7. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Hospodine, důvěřuji v tvé slitování, pro tvou pomoc ať zaplesá mé srdce, zazpívám Hospodinu, který mě zahrnul dobrem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Dej nám, prosíme, všemohoucí Bože, abychom vždycky poznávali, co se ti líbí, a slovy i skutky věrně plnili tvou vůli. Skrze tvého Syna...

1. ČTENÍ

Tato epizoda z Davidova života velmi krásně ilustruje ústřední myšlenku evangelia: lásku k nepřátelům, projevenou skrze odpuštění. David, pronásledovaný Saulem, by měl možnost zabít svého nepřítele, ale neudělá to, protože v něm vidí zástupce (posvěceného) Božího. Dává pouze důkaz této možnosti a doufá, že Bůh ho zachrání (projeví na něm svoji spravedlnost), protože On je věrný vůči tomu, kdo koná dobro.

1 Sam 26,2.7-9.12-13.22-23

Saul sestoupil na poušť Zif a s ním tři tisíce vybraných mužů z Izraele, aby na poušti Zif slídil po Davidovi. V noci David a Abišaj přišli (k Saulovu) mužstvu, a hle - Saul ležel a spal v ohradě vozů, s kopím zabodnutým do země u své hlavy, Abner pak a lid spali kolem něho. Abišaj řekl Davidovi: ”Dnes vydal Bůh tvého nepřítele do tvé ruky. Nuže dovol, abych ho přibodl jeho kopím k zemi jedním bodnutím, druhého nebude třeba!” David však Abišajovi odpověděl: ”Nezabíjej ho! Kdo vztáhne beztrestně ruku na pomazaného od Hospodina?” (Pak) vzal David kopí a džbán vody od Saulovy hlavy a odešli. Nikdo je neviděl ani nezpozoroval a nikdo se neprobudil. Všichni spali, neboť na ně padl tvrdý spánek od Hospodina.
David přešel na protější stranu (údolí), zastavil se na vrcholu hory a zdaleka - byla to velká vzdálenost - volal: ”Zde je kopí, králi! Ať sem přijde jeden ze služebníků a vezme ho. Hospodin odplatí každému podle jeho spravedlnosti a věrnosti; vždyť dnes tě vydal Hospodin do mé ruky, ale já jsem nechtěl vztáhnout ruku na pomazaného od Hospodina.”

ŽALM 103

Odpověď: Hospodin je milosrdný a milostivý.

Veleb, duše má, Hospodina, – vše, co je ve mně, veleb jeho svaté jméno! – Veleb, duše má, Hospodina – a nezapomeň na žádné z jeho dobrodiní!

On odpouští všechny tvé viny, – on léčí všechny tvé neduhy. – On vykupuje tvůj život ze záhuby, – on tě věnčí láskou a slitováním.

Hospodin je milosrdný a milostivý, – shovívavý a nadmíru dobrotivý. – Nejedná s námi podle našich hříchů – ani podle našich vin nám neodplácí.

Jak vzdálen je východ od západu, – tak vzdaluje od nás naše nepravosti. – Jako se smilovává otec nad syny, – tak se smilovává Hospodin nad těmi, kdo se ho bojí.

2. ČTENÍ

V třetí části 1 Kor 15 Pavel odpovídá na druhou námitku: jak vstanou mrtví? S jakým tělem? Nejprve odpovídá pomocí obrazů (15,36-44), které poskytnou vágní představu. Pak argumentem víry: skrze solidaritu s Adamem jsme zdědili porušitelnost, skrze solidaritu s Kristem zdědíme neporušitelný život. Kristus je teď duchovní bytostí. A toto je náš úděl: být jako on (1 Jan 3,2), prožít zmrtvýchvstání jako on (Řím 6,5), s oslaveným tělem jako je jeho (Fil 3,21).

1 Kor 15,45-49

Bratři! První člověk, Adam, byl stvořen jako živá bytost, poslední Adam však bude oživujícím duchem.
Ale není napřed to, co je zduchovnělé, nýbrž to, co je živočišné, a potom teprve přijde to, co je zduchovnělé. První člověk byl utvořen ze země, je pozemský, druhý člověk je z nebe. Když někdo pochází ze země, ze země jsou i jeho děti. Když někdo pochází z nebe, z nebe jsou i jeho děti.
My jsme na sobě nesli podobnost s tím člověkem, který pocházel ze země. Stejně tak poneseme i podobnost s tím, který je z nebe.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Nové přikázání vám dávám, praví Pán, milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Aleluja.

