Bůh mi nepomohl, útočiště nacházím v temnotě

Dobrý den

dovolte, abych se svěřila s tím, co prožívám. Ráda bych od vás dostala zpětnou vazbu.  Od mala jsem byla zneužíváná, nezažila normální rodinu, vztahy, jen lhostejnost, neupřímnost, samý podraz.... Mockrát jsem prosila Boha, abych našla smysl života, abych se nebála a abych byla šťastná. Ale za celý svůj život jsem nenašla vnitřní klid.

Když mám deprese a už nevím kudy kam, tak jediné, co mě dokáže uklidnit, je, když začnu myslet na temnotu.  Nemyslím ďábla nebo zlé bytosti... ale dobré strážce temna. Co když na světě existují lidé, kterým spíš pomáhá tma? Mně světlo nepomohlo, proto se poslední měsíce obracím na temnotu. Přináší mi to jistotu a vnitřní klid, je to má poslední šance,  protože už nevím, co dál.  Za ty roky je toho tolik, a pouze samé trápení, proto jsem se obrátila na opačnou stranu...

Respektuji boha ale respektuji i temno. Cítím,  že mě temno ochraňuje, pomáhá mi.

-redakčně upraveno-

Milá...
děkuji za důvěru, se kterou se obracíte na naši Linku víry.

Píšete, že nacházíte klid, když přemýšlíte o temnotě. Myslím si, že ten klid může vyjadřovat vlastně v tom dobrém slova smyslu Vaše vlastní spojení se sebou. Jako byste přestala utíkat někam jinam a zůstávala tam, kde jste, s tím, co jste, s pocity, které máte, prostě se vším, co prožíváte. Myslím si, že Vám to přináší klid, protože se vnímáte bez příkras, tak jak jste, jako by temnotě. Někdy se tomu říká přijmout sám sebe – přijmout svojí situaci, vlastní realitu.

Nemusíme budovat náš perfektní obraz. Bůh si vyvolil slabé... 

Asi víte, že dnešní děti, 10 let +, jsou čím dál smutnější. Podle výzkumu je to také proto, že žijí hodně na sociálních sítích a každý tam posílá jenom své upravené krásné fotky, které nesouhlasí s realitou. Když se potom děti podívají do zrcadla, tak jsou velmi smutné. Mají pocit, že selhaly, protože nejsou krásné, jako ti okolo. Opak je pravdou. „Co je slabé, vyvolil Bůh, aby zahanbil silné.“ Nemusíme tedy budovat žádný perfektní dokonalý obraz, naopak když jsme slabí, bojující, nejistí a zmítající se, Bůh nás má radši než nějakou hru na vlastní dokonalost. Ježíš se ztotožnil s našim zranitelným lidstvím a procházel mnoha pokušeními nejprve sám. Opravdu si myslím, že přijetí sama sebe tak jak jste, zejména svých špatných stránek, to je Královská cesta k Pokoji. Právě tady je myslím zdroj Vašeho pokoje, který přichází, když myslíte na temnotu.

Z temnoty nezvejde nic dobrého

Je zde druhá stránka, které bychom si měli být vědomi. I když Vám takové přemýšlení pomáhá, je velmi důležité neztratit spojení s dobrem se světlem tak, jak ho známe, totiž s Pánem Bohem, protože je to On, kdo Vám dal život a nebyly v tom vůbec žádné temnoty. Máte-li jít nějak dál, dříve nebo později je důležité opřít se o Boha. Z temnoty nic dobrého pro Váš život nevzejde. Jde tedy o to vyvážit Vaše vnímání vnitřní temnoty a vnímání Boží přítomnosti, která je vně i uvnitř Vás. A pečlivě obojí rozlišovat.

Myslím si, že pro teď Vám temno nemohlo ublížit, protože s ním děláte teprve první zkušenosti a jste si jistá, že jdete Božím směrem. Pokud byste ale usilovala o to, aby nad Vámi drželi ochranu strážci temna, může to být skutečně nebezpečná cesta. Temno opravdu existuje a máme o tom mnoho svědectví. Také víme, že někdy se zlí strážci "převlékají do andělského oděvu" a nejde hned rozpoznat, o koho jde. Opravdu Vás prosím, nepouštějte do dialogu s žádnými ´bytostmi´, které vnímáte na straně temna, i když jste přesvědčena, že jsou dobré. To, co nazýváte ve svém mailu temnem, je spíše reálný obraz Vás samé v tom dobrém slova smyslu. Znamená to, že každý v sobě neseme temné stránky a vlastní vězení, těžkou minulost, na každém z nás se temnota nějak v životě podepsala a je důležité o tom vědět. Toto ale není komunikace se světem temna. Nikdy nesmíte předat moc nad svým životem jakýmsi temným postavám, které Vás mají chránit.

Každou temnotu dovede Bůh proměnit ve světlo

Bůh říká v žalmu 139:11-12 Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mne se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Žalmista popsal podobnou zkušenost, kterou máte Vy. Věřte, že ve Vaší temnotě jste i nadále milovanou dcerou, Božím dítětem. Zkuste alespoň ve víře pokaždé v závěru svých myšlenek, říct kratičkou větu: „Pane Ježíši, můj život patří Tobě.“ Nebo i více slovy: „Jsem stvořena Bohem, to on chtěl abych žila, život je pro mě důležitý, chci přijmout celou svoji situaci a realitu minulosti. Ať najdu cestu ven, Bože, pošli mi lidi, kteří mě můžou kousek po kousku vést dál."

Zakusila jste od dětství dlouhodobé zneužívání, bolest, kterou jste musela nést podstatnou část svého života musí být nezměrná. Věřím ale tomu, že jsou cesty, jak jít dál.  Je důležité, abyste nebyla sama a hledala pomoc.  Mimo terapie (např. EMDR) vidím pro Vás jako podstatné možnost se někomu svěřit a dělat to pravidelně. Může to být někdo blízký, někdo v církvi nebo mimo ni.  Existují také zvláštní místa, kam je možné přijet a řešit nějak svoji minulost a současnost. Například existuje setkání, které se jmenuje Otcovo srdce, běží každé 3-4 měsíce. Nebo setkání, které probíhá vždy na jaře s názvem Anamnéza (Komunita Chemin Neuf). Na všech takových setkáních je jednou z prvních důležitých etap přijetí své vlastní temnoty, přesně tak, jak to děláte, máte tedy vlastně náskok. V životě máte opravdu hodně naloženo, ale věřím, že Bůh Vám může odlehčit a může Vám být alespoň o trochu líp. Vše o zmiňovaných akcích najdete na internetu. Dále je možné vyhledat dobré duchovní doprovázení, můžete poprosit například jezuity nebo nějaké sestry nebo bratry, celibátníky nebo lidi mimo celibát, nejlépe lidi, kteří již službu doprovázení nějak vykonávají a mají trochu zkušenosti.  Ne vždycky si lidé sednou, vyplatí se hledat. Lidí v církvi i mimo ni, kteří mají dobrou formaci na doprovázení druhých, je dost. Někdy pomůže i společenství, zkusit se někam zapojit. 
 

Každý člověk v sobě nese místo, které není možné zničit 

Na závěr chci napsat, že každý člověk v sobě nese místo, které není možné zničit. Je to místo, kde přebývá Duch Svatý. V tomto místě je každá žena bez výjimky zcela čistá. Místo, kde přebývá Boží láska. Toto místo mají ve svém středu jak světci, tak největší zločinci, prostě každý z nás a žádné osobní špatné události ho ani nejmenším nemohou umenšit. Je to tedy jako dívat se na svůj život pozpátku. Někdo vezme čistý rovný papír a zmačká ho a zahodí do kouta. Druhý člověk přijde a zmačkanou kuličku zvedne a než se narovná, drží v ruce znovu krásný čistý papír. Nikdo totiž nemůže žádným činem proti nám ukrást toto nádherné místo. Protože Duch Svatý je mocnější, nepustí do tohoto místa člověka žádnou temnotu.

-redakčně upraveno-

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt