Bludný kruh samoty

Je mi hodně přes 30 a zůstala jsem po několika vztazích sama. Kamarádky mají už dávno své rodiny. Mám práci, koníčky, pomáhám v neziskové organizaci handicapovaným, ale stále cítím nenaplněný život, prázdnotu. Denně se utvrzuji biblickém: „není dobré, aby byl člověk sám“.
…
Bohužel, když není žena už mladá a pěkná, nemá u mužů šance. V srdci si nosím spoustu bolesti z minulých vztahů. Prosím Pána o jejich uzdravení, ale je to stále stejné. Připadám si tak nějak navíc, pro nikoho nepotřebná. Nedokážu najít východisko, život je mi přítěží, bludným kruhem, vyhlídky přede mnou žádné nebo spíš horší. Zkusila jsem už všechno možné i nemožné…

Milá...,

hodně se mě dotýká, jak popisujete svou situaci. Ano, umím si představit, že po dni v plném pracovního nasazení přichází ticho a prázdnota, chápu vaši potřebu lásky, chápu, že jste o některé své opory přišla a že je před vámi prostor, který z dnešního pohledu vypadá jako nenaplnitelný a tedy poněkud nesmyslný. Hluboce s vámi soucítím a spíš bych s vámi radši mlčela a objala vás než něco psala...Jenže to je dnes...

Zítra zase budete muset vstát a jít žít svůj život tak jak je. Tak jak s tím naložit...
Napadá mě pár věcí – život nikdy není stejný, stále se mění a vyvíjí – někdy zcela nenápadně, ale přesto. Ani vy nejste stejná jako před rokem např. A tak není možné předpokládat, že bude jen hůř. Jsou i mnohem starší ženy, které vůbec nemají krásu modelek, které našly nejen partnera, ale i lásku. A tak je i pro vás budoucnost otevřená.

Svou situaci popisujete jako kolotoč v bludném kruhu. Ano, myslím, že své situaci dobře rozumíte. A to, že jste schopná to takto napsat, znamená, že jste schopná z toho kruhu poodstoupit a prohlédnout si ho. Něco z toho jste popsala – nepřipadáte si jako pěkná žena. No, upřímně řečeno, ona je krásná každá žena, když se na ní podívají oči, které to uvidí. Zkuste se mít ráda a před zrcadlem uvidět tu krásu, kterou máte. Jste krásná už jen tím, že pomáháte druhým. A co se zevnějšku týká – zkuste se rozhodnout, že té kráse zkusíte pomoci. Dnes existují služby, které dokáží z ženy, které vypadá jako ošklivé káčátko udělat labuť. Zahoďte ostych, zavřete oči a dovolte druhým, aby na vás tu krásu zviditelnili i pro ostatní. A buďte si jistá, že ji máte. I když to není vaše největší hodnota, je to jistě dobrá investice. A ta změna vnější může nastartovat i změny vnitřní. Když budete mít větší sebevědomí jako žena, druzí na to budou reagovat a brát vás jako ženu vážně. Někdy stačí málo...

Je třeba změnit svůj postoj k samotě, ať už je prognóza jakákoliv. Jistě máte možnost se tím utrápit, ale to není to, co by vás mohlo naplnit, k tomu povolaná nejste. Je třeba ten čas využít lépe. Užít si to co se vám nabízí. Jistě, ta bolestná samota se bude vtírat a je zcela jasné, že se tomu pocitu nelze zcela vyhnout, ale zároveň není možné mu nechat všechen prostor. Vymezte mu jasný a dosti omezený prostor, kdy má právo na vás doléhat. Prožijte ho v tom vymezeném čase, ale pak zas jděte od něj pryč, zaměřte úhel svého vnímání jinam. Právě teď ta situace je takováto, ale skutečně vás o živě prožitý život nemůže připravit. Nedovolte to.

Chápu, že když člověk přijde o opory, je to těžké. Zkuste se ale porozhlédnout jestli jste přišla skutečně o všechny. A pokud ano, je třeba hledat nové. Pro život opory potřebujeme. Vaše kamarádky vstoupily do nových rolí, poohlédněte se po lidech, kteří jsou na tom podobně jako vy. A věřte, není jich málo. Trápí se stejnými pocity jako vy a mnohdy to není jejich vina, že zůstali sami.
Píšete, že jste zkusila už všechno možné i nemožné. Pak předpokládám, znáte křesťanské seznamky. Třeba by tudy mohla cesta vést...

To, co jste ale asi ještě nezkusila, je dořešit vaše rány od mužů z minulosti. A to bych považovala za jeden z prvních kroků, který byste mohla udělat. I když se modlíte za uzdravení – a to je naprosto namístě a prosím nepolevujte - někdy je k tomu třeba přidat ještě obyčejné světské kroky. Pokud je ve vás spousta ran, mohou vás svazovat a ve druhých to může vyvolávat pocit nepřístupnosti. A možná něčeho, čeho se bojí a třeba i na to podvědomě reagují. Doporučuji vám vyhledat psychoterapeuta, abyste mohla v bezpečném prostoru ty rány otevřít, přijmout je, že tu byly a odpustit co se stalo. Proto, aby nebyly přítomny v současnosti a netropily tak zlo, ale aby mohly zůstat součástí jen vaší minulosti, a vy jste mohla svobodně od nich žít dál s otevřeností k lepším možnostem.

Pokuste se neřešit svou situaci jako problém na léta, i když se ta situace asi nezmění ze dne na den. Je třeba žít právě ten den, který je na řadě. A ten prožít tak, aby s do něj vešlo všechno, co byste v něm ráda prožila, kdyby to měl být váš poslední den. A zvládnutí tíhy bolesti, když přijde jeden den, řekněte si – to je jen dnes, to zvládnu. Nenechte se zavalit tím, že by snad mohla přijít zítra zas. Jděte den po dni.

Na tu dobu, kterou ještě máte čekat na to, co bude dál, se zkuste více navázat na Boha. Zkuste s Ním trávit víc času partnersky. Naučíte se tím být lépe partnerkou pro člověka. Uvidíte to totiž na Něm. A pokud nevíte jak na to, zkuste se podívat ve svém okolí po moudrém knězi, který by vás mohl vést.

Milá...i když jste teď chycená v kruhu obav a tíhy, prázdnoty a nesmyslnosti, věřím, že ta doba, kterou prožíváte je stejně vzácná a chystá vás na kvalitní život v budoucnosti. Ptejte se prosím Boha, kudy máte jít. Věřím, že se časem všechno projasní a vy najdete cestu. Ať vám k tomu Bůh požehná!!!

Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Sebepřijetí