EVANGELIUM

Jedná se o malý morální kodex, který charakterizuje život křesťana. Nejprve je tu zlaté pravidlo (”co chcete, aby lidé dělali vám, i vy jim dělejte”), pak následují tři ”negativní” postoje, které se mohou shrnout větou: nejednejte jako ti, kteří neznají evangelium. Od v. 35 (”milujte své nepřátele…”) pak máme pozitivní vyjádření evangelního postoje. Důvodem ”lásky bez podmínek” je ”následování” Otce, který je dobrý i k těm, kteří dobří nejsou.

Lk 6,27-38

Ježíš řekl svým učedníkům: ”Vám, kteří posloucháte, říkám: Milujte své nepřátele, prokazujte dobro těm, kdo vás nenávidí, žehnejte těm, kdo vás proklínají, modlete se za ty, kdo vám ubližují. Tomu, kdo tě udeří do tváře, nastav i druhou; kdo ti bere plášť, tomu neodpírej ani šaty. Každému, kdo tě prosí, dávej, a kdo ti bere, co je tvoje, od toho nežádej nic nazpátek. Jak chcete, aby lidé dělali vám, tak i vy dělejte jim.
Jestliže milujete ty, kdo milují vás, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci milují ty, kdo je milují. Prokazujete-li dobrodiní těm, kdo je prokazují vám, co za to můžete od Boha čekat? To přece dělají i hříšníci. Půjčujete-li těm, od kterých doufáte, že vám to vrátí, co za to můžete od Boha čekat? Vždyť i hříšníci půjčují hříšníkům, aby dostali stejně tolik nazpátek.
Ale milujte své nepřátele, prokazujte dobrodiní a půjčujte a nic nečekejte zpět. Vaše odměna bude hojná a budete syny Nejvyššího, neboť on je dobrý k nevděčným i zlým. Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!
Nesuďte, a nebudete souzeni, nezavrhujte, a nebudete zavrženi. Odpouštějte, a bude vám odpuštěno. Dávejte, a dostanete, míru dobrou, natlačenou, natřesenou a vrchovatou vám dají do klína. Neboť jako měrou měříte, takovou se zase naměří vám.”

K ZAMYŠLENÍ

Upřímně řečeno – Ježíšovy požadavky, jak je dnes čteme v evangeliu, nejsou vůbec snadné. A mohou nám připadat až nereálně náročné. Náročné skutečně jsou. A skoro by se dalo říci, že se do dnešního (ale i ”včerejšího”) světa nehodí. Opravdu - neodpovídají běžným lidským nárokům a zkušenostem. Klíčem k jejich pochopení a přijetí jsou zřejmě slova: ”Buďte milosrdní, jako je milosrdný váš Otec!” Být v jednání a smýšlení podobný Bohu je ohromný nárok a úžasná perspektiva. Předpokládá a vyžaduje to nasazení takřka všech lidských sil. Ale ani to nestačí. Předpokládá to žít z Ducha Božího, kterého Ježíš slíbil a dává těm, kdo v něho uvěří. Křesťan je obdařován neobyčejným obdarováním pro neobyčejně náročný životní úkol. Nic víc a nic méně.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

Jak 3,13-18

Mk 9,14-29

Komentář: Mk 9,14-29
Někdy máme pocit, že se nedokážeme ovládat, že ”jsme v zajetí” nezadržitelných reakcí pomstychtivosti, zloby. A přesto je tu někdo, kdo má moc nás vysvobodit z takového kolotoče.

Jak 4,1-10

Mk 9,30-37

Komentář: Mk 9,30-37
”Sestoupit” k druhému – to nám často příliš ”nevoní”. Protože to znamená opouštět sebe, svůj píseček. A přejít na píseček toho druhého.

25. 2. Popeleční středa

Jl 2,12-18

2 Kor 5,20-6,2 ; Mt 6,1-6.16-18

Komentář: 2 Kor 5,20-6,2 ; Mt 6,1-6.16-18
Dobu postní bychom měli vnímat především jako ”čas vzácný, příhodný”, ne jako čas ”ponurý”: vždyť je to čas k nalezení nové milosti, nové radosti z Boha!

Dt 30,15-20

Lk 9,22-25

Komentář: Dt 30,15-20
Tím základním rozhodnutím, ke kterému se v tomto postním putování máme nově propracovat, je volba žít ”pro Boha”, nebo ”bez Boha”: pro Boha ”zcela a úplně”, nebo jen napůl. Dokážeš vidět, které ”svůdné cesty” tě v konkrétním životě odvádějí od Pána?

Iz 58,1-9a

Mt 9,14-15

Komentář: Iz 58,1-9a
Není snadné se správně postit: někdy je půst odrazovým můstkem k nevrlosti, tvrdosti vůči druhým. Půst nás však má vést k větší citlivosti a otevřenosti k bližním… i vzdáleným.

Iz 58,9b-14

Lk 5,27-32

Komentář: Iz 58,9b-14
Tento úryvek je ”náročný”: nesmím však přehlédnout velká zaslíbená, která jsou zde obsažená.