Sekce: Nedělní liturgie
24. 11. 2019
Ježíše Krista Krále - Cyklus C
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Beránek, který byl zabit, si zaslouží, aby přijal moc, bohatství, moudrost, sílu a čest. Jemu buď sláva a vláda na věčné věky!
VSTUPNÍ MODLITBA
Všemohoucí, věčný Bože, tys dal svému milovanému Synu všechnu moc na nebi i na zemi, aby byl Králem všeho tvorstva; dej, ať celý svět, vysvobozený Kristem z otroctví hříchu, poznává tvou slávu, věrně ti slouží a ustavičně tě chválí. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Izraelité jen postupně přecházejí z kmenového uspořádání k podobě království. První král Saul nedokázal unést pokušení moci, a tak neposlechl Hospodina. Nakonec padl v bitvě. Jižní část země si za krále zvolila Davida (těsně před rokem 1000 př. Kr.), ale Sever ještě sedm let váhal, než ho také přijal za svého krále. Od tohoto okamžiku prožíval Izrael zlatý věk svého rozvoje.
2 Sam 5,1-3
Všechny izraelské kmeny přišly k Davidovi do Hebronu a řekly: „Hle, jsme tvá kost a tvoje maso. Již dávno, když byl Saul králem nad námi, řídil jsi všechny záležitosti Izraele a Hospodin ti řekl: Ty budeš pást můj izraelský lid, ty budeš vládcem nad Izraelem.“
Přišli tedy všichni přední mužové izraelští ke králi do Hebronu a král David s nimi v Hebronu uzavřel smlouvu před Hospodinem, oni pak pomazali Davida za krále nad Izraelem.
ŽALM 122
Město Jeruzalém nepatří žádnému z kmenů Izraele, ale přímo králi Davidovi. Je symbolem spojení všech Izraelitů. Společné zakotvení je nejen v králi, ale především v Hospodinově chrámu, který později vybudoval Davidův syn Šalamoun.
Odpověď: Do domu Hospodinova půjdeme s radostí.
Zaradoval jsem se, když mi řekli: – „Do domu Hospodinova půjdeme!“ – Už stojí naše nohy – v tvých branách, Jeruzaléme!
Tam vystupují kmeny, – kmeny Hospodinovy, – jak to zákon přikazuje Izraeli, – aby chválil Hospodinovo jméno. – Tam stojí soudní stolce, – stolce Davidova domu.
2. ČTENÍ
Tento hymnus otevírá list Kolosanům. Obsahuje několik zcela zásadních pravd víry o Kristu a vykoupení. Dnes zní jako chvalozpěv na Krista.
Kol 1,12-20
Bratři! Děkujeme Bohu Otci, že vás uschopnil k účasti na dědictví věřících ve světle. On nás totiž vytrhl z moci temnosti a převedl do království svého milovaného Syna. V něm máme vykoupení a odpuštění hříchů.
On je věrný obraz neviditelného Boha, dříve zrozený než celé tvorstvo. V něm bylo stvořeno všechno na nebi i na zemi, svět viditelný i neviditelný: ať jsou to andělé při trůnu, ať jsou to panstva, ať jsou to knížata, ať jsou to mocnosti. Všecko je stvořeno skrze něho a pro něho. Kristus je dříve než všechno ostatní a všechno trvá v něm.
A on je hlava těla, to je církve: on je počátek, prvorozený mezi vzkříšenými z mrtvých. Tak má ve všem prvenství. Bůh totiž rozhodl, aby se v něm usídlila veškerá plnost dokonalosti, a že skrze něho usmíří se sebou všecko tvorstvo jak na nebi, tak na zemi tím, že jeho krví prolitou na kříži zjedná pokoj.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Požehnaný, který přichází ve jménu Páně, požehnané království našeho otce Davida, které přichází. Aleluja.
