Často se setkáváme s výzvami
k obrácení a změně života.
Je ale vůbec možné se změnit k dobrému?
Přehnaný "optimismus"
V rozhodnutí "změnit se" a "obrátit se" bohužel mnohdy převládají zkreslené představy a přehaný optimismus. Člověk by chtěl udělat mnohé úplně jinak. To, co v něm existuje, často nepovažuje za dobré. Mnohdy za dobrého nepovažuje ani sám sebe. Rád by se někdy změnil a přetvořil v někoho jiného.
Něco podstatně jemnějšího oproti "změně" ale přináší "proměna". Proměňovat znamená vědět, že to, co již existuje, je dobré, ale že je to jen některými okolnostmi deformováno a zaneseno. Proměna pak spočívá v očištění od všelijakých nánosů a umožnění růstu tomu, co je dobré a důležité.
Proměna je klíčovým pojmem křesťanského života. Nedokáže sice hned vymýtit všechny chyby a slabosti a škrtnout pokud možno všechny hříchy, nýbrž spoléhá na to, že všechno v nás může mít nějaký smysl. Že smysl může mít dokonce naše zlé jednání - náš hřích, i když je zlem. A že Bůh s naším přičiněním v nás může a chce vše postupně proměnit, aby náš život mohl být naplněný a plný krásy Boží slávy.
Naše zlé jednání může ukazovat na to,
čím nás Bůh obdaroval
Každý hřích, každé zlé jednání, může být rubem nějakého Božího obdarování v člověku. Naše hříchy a chyby mnohdy ukazují na poklad ukrytý v našich srdcích. Ukazují na obdarování, která do nás vložil Bůh a která využíváme nesprávným způsobem. Často totiž platí, že čím jsme od Boha obdarováni, tím jsme našemu okolí nejvíce prospěšní, ale zároveň se v této oblasti můžeme dopouštět nejvíce chyb a hříchů.
Víme, že všecko napomáhá k dobrému těm, kdo milují Boha… (Řím 8,28)
Bůh nepotlačuje naši přirozenost,
ani naše touhy
V křesťanském životě nejde v prvé řadě o to, abychom byli silní, a abychom se vlastními silami napravili, změnili a osvobodili od našich chyb a hříchů. Jde o to, abychom se obrátili k Bohu, byli k němu citliví a postavili se před něj takoví, jací jsme a jak se cítíme.
Bůh nás přece zná, stvořil a určil nás k naplněnému životu lásky a je vždy při nás. Je v našich radostech, ale i v našich temnotách, v našem trní, v našich ranách, v našich úzkostech a v naší prázdnotě. Nepotlačuje naši přirozenost, ani jakékoliv naše touhy, které do nás vložil. On nám pomáhá naši přirozenost kultivovat, rozvíjet a používat ve prospěch nás i druhých. Ve spojení s ním můžeme být proměňováni právě s naší povahou, s naší přirozeností a v naší současné situaci. Proměňováni k plnosti života a plnosti radosti.
Kroky na cestě proměny
Vnitřní prázdnota a roztříštěnost v našich životech se může začít proměňovat:
- když se vzdáváme úporného a křečovitého boje proti svým chybám,
- když se odevzdáváme Bohu takoví, jací jsme,
- když Bohu odhalujeme a vyznáváme své touhy,svá očekávání, zranění, slabosti, chyby i hříchy,
- když Boha vzýváme o pomoc,
- když hledáme Boží plány pro náš život,
- když hledáme a uskutečňujeme jednotlivé konkrétní kroky na cestě proměny.
Svět nepromění nějaké „akce“
"Zdá se mi, že naší největší chybou je představa, že svět mohou změnit pouze velké ekonomické a politické akce. Stále je tu pokušení – a to i mezi křesťany – domnívat se, že modlitba nemá přílišnou hodnotu, čímž se vytrácí duchovní rozměr života. Ale obrácení, modlitba a pokání, které zdánlivě nemají žádný politický význam, jsou rozhodující skutečnosti, protože znamenají sílu proměňující svět." (Benedikt XVI.)
Doporučené a použité prameny:
Anselm Grün: Obrazy proměnění
Anselm Grün: Půst
P. Elias Vella: Ježíš - lékař těla i duše.
Nebudeme-li spolupracovat
na své proměně s Bohem,
můžeme časem zjistit,
že jsme zůstali stát
s prázdnýma rukama…
