměnění. Píšete, že chodíte do společenství věřících, sportujete, to všechno je moc dobře. Pokračujte v tom a hledejte dál, co byste pro sebe mohla udělat – to, co byste chtěla opravdu Vy sama, ne to, co by si přáli druzí, jakou by Vás chtěli mít. Hledejte a ptejte se, jak Vás vidí Bůh. Myslím, že nejvíce ze všeho stojí o naši pravdivost. Pak nám může dobře odpovědět.

Pokud je to ve Vašich možnostech, moc bych Vám doporučovala jet alespoň na týden na nějaká duchovní cvičení. Abyste se opravdu zastavila, přiblížila se Bohu, zakusila jeho lásku a péči. A v klidu a pokoji rozlišila, kde je Vaše místo, kde by Vás Bůh rád měl, pro co máte ty správné dary a předpoklady. Nevím, jestli Vás čeká život v manželství, ale rozhodně není Boží vůle, abyste byla sama a byla z toho smutná a nešťastná, dokonce až tak, že by Váš život ztrácel smysl. Život každého z nás má obrovskou cenu, jedinečný smysl. Proč by za nás jinak Ježíš dal život? Je ale třeba tento smysl s Boží pomocí hledat.
Někde a někomu určitě moc chybíte.

P.S.: Pokud neznáte knihu Chatrč Paula Younga , velmi Vám doporučuji si ji přečíst. Z mého pohledu je to terapeutická kniha, při které můžete opravdu zakusit Boží lásku. Nenechte se odradit úvodním příběhem. Mohla by Vám pomoci, posunout se o kousek dál. Velmi často si totiž do představ o Bohu promítáme zkušenost s našimi rodiči nebo jinými blízkými lidmi. Není divu, že pak i u Boha předpokládáme, že bude náročný, že si jeho lásku musíme zasloužit, že se mu nemůžeme líbit takoví, jak se sami vidíme. Ale Bůh je opravdu jiný než my lidé. A velikost a úžasnost jeho lásky si asi neumíme vůbec představit.

A ještě k té obavě, že každý muž musí utéci před nejistou a tápající ženou - nemyslím si, že je mnoho mužů, kteří hledají suverénní a sebevědomou ženu. Možná to je právě velká šance pro muže, kteří rádi nabídnou oporu, pevnost, jistotu..... Někdy právě my ženy svoji nejistotu maskujeme jistotou a určitou chladností a tím muže odrazujeme. Bůh nás stvořil jako muže a ženu a máme společně vytvořit jeho obraz. Naše společné soužití není pohled do zrcadla, ale spolupráce, vzájemná podpora, doplňování toho, co druhému chybí. Tak se nebojte a důvěřujte a hledejte.

Přeji Vám pokoj a radost do každého nového dne. Kéž Vás Bůh naplňuje důvěrou a nekončící nadějí.
Pokoj Vám.

Kategorie otázky: Sebepřijetí