5. neděle v mezidobí - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Pojďme, klaňme se Bohu, poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! Neboť on je náš Bůh.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, opatruj nás – svůj lid – s otcovskou láskou; a protože nemáme oporu jinde než v naději na tvou milost, chraň nás stále svou mocí. Prosíme o to skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Jsme v roce 740 př. Kr. v Judsku. Sílí politické ohrožení Asýrií. Text popisuje povolání proroka. Jde o jedno z výsostných míst Písma vystihujících Boží vznešenost. Před námi stojí Bůh Sabaoth – Bůh zástupů (šiků). Tento text citujeme každou mši svatou ve zpěvu Svatý, svatý.

Iz 6,1-2a.3-8

Toho roku, kdy zemřel král Uzijáh, viděl jsem sedět Pána na vysokém a vznešeném trůnu, lem jeho roucha naplňoval svatyni. Nad ním stáli serafové.
Jeden volal na druhého: „Svatý, svatý, svatý je Hospodin zástupů, celá země je plná jeho slávy.“ Čepy prahů se chvěly tímto voláním a dům se naplnil dýmem.
Tu jsem zvolal: „Běda mně, je se mnou konec! Vždyť jsem člověk nečistých rtů, mezi lidem nečistých rtů bydlím, a Krále, Hospodina zástupů, jsem viděl svýma očima!“
Tu ke mně přiletěl jeden ze serafů, v ruce měl rozžhavený kámen, který vzal kleštěmi z oltáře. Tím se dotkl mých úst a řekl: „Hle, dotklo se to tvých úst, zmizela tvá nepravost, bude smyt tvůj hřích!“
Pak jsem slyšel hlas Páně, jak praví: „Koho mám poslat, kdo nám půjde?“ Řekl jsem: „Zde jsem, mne pošli!“

ŽALM 138

Opěvovat Boží slávu není jen otázka umělců či mnichů. To je úkol každého, kdo Boha přijal do svého života. Připojme se tedy k žalmistovi a zpívejme Bohu chválu za jeho vznešenost, ale i za to, co koná v našem životě.

Odpověď: Budu ti hrát, Hospodine, před anděly.

Chci tě chválit, Hospodine, celým svým srdcem, – žes vyslyšel slova mých úst. – Budu ti hrát před anděly, – vrhnu se na tvář směrem k tvému svatému chrámu.
Slavit budu tvé jméno – pro tvou dobrotu a věrnost. – Když jsem volal, vyslyšels mě, – v mé duši jsi rozhojnil sílu.
Budou tě oslavovat, Hospodine, – všichni králové země, – až uslyší slova tvých úst. – Budou opěvovat Hospodinovy cesty: – „Věru, veliká je Hospodinova sláva!“
Zachraňuje mě tvá pravice. – Hospodin pro mě dokončí, co začal. – Hospodine, tvá dobrota trvá navěky, – dílo svých rukou neopouštěj!

2. ČTENÍ

V minulých nedělích jsme četli z 12. kapitoly 1. listu Korintským o charismatech. V 15. kapitole této knihy svatý Pavel odpovídá na otázku po vzkříšení. Předchází tomu shrnutí základního poselství evangelia (kérygma), které svatý Pavel vyučoval a ke kterému patří i víra ve vzkříšení.

1 Kor 15,1-11

Chci vám, bratři, vyložit radostnou zvěst, kterou jsem vám už hlásal. Vy jste ji přijali a jste v tom pevní. Ona vás vede ke spáse, když se jí držíte přesně tak, jak jsem vám to kázal; jinak jste uvěřili nadarmo.
Vyučil jsem vás především v tom, co jsem sám přijal, že Kristus umřel ve shodě s Písmem za naše hříchy; že byl pohřben a že vstal z mrtvých třetího dne ve shodě s Písmem; že se ukázal Petrovi a potom Dvanácti. Pak se zjevil více než pěti stům bratří najednou – většina z nich dosud žije, někteří však už zesnuli. Potom se zjevil Jakubovi, pak všem apoštolům. A po všech jako poslední jsem ho uviděl i já, nedochůdče.
Ano, já jsem nejnepatrnější z apoštolů; nejsem ani hoden, abych byl nazýván apoštolem, protože jsem pronásledoval Boží církev.
Ale Boží milostí jsem to, co jsem, a jeho milost, kterou mi udělil, nezůstala ležet ladem. Ano, pracoval jsem do únavy daleko více než všichni ostatní. Vlastně ne já, nýbrž Boží milost se mnou. Ale ať už já, nebo oni: tak to kážeme a tak jste v to uvěřili.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Pojďte za mnou, praví Pán, a udělám z vás rybáře lidí. Aleluja.

