4. neděle v mezidobí - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Pátá kniha Mojžíšova čili Deuteronomium je koncipována jako Mojžíšova poslední slova před smrtí a před vstupem Izraelitů do zaslíbené země. Opakuje jim předpisy a zákony. Najdeme zde i odstavec věnovaný prorokům (18,9-22). V první části (verše 10-13) odsuzuje pohanské věštění a další zvyky. Pohané se tak skrze božstva dotazovali na budoucnost. Ale Izrael se bude spoléhat na Boží slovo. Verš 18 vztahujeme na Krista.

Dt 18,15-20

Mojžíš řekl lidu: „Hospodin, tvůj Bůh, ti vzbudí proroka, jako jsem já, z tvého středu, z tvých bratrů, toho budete poslouchat. To jsi právě žádal od Hospodina, svého Boha, na Chorebu v den shromáždění, když jsi říkal: ‘Nemohu už slyšet hlas Hospodina, svého Boha, nemohu se už dívat na tento veliký oheň, abych nezemřel.’
Hospodin mi tehdy řekl: ‘Správně mluví. Vzbudím jim proroka, jako jsi ty, ze středu jejich bratrů a vložím svoje slova v jeho ústa a sdělí jim vše, co mu poručím.
Kdo by však neposlechl mých slov, která bude mluvit v mém jménu, toho poženu k zodpovědnosti. Prorok, který by se opovážil mým jménem říkat, co jsem mu neporučil, nebo který by mluvil ve jménu jiných bohů, takový prorok musí zemřít!’“

ŽALM 95

Rozjásejme své srdce radostí z Boží spásy, vždyť Bůh k nám promlouvá! Vyvolený národ zakusil, co znamená neslyšet Boží hlas. Tato dávná zkušenost z doby putování po poušti je mementem a již by se neměla opakovat.

Odpověď: Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu! Nezatvrzujte svá srdce!

Pojďme, jásejme Hospodinu, – oslavujme Skálu své spásy, – předstupme před něho s chvalozpěvy – a písněmi mu zajásejme!
Pojďme, padněme, klaňme se, – poklekněme před svým tvůrcem, Hospodinem! – Neboť on je náš Bůh – a my jsme lid, který pase, stádce vedené jeho rukou.
Kéž byste dnes uposlechli jeho hlasu: – „Nezatvrzujte svá srdce jako v Meribě, – jako tehdy v Masse na poušti, – kde mě dráždili vaši otcové, – zkoušeli mě, ač viděli mé činy.“

2. ČTENÍ

V návaznosti na minulou neděli pokračujeme ve čtení 7. kapitoly listu Korinťanům; jde o souhrn odpovědí na několik otázek týkajících se manželství a celibátu. Pavel nedělá systematický výklad o zvláštním povolání k manželství. Naznačuje pouze křehkou hranici mezi lidskou emocionalitou a duchovním světem člověka.

1 Kor 7,32-35

Bratři! Rád bych, abyste byli bez starostí.
Kdo nemá manželku, stará se o věci Páně, jak by se líbil Pánu. Ale kdo je ženatý, stará se o věci světské, jak by se líbil manželce, a je rozdělen. A žena nevdaná a panna se stará o věci Páně, aby byla svatá na těle i na duši. Ale když se provdá, stará se o věci světské, jak by se líbila muži.
To však říkám ve vašem zájmu, ne abych na vás hodil smyčku, ale abych vás vedl k počestnosti a k nerušené oddanosti Pánu.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Lid, který žil v temnotě, uviděl veliké světlo; světlo vzešlo těm, kdo sídlili v krajině a ve stínu smrti. Aleluja.

EVANGELIUM

V první kapitole je Ježíš pokřtěn, pak povolá učedníky a poprvé s nimi vstoupí do Kafarnau. Doslova „hned“ druhý den po příchodu učí v synagoze a odehraje se zde první zázrak. Jde o začátek veřejného vystoupení Pána.

