Náboženství moderní společnosti

Synkretismus a vlastní slovník New Age

z knihy Náboženství New Age , vydal(o): Karmelitánské nakladatelství

V srdcích našich současníků jistě musí vládnout velké utrpení, ohromný nepokoj, jestliže hledají spasení v takovéto směsici. Miliony to ale dělají. Nabídka se může zdát nesourodou a nestranný pozorovatel z ní může být na rozpacích, ale ta nabídka existuje a lidé se na ni hltavě vrhají.

Jaký je to tedy hlad, který vnuká touhu po takovém jídelníčku? Je jasné, že všechno, co New Age nabízí, je k obrazu moderního člověka: v negativní podobě v tom může rozpoznat svůj vlastní portrét jako v zrcadle. Tak jako Narcis hledící do vody vidí člověk v nových náboženstvích svou vlastní podobu. I když je obklopen prostředím přetechnizované doby, člověk zůstává stále „metafyzickým živočichem“ a více než kdy jindy touží po všeobecném rámci vztahů, v němž by mohl pořádat své myšlenky a city.

Dnešnímu člověku záleží na jednotě bez oddělování, sní o světě bez konfliktů, o světě smíření a obecného bratrství, o tom mesiánském míru, o kterém mluvil již Izaiáš: „Kráva se bude popásat s medvědicí, kojenec si bude hrát nad děrou zmije.“ (Iz 11,7nn). Vše by mělo být v harmonii: tělo i duše, minulost, přítomnost a budoucnost, rozum a cit, já a ty, Bůh a člověk. Moderní člověk touží po životě bez nesnází a rozporů, bez stresu, bez nemoci a nedostatku peněz, po životě, z něhož jsou odstraněny všechny nepříjemnosti a překážky, po euforické existenci. Líbí se mu ten „kosmický pocit“, který by jej tam jako sluneční vůz přenesl na vlnách tajemné energie.

New Age hlásá myšlení a jednání, které je zaměřené k osobnímu blahu, silně egocentrické. „Jsem spolutvořitelem s Bohem.“ „Kristus, to jsem já.“ „Štěstí světa mám ve svých rukách, ve své moci.“ Naduté a přebujelé já je bezpochyby jednou z hlavních známek dnešního myšlení a jednání.

Synkretismus: jíst ze všech talířů

Synkretismus se stal samozřejmostí: nejlepší je uďobnout si po pořádku ze všech talířů. Nezáleží na tom, v co věříte, jen když se vám vede dobře. Můžete ostatně klidně vyznávat více náboženství, není v tom nic protismyslného. New Age je pohostinný ke všem náboženstvím, je to jakési nadnáboženství, jež se vysoko povznáší nad všecka dogmata, autority, kněžstva a svaté knihy. Je to vrchol „ekumenismu“. „Co je ostatně pravda? To, co vám prospívá, je pravdivé.“ Hlavní tedy je: „Obsluž se klidně u toho pultu, kde najdeš to, co hledáš.“

Cit vítězí nad rozumem a mystika nad morálkou. New Age je věcí prožitku. Zvěstuje logiku srdce, uvažování „v houpacím křesle“, smysl štěstí „v pěnové lázni“. Nic není vpravdě dobré či zlé a všechny případné pochybné kroky lze napravit v nové existenci. Či spíše: při příštím vtělení se upraví samy od sebe. Příliš dlouho se jen rozumovalo, teď přišel čas citu, lásky a činu: „Miluj a dělej, co ti vnukne srdce“. Všecka etická křečovitost křesťanství měla za následek pouze únavu a nástrahy přepjatého pocitu viny s pachutí ustrašenosti a nemohoucnosti. Čas zákona musí proto skončit, slovo má láska a radost.

Začíná vláda uvědomění, doba vyjádření všech našich možností. Dokážeme všecko, díky nesmírné spolupráci všech vědomí: ta jsou pákou, která převrátí svět.

New Age používá svůj vlastní slovník harmonie a míru (jednota, láska, světlo, pokoj, klid), energie (vlny, vibrace, záření), individuálnosti (seberealizace, uvědomění, tvořivost, zde a teď), přeměny (znovuzrození, mutace, skok, vynoření, zjevení). Slovník, který je současně jemný, energický i plný naděje.