Bible a předmanželský sex

Dobrý den,

s přítelkyní se velmi milujeme a chtěli bychom se vzít. Ale taktéž cítíme, že bychom si chtěli vyznat lásku v podobě sexu.
Tato oblast je pro nás velmi důležitá, ale v oblasti církve nejsem schopen nalézt uspokojivé informace.
Postoj církve je k tomuto předmanželskému aktu odmítavý. Ale nikde nemohu najít jasné důvody, proč tomu tak je.
Prostudoval jsem Bibli, ale nenašel jsem žádnou zmínku, která by něco takového, byť jen náznakem, zmínila a sex před svatbou nedoporučovala. Stejně tak nic o antikoncepci a přerušované souloži.
Na vašich stránkách jsem našel stejný dotaz, ale s vysvětlením, že "Pohlavní styk je způsob komunikace, který vyjadřuje totéž co manželský slib". Kde v Bibli najdu, že takto to vidí i Bůh?
Našel jsem tam pouze zmínky o cizoložství. V případě, že se na tomto shodneme, stále nejsem schopen najít nic, co by v Bibli ukazovalo, že je to špatné.

Když si ale hodlám v budoucnu vzít stejného člověka, jak by to mohl být hřích?

Snažím se vycházet z Bible, ne toho, co ustanovili lidé.

Milý ...
především je skvělé, že o tom vůbec přemýšlíte a že jste ochotni podřídit tuto oblast Bohu. Je smutné, že dnes většina věřících, jmenovitě katolíků, buď učení církve vůbec nezná – protože ani mnozí kněží při přípravě na manželství se dnes neodvažují o tomto problému mluvit, aby své ovečky „neodradili“ nebo nad ním mávnou rukou jako nad starým církevním harampádím. Přitom učení církve o předmanželské čistotě je jedním z nejkrásnějších plodů jejího učení, dokonce bych řekla, že je to vysoká mystika!

Píšete, že odpověď hledáte v Bibli, protože Vás nezajímá to, co ustanovili lidé. Bible bez učení církve je ale dost vratká základna, protože v Bibli čte každý člověk něco jiného a chápe to jinak – pokud ji čte sám, bez Ducha svatého, který byl dán apoštolům – a ti ho předali dalším – aby rozuměli Písmu. Nástupci apoštolů až do dnešních dnů jsou nositelé Ducha svatého, který jim umožňuje chápat Písmo v celku, spojitě, a rozvíjet to, co je v něm jako v semeni nebo jako v poupěti. Dokonce můžeme říct, že učení církve (neboli tradice) tu bylo dřív než Písmo, protože až církev určila, co patří do křesťanské Bible.

Učení církve je velmi různorodé a má také různou míru závaznosti. Ale zrovna ty otázky, které kladete Vy, patří k těm nejjasnějším, protože vyplývají nejen z Písma, ale dokonce i ze samotné lidské přirozenosti. Je pravda, že dnes se už za „přirozené“ považuje kdeco, takže to, k čemu dřív lidem dřív stačil zdravý selský rozum, teď musíme držet a obhajovat „vírou“. A ta nám připomíná dva základní principy, na kterých stojí odpovědi na Vaše otázky:

1) Spojení muže a ženy v sexuálním aktu je něčím jedinečným, co povznáší jejich vztah na novou úroveň: k ní patří závaznost, nerozlučitelnost a definitivnost. Bible to vyjadřuje lapidárně: ti dva se stávají jedním tělem. Nelze být jedním tělem s jedním a pak s druhým a pak třetím – buď tedy snížíme sex na nelidskou úroveň (ne na zvířecí, ale ještě níž, protože zvířatům jde o to podstatné, o rozmnožování), anebo ho vezmeme vážně, nejen s jeho „živočišným“ právem na rozmnožování a „specificky lidským“ nárokem na hlubokou a vnitřní jednotu těch dvou: a pak je logické, že vyžaduje trvalost. A zde je důvod, proč církev požaduje PŘED sexuálním spojením slib lásky, věrnosti, výlučnosti a trvalosti svazku a ochotné přijetí potomstva – neboli slib manželství. Jestliže tedy člověk bere sex v jeho nejvlastnějším účelu a kráse, a ne jen jako zábavu a potěšení, pak nemusí být ani věřící na to, aby chápal, že patří jen do manželství a že k němu nutně patří otevřenost dětem.

2) Život je obrovský dar, jímž nevládneme my, ale Bůh. To je princip, který najdeme v Bibli bezmála na každé stránce, takže ani nemusí být explicitně vyjádřen. Takže myslet si, že můžeme disponovat životem a určovat, kdy a kdo bude žít a kdo ne (zvláště když už žije), to je velice nebezpečný postoj, který ve svém důsledku vede také k eutanázii, k různým genocidám, k Hitlerovi... Samozřejmě v případě početí můžeme debatovat nad mnoha věcmi:

a) jestli samo plánování potomstva je špatné (to určitě ne, to je v přírodě všude, ale je potřeba používat takové metody, aby nedocházelo k usmrcení již započatého života – to znamená buď prostě a jednoduše sexuální abstinence; anebo neabortivní metody antikoncepce s tím rizikem, že Pán života bude zrovna jiného názoru a přesto život našemu potomkovi dá, a pak je třeba ho přijmout s veškerou vděčností a láskou, i kdyby se nám to sebevíc „nehodilo“).

b) kdy vlastně vzniká život – a tady církev s velkou jistotou tvrdí, že život začíná v okamžiku spojení vajíčka a spermie. Z čehož plyne, že každá abortivní antikoncepce je „vražda“. Tento názor sice není stoprocentní, ale i kdyby tady bylo jen jedno procento nebezpečí, že svým jednáním někoho zabiji, musím se tohoto jednání vzdát.

Takže jak přišli křesťané na to, že se předmanželský sex a antikoncepce nelíbí Bohu? Jednoduše tak, že Boha považují za toho, kdo dává všemu život, kdo stvořil člověka a dal zákonitosti jeho přirozenosti. Kdo mu dal něco, co nedal žádnému jinému tvorovi na zemi: poznání a lásku, které proměňují všechny „banální“ věci (jako třeba sex) v něco velmi krásného a odpovědného – v něco, co má svůj cíl v Bohu.

Přeji Vám, abyste tuto odpovědnost pochopili a zahlédli v ní nebeskou krásu.
 

Kategorie otázky: Sexualita předmanželská