EVANGELIUM

Lukášovo evangelium první dvě kapitoly věnuje okolnostem narození Ježíše, třetí kapitola se dotýká veřejného vystoupení Jana Křtitele, čtvrtá mluví o Ježíšově prvním vystoupení doma v Nazaretě. Nyní se události odehrávají v blízkém Kafarnau, které leží na břehu Galilejského moře. Následovat Ježíše může i obyčejný a hříšný člověk.

Lk 5,1-11

Když Ježíš stál u Genezaretského jezera, lidé se na něho tlačili, aby slyšeli Boží slovo. Tu spatřil u břehu stát dvě lodě. Rybáři z nich vystoupili a prali sítě. Vstoupil na jednu z těch lodí, která patřila Šimonovi, a požádal ho, aby trochu odrazil od břehu. Posadil se a z lodi učil zástupy.
Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovení!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, celou noc jsme se lopotili, a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to udělali, zahrnuli veliké množství ryb, že se jim sítě téměř trhaly. Dali znamení společníkům v druhé lodi, aby jim přišli na pomoc, a ti přijeli. Naplnili obě lodě, až se potápěly.
Když to Šimon Petr viděl, padl Ježíšovi k nohám a řekl: „Pane, odejdi ode mě: jsem člověk hříšný!“ Zmocnil se ho totiž úžas – a také všech jeho společníků – nad tím lovem ryb, které chytili; stejně i Zebedeových synů Jakuba a Jana, kteří byli Šimonovými druhy. Ježíš řekl Šimonovi: „Neboj se! Od nynějška budeš lovit lidi.“
Přirazili s loďmi k zemi, nechali všeho a šli za ním.

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Chvalme Boha za jeho milosrdenství, za jeho divy k dobru lidí, neboť žíznivou duši ukojil, hladovou duši naplnil dobrými věcmi.

K ZAMYŠLENÍ

Znovu otevíráme téma Božího povolání, tedy chvíle, kdy konkrétně nás Bůh pozval nebo zve, abychom se podíleli na jeho díle. Každý specifickým způsobem. V evangeliu Šimon zažil nečekanou událost a díky ní pochopil, že je Bohem povolán k zapojení se do misie. Mnozí z nás zakusili podobné události. Ale často se nám stává, že je necháme ležet ladem, snažíme se vše zracionalizovat, nebrat vážně. Neměli bychom se vrátit k těmto okamžikům života, připomínat si je a ptát se, co tím Bůh zamýšlí a kam nás pozval?

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

7.2.

1 Král 8,1-7.9-13

Přinesli archu Hospodinovy smlouvy do velesvatyně, a oblak naplnil Hospodinův dům.

Čtení z první knihy Královské.

