Biřmování. Mám problém s modlitbou.

Dobrý den, děkuji za tuto možnost a omlouvám se za delší dotaz. Čeká mě biřmování a mám ohledně toho dost nevyjasněných věcí.

1) Pokud cítím, že mám problém s modlitbou, že se mi nedaří modlit pravidelně a často nevím jak, je to překážka? Nebo mám přípravu a následné přijetí Ducha svatého brát naopak jako příležitost se to lépe naučit?

2) biřmovací kmotr - jde jen o formalitu? Nebo mi bude opravdu pomáhat a radit v mém duchovním životě, když to budu potřebovat? A může být kmotrem člen řádu?

3)  Jak je to s biřmovacím patronem? Jde taky jen o formalitu? Mám se k němu modlit? Má to smysl?

4) Co když neucítím ve svém životě žádnou změnu?

Milá ...,
děkuji za důvěru s jakou se na nás obracíte. Dovolím si začít od konce. Změnu ve svém životě pocítíme, nakolik vezmeme přijetí (jakékoli) svátosti vážně a nakolik se tedy otevřeme působení Ducha sv. Možná to neucítíte hned, možná samotný obřad bude prost nějakých emocí, pokud se však svou vůlí ve svém srdci rozhodnete vydat se dál na cestu za Ježíšem a necháte se Duchem sv. vést, nezůstane to beze změny. Je to ale zároveň cesta, pro kterou je třeba opakovaně se rozhodovat. Na každé cestě postupně rosteme, na každé cestě se učíme něčemu novému, nebo naopak se učíme vytrvalosti navzdory našim slabostem, selháním. Pokud nám něco nejde, jako třeba ona pravidelná modlitba, je to určitě prostor, ve kterém můžeme růst, dostávat se dál a dál. Někdy se nám modlitba bude dařit lépe, někdy to půjde hůře. Známe to všichni. Jsme však zváni k vytrvalosti a také jsme zváni k tomu, abychom se modlitbu učili chápat především jako komunikaci s Tím, kdo nás nesmírně miluje. Tak, jak postupně vstupujeme do vztahu s Bohem, proměňuje se i naše modlitba. Je to tedy opravdu cesta a netřeba mít nyní obavy, zda se daří či nedaří.

Co se týká kmotra a patrona, nemělo by jít pouze o formalitu, ačkoli u toho lidi bohužel dost často zůstávají. Je to škoda, ochuzují se tím. Dobrý kmotr, silný ve víře, Vám na Vaší cestě může být skutečnou oporou a pomocí. Ano, může jít klidně o kněze či člena řádu. Patrona si vybíráme podle toho, jak nás oslovuje jeho život nebo něco v jeho životě. Ideálně se tak rozhodujeme, že si ho volíme za takový náš vzor. Líbí se nám např., jakým způsobem následoval Krista, jak si s některými věcmi poradil… můžeme ho určitě také prosit o pomoc (jako někoho, kdo nějakou situaci, ve které se třeba někdy ocitneme, již zvládnul a ví, jak na to. Jinak na okraj, málo se to říká, není to asi moc obvyklé, ale patrona si můžeme volit nezávisle na jeho pohlaví. Rozhodující by měl být život dotyčného svatého a to, jak moc nás oslovuje.

Na závěr mi dovolte (ač již nevyžádaně) povzbudit Vás k tomu, abyste si našla nebo, pokud ho již máte, tak zůstávala ve společenství dalších lidí, kamarádů, vrstevníků, kteří mají touhu pokračovat na cestě za Kristem. Můžete se tak ve víře vzájemně povzbuzovat a nést. Existuje i mnoho programů pro křesťanskou mládež, které pomáhají na cestě víry. Jednotlivé nabídky se dají dohledat na stránkách diecézních center pro mládež nebo na stránkách různých řádů či komunit věnujících se mládeži. Osobně mám velice dobrou zkušenost s akcemi pro mladé pořádanými komunitou Chemin Neuf, těch dobrých nabídek bude ale určitě daleko víc. I na těchto akcích lze potkat nové přátele, případně poznat nějaké společenství, do kterého se lze zapojit. V případě, že by Vás tato informace zaujala, ale nevěděla jste, jak dál, neváhejte se na nás opět obrátit, např. napsat, odkud jste. Pokusili bychom se Vám přiblížit nějaké, pro Vás dostupné nabídky.

Přeji Vám na Vaší cestě víry vše dobré!

Kategorie otázky: Svátosti, zpověď, biřmování, sv. nemocných