Náboženství Orientu - druhý pilíř New Age

Prostor pro cit

z knihy Náboženství New Age , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

Právě orientální náboženské nauky nejlépe ztělesňují sen o původní jednotě a splynutí. Tak třeba pro starobylou čínskou nauku taoismus není celá realita ničím jiným než jediným živoucím organismem, jehož protichůdné síly ji a jang se navzájem udržují v rovnováze. Jin je princip ženský, temný, pasivní, rozvíjející, introvertní, syntetický, jang je mužský, jasný, aktivní, tvořivý, extrovertní, analytický. Člověk nemůže být šťasten jinak, než když v sobě uskuteční tento přírodní zákon, rovnováhu mezi jin a jang. Je povolán k vnitřnímu míru.

New Age má ještě jiný důvod, proč se shlíží v Orientu: východní náboženství jsou založena spíše na zkušenosti než na rozumu a autoritě. Jejich opěrným bodem je cit. Křesťanství prý je, podle New Age, náboženstvím knihy, právě tak jako všechna velká západní náboženství. Spočívá na dogmatech a morálce, a ty jsou mu uloženy zvenčí.

New Age není možná tak docela v neprávu, když obviňuje křesťanství z nedostatku prožívané zkušenosti, ostražitosti vůči mystice, neustálého moralizování a přehnaného důrazu na pravověrnost nauky. Zvláště v posledních letech bylo křesťanství omezeno téměř jen na etickou soustavu. Krédo jakožto životodárná nauka a pramen náboženské či mystické zkušenosti bylo skoro zapomenuto. Mnozí byli unaveni tímto tvrdošíjným moralizováním a šli hledat mír jinam. Kristus však přece říká: „Pojďte ke mně všichni, kdo se namáháte a jste obtíženi břemeny, a já vám dám odpočinout. Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mne, neboť jsem tichý a pokorného srdce: a naleznete odpočinutí svým duším. Vždyť mé jho netlačí a břemeno netíží.“ (Mt 11,28-30)

Je ještě jeden důvod nesouhlasu s křesťanstvím, který New Age vidí v tom, že rozděluje lidi. Nezplodilo nic jiného než konflikty, rozštěpení, inkvizici a náboženské války. Přikládá přílišnou důležitost osobnosti, svobodě, zodpovědnosti. Orient nevidí v lidském Já to nejhlubší z jeho podstaty, hlubší než Já je Ono, které není součástí naší dějinné existence na tomto světě. A to hlubinné Ono je totožné s Bohem. Je-li však tomu tak, pak člověk nemůže doopravdy hřešit, není toho vůbec schopen. Tím zcela zmizel pojem osobnosti, tak důležitý pro křesťanství.

A toto hlubinné Ono musí člověk hledat. Dojde k němu intuicí i zkušeností, oproštěním od všeho, co souvisí s povrchním Já. Při tom mu mohou pomoci některé techniky (jako jóga a moderní přístroje mind machines), právě tak jako učitelé. A i když tohoto cíle nedosáhne v nynějším životě, může se mu to zdařit v některém příštím. Neboť existují stále nová převtělování, a to tak dlouho, dokud člověk nespočine v „nicotě“, zcela nehybný a blažený. Pokažený život lze tedy napravit.

Tyto názory nám mohou připadat podivné. Ale jsou takové opravdu? Třiadvacet procent katolíků na Západě a dokonce jednatřicet procent praktikujících katolíků věří v převtělování. A koho z nás někdy nenapadla taková přání: „Kdybych tak mohl začít svůj život znovu!“ – „Kdo mě zbaví odpovědnosti za tenhle skutek?“ – „Proč je tolik zákazů?“ – „Proč má křesťanská víra tolik zákazů a tabu a tak málo pozornosti věnuje osobním zážitkům, citu, mystice?“ – „Proč je všecko předem psáno v knihách a zbývá tak málo místa pro to, co já sám pociťuji?“