Bude mi 40 a jsem sama

Dobrý den,
poslední dobou racionálně vidím, že můj život je jen přežívání. Bolí mě to... Nejsem však schopná, respektive nemám sílu a motivaci něco změnit. Asi ani po zkušenostech, kdy se všechno vždy pokazilo, tomu už nevěřím. Bude mi čtyřicet, jsem sama, nikdy jsem neměla dlouhodobý vztah. Dětství jsem neměla ideální, žila jsem mezi komplikovaným vztahem rodičů, proto se možná podvědomě vztahům bráníim, respektive se mi nedaří vztah udržet.

Vždy jsem měla ráda děti a myslela jsem si, že i já jednou budu matka...Najednou prázdno, už nemám motivaci ani hledat vztah. Několik let mám nevysvětlitelné fyzické potíže a trpím chronickou únavou. Všechno se začalo ještě více zhoršovat, když mi v práci navic dělala naschvály kolegyne a u nikoho jsem neměla zastání. Asi pud sebezáchovy mě donutil vyhledat pomoc. Před necelym rokem jsem se začala léčit na psychiatrii a jednou za čas chodit k psycholozce. Jsem ráda, že jsem se mohla u psycholozky vypovídat, ale nevidím z me strany změnu, nenašla jsem sílu, motivaci a způsob, jak život zmenit.

Pořád mám úzkosti, když mám jít do práce, ty vzpomínky na vycleneni z kolektivu a to, že nemůžu věřit lidem, bolí. Muj zivot běží v bludnem kruhu, nemám sílu a motivaci měnit práci, nevěřím si. Nemohu se věnovat sportu, tedy tomu, co jsem mela ráda, protože se mi pak vrací únava a bolesti...A to bych pak zase nebyla schopna chodit do práce. Osobní život žádný, ani na ten nemám silu a motivaci. Vubec nevim, co mám dělat, nevidím vychodisko... a často si říkám, proč přežívat? 

Milá...

Děkuji vám za důvěru, se kterou se na nás obracíte. Píšete o svém přežívání, prázdnotě, životních zklamáních ať už v partnerských vztazích nebo v práci. Píšete o ztrátě důvěry v sebe i druhé, ztrátě motivace.

Jsem upřímně ráda, že jste měla odvahu vyhledat pomoc. Domnívám se, že ve Vaší situaci je velmi nedostatečné chodit na terapii jednou za čas. To nic neřeší. Moc bych Vám doporučovala začít tam docházet nejlépe každý týden nebo alespoň jednou za týdny dva. Kromě toho, že prožíváte krizi středního věku, kdy se dotýkáte nějakého milníku pro založení rodiny (což může vážně přijít i později) a nepříjemní lidé v práci to skóre moc nevylepšují, tak všechno to, co popisujete, má skrytý kořen. Zkuste proto začít v terapii pátrat po podstatě věci. Odkud se to všechno bere. Proč se bojíte teď právě investovat. Zřejmě bude dobré se setkat se svou minulostí a vypořádat se s ní. Možná ji přijmout jako svou minulost, která ale nemusí škodit ve Vaší přítomnosti.. Jak začít věřit znovu sama sobě. Kde jsou Vaše vnitřní zdroje.

Píšete na naši linku, předpokládám, že jste věřící (i pokud nejste), pak zkuste objevit ten nejzákladnější zdroj života a tím je Boží láska k Vám. Láska osobní, láska, která Vám důvěřuje, i když Vy si sebou jistá třeba nejste. Láska trpící s Vámi i nabízející láskyplný vztah. Dovolte Bohu, aby Vás vzal do náruče a zkuste si u něj odpočinout. A nabrat sílu. A postavit se na vlastní nohy. Tedy ne na ty, o kterých Vás poučili lidé a které vrávorají, ale na ty Bohem dané. Jste jedinečná, nezastupitelná, Bohem chtěná, milovaná a zamýšlená bytost. Máte tu na světě své nezastupitelné poslání a místo. Nenechte se odradit a vydejte se ho hledat.

Milá ..., je sice nepříjemné, že procházíte krizí, což je v tomto životním období obvyklé, protože se trochu mění životní kulisy, nicméně život je i po krizi a může být hezký, když mu ještě dáte šanci. Pokud by Vaše paní psycholožka neměla kapacitu Vás v pátrání po kořenech dostatečně intenzivně doprovázet, pak se prosím obraťte na jiného terapeuta.

Abyste získala pro sebe smysluplný prostor. Jistě je dobré mluvit o tom, co se děje teď, člověku to uleví, věci se ale napravují, až když se jde ke zdroji potíží. Nebojte se té investice. Moc Vám držím palce a beru vás s tím do modlitby!
 

Kategorie otázky: Osobní krize, nemoc, smrt