Čínská medicína a akupunktura z křesťanského pohledu

Dobrý den, díky článkům na tomto a spřátelených webech jsem se dočetla o škodlivosti Čínské medicíny, která je z křesťanského pohledu chápána jako okultní. Kupuji si prášky Patentní medicíny (což je jiný název pro prášky vyrobené dle principů Čínské medicíny, jen pod hlavičkou konkrétní firmy). Psala jsem přímo majiteli, aby mi objasnil, jak jsou prášky vyráběny. Jedná se o klasický postup farmaceutické výroby, kdy byliny jsou dováženy z Číny do Holandska, kde se z nich následně vyrábí tablety. Nad těmito prášky nejsou pronášena žádná přání ani zaříkání, jedná se o klasické farmaceutické postupy. V čem tedy tkví důvod jejich škodlivosti? Připadá mi to stejné jako u jiných tablet z bylin, vyráběných zde, jen s tím rozdílem, že bylinky jsou původem z Evropy.. Stejně tak akupunktura, provádí-li ji lékař západní medicíny, aniž by u toho vzýval nějaké božstvo, jen zapíchne nervu do místa, které je bohatě inervované. V čem tkví její škodlivost?

Odpovědět na Váš dotaz není úplně jednoduché, protože to znamená obsáhnout na několika řádcích celé odvětví Čínské medicíny. Ale máte pravdu v tom, že pokud by se jednalo o klasické zpracování bylin, ať z Evropy nebo z Číny, pak jako takové jsou z křesťanského pohledu darem od Hospodina, aby člověku pomáhaly v nemocech těla, jak o tom pěkně mluví kniha Sirachovec: „ Hospodin stvořil léčivé byliny ze země a rozumný člověk se jich neodříká.“(Sir 38,4)

 Avšak jsou bylinné směsi podle Čínské medicíny vybírány na principech klasické farmakologie? Toto je klíčová otázka, na kterou budeme hledat odpověď. V klasické farmakologii vše nejdříve asi vznikalo pokus omyl, později vědeckým zkoumáním složení látek v rostlině a jejich účinků na zvířatech, a pak na lidech. Tyto zkušenosti se zaznamenávaly a předávaly. Když se podíváme na tradiční čínskou medicínu, tak i v Číně se používání bylin zrodilo ze zkušenosti a čínské byliny nepochybně obsahují účinné látky, které mají významné a v medicíně použitelné farmakologické efekty. Ale později do výběru směsí začaly zasahovat filosoficko-duchovní principy čínské medicíny, především taoistické učení. Z mně dostupných informací se můžeme dočíst, že do složení bylinných preparátů zasahovala především taoistická alchymie, která vedle tradičních vědních oborů jako je fyzika, chemie, lékařství používala duchovní techniky, které navazovaly na magické tradice šamanů a předpokládaly existenci tzv. životní energie čchi. To je důležité zjištění, protože základ čínské medicíny obsahuje duchovní prvky a principy, které jsou v rozporu s křesťanstvím. Bohužel nemáme zde prostor je do detailu vysvětlovat, ale jako texty Bible jsou stále platné až dodneška pro každého, kdo hledá, kdo je to Bůh a jak máme žít, tak i tyto receptury, které vznikly na základě taoistické alchymie jsou také stále platné, i když je používá člověk, který v něco takového nevěří. Z toho důvodu se domnívám, že ze strany některých kněží a exorcistů přicházejí varování před používáním takovýchto léků, protože jejich původ je duchovně pochybný a neslučitelný s tím, co se o Bohu dozvídáme na stránkách Bible.

Do toho všeho zasahuje i problém kvality čínských bylinných preparátů. Zjistilo se, že se při jejich pěstování na velkých plantážích téměř všeobecně používají pesticidy. Jiné léky zase obsahují vysoké množství toxických těžkých kovů, plísní, ale i příměsi syntetických látek, jako jsou např. analgetika, kortizon, antidepresiva, antidiabetika. Podle německých kontrolních orgánů je takto zatíženo 44čínských bylin. Příkladem může být používání léků z aristolochie v Belgii v 90. letech minulého století. Po použití léků došlo k hromadnému poškození ledvin a 70 postižených žen skončilo na umělé ledvině. Popisovány jsou případy selhání jater, vznik rakoviny, poškození mozkových funkcí i alergické reakce.

