Uplatňování zákonů hranic v manželství

Zákon setby a žně…

z knihy Hranice - zdravé meze ve vztazích a v osobním životě , vydal(o): Nakladatelství Návrat

Mnohdy se stává, že se jeden z manželů neumí ovládat a nenese důsledky svého chování. Muž křičí na svou manželku – a ona se snaží projevovat mu víc lásky. Zlo (křik) mu ve skutečnosti přináší dobré věci (víc projevů lásky). Nebo žena nadměrně utrácí a manžel nese důsledky. přijme druhé zaměstnání, aby mohl zaplatit všechny účty.

Pro řešení těchto problémů jsou přirozené důsledky nutností. Žena potřebuje svému nadměrně kritickému manželovi říci, že pokud jí nepřestane nadávat, půjde do jiného pokoje a zůstane tam, dokud si o problému nebudou moci promluvit racionálně. Nebo by mohla říci asi toto: „Už o tom s tebou nikdy nebudu mluvit sama. Budu o tom s tebou mluvit jen v přítomnosti poradce.“ Nebo: „Jestli na mě zase začneš křičet, půjdu na noc k Janě.„ Muž, který má rozhazovačnou manželku potřebuje zrušit platební karty nebo jí říci, aby si na placení účtů sehnala druhé zaměstnání ona. Všichni tito manželé potřebují nechat své nezodpovědně jednající partnery zakusit důsledky jejich vlastního chování.

Jeden můj přítel se rozhodl dát své manželce prožít důsledky jejích chronických pozdních příchodů. Předem jí řekl, že potřebuje přijít včas, a pokud nebude hotova do šesti hodin, odejde bez ní. Nestihla to a on odešel. Když se toho večera vrátil domů, křičela: „Jak jsi mohl odejít beze mě!“ Vysvětlil jí, že o recepci přišla kvůli svému zpoždění a že mu bylo líto, že musí jít sám, ale nechtěl večeři zmeškat. Po několika takových incidentech již věděla, že její zpoždění budou postihovat ji a nikoli jeho, a změnila se.

Tyto kroky nejsou manipulující, jak to druhý z manželů svému partnerovi obvykle vyčítá. Jsou to příklady vymezení, jak člověk dovolí, aby se s ním jednalo, a projevy sebeovládání. Přirozené důsledky pak dopadají na toho, kdo je za ně skutečně zodpovědný.

Zákon zodpovědnosti

Již jsme mluvili o převzetí zodpovědnosti za sebe a zodpovědnosti vůči druhým. Výše uvedené příklady to ilustrují. Lidé, kteří stanoví hranice, vykazují sebeovládání a projevují zodpovědnost za sebe. Vůči svému partnerovi jednají zodpovědně tím, že ho napomenou. Stanovení hranic je v manželství skutkem lásky; svázání a omezení zla znamená ochranu dobra.

Když se člověk podvoluje partnerovým požadavkům či manipulaci a přebírá tak zodpovědnost za jeho hněv, trucování a zklamání, ničí to lásku v manželství. Je třeba, abychom přestali přebírat zodpovědnost za ty, které milujeme, a zachraňovat je z důsledků jejich chování, a místo toho se vůči nim začali chovat zodpovědně a jasně poukazovali na zlo, když ho uvidíme. To znamená doopravdy milovat svého partnera a manželství. Nejzodpovědnější možné chování je obvykle to nejtěžší.

Zákon moci

Zde se zmíníme o naší neschopnosti změnit druhého člověka. Manžel, který svého partnera kvůli nějakému nedostatku popichuje, daný problém ve skutečnosti jen utvrzuje. Lepší cestou je přijmout druhého člověka takového, jaký je, respektovat jeho rozhodnutí být takový a pak ho nechat zakusit odpovídající důsledky. Tímto způsobem můžeme uplatňovat moc, kterou máme, a přestat se snažit vykonávat moc, kterou nikdo nemá.

