Samota po obrácení - problémy v rodině

Dobrý den!
Žiji stále s rodiči, ačkoli jsem dávno dospělá. Jednak z ekonomických důvodů, jednak protože jsou již staří a potřebují mou pomoc. Prostředí v naší rodině bylo a je stále napjaté, konflikty, rozvrácené vztahy. Když jsem se v dospělosti nechala pokřtít, zjistila jsem, že existuje i něco jiného, že se dá žít jinak. Rodiče i sourozenci mi ale začali hrubě vyčítat, jaká jsem fajnovka.
Problémy jsem začala mít i v práci, kam jsem nezapadla /např. na různých alkoholových dýcháncích/ Poslední dobu se cítím se vyčerpaná. Bez radosti. Lidi mi říkají, že jsem nepřizpůsobivá a že si můžu za svoje problémy sama.

Toužím po řeholním společenství, kam bych se večer po namáhavém dni mohla vracet, modlit se, chválit Boha. Chybí mi křesťanská rodina. Když se vracím domů, cítím se Bohem ošizená. Vím, že Bůh tuhle rodinu pro mě vybral a musím to respektovat... Proč mě ale nechává takhle trpět?

Děkuji Vám za odpověď.

Milá...
Křest vás uvedl do života s Bohem, a tím se Vám otevřel před očima nový, láskyplný prostor, který byste chtěla žít. Zároveň je velmi náročné žít v pokoji v podmínkách, které zmiňujete. Vidíte víc než Vaše rodina, chcete podle toho žít a oni tomu nerozumí. Cítíte se zklamaná, okradená, hněváte se na Boha za podmínky, ve kterých žijete. Bylo by dobré, kdybyste mu to řekla. Je Váš milující Otec, vydrží, když na něj naložíte všechno to, čím se cítíte být zraněná. Dovolte si být před ním i s hněvem, tak jak jste (je Bůh, ví všechno, a tak nemá cenu před ním hrát divadlo, počítá s Vašimi emocemi) - a pak se nechte Bohem, jeho láskou ošetřit...

Myslím, že je možné se na to, co píšete, podívat i trochu jinak. Ne že Vám Bůh dal nepřijatelnou rodinu, ale že to byl on, který Vás z nebezpečí této rodiny vytrhl tím, že se Vám dal poznat. Nabídl Vám sám sebe. Lásku nejvyšší. Život s ním a z něj. To je to, co pro Vás vybral. Vaše rodina se stala takovou, jakou je ze svých rozhodnutí a ne z Božího plánu. Toto vidění umožňuje odpuštění Bohu a smíření se s ním. A vstoupení s ním do osobního vztahu - s vděčností.

Naprosto chápu, že odejít do řeholního společenství by bylo uspokojující. Byl by to oddech. Zbavila byste se toho, co na Vás leží. Jenže nevím jistě, jestli je to Vaše povolání. Na to se budete muset Boha ptát a hledat jeho vůli. Jeho vůli jako tu nejláskyplnější cestu pro Vás. Napadá mě, že tím, že se Vás dotkl a přitáhl si Vás k sobě, nechtěl, aby Vaše víra byla jen únikem ze špatných podmínek, ale aby se stala vztahem mezi Vámi a jím všude, kde jste. Není snadné být ve Vašich podmínkách a není snadné svědčit o Bohu v klidu a se samozřejmostí a pokojem, který agresivitu druhých odzbrojuje. Váš vztah s Bohem by se měl stát silou, která Vás uschopní k žití v podmínkách, které Vy sama změnit nemůžete. I když se za změnu můžete modlit, což Vám doporučuji. (A modlitba by měla být skutečným rozhovorem s Bohem, s tím, který umí být neskutečně blízko, měla by být pronášena s vnímáním jeho přítomnosti a pozornosti. Pak může být opravdu velmi naplňující.)

Ve skutečnosti neexistuje možnost, že když něco změní jeden, že by se nějakým způsobem nezměnilo i to ostatní. V rodině na Vás narážejí, na Vaši změnu, možná se snaží být agresivnější, protože neznají zdroj té Vaší proměny. Vidí nějaké vnější postoje, ale neví, proč je tak máte. Zkuste přijmout Boha jako svého zachránce, jako toho, který Vás nejvíc miluje, buďte s ním. Pak můžete svému okolí říct: kdybyste poznali to co já, pochopili byste víc. Stojí mi to za to. Pak se tato Vaše jistota může stát zdrojem i jejich obrácení. K tomu je ovšem cesta často dlouhá a někdy ani není možná pro nepřijetí druhých.

Pak bych Vám přála, abyste hledala a našla práci, která  Vás zajistí natolik, abyste na rodině nemusela být ekonomicky závislá, abyste mohla zůstat kvůli pomoci poblíž rodičům, ale zároveň mohla žít svůj život bez závislosti na rodině. Svobodně. Abyste mohla najít ticho uvnitř sebe, ve kterém uvidíte kudy máte jít, abyste mohla naplnit svůj život.

V každém případě začněte u budování vztahu s Bohem. A ptejte se, jak mám žít tady kde jsem. Možná, že po Vás Bůh nechce, abyste se od druhých oddělila, ale abyste uprostřed nich ukazovala jiný způsob života. Jiný pohled. A to i na společných oslavách, při zábavě, v práci, mezi sourozenci a rodiči. Je možné se bavit a přitom nehřešit.

Zkuste hledat společenství, kde byste se mohli vzájemně podporovat a scházet se k modlitbě, kde byste se mohli sdílet, aše životy i váš život s Bohem. Možná, že ve Vašem okolí takové společenství již existuje. Bylo by pro Vás velkou posilou se do něj zapojit.
Budu na Vás myslet v modlitbě a vyprošovat požehnání pro Vás i celou Vaši rodinu.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle, Obrácení, uzdravení, proměna, Vztahy dětí k rodičům