EVANGELIUM
Vrcholná scéna kříže rozehrává řadu odkazů k předchozímu textu evangelia i ke starozákonním knihám. Všimněme si tří rovin výsměchu (farizeové, vojáci, lotr). Poslední má svůj pozitivní protějšek. Právě zde, na kříži, se láme moc zla. Zde Ježíš zjevuje svoji skutečnou moc.
Lk 23,35-43
Když Ježíše ukřižovali, členové velerady se mu vysmívali: „Jiným pomohl, ať pomůže sám sobě, je-li Mesiáš, Boží Vyvolený!“
Posmívali se mu i vojáci, přistupovali, podávali mu ocet a říkali: „Když jsi židovský král, zachraň sám sebe!“ Nad ním byl totiž nápis: „To je židovský král.“
Jeden z těch zločinců, kteří viseli na kříži, se mu rouhal: „Copak ty nejsi Mesiáš? Zachraň sebe i nás!“
Druhý ho však okřikl: „Ani ty se nebojíš Boha? Vždyť jsi odsouzen k stejnému trestu! My ovšem spravedlivě: dostáváme přece jen, jak si zasloužíme za to, co jsme spáchali, ale on neudělal nic zlého.“
A dodal: „Ježíši, pamatuj na mě, až přijdeš do svého království.“
Odpověděl mu: „Amen, pravím ti: Dnes budeš se mnou v ráji.“
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Hospodin jako král bude vládnout věčně. Hospodin dá požehnání a pokoj svému lidu.
K ZAMYŠLENÍ
Vítězství je v lidské mysli spojeno s mocí a nadvládou. Představa Boha, který zavládne nad světem, se snadno spojuje s představou vojevůdce, který dobyl nějaké město či stát. Ale Boží představa je zcela jiná. Zastrašování, šíření hrůz války, smrti, nenávisti nejsou skutečnosti, které Bůh potřebuje k svému vítězství. Král Králů vládne z kříže. Bezmocnost v lidských očích se skrze poslušnost důvěry v Boha stala nástrojem záchrany. Boží moc nespočívá na zbraních a penězích, ale na moci Boží lásky, která překonává jakékoli zlo. Moc kříže je závratná, bořící veškerou logiku zla.
Další text k zamyšlení:
K našemu životu patří větší či menší zápasy a mnohdy také prohry. Někdy si v té či oné oblasti můžeme připadat jako ztroskotanci a možná podvědomě voláme, podobně jako lotr na kříži: „Copak nejsi Bůh? Učiň pro mě zázrak!“
Při pohledu na Ježíše na kříži ale vidíme, že Ježíš není Bohem velké show, umírá v tichosti, ponížení. Přišel totiž pro něco většího, než nás ohromit. Přišel, aby přinesl každému - i všem zoufalcům a ztroskotancům - mnohem víc: odpuštění, uzdravení, spásu – „ráj“, ve kterém budeme s Ním...