Šalomoun svolal k sobě přední muže izraelské, náčelníky kmenů, knížata rodů izraelských synů do Jeruzaléma, aby přinesli archu Hospodinovy smlouvy z Davidova města, ze Siónu. Shromáždili se tedy ke králi Šalomounovi všichni izraelští muži ve svátek v měsíci Etanim, to je v sedmém měsíci. Když přišli všichni izraelští přední muži, kněží vzali archu a přinesli Hospodinovu archu, stánek schůzky a všechno posvátné náčiní, které bylo ve stánku. Přenášeli je kněží a levité. Král Šalomoun a všechno shromáždění Izraele, které se u něho sešlo před archou, obětovalo s ním brav a skot, který se pro množství nedal spočítat ani odhadnout. Kněží přinesli archu Hospodinovy smlouvy na její místo dovnitř chrámu, do velesvatyně pod křídla cherubů, neboť cherubové rozprostírali křídla nad místem archy. A tak cherubové zakrývali svrchu archu i její tyče. V arše nebylo nic, jen dvě kamenné desky, které tam vložil Mojžíš na Chorebu, desky smlouvy, sjednané Hospodinem s izraelskými syny při jejich východu z egyptské země. Jakmile kněží opustili svatyni, naplnil Hospodinův dům oblak, takže kněží nemohli kvůli oblaku konat službu, poněvadž Hospodinova velebnost naplnila Hospodinův dům. Tehdy pravil Šalomoun: „Hospodin se rozhodl, že bude přebývat v temném oblaku; proto jsem ti vystavěl dům jako příbytek, místo, kde bys bydlel navěky.“



Mezizpěv – Žl 132,6-7.8-10
Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku!

Hle, slyšeli jsme o arše v Efratě,
nalezli jsme ji na polích Jaaru.
Vejděme do Hospodinova příbytku,
klaňme se u podnože jeho nohou.

Vstaň, Hospodine, vejdi na místo svého odpočinku,- ty i tvá vznešená archa!
Tvoji kněží ať obléknou spravedlnost
a tvoji zbožní ať se jásotem rozjásají!
Pro Davida, svého služebníka,
neodmítej tvář svého pomazaného!



Zpěv před evangeliem – Mt 4,23
Aleluja. Ježíš hlásal evangelium o Božím království a uzdravoval mezi lidem každou nemoc. Aleluja.

Mk 6,53-56

Kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš a jeho učedníci se přepravili na druhý břeh a přistáli u Genezaretu. Když vystoupili z lodi, lidé ho hned poznali. Proběhli celou tu krajinu a začali nosit na nosítkách nemocné všude tam, kde slyšeli, že je. A všude, kam přišel do některé vsi nebo města nebo dvorce, kladli nemocné na volné prostranství a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Komentář: Mk 6,53-56
Jsou uzdravování a změny, které nejsou na první pohled patrné. Ježíš působí i dnes! To jen my si občas myslíme, že jej nepotřebujeme.

8.2.

1 Král 8,22-23.27-30

Řekl jsi: „Zde bude mé jméno!“ Vyslyš prosbu svého izraelského lidu.

Čtení z první knihy Královské.

Šalomoun se postavil před Hospodinův oltář v přítomnosti celého shromáždění Izraele, roztáhl své dlaně k nebi a řekl: „Hospodine, Bože Izraele, není Boha nahoře na nebi ani dole na zemi podobného tobě. Zachováváš smlouvu a přízeň svým služebníkům, kteří chodí před tebou celým svým srdcem. Což vskutku může Bůh bydlet na zemi? Hle, nebe a nebesa nebes tě nemohou obsáhnout, tím méně tento dům, který jsem zbudoval. Obrať se k modlitbě svého služebníka a k jeho prosbě, Hospodine, můj Bože, a vyslyš jeho volání a modlitbu, kterou tvůj služebník dnes k tobě vznáší. Tvé oči ať jsou upřené na tento dům v noci i ve dne, na místo, o němž jsi řekl: `Zde bude mé jméno!' Vyslyš modlitbu, kterou se tvůj služebník modlí na tomto místě. Vyslyš prosbu svého služebníka i svého izraelského lidu, kdykoli se budou modlit na tomto místě. Vyslyš na místě, kde trůníš, v nebi, vyslyš a odpusť!“



Mezizpěv – Žl 84,3.4.5+10.11
Jak milý je tvůj příbytek, Hospodine zástupů!

Touží, ba prahne má duše po Hospodinových síních,
mé srdce i mé tělo s jásotem tíhnou k živému Bohu.

I vrabec si nalézá příbytek
a vlaštovka své hnízdo, kde ukládá svá mláďata:
Tvé oltáře, Hospodine zástupů,
můj králi a můj Bože!

Blaze těm, kdo přebývají v tvém domě,
stále tě mohou chválit.
Štíte náš, Bože, pohleď,
popatř na tvář svého pomazaného!