Několik příkladů
Před vytvořením hranic:
„Přestaň na mě křičet. Musíš být hodnější!“

Po vytvoření hranic:
„Můžeš dál křičet, jestli chceš. Ale já půjdu pryč, když se budeš takhle chovat.“

Před vytvořením hranic:
Prostě musíš přestat pít. Ničí to naši rodinu. Prosím tě poslechni. Ničíš nám život.“

Po vytvoření hranic:
„Jestli chceš, můžeš se rozhodnout, že s tím pitím nic dělat nebudeš. Ale já tomuhle chaosu už sebe a děti vystavovat nebudu. Až budeš příště opilý, půjdu s dětmi přespat k Novákům a řekneme jim, proč jsme přišli. Pít je tvoje rozhodnutí. To, co budu tolerovat je na mně.“

Před vytvořením hranic:
„Jsi zvrhlík, že se díváš na pornografii. Je to tak ponižující. A vůbec, co jsi to za člověka?“

Po vytvoření hranic:
„Nehodlám se s tebou sexuálně dělit s nahými ženami v časopisech. Je to na tobě. Budu spát jenom s člověkem, který o mě bude mít zájem. Rozmysli si to a vyber si.

Všechno to jsou příklady, jak převzít moc nad tím, co můžete ovládat – nad sebou – a jak se přestat snažit mít moc nad někým dalším.

Zákon hodnocení

Když svého manžela či manželku napomenete a začnete budovat hranice, vašeho partnera to může bolet. Až budete zvažovat bolest, kterou vaše hranice vašemu partnerovi způsobí, pamatujte na to, že láska a meze patří k sobě. Až stanovíte hranice, jednejte vůči tomu, kdo prožívá bolest, s láskyplnou zodpovědností.

Manželé, kteří jsou moudří a milující, hranice přijmou a budou se vůči nim chovat zodpovědně. Partneři, kteří jsou sobečtí a snaží se druhé ovládat, budou reagovat hněvem.

Pamatujte, že hranice se vždy týká vás a nikoli druhého člověka. Nevyžadujte, aby váš partner něco udělal – dokonce ani to, aby respektoval vaše hranice. hranice stanovíte proto, abyste řekli, co budete dělat a co ne. Jenom takovéto hranice lze prosadit, protože nad sebou vládu máte. Nepleťte si hranice s nějakým novým způsobem, jak ovládat svého partnera. Právě naopak. Hranice znamenají vzdát se snahy o nadvládu nad svým partnerem a začít milovat. Vzdáváte se úsilí ovládat svého partnera a umožňujete mu přijmout zodpovědnost za jeho chování.

Zákon jasné komunikace

V manželství je více než v kterémkoli jiném vztahu nutné dávat své hranice jasně najevo. Pasivní hranice, jako například stažení se, vytváření trojúhelníku, trucování, mimomanželské vztahy a pasivně-agresivní chování, jsou pro vztah nesmírně ničivé. Pasivní způsoby, jak lidem ukazovat, že nad vámi nemají žádnou moc, nikdy nevedou k důvěrnému vztahu. Nikdy druhému neřeknou, kdo skutečně jste; mohou lidi jen odcizit.

Hranice je třeba sdělovat nejprve slovně a pak i činy. Je třeba, aby byly jasné a neobsahovaly žádné prvky omluvy. Existují různé typy hranic, které je třeba v různých obdobích manželství respektovat a dávat najevo. Jsou to: kůže, slova, pravda, fyzický prostor, čas, emocionální odstup, jiní lidé, důsledky.

