Dělej si co chceš, když na to máš prachy, církev tě z toho vyseká

Mám dotaz ohledně odpustků, moc tomu nerozumím. Musím se přiznat, že nejsem úplně věřící, ale velice mě zajímá historie církve a náboženství. Pokud se nemýlím tak v deseti přikázání jsou věci, který člověk nesmí dělat jako zabíjení, kradení, lhaní atd. Jenomže ve středověku (nevím jak je to dnes) si mohl člověk koupit tyhle universální odpustky, jejíž cena se odvíjela od provinění. Takže člověk mohl klidně vraždit, znásilňovat nebo krást a pak mu stačilo jenom si koupit odpustek a jeho duše byla čistá. Takže šlechtici, podvodníci a další bohatí lidé si mohou koupit čistotu, ale chudí dělníci, řemeslníci atd když něco provedou tak na odpustek nemají peníze a jejich duše je zatracena.

Ptám se sám sebe, kde je v tom spravedlnost a na co bůh potřebuje peníze lidí, když si je může vytvořit. Vždyť církev vlastně porušuje desatero tím, že od lidi krade peníze. Církev je snad něco víc než bůh, že si může porušovat desatero a mastit si na tom kapsy? Pokud vím, tak v bibli není o církvi ani slovo, tak proč je lidí tenkrát poslouchali, stačilo si přece koupit bibli a řídit se podle ní a né podle církve.

Z toho co z historie víme, tak inkvizice a církev byla banda magorů (s prominutím), kteří mučili a vraždili nevinný lidi, nechali se uplácet a vytvářeli svaté války na získání dalších pozemků a majetku. Myslíte, že tohle by kristus nebo bůh chtěl? Aby nějaký kat v inkvizičních kobkách stahoval lidi z kůže zaživa a říkal tomu boží spravedlnost? Byli placený církví, takže opět ať už spáchal sebe horší zločin proti lidskosti tak kat vlastně neporušil desatero.

Jde mi o to, když se nad tím zamyslím, že víra je jako politika, když máte dost peněz tak neexistuje zločin, který by se nedal zaplatit. Nechci nikoho urazit jen mi připadá pokrytecké, že pokud máte peníze, církev vás vyseká z každého hříchu. Desatero by se mělo přepsat na "dělej si co chceš, když na to máš prachy", alespon takhle to vidím, když se nad tím zamyslím.

Prosím vás o vysvětlení, musím se nejspíš v něčem mýlit.

Vážený...,
díky za Váš dotaz, resp. za komplex dotazů, pokusím se je ve vší stručnosti zodpovědět:

1. Odpustky - zde opakujete takový rozšířený mýtus, že v církvi bylo možno, např. ve středověku, zakoupit odpuštění hříchů. Tak tomu ale nikdy nebylo. K odpuštění hříchů dochází u zpovědi (neboli svátosti smíření), kdy člověk vyzná své viny a má vůli se svých hříchů do budoucna vzdát. Zpověď i odpuštění vin, které Bůh, jak věříme, v této svátosti daruje, byly a jsou vždy zadarmo. Jiná věc jsou "tresty za hříchy", kterých se Vámi zmiňované odpustky týkají. Každý hřích má totiž nějaké (sociální) důsledky, a to i tehdy, pokud byla vina odpuštěna. Dám jednoduchý příklad: to, co způsobil Adolf Hitler a nacionální socialismus, nezmizelo v dubnu 1945 ze světa (a nezmizelo by ani tehdy, pokud by např. Hitler před svou smrtí litoval a viny by mu byly odpuštěny). Důsledky všeho toho dění žijí až do dnešních dnů a ovlivňují celé generace lidí z mnoha zemí, kteří by jinak s tou jednou konkrétní vinou neměli nic společného. Od nejstarších dob církev věřila, že i důsledky našich vin, resp. tresty za ně, mohou být nějak "odčiněny", například poutí nebo nějakými skutky milosrdenství apod. Ve středověku se skutečně vyvinula praxe, kterou naznačujete, stala se ale také předmětem tvrdé kritiky (klasicky Martin Luther) a byla opuštěna. Znovu opakuji, že odpuštění hříchů si nikdy koupit nešlo.

2. "Tahání peněz" - asi bych potřeboval nějaké konkrétní příklady. Obecně připomínám, že diskuse o chudobě církve je velmi stará a teologicky dost komplikovaná. Primárně měl a má majetek sloužit poslání církve, tj. šíření Božího království. V minulosti to byla především církev, kdo provozoval rozsáhlou charitativní činnost, školy, špitály, chudobince, i velká část těch slavných tzv. desátků byla vydávána na chudé.

3. "Církev v Bibli" - tak tady bych si Vám dovolil oponovat, o církvi je v Bibli mnoho slov. Ježíš přece během svého působení položil základy jejího společenství, povolával učedníky, lámal s nimi chléb (pozdější bohoslužba), zkrátka chtěl obnovit Boží lid, který se z Izraele rozšířil i na ostatní národy. Mimochodem ani Nový zákon by bez církve, tj. bez společenství učedníků a učednic, kteří nejprve ústně předávali Ježíšovo poselství, nevznikl.

4. Inkvizice - zase by to bylo na dlouhé historické pojednání. Jistě to není věc, kterou by se církev mohla chlubit. Na druhou stranu nepodléhejte stereotypům a mýtům, které kolem ní panují. Naprostá většina trestů, které inkviziční soudy ukládaly, nebyla tím stahováním z kůže, o kterém píšete. Také počty obětí, se kterými se někdy operuje - údajné desítky tisíc - jsou ve světle seriózního historického zkoumání velmi silně přehnané. Známé jsou např. statistiky z Říma, tj. ze sídla papeže, z let 1550 - 1600 ("zlatá léta" inkvizice): ve zhruba dvou tisícovkách inkvizičních procesů padlo zhruba 70 hrdelních trestů. Samozřejmě to nikterak nechci zlehčovat, je to hrozné a nekřesťanské a každá nevinná oběť je hanbou církevních dějin. Na druhou stranu nechávám na Vašem zvážení počty obětí, které mají na svědomí různé (nejen) politické systémy a ideologie, které byly a jsou hrdé na to, že nemají s křesťanským náboženstvím nic společného. Upozorňuji také na to, že v mnoha zemích působila světská inkvizice (Španělsko) a že mnohem brutálnější inkvizice než ta "katolická" fungovala např. v některých protestantských městech (Amsterdam).

 

Kategorie otázky: Církev, společenství křesťanů, Dějiny církve, výhrady k církvi