Věru, lepší je den v tvých nádvořích
než jinde tisíc:
raději budu stát na prahu domu svého Boha
než přebývat ve stanech bezbožníka.



Zpěv před evangeliem – Žl 119,36a.29b
Aleluja. Nakloň, Bože, mé srdce k svým přikázáním, uštědři mi svůj zákon! Aleluja.

Mk 7,1-13

Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Kolem Ježíše se shromáždili farizeové a někteří z učitelů Zákona, kteří přišli z Jeruzaléma. Všimli si, že někteří z jeho učedníků jedí rukama obřadně nečistýma, to je neumytýma. Farizeové totiž a všichni židé se drží podání předků a nejedí, dokud si pečlivě neumyjí ruce; (po návratu) z trhu nejedí, dokud se celí neopláchnou; a je mnoho jiného, co přejali a čeho se drží: omývání pohárů, džbánů, měděných nádob a lehátek. Proto se ho farizeové a učitelé Zákona ptali: „Proč se tvoji učedníci nechovají podle podání předků, ale jedí obřadně nečistýma rukama?“ Odpověděl jim: „Pokrytci! Dobře to o vás předpověděl Izaiáš, jak je psáno: `Tento lid mě uctívá rty, ale jejich srdce je daleko ode mě. Nadarmo mě však uctívají, když učí naukám, které jsou lidskými ustanoveními.' Opustili jste přikázání Boží a držíte se podání lidského.“ A řekl jim: „Jak dovedně rušíte Boží přikázání, abyste zachovali svoje podání! Vždyť Mojžíš nařídil: `Cti svého otce a svou matku' a `Kdo potupí otce nebo matku, ať propadne trestu smrti'! Vy však říkáte: `Kdo by prohlásil otci nebo matce: To, čím bych ti měl pomáhat, je „korban“, to jest dar (pro chrám)' – už mu dovolujete, že pro otce nebo matku nemusí nic udělat. Tak rušíte Boží slovo svým podáním a odevzdáváte to dál. A takových podobných věcí děláte mnoho.“

Komentář: Mk 7,1-13
Přednost před plněním Zákona má praktická láska a vztah k Bohu a k lidem. Nepatřím k těm, kdo srdečné jednání nahrazují povrchními rituály?

9.2.

1 Král 10,1-10

Královna ze Sáby poznala všechnu Šalomounovu moudrost.

Čtení z první knihy Královské.

Když slyšela královna ze Sáby, co se mluví o Šalomounovi, přišla, aby ho zkoušela vybranými otázkami. Přibyla do Jeruzaléma s velmi početnou družinou, velbloudi byli obtíženi vonnými látkami, množstvím zlata a drahých kamenů. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. Šalomoun jí odpověděl na všechny její otázky; nic nebylo před králem skryto, co by jí nemohl vysvětlit. Když královna ze Sáby poznala všechnu Šalomounovu moudrost, palác, který si vystavěl, jak se jedlo u jeho stolu, příbytky jeho hodnostářů, chování těch, kdo ho obsluhovali, a jejich roucha, jeho číšníky, celopaly, které obětoval v Hospodinově domě – zůstala bez dechu a řekla králi: „Skutečně bylo pravda, co jsem ve své zemi slyšela o tobě a tvé moudrosti. Nechtěla jsem věřit tomu, co se říkalo, dokud jsem nepřišla a neviděla na vlastní oči, a hle – ani polovina mi nebyla oznámena. Předčíš moudrostí a štěstím zvěst, kterou jsem slyšela. Šťastné tvé ženy, šťastní tvoji zdejší služebníci, kteří stále stojí před tebou a poslouchají tvou moudrost! Veleben buď Hospodin, tvůj Bůh, který si v tobě zalíbil a posadil tě na trůn Izraele! Hospodin miluje Izraele navěky, a proto tě ustanovil králem, abys konal právo a spravedlnost.“ Potom dala králi sto dvacet hřiven zlata, velké množství vonných látek a drahého kamení. Nikdy se již nepřineslo takové množství vonných látek jako to, které dala králi Šalomounovi královna ze Sáby.



