Diskuze na fb

Krásný den,
v jedné z křesťanských skupin (na fb) jsem viděla sdílený příspěvek a odkaz na stránku s nabídkou pomoci pro lidi trpící různými formami sexuální devidace. V komentářích se strhla "bouře", že každého s jakoukoli úchylkou je třeba automaticky zavřít, všichni jsou stejní atd.

Překvapilo mě, že tohle psali lidé, které znám, křesťané, kteří hlásají lásku, úctu, atd. Můj názor, že  bychom měli těmto lidem dát šanci, pokud se chtějí léčit a vyhledají pomoc, podpořilo jen velmi málo lidí. Naopak následovala další smršť, že takové lidi podporujeme, co oběti atd.

Myslím, že pro lidi, kteří trpí jakoukoli úchylkou, to není jednoduché. Určitě mají sami obavy vyhledat pomoc, právě ze strachu z opovržení. A takový přístup většinové společnosti jim moc odvahy nedodá. Líbí se mi "heslo": nemůžeš za svoje pocity, můžeš za svoje činy.

Jaký na to máte, prosím, názor? Mohou být lidé, kteří mají deviantní  sexuální představy, ale snaží se spolupracovat, navštěvují terapie, i přes takové myšlenky spasení a Bohem milovaní? Vždyť přece nedělají nic nezákonného...

Děkuji za odpověď.

-redakčně upraveno-

Vážená ...
to, že si někteří lidé pletou zásadovost s arogantní hrubostí, je, bohužel, smutnou skutečností i v rámci křesťanských společenství. Přínosem takových jedinců i skupinek je snad jen to, že slouží jako odstrašující příklad. Ale k Vašim otázkám:

Ježíš Kristus nepřišel soudit (a tím méně odsuzovat), ale spasit všechny lidi. Z toho vyplývá, že ani my, kteří se považujeme za jeho učedníky, nemáme nikoho odsuzovat. Rozlišujeme člověka a jeho skutky. Je-li nějaký konkrétní čin nebo postoj odsouzeníhodný, je třeba ho jako takový identifikovat. Ale vždy v duchu výroku: „Nenávidím hřích, ale miluji hříšníka“. Tato láska se může projevit na řadu způsobů. Jedním z velice náročných a proto i cenných je bratrské napomenutí. To však nemá nic společného s obecnými soudy, povýšenectvím nebo třeba posměchem.

Bůh miluje všechny lidi. Svým způsobem ani nemůže jinak. Miluje a respektuje. Respekt se může projevit i tak, že bere lidská rozhodnutí vážně – a to i ta, která v posledku mohou vést ke zničení samotného člověka.
Nebe není otázkou zákonnosti, ale víry, která je ovšem bez skutků mrtvá. Představy, vášně, emoce, nápady, vtíravé myšlenky – to vše jsou skutečnosti, které nemáme zcela pod kontrolou a katolická morálka je považuje za mravně nelišné, ani dobré, ani zlé. Mravní kvalitu jím dodáváme my tím, jak s nimi dále pracujeme. Nemohu za to, že mi fantazie vykouzlí v mysli silně sexuálně exponovanou scénu. Mou odpovědností je, jak s ní naložím. Mohu ji nechat odejít, jak přišla, mohu se jí chopit a začít ji v duchu rozvíjet, mohu v modlitbě prosit, abych jí byl zbaven. V mé reakci je má odpovědnost.

Kategorie otázky: Dějiny církve, výhrady k církvi, Sexualita jiné