Zajímavý postřeh pak přináší pan Jiří Heřt ve svém manuálu o alternativní medicíně (který vyšel i knižně) a který vřele doporučuji k hlubšímu seznámení s celou poblematikou (s. 70-82; s. 92-100): „ Západní medicíně a jejich lékařům, kteří začali do Číny pronikat, nemohla tradiční čínská medicína konkurovat a rychle upadala. Byly to především úspěchy hygieny a bakteriologie, které umožnily bojovat proti infekcím, proti kterým byla čínská medicína bezbranná. Byla to i chirurgie, která byla pro Číňany novum. Čínští lékaři totiž neznali pitvu a neznali proto stavbu lidského těla. Pitvy znemožňovala úcta k předkům. Jejich tělo nesmělo být porušeno, aby se zemřelí mohli po smrti setkávat se svými předky. Pitvy byly v Číně povoleny teprve po roce 1910. K prudké změně došlo v době velké kulturní revoluce, tedy v 50. letech 20. století, kdy byl v Číně nedostatek jak západních léků, tak i lékařů a kdy se začala uměle oživovat tradiční čínská medicína. Situace v Číně se nadále zhoršovala, a proto byla z rozhodnutí stranických orgánů tradiční medicína prohlášena za základ zdravotnického systému. Významnou roli sehrál i Mao-ce-tung, který se v r.1958 vyjádřil takto: „Čínská medicína a farmakologie jsou naším národním pokladem. Musíme vyvinout velké úsilí, abychom je prozkoumali a vyzdvihli na vyšší úroveň.“ V r.1955 byl v Pekingu založen „Centrální institut čínské lidové medicíny“. Několik dalších ústavů bylo pověřeno, aby z různorodých medicínských tradičních metod vytvořily standardizovanou medicínu, která by byla také v lepším v souladu s marxistickou materialistickou filozofií. Nový systém tak převzal prakticky všechny základní filozofické principy, ale s jinak položeným důrazem na jednotlivé z nich. Důraz byl položen na materialistické prvky, kdežto význam prvků duchovních, např. principu pěti základních elementů, byl potlačen ve prospěch systému „osmi principů“. Tento uměle vytvořený eklektický systém, jehož hlavní součástí byl herbalizmus a akupunktura, se stal oficiální doktrínou čínské státní medicíny pod matoucím názvem „Tradiční Čínská Medicína“. Přes všechny snahy se však TCM nestala ani v Číně převládajícím zdravotnickým systémem. Vedle TCM existuje dnes v rychle se rozvíjející Číně moderní západní medicína se svými vědeckými i klinickými zařízeními a vedle ní existuje samostatná TCM s jejími univerzitami, školicími a klinickými centry. Odhaduje se, že TCM zajišťuje jen asi sedminu zdravotní péče.“ (Alternativní medicína a léčitelství: Kritický pohled, Jiří Heřt, s.72)

Podobný problém můžeme sledovat i v akupunktuře. Akupunktura stejně jako Čínská medicína vychází z taoistického pohledu na svět. Organismus je celek, ovládaný tzv. životní energii zvanou čchi, která má zajišťovat rovnováhu mezi dvěma základními principy, jinem a jangem. Čchi podle čínských představ proudí v těle po určitých drahách, meridiánech, které spojují všechny orgány. Začínají na prstech rukou a na hlavě a probíhají sestupně po celé délce těla k prstům nohy, jen některé končí na hrudníku.
 Na meridiánech mají být umístěny tzv. aktivní (akupunkturní) body, kde se meridián přibližuje k povrchu těla a kde tak může čchi komunikovat se zevním prostředím. V těchto bodech může také do těla vstupovat zevní škodlivina, ale na druhé straně to jsou místa, kde lze ovlivňovat proudění čchi a tím i orgány těla. Léčba se provádí vpichem jehly podle složitých pravidel do aktivních bodů, z nichž každý má svůj význam a jméno. Důležitý je při tom počet jehel i jejich velikost, směr zavedení, materiál, způsob dráždění, např. otáčením a pod. V běžné praxi se dnes používají kovové jednorázové jehly. Zavádějí se ve větším počtu do různé hloubky. Buď se ponechávají delší dobu na místě, nebo jimi léčitel střídavě pohybuje. Cílem vpichu je obnovit proudění čchi nebo rovnováhu energie v dráze buď aktivací nebo uklidněním. Tolik opravdu stručný popis této metody.

 Když se mluví o životní energii, meridiánech i aktivních bodech, pak se pohybujeme v duchovním prostoru, protože žádná z těchto „veličin“ nebyla vědeckými metodami prokázána a nelze je ztotožňovat s cévním nebo nervovým systémem. A zde znovu klíčová otázka: Jaký je zdroj těchto duchovních principů? Jak na ně „první objevitelé“ přišli? Taoismus vyznává polyteismus, uctívání mnoho bohů, existuje taoistický panteon se svojí mytologií, taoismus je svým způsobem panteismus a to odporuje křesťanskému pohledu, který vyznává jediného a osobního Boha. Stejně jako u Čínské medicíny, tak i zde je původ této nauky i praxe duchovně pochybný, a proto v křesťanském prostředí nedoporučovaný, i když ho používá západní lékař, který v Boha nevěří. Tedy to, že je akupunktura někdy nesporně účinná je z přirozeného úhlu pohledu založeno především na reflexním a placebovém působení nebo z duchovního hlediska na zdroji, jehož původ bych osobně nepřisuzoval Bohu, o kterém mluví křesťanství. Přeji vše dobré.

Téma patentní medicina:

Čínská medicína a akupunktura z křesťanského pohledu - Dobrý den, díky článkům na tomto a spřátelených webech jsem se dočetla o škodlivosti Čínské medicíny, která je z křesťanského pohledu chápána jako okultní. Kupuji si prášky Patentní medicíny (což je jiný název pro prášky vyrobené dle principů Čínské medicíny, jen pod hlavičkou konkrétní firmy). Psala jsem přímo majiteli, aby mi objasnil, jak jsou prášky vyráběny. 

Patentní medicína - Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda je pro křesťana v pořádku, když k léčbě využívá tzv. patnetní medicíny. Jedná se o druh čínské medicíny, ale dle informací na webu (http://www.patentnimedicina.cz/cz/ze-supliku-tcm/co-je-to-patentni-medicina) by se mělo jednat o léčbu bylinami. Děkuji (…)  

Kategorie otázky: Náboženství různá, Náboženství, Alternativní směry - léčitelství, reiky, terapie,....