Mezizpěv – Žl 37,5-6.30-31.39-40
Ústa spravedlivého mluví moudře.

Hospodinu svěř svůj osud,
v něho důvěřuj, on sám bude jednat.
Tvé spravedlnosti dá vzejít jako světlu,
tvému právu jak polednímu jasu.

Ústa spravedlivého mluví moudře,
jeho jazyk hovoří, co je správné.
Boží zákon mu ovládá srdce,
proto nevrávorají jeho kroky.

Spravedlivým přichází spása od Hospodina,
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje,
bezbožníků je zbavuje a chrání je,
protože se k němu utíkají.



Zpěv před evangeliem – srov. Jan 17,17b.a
Aleluja. Tvé slovo, Pane, je pravda; posvěť nás pravdou. Aleluja.

Mk 7,14-23

Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš zase k sobě přivolal zástup a řekl jim: „Slyšte mě všichni a pochopte! Člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí, ale co vychází z člověka, to ho poskvrňuje.“ Když (pak odešel) od zástupu a vstoupil do domu, ptali se ho jeho učedníci na ten výrok. Řekl jim: „I vy jste tak nechápaví? Nerozumíte, že člověka nemůže poskvrnit nic, co do něho vchází zvenčí? Vždyť to mu přece nevchází do srdce, ale do žaludku a odchází do stoky.“ Tím (Ježíš) prohlásil za čisté všechny pokrmy. Dále řekl: „Co vychází z člověka, to ho poskvrňuje. Z nitra totiž, ze srdce lidí, vycházejí špatné myšlenky, smilství, krádeže, vraždy, cizoložství, lakota, zloba, lest, prostopášnost, závist, urážky, pýcha, nerozumnost. Všechno to zlé vychází z nitra a člověka poskvrňuje.“

Komentář: Mk 7,14-23
Kéž dávám větší pozor na to, co vychází z mého srdce! Chci si uvědomit, že odříkání si pokrmů není samoúčelné, ale má vést k větší citlivosti.

10.2.

1 Král 11,4-13

Poněvadž jsi nezachoval mou smlouvu, odtrhnu království od tebe, ale jeden kmen dám tvému synovi kvůli Davidovi.

Čtení z první knihy Královské.

Když král Šalomoun zestárnul, svedly mu jeho ženy srdce k cizím bohům, takže už nebylo úplně oddáno Hospodinu, jeho Bohu, jako bylo srdce jeho otce Davida. Šalomoun ctil Astartu, bohyni Sidoňanů, a Milkoma, ohavnou modlu Ammonitů. Šalomoun dělal to, co se nelíbilo Hospodinu, a nezůstal mu věrný jako jeho otec David. Tehdy vystavěl Šalomoun obětní výšinu Kemošovi, ohavné modle Moabitů, na hoře, která je proti Jeruzalému, a Molochovi, ohavné modle Ammonitů. Udělal tak kvůli všem svým ženám cizinkám, které pálily kadidlo a obětovaly svým bohům. Proto se rozhněval Hospodin na Šalomouna, že odvrátil své srdce od Hospodina, Boha Izraele, který se mu dvakrát zjevil a právě to mu přikázal, aby nectil cizí bohy, ale on nedbal na tento příkaz. A tak řekl Hospodin Šalomounovi: „Poněvadž jsi na to nedbal a nezachoval jsi mou smlouvu a mé zákony, které jsem ti přikázal, odtrhnu království od tebe a dám ho jednomu z tvých služebníků. Ale kvůli tvému otci Davidovi to neudělám za tvého života, odtrhnu ho z ruky tvého syna. Přece však neodtrhnu království celé, jeden kmen dám tvému synovi kvůli Davidovi, svému služebníku, a kvůli Jeruzalému, který jsem si vyvolil.“



Mezizpěv – Žl 106,3-4.35-36.37+40
Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu.

Blaze těm, kteří dbají práva,
spravedlivě jednají v každé době.
Pamatuj na mě, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu,
ujmi se mě a pomoz mi.

Naši otcové se smísili s pohany
a naučili se jejich skutkům.
Uctívali jejich modly,
a ty se jim staly léčkou.

Obětovali své syny
i své dcery zlým duchům.
Tu vzplanul hněv Hospodinův proti jeho národu
a zošklivil si své dědictví.



Zpěv před evangeliem – Jak 1,21bc
Aleluja. Buďte vnímaví pro slovo, které do vás bylo vloženo jako semeno a může zachránit vaši duši. Aleluja.

Mk 7,24-30

Psíci se živí pod stolem kousky po dětech.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš se vydal na cestu do tyrského kraje. Vešel do jednoho domu a nechtěl, aby to někdo věděl, ale nemohlo se to utajit. Hned o něm uslyšela nějaká žena, jejíž dcera byla posedlá nečistým duchem. Přišla a padla mu k nohám. Byla to pohanka, rodem Syroféničanka, a prosila ho, aby vyhnal zlého ducha z její dcery. Řekl jí: „Nech najíst napřed děti! Není přece správné vzít chléb dětem a hodit ho psíkům.“ Ale ona mu odpověděla: „Ovšem, Pane, jenže i psíci se živí pod stolem kousky po dětech.“ Nato jí řekl: „Že jsi to řekla, jdi, zlý duch vyšel z tvé dcery.“ Žena odešla domů a nalezla dítě ležet na lůžku a zlý duch byl pryč.

Komentář: Mk 7,24-30
Ježíš neváhá mluvit se ženou, a ještě k tomu s pohankou. Odvážně prolamuje obyčeje a tradice. Příklad pro nás, aby zvěstování nebylo zaměřené jen „dovnitř“ církve…

11.2.

1 Král 11,29-32; 12,19

Izraelité odpadli od Davidova domu.

Čtení z první knihy Královské.

Stalo se v té době, že Jorobeam vyšel z Jeruzaléma a na cestě se s ním potkal prorok Achijáh ze Sila, který měl na sobě nový plášť. Oba byli na poli sami. Achijáh vzal nový plášť, který měl na sobě, roztrhal ho na dvanáct kusů a řekl Jorobeamovi: „Vezmi si deset kusů, neboť tak praví Hospodin, Bůh Izraele: Vytrhnu vládu ze Šalomounovy ruky a tobě dám deset kmenů. Zůstane mu jeden kmen kvůli mému služebníku Davidovi a kvůli městu Jeruzalému, které jsem si vyvolil ze všech izraelských kmenů.“ A tak odpadli Izraelité od Davidova domu až do dnešního dne.



Mezizpěv – Žl 81,10-11ab.12-13.14-15
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, slyš můj hlas!

Nesmíš mít boha jiného,
nesmíš se klanět bohu cizímu!
Já jsem Hospodin, tvůj Bůh,
já jsem tě vyvedl z egyptské země.

Ale můj národ na můj hlas nedbal,
Izrael mě neposlouchal.
Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce,
ať si žijí podle svých nápadů!

Kéž by mě můj národ slyšel,
kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
Hned bych pokořil jejich nepřátele,
na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.



Zpěv před evangeliem – srov. Sk 16,14b
Aleluja. Otevři, Pane, naše srdce, abychom naslouchali slovům tvého Syna. Aleluja.

Mk 7,31-37

Hluchým dává sluch, i němým řeč.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš odešel z tyrského kraje a šel přes Sidón územím Desetiměstí ke Galilejskému moři. Přivedli k němu hluchoněmého a prosili ho, aby na něho vložil ruku. Vzal ho stranou od zástupu, vložil mu prsty do uší, dotkl se slinou jeho jazyka, vzhlédl s povzdechem k nebi a řekl: „Effatha!“, to znamená: „Otevři se!“ A hned se mu otevřel sluch, rozvázal se mu jazyk a mluvil správně. (Ježíš) jim pak přikázal, aby o tom nikomu neříkali. Čím více však jim to přikazoval, tím více to rozhlašovali. Byli celí užaslí a říkali: „Dobře všechno udělal: i hluchým dává sluch, i němým řeč!“

Komentář: Mk 7,31-37
Pane, kéž si dokážeme přiznat svoji nedostatečnost! Vždyť tolik potřebujeme otevřít uši a rozvázat jazyk!

12.2.

1 Král 12,26-32; 13,33-34

Jorobeam dal zhotovit dva býčky ze zlata.

Čtení z první knihy Královské.

Jorobeam si řekl v srdci: „Teď by se mohla zase vrátit královská moc k Davidovu domu. Jestliže půjde tento lid do Hospodinova domu v Jeruzalémě, aby tam obětoval, obrátí se srdce těchto lidí k jejich pánu Rechabeamovi, králi judskému, a mne zabijí.“ Král se rozhodl, že dá zhotovit dva býčky ze zlata, a řekl lidu: „Dost už s tím putováním do Jeruzaléma, hle – tvůj Bůh, který tě vyvedl z egyptské země!“ Jednoho (býčka) postavil v Betelu a druhého dal do Danu. Tato věc se stala podnětem ke hříchu, neboť lidé putovali až do Danu k jednomu z těchto býčků. Dal také vystavět svatyni na výšinách a ustanovil kněze z obyčejných lidí, kteří nebyli ze synů Leviho. Jorobeam také zavedl svátek v osmém měsíci, v patnáctém dni toho měsíce, podobný svátku v Judsku, a on sám obětoval na oltáři. Tak jednal v Betelu, že obětoval býčkům, které dal zhotovit, a ustanovil v Betelu kněze pro obětní výšiny, které zřídil. Jorobeam se neobrátil ve svém zlém chování, ale pokračoval v ustanovování kněží z obyčejných lidí pro obětní výšiny. Kdo chtěl, toho posvětil, a stal se knězem na obětních výšinách. Toto jednání uvedlo Jorobeamův dům do hříchu a způsobilo jeho pád a vyhubení s povrchu země.



Mezizpěv – Žl 106,6-7a.19-20.21-22
Pamatuj na nás, Hospodine, pro náklonnost k svému lidu.

Hřešili jsme jako naši otcové,
páchali jsme nepravost, jednali bezbožně.
Naši otcové v Egyptě
nechápali tvé divy.

Zhotovili si tele u Chorebu
a klaněli se modle ulité z kovu.
Zaměnili tak svoji Slávu
za sochu býka, který požírá trávu.

Zapomněli na Boha, který je zachránil,
který v Egyptě vykonal divy,
zázraky v Chámově zemi,
úžasné skutky u Rudého moře.



Zpěv před evangeliem – Mt 4,4b
Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

Mk 8,1-10

Najedli se dosyta.

Slova svatého evangelia podle Marka.

V těch dnech byl s Ježíšem zase velký zástup a neměli co jíst. Zavolal si učedníky a řekl jim: „Je mi líto zástupu, protože už tři dni jsou se mnou a nemají co jíst. Když je pošlu domů hladové, cestou je opustí síly, vždyť někteří z nich jsou zdaleka.“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Kde by kdo mohl tady v neobydleném kraji sehnat tolik chleba, aby je nasytil?“ Zeptal se jich: „Kolik máte chlebů?“ Odpověděli: „Sedm.“ Rozkázal, aby se lid posadil na zem, vzal těch sedm chlebů, vzdal díky, lámal a dával učedníkům, aby je předkládali; předložili je tedy lidu. Měli také několik malých ryb. Požehnal je a řekl, aby i ty předkládali. A najedli se dosyta a sesbíralo se ještě sedm košíků zbylých kousků. Těch (lidí) bylo na čtyři tisíce. Potom je propustil. Hned pak vstoupil se svými učedníky na loď a připlul do dalmanutských končin.

Komentář: Mk 8,1-10
Nasycení pozemským chlebem nechává Pán na nás. Dnes sytí Ježíš nespočetné zástupy eucharistií. Uvědomuji si, že po Něm hladoví tolik lidí?

 

 

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

KRATIČKÉ ZAMYŠLENÍ
"Téma týdne" reflektující text z neděle
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO-ÚVODY K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz