Král umírá – ať žije král

Mwanga pohltil Ugandu

z knihy Ohně v Namugongu , vydal(o): Trinitas

Jak musela pyšného despotu urážet myšlenka na smrt! Nesnesl nikdy nic a nikoho, kdo by mu byl proti mysli. Ukojil každou svou choutku, odstranil každého, kdo mu stál v cestě. Používal smrt jako svého popravčího důstojníka. Nyní se tento záhadný zrádce obrátil proti němu a drtil v něm život. Mutesa se vztekal a bojoval. Povolal medicinmany, čarodějné lékaře, bílé muže a bohy, ale smrt se všem vysmívala. Byl to nepřítel, kterého nemohl zabít. Smrt znamenala ponížení pýchy a ponížená pýcha znamenala vzteklé šílenství…

Jen jeden muž na dvoře si nepřál, aby Mutesa zemřel. Byl to strážce posvátného ohně. Udržoval jej ve dne v noci, pokud byl král naživu. Až Mutesa zemře, bude oheň uhašen. S ním zmizí i strážce. Bude sloužit Mutesovi na onom světě. Jenže strážce nikterak netoužil změnit svou adresu.

Náhle byl král raněn mrtvicí a devátého listopadu 1884 zemřel v náručí svého věrného služebníka Josefa Mukasy. Tentokrát měl Katikiro všechno ve svých rukou během několika hodin. K půlnoci rozkázal, aby byl posvátný oheň uhašen a strážce zardoušen. Bude přece sloužit svému pánu na onom světě. Pak mohlo nastat truchlení. Mutesovy manželky spustily ječivý křik a nářek. Nová Nemasole, králova sestra a jeho dvě nejmilejší manželky se vrhly na mrtvolu, bily se v prsa, roztrhly svůj oděv a volaly milovaného, aby se jim vrátil zpět. Náčelníci seděli na rohožkách a hojně i hlučně prolévali slzy. Nemusel to být upřímný zármutek, ale každý byl přesvědčen, že truchlit musí, jinak mu duch zemřelého může působit trampoty.

Mimo dvůr sdělovaly bubny truchlivou zvěst od pahorku k pahorku až na konec země i za hranice. Pokojný lid naslouchal této zprávě s hrůzou. Myslili na to, že bude brzy hromadný masakr, aby bylo na onen svět posláno mnoho otroků pro Mutesu…

Třetí poradce zvolna kráčel k princům. Na okamžik se zastavil před druhým Mutesovým synem jakoby váhal. Přešel k Mwangovi a také před ním chvíli postál. Tak se zastavoval u každého prince po pořadí, potom k jednomu či druhému střídavě, jako by se nemohl rozhodnout. Napětí lidu i náčelníků vzrůstalo. Konečně po delší době se zastavil před Mwangou, vzal mladého muže za ruku a vyvedl ho do popředí tak, aby dav na něho viděl. Ale nikdo nejásal. Mwanga ještě zdaleka nebyl králem. Kterýkoli přední náčelník mohl ozbrojenou mocí projevit svůj nesouhlas. Bylo by tudíž nebezpečné provolávat slávu nepravému muži. Jeden náčelník pozvedl svazek oštěpů a podával jej prvnímu ministrovi. Katikiro svazek přijal a vztyčil oštěpy nad Mwangovou hlavou. "Mwanga Alidde Budenda!" křičel. To znamená doslova - Mwanga pohltil Ugandu. - "Kdo si přeje proti němu bojovat, ať tak učiní ihned!" Nyní Katikiro položil oštěpy na svou paži po délce směrem k náčelníkům. V davu lidu nebylo slyšet ani hlásku. Lidé pozorovali náčelníky, zdali některý chopí tradiční příležitost a zmocní se jednou rukou prince, kterého chce mít za krále, druhou pak oštěpů. Kdyby tak učinil, ihned by se kolem něho shlukli jeho muži a vypukla by bitka. Proto ministerský předseda napjatě čekal. Žádný náčelník se nepohnul, ženy si ulehčeně oddechly, ale mnozí mužové zklamaně bručeli. Katikiro provolal k ostatním princům: "Nyní nejste nic víc nežli venkované. Chcete-li bojovat, učiňte tak hned a my vás zabijeme."

Všechny zraky se upřely na Kelemu, který byl vynechán. Kelema však oštěp nevzal a celý dav s potěšením křičel: "Mwanga! Mwanga je králem!"

Mwanga se v něčem podobal svému otci Mutesovi, ale neměl ani jeho vladařský nos římského tvaru ani jeho vzhled patricijské důstojnosti. Posledně jsme ho viděli, jak srdečně přál otci Lourdelovi šťastnou cestu. Od té doby se oddal pití a neřestem. Byl hrdý, marnivý, velmi tvrdohlavý a nevzdělaný. Každý mladý monarcha v rukou takového nesvědomitého Katikiry by byl velmi nebezpečný a tento navíc byl neřestný, krutý tyran, proto budoucnost se nerýsovala růžově.