https://www.vira.cz/texty/tema-tydne/k-nasemu-zivotu-patri-i-prohry
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
Dan 1,1-6.8-20
Třetího roku vlády judského krále Jehojakima přitáhl babylónský král Nabuchodonosor k Jeruzalému a oblehl ho. Pán vydal do jeho moci judského krále Jehojakima i část z nádob Božího chrámu: (Nabuchodonosor) je dal odnést do země Šinearu, do domu svých bohů; nádoby dal uložit do pokladnice svých bohů. Král poručil nejvyššímu komorníku Ašpenazovi, aby přivedl z izraelských synů, z královského nebo šlechtického rodu jinochy, kteří by byli bez vady, půvabné postavy, vnímaví pro všechnu moudrost, schopní vzdělání, přístupní vědám, kteří by mohli konat službu v královském paláci. Měl je naučit chaldejskému písmu a jazyku. Král jim též určil na každý den stravu z královských pokrmů i z vína, které sám pil; měli být vychováváni po tři roky a po jejich uplynutí měli vykonávat službu před králem. Z Judovců byli mezi nimi Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh. Daniel si však umínil, že se neposkvrní ani pokrmem ani vínem z královského stolu; žádal proto nejvyššího komorníka, aby nebyl nucen se poskvrnit. Bůh vzbudil u nejvyššího komorníka milost a přízeň pro Daniela. Nejvyšší komorník však řekl Danielovi: „Bojím se jen svého pána, krále, který vám určil pokrm a nápoj; když uvidí, že jsou vaše tváře hubenější než ostatních jinochů, kteří jsou s vámi stejného stáří, uvalíte před králem vinu na mě.“ Daniel řekl tedy dozorci, kterého nejvyšší komorník ustanovil nad Danielem, Chananjáhem, Mišaelem a Azarjáhem: „Nuže, učiň zkoušku se svými služebníky po deset dní: ať je nám dávána zelenina k jídlu a voda k pití; srovnej pak naši tvář s tváří jinochů, kteří jedí královský pokrm, a podle toho, co uvidíš, jednej se svými služebníky.“ On jim tedy vyhověl v té věci a zkusil to s nimi po deset dní. Po uplynutí deseti dní se ukázalo, že lépe vypadají a lépe jsou živení než všichni jinoši, kteří požívali královský pokrm. Dozorce tedy rozkázal odnášet jejich příděl pokrmu a vína a dával jim zeleninu. Bůh pak dal těmto čtyřem jinochům vědění a pochopení pro každé písmo a moudrost; Daniel měl schopnost rozumět viděním a snům všeho druhu. Nejvyšší komorník je pak představil Nabuchodonosorovi, když se skončila králem ustanovená doba, v níž měli být uvedeni k němu. Král s nimi rozmlouval a nenašel se mezi všemi nikdo jako byl Daniel, Chananjáh, Mišael a Azarjáh; zůstali tedy v královské službě. V každém oboru vědy a moudrosti, na něž se král tázal, nalezl je desetkrát schopnější nad všechny hadače a zaklínače, kteří byli v celé jeho říši.
Lk 21,1-4
Ježíš se rozhlédl a pozoroval, jak bohatí dávají do chrámové pokladnice své dary. Spatřil také jednu chudou vdovu, jak tam dala dvě drobné mince, a řekl: „Opravdu, to vám říkám: Tato chudá vdova dala víc než všichni ostatní. Ti všichni totiž dali darem něco ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku dala všechno, co měla na živobytí.“
Komentář: Dan 1,1-6.8-20
Podobně jako tito mladíci je i církev pokoušena sejít z cesty. Mnozí se snaží naklonit si ji na svou stranu. A tak ji zneužít pro své plány. Odolá a zkrásní?
Dan 2,31-45
Daniel řekl Nabuchodonosorovi: „Ty, králi, jsi měl vidění, a hle – socha. Byla to velmi mohutná socha, skvěla se září, když stála proti tobě, a její vzhled byl strašný. Tato socha měla hlavu z ryzího zlata, prsa a ramena ze stříbra, břicho a bedra z mědi. Stehna byla ze železa, nohy částečně ze železa, částečně z hlíny. Díval ses, když se tu náhle bez lidského přičinění uvolnil kámen, udeřil do železných a hliněných nohou sochy a rozdrtil je. Tu se ihned zhroutilo železo, hlína, měď, stříbro a zlato a byly jako plevy na mlatu v létě, vítr je odnesl, ani stopa po nich nezůstala; kámen pak, který udeřil do sochy, stal se velikou horou a naplnil celou zemi. To je sen; podáme králi jeho výklad. Ty, králi, jsi králem králů; Bůh nebes ti dal království, moc, sílu a slávu. Do tvé moci dal všechna místa, kde bydlí lidé, divokou zvěř i ptactvo nebes, nad tím vším tě učinil vladařem – ty jsi hlava zlatá. Po tobě povstane jiné království, menší než tvoje, a ještě třetí království, měděné, které ovládne celou zemi. Čtvrté království bude tvrdé jako železo; jako železo všechno drtí a láme, tak i ono (království) toto všechno rozdrtí a zláme. Že jsi však viděl nohy a prsty částečně z hrnčířské hlíny a částečně ze železa, to znamená, že království bude rozdělené; bude v něm však něco z tvrdosti železa. Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou a prsty nohou částečně ze železa a částečně z hlíny, část království bude silná a část křehká. Protože jsi však viděl železo smíšené s blátivou hlínou, stmeleny budou sňatky, nepřilnou však navzájem k sobě, tak jako se železo nespojí s hlínou. Za dob těch králů zřídí Bůh nebes království, které nebude zničeno navěky, a toto království nepřijde k jinému národu; rozdrtí všechny ony říše a udělá jim konec, samo však bude trvat navěky, protože jsi viděl, jak se bez lidského přičinění z hory uvolnil kámen a rozdrtil hlínu, železo, měď, stříbro a zlato. Veliký Bůh ukázal králi, co bude v budoucnosti. Pravdivý je sen a spolehlivý jeho výklad!“
Lk 21,5-11
Když někteří mluvili o chrámu, jakými krásnými kameny a pamětními dary je ozdoben, řekl Ježíš: „Přijdou dny, kdy z toho, co vidíte, nezůstane kámen na kameni, (všechno) bude rozbořeno.“ Zeptali se ho: „Mistře, kdypak se to stane? A jaké bude znamení, že to už nastává?“ Odpověděl: „Dejte si pozor, abyste se nenechali svést! Mnozí (lidé) totiž přijdou pod mým jménem a budou říkat: `Já jsem to!' a `Ten čas je tady!' Nechoďte za nimi! Až pak uslyšíte o válkách a vzpourách, neděste se, neboť to se musí stát napřed, ale nebude hned konec.“ Potom jim řekl: „Povstane národ proti národu a království proti království, budou velká zemětřesení, na různých místech hlad a mor, hrozné úkazy a velká znamení na nebi.“
Komentář: Dan 2,31-45
Čtyři říše, různá impéria se zde snaží rozdrtit Židy. Příslib pro budoucnost: církev vše překoná, ustojí. Podobně, jako naši starší bratři ve víře!
Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Král Baltazar vystrojil veliké hody pro tisíc svých velmožů a před (těmito) tisíci se oddal pití vína. V podnapilosti poručil Baltazar přinést zlaté a stříbrné nádoby, které jeho otec Nabuchodonosor odnesl z jeruzalémského chrámu, aby z nich pil král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky. Byly tedy přineseny zlaté a stříbrné nádoby odnesené z jeruzalémského chrámu a pili z nich král, jeho velmožové, jeho ženy i jeho zpěvačky. Pili víno a oslavovali bohy ze zlata, stříbra, mědi, železa, dřeva i kamene. Vtom se objevily prsty lidské ruky a psaly naproti svícnu na vápennou omítku zdi královského paláce; král viděl část píšící ruky. Tu zbledla králova tvář, jeho myšlenky ho poděsily, klouby jeho kyčlí se uvolnily, koleno klepalo o koleno. Ke králi byl uveden Daniel. Král se ujal slova a řekl Danielovi: „Ty jsi Daniel z judských vyhnanců, kterého přivedl král, můj otec, z Judska? Slyšel jsem, že je v tobě duch bohů, že v sobě máš vědění, důvtip a neobyčejnou moudrost. Slyšel jsem o tobě, že dovedeš vykládat (tajemství) a rozluštit nesnadné věci – nuže, jestliže nyní dovedeš přečíst písmo a podat mi jeho výklad, budeš oblečen do purpuru, na hrdlo dostaneš zlatý řetěz a budeš jako třetí vládnout v království.“ Nato se Daniel ujal slova a řekl králi: „Ponech si své dary, jinému můžeš dát své odměny, přece však přečtu králi písmo a podám mu jeho výklad. Vyvýšil ses nad Pána nebes, přinesli před tebe nádoby jeho domu a ty a tvoji velmoži, tvé ženy a zpěvačky jste z nich pili, chválil jsi bohy ze stříbra a zlata, mědi, železa, dřeva a kamene, kteří nevidí, neslyší a nevnímají, nectil jsi Boha, v jehož rukou je tvůj život i tvůj osud. Proto byla od něho poslána část ruky, napsáno tohle písmo. Nuže, toto je písmo, které je napsáno: Mene, tekel, ufarsin. To je pak výklad slov: Mene: Bůh spočetl tvé království a ukončil ho. Tekel: Na váze jsi byl zvážen a shledán lehkým. Fares: Roztrhnuto bylo tvé království a dáno Médům a Peršanům.“
Lk 21,12-19
Ježíš řekl svým učedníkům: „Vztáhnou na vás ruce, budou vás pronásledovat, vydávat synagogám (na soud) a do vězení, budou vás předvádět před krále a vladaře pro mé jméno. To vám dá příležitost k svědectví. Vezměte si tedy k srdci toto: Nepřipravujte se předem, jak se hájit. Vždyť já vám dám výmluvnost i moudrost, které nedovedou odolat ani odporovat žádní vaši protivníci. Budete zrazováni i od (vlastních) rodičů a sourozenců, příbuzných a přátel, a některé z vás usmrtí. Budete pro jméno mé ode všech nenáviděni. Ale ani vlas z hlavy se vám neztratí. Trpělivostí zachráníte svou duši.“
Komentář: Dan 5,1-6.13-14.16-17.23-28
Bůh trestá ty, kdo zneužívají jeho moc ve svůj vlastní prospěch. Jed klerikalismu může způsobit, že i my budeme zváženi a shledáni „lehkými“.
Dan 6,12-28
Nejvyšší úředníci se shlukli a nalezli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha. Pak přišli a řekli králi s odvoláním na zákaz: „Králi, nevydal jsi zákaz, že každý, kdo by v údobí třiceti dnů (něco) žádal od nějakého boha nebo člověka, a ne od tebe, králi, aby byl vhozen do lví jámy?“ Král odpověděl: „Tak je stanoveno podle médského a perského zákona a ten nelze zrušit.“ Nato oznámili králi: „Daniel z judských vyhnanců neměl ohled na tebe, králi, ani na zákaz, který jsi podepsal, a třikrát denně se modlí svou modlitbu.“ Když to král uslyšel, velmi se rozmrzel, snažil se Daniela zachránit a až do západu slunce se namáhal, jak by ho vysvobodil. Proto se ti muži shlukli ke králi a řekli mu: „Věz, králi, že je médský a perský zákon: Žádný zákaz či ustanovení, které vydá král, nesmí se změnit.“ Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a hodili ho do lví jámy. Král však ještě řekl Danielovi: „Ať tě zachrání tvůj Bůh, kterého ctíš bez ustání!“ Pak byl přivalen kámen, položen na otvor jámy a král ji zapečetil pečetním prstenem svým i svých velmožů, aby se s Danielem nic nezměnilo. Potom král odešel do svého paláce, ale strávil noc bez jídla, nechtěl, aby se přineslo něco z pokrmů, i spánek ho minul. Na úsvitě, jak se rozednilo, král vstal a chvatně odešel ke lví jámě. Když se přiblížil k jámě, bolestným hlasem volal Daniela. Zeptal se: „Danieli, služebníku živého Boha, mohl tě od lvů vysvobodit tvůj Bůh, kterého jsi bez ustání ctil?“ Tu Daniel promluvil na krále: „Králi, buď živ navěky! Můj Bůh poslal svého anděla a ten uzavřel ústa lvů, že mi neuškodili, neboť jsem byl před ním shledán nevinný; ale ani vůči tobě, králi, jsem nespáchal nic zlého.“ Tu se král velmi zaradoval a poručil Daniela vytáhnout z jámy. Když byl Daniel z jámy vytažen, nenašlo se na něm žádné zranění, neboť důvěřoval ve svého Boha. Pak poručil král, aby přivedli ty muže, kteří Daniela obžalovali, a hodili je do lví jámy s jejich syny i ženami. Nedopadli ani k podlaze jámy, a už se jich lvi zmocnili a rozdrtili všechny jejich kosti. Potom král Dareios napsal: Všem národům, kmenům a jazykům, kteří přebývají po celé zemi: Ať se rozhojní váš pokoj! Vyhlašuje se ode mě rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli a báli Danielova Boha, neboť on je Bůh živý a zůstává na věky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec. Zachraňuje a vysvobozuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. Daniela vysvobodil z moci lvů.
Lk 21,20-28
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojskem, pak vězte, že je blízko jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor; kdo budou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou; kdo budou na venkově, ať do města nevcházejí, protože to jsou dny odplaty, kdy se naplní všechno, co je psáno. Běda ženám, které budou v těch dnech těhotné nebo budou kojit! Přijde totiž velká pohroma na tuto zemi a Boží trest na tento lid: padnou ostřím meče, budou odváděni jako zajatci mezi všechny národy; po Jeruzalémě budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní. Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“
Komentář: Dan 6,12-28
Bůh i dnes vysvobozuje: Z jámy hrobu může vzejít Syn a jeho církev krásnější a zářivější.
Dan 7,2-14
Nejvyšší úředníci se shlukli a nalezli Daniela, jak se modlí a prosí svého Boha. Pak přišli a řekli králi s odvoláním na zákaz: „Králi, nevydal jsi zákaz, že každý, kdo by v údobí třiceti dnů (něco) žádal od nějakého boha nebo člověka, a ne od tebe, králi, aby byl vhozen do lví jámy?“ Král odpověděl: „Tak je stanoveno podle médského a perského zákona a ten nelze zrušit.“ Nato oznámili králi: „Daniel z judských vyhnanců neměl ohled na tebe, králi, ani na zákaz, který jsi podepsal, a třikrát denně se modlí svou modlitbu.“ Když to král uslyšel, velmi se rozmrzel, snažil se Daniela zachránit a až do západu slunce se namáhal, jak by ho vysvobodil. Proto se ti muži shlukli ke králi a řekli mu: „Věz, králi, že je médský a perský zákon: Žádný zákaz či ustanovení, které vydá král, nesmí se změnit.“ Král tedy poručil, aby přivedli Daniela a hodili ho do lví jámy. Král však ještě řekl Danielovi: „Ať tě zachrání tvůj Bůh, kterého ctíš bez ustání!“ Pak byl přivalen kámen, položen na otvor jámy a král ji zapečetil pečetním prstenem svým i svých velmožů, aby se s Danielem nic nezměnilo. Potom král odešel do svého paláce, ale strávil noc bez jídla, nechtěl, aby se přineslo něco z pokrmů, i spánek ho minul. Na úsvitě, jak se rozednilo, král vstal a chvatně odešel ke lví jámě. Když se přiblížil k jámě, bolestným hlasem volal Daniela. Zeptal se: „Danieli, služebníku živého Boha, mohl tě od lvů vysvobodit tvůj Bůh, kterého jsi bez ustání ctil?“ Tu Daniel promluvil na krále: „Králi, buď živ navěky! Můj Bůh poslal svého anděla a ten uzavřel ústa lvů, že mi neuškodili, neboť jsem byl před ním shledán nevinný; ale ani vůči tobě, králi, jsem nespáchal nic zlého.“ Tu se král velmi zaradoval a poručil Daniela vytáhnout z jámy. Když byl Daniel z jámy vytažen, nenašlo se na něm žádné zranění, neboť důvěřoval ve svého Boha. Pak poručil král, aby přivedli ty muže, kteří Daniela obžalovali, a hodili je do lví jámy s jejich syny i ženami. Nedopadli ani k podlaze jámy, a už se jich lvi zmocnili a rozdrtili všechny jejich kosti. Potom král Dareios napsal: Všem národům, kmenům a jazykům, kteří přebývají po celé zemi: Ať se rozhojní váš pokoj! Vyhlašuje se ode mě rozkaz, aby se v celé mé královské říši všichni třásli a báli Danielova Boha, neboť on je Bůh živý a zůstává na věky, jeho království nebude zničeno, jeho moc nemá konec. Zachraňuje a vysvobozuje, činí znamení a divy na nebi i na zemi. Daniela vysvobodil z moci lvů.
