31. 8. 2020, kk
Chronické lhaní a žárlení na mou víru
Navigace: Katalog dotazů > Láska a vztahy > Vztah s nevěřícím
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně situace mezi mnou a přítelem. Máme s přítelem vztah, o kterém jsme přesvědčeni, že směřuje do manželství. Můj přítel je skvělý člověk. Je hodný a drží vždy sliby, které mi dá. Vím, že se na něj můžu vždy spolehnout a nenajdu k sobě nikdy více "spřízněnou duši".
Bohužel se u nás vyskytly dva pro mě velké problémy, které nevím, jak řešit. Protože jsem křesťanka, nechci moc vyhledávat pomoc psychologa, ale zajímá mě pohled někoho věřícího. První věc je ta, že přítel je nevěřící. Respektuje mou víru, na velké svátky se mnou chodí do kostela, se svatbou v kostele souhlasí, se křty dětí také, ale nevěří na duši a v Boha. Z toho plyne, že trochu na Boha žárlí, protože vnímá, že čas s Bohem je pro mě velmi důležitý a on má pocit, že v mém srdci je někdo další. Zkoušela jsem mu to vysvětlit různými způsoby, ale pořád tomu nerozumí a já už si nevím rady.
Další problém je jeho chorobné lhaní. Lže totiž neustále o malých věcech, o kterých by nemusel, jen aby se vyhnul konfrontaci nebo protože je to pro něj pohodlnější... Jsou to maličkosti, ale přesto ... Bojím se, že jednou přijde nějaká zásadnější věc a on mi ji zamlčí a dostane nás do maléru nebo že by byl schopen mi zamlčet třeba nějaký kontakt s jinou ženou. Zkrátka na základě těch malých lží mám prostě trochu pocit, že mu nemůžu věřit a to mě ubíjí.
Rozcházet se s ním nechci a nechci si hrát na psychoterapeuta. Znamená pro mě opravdu hodně a chci mu nějak pomoct. A pokud jste o něčem takovém někdy slyšeli, jestli je naděje, že se na tom dá pracovat a zlepší se to. Já jsem s tím už smířená a přijímám toho člověka i s jeho chybami, ale je to do budoucna špatný příklad pro naše děti, proto na tom chci pracovat.
Děkuji mockrát za odpověď a za vyslechnutí, je opravdu těžké o tom s někým mluvit.
-redakčně upraveno-
Pomoct se dá jen tomu, kdo o to stojí. Změnit se může jen ten, kdo o to sám hodně usiluje.
Milá ...
myslím, že je dobře, žes napsala. Také se mi zdá, že Tvoje dva velké problémy jsou opravdu velké.
Správně vidíš, že v manželství je potřeba druhého člověka přijmout. A že ho přijímáme i s jeho chybami. Ale manželství je rovnocenný vztah. Přijmout druhého musí oba. Píšeš, že přítel respektuje Tvoji víru. Ale pokud žárlí na Boha, tak to nevypadá, že by tě přijímal i s Tvojí vírou. Asi jsi mu vysvětlovala, že díky víře jsi taková, jakou si Tě zamiloval, že Bůh není překážkou vašeho vztahu. Naopak, Bůh Tě vede k lásce k němu, modlitba a kostel ti pomáhají žít tu lásku co nejvíc. Jak to, že tomu nerozumí, že Ti to nevěří? Proti žárlivosti je těžko se bránit. Láska se obecně nedá dokázat. Kdyby partnerovi vadily nějaké konkrétní věci, třeba že chodíš do kostela moc často, tak by bylo možno domluvit nějaký kompromis. Ale jestliže Ti vyčítá malé místo v srdci… Tak mě napadá, jestli to nesouvisí s tím druhým problémem. Když je partner zvyklý na lež, tak možná nemůže druhým věřit a není možné ho přesvědčit.
S chorobným lhaním jsem se nesetkala, nejsem psycholog. Vím, že si člověk z rodiny, od rodičů přináší různé zvyklosti, které mohou být partnerovi nepříjemné. Vím, že i když se snaží, není úplně snadné se jich zbavit. Zavírat za sebou dveře a šuplíky, uklízet špinavé ponožky, vyndavat vlasy z umyvadla… U nás se tomu po mnoha letech manželství už smějeme, když někdo zapomene. Ale trvalo to. Lhaní, které popisuješ, se mi zdá mnohem závažnější. Nepochopila jsem, jestli se ho partner chce zbavit nebo to jako problém vidíš jenom Ty . Na jeho postoji hodně záleží. Pomoct se dá jenom tomu, kdo o to stojí. Změnit se může jen ten, kdo o to sám hodně usiluje. V tomto případě by byla určitě potřebná pomoc odborníka. Není nic nekřesťanského jít za psychologem nebo psychoterapeutem.
Milá ... rozumím tomu, že se nechceš rozcházet s partnerem, ve kterém zažíváš spřízněnou duši a se kterým toho zažíváš určitě hodně krásného. Ale z toho, co píšeš, na mě jdou obavy. Je dobře, že o tom přemýšlíš včas. Jeden kněz říkal snoubencům jako vtípek: Dotaz: Mohu si vzít chlapa, který denně vypije 10 piv a pak mě zmlátí? Odpověď: Ano, můžete. Ale jen pod podmínkou, že souhlasíte, že po celý život vypije denně 10 piv a když přijde domů, tak vás zmlátí a časem zmlátí i vaše děti… Dobře vidíš, že s dětmi jsou všechny problémy vyhrocenější.
Žít v manželství není úplně snadné, život přináší různé těžkosti, které je potřeba překonávat. Jestli váš vztah už teď několikrát denně zatěžují konfrontace kvůli lžím, jak dlouho to půjde vydržet? Někdy člověk vydrží víc, někdy míň, ale stokrát nic umořilo osla. A co až se k tomu přidají další starosti?
Milá ..., věřím, že své problémy předkládáš i Pánu Bohu. Připojuji se k Tobě, prosím ho, aby Ti dal světlo, moudrost a sílu, pro řešení vašich těžkostí, vždyť Jemu na vás záleží.
Kategorie otázky: Vztah s nevěřícím
Související texty k tématu:
Láska, vztahy, přátelství:
- Každý (z nás) potřebuje lidi, kteří se k němu dobře chovají... Jako lidé máme mnohé potřeby. Potřebujme stravu, oblečení, někdy i léky. A nejvíc potřebujeme lidi. Ale ještě více potřebujeme lidi, kteří se k nám prostě dobře chovají, kteří nás mají rádi...
- Pokud hledám pokoj a štěstí nejdříve v Bohu, jsem svobodnější vůči ostatním lidem ... aniž bych jim zazlíval, že neodpovídají mým očekáváním.
- Přátelé nejsou dokonalí lidé Přítel není v žádném případě nějaký ideál. Aleksander Fredro žertem podotýká: "Přátele milujeme kvůli jejich nedostatkům, protože rádi objevíme u druhého nějakou tu chybičku."
- Některé překážky zdravého přátelství Přátelství je požehnáním pro život každého člověka. Pro věřící je to zároveň jeden ze způsobů, kterými Bůh dává najevo, že on sám je naším přítelem.
- Další texty k tématu láska, vztahy, přátelství