Čtyři dohody - Jaroslav Dušek; koncept vnitřního dítěte

Dobrý den, všechny vás zdravím.

No jak začít? Jsem věřící v Boha, křesťan. Mám manžela, který nechodí do kostela, ale věří v Boha, jako "velké dobro". Obdivuji na něm, jaký má nad věcmi nadhled, jak je ukotvený, pozitivně vnímá sám sebe i druhé. Můžu říct, že v mnoha věcech a situacích jedná lépe než mnohý jiný křesťan. Až mu to i tak trochu závidím. 

Netrpí žádnou nemocí, a narozdíl ode mě nepotřebuje doktory. To já jsem pořád z něčeho vystresovaná, něco v sobě řeším, a pak např. trpím na bolest zad.
A k tomu směřuji. Každý člověk je od narození  nějak ovlivňován - něco do nás vtiskli rodiče, něco okolí, situace atd..ty dobré ale i ty špatné. A s tím žijeme, aniž bychom si to uvědomovali. To špatné, s čím žijeme po celý život, nám dělá problémy, aniž bychom si toho všimli.

Myslím, že se na tom ale dá pracovat - odstranit to v sobě samém, uvědomit si to a odpustit atd... Začala jsem poslouchat herce Jaroslava Duška - Čtyři dohody. Přijde mi, že na jeho přístupu k sobě samému,  k fyzickému ale i duševnímu zdraví skutečně něco bude. Oslovuje mě meditace, zklidnění se, zvláště v tomhle stresujícím světě.

Jaký máte názor na to, že nemoc, ať už máte jakoukoli, si člověk přivodí sám a nemoc přichází tam, kde člověk má v sobě něco zablokovaného, kde má nevyřešenou minulost, vztahy, atd.?  

Metody Duška a postoj k životu vnímám jako velmi pozitivního. Co na to víra? Myslím si, že mnoho křesťanů Duška poslouchá, ale mnoho odsuzuje. Proč? Nebo se to s křesťanstvím vylučuje? Slyšela jsem o meditaci vnitřního dítěte. Mám z toho dobrý pocit z pohledu psychologického. Tohle mi může pomoci řešit sebe samou i např. v práci. Co na to křesťanství?

A poslední dotaz prosím, to už je bokem, tzv. kvantování z hlediska fyziky a mozku. Je na tom něco špatně z hlediska víry? Nebo např. podvědomě si budu přát věc i blbost, vypustím to z hlavy, a ono se mi to splní. Což se mi dělo, aniž bych tehdy o tom nějak vůbec přemýšlela a zkoumala to. Jak to tedy je?
Moc vám děkuji za objasnění krásný den!

Dobrý den,

děkuji za Vaše dotazy. Těší mě, že si kladete různé otázky o svém životě, o svém zdraví a světě vůbec a že se na ně snažíte hledat odpovědi. Křesťanská víra a zejména Písmo svaté nám poskytuje (díky Bohu :-)) mnoho informací o tom, jak bychom měli správně žít a co v různých situacích dělat. Věnuje se i tématu zdraví a nemoci. Názor, na který se ptáte - totiž že bychom si nemoci způsobovali sami - mi nepřipadá úplně správný, a to z několika důvodů. Tak především bychom upírali Bohu jeho působení - vše (včetně života, smrti, zdraví, nemoci a dalších záležitostí člověka) je nakonec součástí Boží vůle a Božího plánu. To, že tomu někdy nerozumíme nebo nám to připadá nespravedlivé atd., je jiná věc. Dále existují nemoci, které pravděpodobně nemají psychologické příčiny. Např. pokud bude někdo pít vodu z řeky, která je znečištěna radioaktivním odpadem, dostane dříve nebo později rakovinu. Nebo když bude žít v nezdravém ovzduší, dostane nějaké respirační onemocnění, astma apod. Takový člověk nenese žádnou vinu, kromě toho, že byl ve špatnou chvíli na špatném místě. A to zde nezmiňuji úrazy, nešťastné náhody atd.

Máte samozřejmě pravdu, že nemoc vždy obsahuje nějakou psychickou komponentu - minimálně nějaký náš postoj k našemu tělu, zdraví; dále to, jak nemoc prožíváme nebo jak k ní přistupujeme. Dále nemoc může být způsobena nějakým prodělaným traumatem nebo traumatickou zkušeností v dětství či dospívání - tím se zabývá psychosomatika. A v neposlední řadě jde o naši psychickou odolnost, která určuje, zda a případně jak rychle se s nemocí vypořádáme. Není možné ale na základě poznatků dnešní medicíny říci, že všechny nemoci mají výhradně psychologickou příčinu nebo že bychom si za ně mohli pouze sami svými nezpracovanými tématy.

Zdá se mi také, že si možná některé své nemoci kladete za vinu, což bych Vám rozhodně nedoporučoval dělat, protože by Vám to mohlo ještě přitížit. Lepším a zdravějším postojem bývá nemoc přijmout, vzít ji vážně a místo toho, abychom se dívali do minulosti, spíše se s nadějí dívat do budoucnosti a snažit se vyléčit s pomocí odborníků - ať už lékařů, nebo právě psychologů / psychoterapeutů, kteří se např. specializují na psychosomatická onemocnění. Případně o svých problémech promluvit s knězem, kterému důvěřujete.

Pokud jde o čtyři dohody, tak tento koncept, resp. kniha, případně divadelní hra p. Duška obsahuje vcelku přitažlivé návody na život a odlehčenou formou se dívá na těžkosti lidského života. Nicméně odkazuje na moudrost možná vůbec neexistujícího národa (viz https://cs.wikipedia.org/wiki/Tolt%C3%A9kov%C3%A9) a dále jsou tato pravidla zaměřena na vlastní aktivitu člověka, nikoliv na dialog s Bohem, a neobsahují pozvání Boha (pro křesťany Ježíše Krista) do našeho života, takže se obávám, že jsou s křesťanskými zásadami spíše neslučitelné.

V některých psychologických aspektech - např. nebrat si věci osobně, nesnažit se věci dělat perfekcionisticky - obsahují užitečné tipy pro praktický život a mohou být člověku prospěšné. Křesťan by je však neměl povyšovat na nějaká univerzální pravidla, protože jak víme od Ježíše Krista z jeho odpověděl na otázku, které přikázání je v Zákoně největší: „Miluj Pána, svého Boha, celým svým srdcem, celou svou duší a celou svou myslí.' To je největší a první přikázání. Druhé je podobné: 'Miluj svého bližního jako sám sebe.' Na těch dvou přikázáních spočívá celý Zákon i Proroci“ (Matouš 22,37-40).

Koncept vnitřního dítěte je v psychologii, resp. psychoterapii používaný a lepší péče o tuto naši citlivější část může přinést úlevu, nicméně bych doporučoval věnovat se tomuto poměrně složitému procesu s pomocí a pod vedením nějakého zkušeného terapeuta. A pokud jde o plnění našich přání např. pomocí dosud nevysvětlitelných mechanismů, raději bych s tím na Vašem místě také neexperimentoval a raději svěřoval své modlitby Bohu Otci a prosil bych, aby se stala především Jeho vůle, nikoliv vůle má. Bůh není „automatem“ na přání a možná místo prosebných modliteb bychom se více měli modlit modlitby děkovné - za všech okolností a ve všech situacích Bohu děkovat - za náš život, za naše blízké, za vše, co se nám děje, i když se nám to někdy nelíbí. Ale jak jsem již psal, někdy nechápeme, jaká je Boží vůle a co s námi Bůh zamýšlí. Na to bychom se Ho měli stále ptát a o naše pochopení prosit.

Vzhledem k tomu, že jste věřící, doporučuji Vám častou modlitbu - pomůže to určitě Vašemu zdraví i Vašim vztahům - modlete se k Bohu Otci, Pánu Ježíši a Duchu Svatému - tato trojjediná Boží osoba je největším uzdravovatelem na světě. Dále k Panně Marii, která je matkou a ochránkyní nás všech, aby na její přímluvu Pán Bůh vnesl klid a zdraví do Vašeho života. Věřte, že Pan Ježíš Vás miluje a chce pro Vás to nejlepší. Umožněte mu a dovolte mu, aby mohl ve Vašem životě působit.

Milá N, přeji Vám do dalšího života vše dobré a hodně Božího požehnání, víry a naděje!

Kategorie otázky: Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....