Lk 21,29-33
Ježíš řekl svým učedníkům: „Až uvidíte Jeruzalém obklíčený vojskem, pak vězte, že je blízko jeho zpustošení. Tehdy ti, kdo budou v Judsku, ať utečou do hor; kdo budou v Jeruzalémě, ať z něho odejdou; kdo budou na venkově, ať do města nevcházejí, protože to jsou dny odplaty, kdy se naplní všechno, co je psáno. Běda ženám, které budou v těch dnech těhotné nebo budou kojit! Přijde totiž velká pohroma na tuto zemi a Boží trest na tento lid: padnou ostřím meče, budou odváděni jako zajatci mezi všechny národy; po Jeruzalémě budou šlapat pohané, dokud se čas pohanů nenaplní. Budou znamení na slunci, na měsíci i na hvězdách, na zemi úzkost národů, bezradných nad hukotem a příbojem moře; lidé budou zmírat strachem a očekáváním toho, co přijde na (celý) svět, neboť hvězdný svět se zachvěje. A tehdy (lidé) uvidí Syna člověka přicházet v oblaku s velikou mocí a slávou. Až to začne, vzpřimte se a zdvihněte hlavu, protože se blíží vaše vykoupení.“
Komentář: Dan 7,2-14
Zápas Boha se zlem, trvající do dnešních dnů. Zpupnost a zlo jsou však omezeny na určitou dobu. Konečné vítězství: jeho království nebude zničeno!
Svátek sv. Ondřeje
Řím 10,9-18
Jestliže ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci vě-říš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: ‘Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.’ Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je boha-tě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť ‘každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen’. Jak ho však mohou vzývat, když v něho neuvěřili? A jak v něj mohou uvěřit, když o něm ještě neslyšeli? Jak o něm však mohou uslyšet bez hlasatele? Ale jak mohou hlásat, jestliže nebyli posláni? Tak to stojí v Písmu: ‘Jak milý je příchod těch, kdo zvěstují dobré věci!’ Ale ne všichni tu radostnou zvěst přijali. Izaiáš přece praví: ‘Pane, kdo uvěřil tomu, co jsme hlásali?’ Víra je tedy z hlásání, hlásání pak se děje slovem o Kristu. Ale ptám se: Neslyšeli snad o tom? – Ale ano! ‘Všude na zemi pronikl jejich hlas, až na konec světa jejich slova.’
Mt 4,18-22
Když se Ježíš ubíral podél Galilejského moře, uviděl dva bratry – Šimona, zvaného Petr, a jeho bratra Ondřeje, jak vrhají síť do moře; byli totiž rybáři. Řekl jim: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí.“ Oni hned nechali sítě a následovali ho. A jak šel odtamtud dál, uviděl jiné dva bratry – Zebedeova syna Jakuba a jeho bratra Jana, jak na lodi se svým otcem Zebedeem spravují sítě. A povolal je. Oni hned nechali loď i otce a následovali ho.
Komentář: Mt 4,18-22
Ondřej a Petr byli rodní bratři. Možná právě jejich součinnost při vrhání sítí do moře Pánu imponovala. Výzva pro církev našich dnů: kooperace!