Kůže
Je třeba, aby oba partneři respektovali tělesné hranice jeden druhého. Narušení tělesných hranic se může pohybovat od bolestivých projevů citu až po fyzické zneužívání. Bible říká, že manželé mají „vládnout“ tělem jeden druhého. (1 Kor 7,4-6); jde o vzájemnou, svobodně danou „vládu“. Je třeba mít vždy na paměti Ježíšovu zásadu: „Jednejte s druhými tak, jak byste chtěli, aby i oni jednali s vámi.“

Slova
Vaše slova mají být jasná a vyřčená v lásce. Napomínejte svého partnera přímo. Říkejte „ne“. Neužívejte pasivního odporu. Netrucujte a nezavírejte se do sebe. Mluvte asi takto: „Není mi to milé. Nechci to dělat. Nebudu.“

Pravda
Apoštol Pavel říká: „…zanechte lži a mluvte pravdu každý se svým bližním“ (Ef 4,25). Upřímná komunikace je vždy to nejlepší. K tomu patří upozornit druhého člověka, když si není vědom, že porušuje některou z Božích norem. Také je třeba hlásit se jako vlastník k pravdě o svých pocitech a zraněních a přímo o nich s láskou mluvit se svým partnerem.

Fyzický prostor
Když uvidíte, že potřebujete být nějaký čas sami, řekněte o tom svému partnerovi. Člověk občas potřebuje prostor, aby mohl čerpat, a jindy potřebuje prostor pro stanovení mezí. Ani v jednom z případů by nemělo být třeba, aby se váš partner dohadoval, proč ho nějaký čas nechcete mít u sebe. Mluvte s ním jasně, aby neměl pocit, že je trestán, ale věděl, že prožívá důsledky svého nedostatečného sebeovládání. (Mt 18,17; 1 K 5,9-13).

Citový odstup
Pokud jste v problematickém manželství, kde váš partner má například mimomanželský poměr, potřebujete možná citový odstup. Je moudré čekat, až mu budete moci znovu důvěřovat. Je třeba, abyste viděli, že váš partner skutečně činí pokání, a on potřebuje vidět, že jeho jednání něco stojí. Váš partner si to bude možná vykládat jako trest, ale Bible učí, že člověka máme posuzovat podle jeho skutků, a nikoli podle jeho slov. (Jk 2,14-26)

Kromě toho, než se uzdraví zraněné srdce, nějaký čas to trvá. Zůstane-li ve vašem srdci příliš mnoho nevyřešených problémů, nemůžete spěchat do pozice důvěry. Zranění je třeba odhalit a mluvit o něm. Když vás něco bolí, je nutno se k této bolesti přihlásit.

Čas
Oba manželé někdy potřebují být nějaký čas sami. nejen kvůli stanovení hranic, jak jsme na to již poukázali, ale také pro své vlastní nasycení. Žena z 31. kapitoly knihy Přísloví má svůj vlastní život; vykonává mnoho věcí. Totéž platí o jejím manželovi. Mají svůj vlastní čas, kdy dělají to, co mají rádi, a kdy se scházejí se svými vlastními přáteli.

S tímto aspektem manželství mají mnozí manželé problémy. Cítí se opuštěni, když jejich partner chce být nějaký čas sám. Ve skutečnosti partneři tento čas odloučení potřebují, protože si pak uvědomí, jak je pro ně důležité být zase spolu. Partneři v zdravém vztahu navzájem s láskou respektují svůj prostor a bojují za věc jeden druhého.

Druzí lidé
Někteří manželé potřebují při stanovení hranic pomoc druhých lidí. Pokud se nikdy neozvali a nepřihlásili se o svá práva, potřebují, aby jim přátelé a církev pomohli naučit se to. Jestliže jste na stanovení a prosazování hranic příliš slabí, pokuste se získat pomoc u někoho mimo vaše manželství. Nehledejte ji však u člověka opačného pohlaví, pokud by to mohlo vést k milostnému poměru. Najděte pomoc u lidí ve vztazích, které mají pevně dané hranice, například u poradců nebo v podpůrných skupinách.

Důsledky
O důsledcích mluvte jasně a pak je nekompromisně uplatňujte, jak jste na to předem upozornili. Varování před důsledky a jejich uplatňování vašemu partnerovi umožňuje vybrat si, zda chce, aby k nim došlo. Protože lidé své chování mohou ovládat, mají vládu i nad důsledky tohoto chování.