Mk 1,21-28

V městě Kafarnau vstoupil Ježíš v sobotu do synagogy a učil. Žasli nad jeho učením, protože je učil jako ten, kdo má moc, a ne jako učitelé Zákona.
V jejich synagoze byl právě člověk posedlý nečistým duchem. Začal křičet: „Co je ti po nás, Ježíši Nazaretský! Přišel jsi nás zahubit? Vím, kdo jsi: Svatý Boží!“
Ale Ježíš mu přísně rozkázal: „Mlč a vyjdi z něho!“ Nečistý duch posedlým zalomcoval a s velkým křikem z něho vyšel.
Všichni užasli a ptali se jeden druhého: „Co je to? Nové učení – a s takovou mocí! I nečistým duchům poroučí, a poslouchají ho!“ A pověst o něm se hned roznesla všude po celém galilejském kraji.

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Svou jasnou tvář ukaž svému služebníku, zachraň mě svou slitovností, Hospodine, ať nejsem zklamán, že jsem tě vzýval.

K ZAMYŠLENÍ

Jsme na začátku. Klíčové je slovo „hned“, které je v originále tohoto textu: „Tak přišli do Kafarnau. Hned v sobotu vstoupil do synagogy a učil.“ Pán na nic nečeká a jde v sobotu, v židovský sedmý den týdne, do synagogy, aby si s ostatními židy připomínal, co Bůh pro nás udělal. Ale Kristus k dosavadní židovské zkušenosti či tradici přidává něco zcela nového! Teď začíná zvěstovat evangelium, zvěst o Boží uzdravující moci, která spasí svět. A my, čtenáři či posluchači, můžeme být u toho. Stačí Bohu dovolit, aby tato scéna ožila také v nás.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

29. 1.

1. čtení 2 Sam 15,13-14.30; 16,5-13a

Utečme před Absalomem. Nechte Šimeje zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil.

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

K Davidovi přišel posel a řekl: „Srdce izraelských mužů jde za Absalomem.“ David pravil všem svým služebníkům, kteří s ním byli v Jeruzalémě: „Utečme pryč, jinak před Absalomem neunikneme; rychle odejděme, aby si nepospíšil a nedostihl nás, nezasáhl nás neštěstím a nevyhubil město ostřím meče.“ David vystupoval po srázu Olivové hory, stoupal a stále plakal, hlavu měl zahalenou a šel bos. Všechen zbrojný lid, který byl s ním, měl hlavu zahalenou a vystupoval s pláčem. Když král David přišel do Bachurim – hle, vyšel odtamtud muž ze Saulova příbuzenstva. Jmenoval se Šimej, syn Gerův. Jak se blížil, stále zlořečil a házel kameny na Davida a na všechny jeho služebníky, ačkoli po jeho pravici i levici šel všechen zbrojný lid a všichni význační bojovníci. A tak volal Šimej, když zlořečil: „Pryč, pryč, krvežíznivče a ničemo! Hospodin dal na tebe dopadnout všechnu krev Saulova domu, poněvadž jsi uchvátil království místo něho. Nyní dal Hospodin království do ruky tvého syna Absaloma. Hle, dostal ses do zaslouženého neštěstí, poněvadž jsi krvežíznivec!“ Tu řekl králi Abišaj, syn Serujin: „Proč má tento mrtvý pes zlořečit mému pánu, králi? Půjdu a srazím mu hlavu!“ Král však řekl: „Nestarejte se o mě, synové Serujini!“ Jestliže zlořečí a jestliže mu Hospodin poručil: Zlořeč Davidovi! – kdo smí říci: Proč to děláš?“ David pak řekl Abišajovi a všem svým služebníkům: „Hle, můj syn, který vyšel z mých útrob, usiluje o můj život, tím spíše Benjamínovec! Nechte ho zlořečit, jestliže mu to Hospodin poručil. Snad Hospodin shlédne na mé soužení a splatí mi dobrem za kletbu tohoto dne.“ A David se svými muži pokračoval v cestě.

Mezizpěv Žl 3, 2-3.4-5.6-8b

Povstaň, Hospodine, zachraň mě!

Hospodine, kolik je těch, kdo mě sužují!
Mnoho jich na mě dotírá!
Mnoho jich o mně říká:
„Ani Bůh mu nepomůže!“

Ty však, Hospodine, jsi můj štít,
jsi má chlouba, ty mi pozvedáš hlavu!
Hlasitě jsem volal k Hospodinu,
a vyslyšel mě ze své svaté hory.

Klidně jsem ulehl a usnul.
Probudil jsem se, protože mi Hospodin pomáhá.
Nezaleknu se ani tisíců, kteří mě obkličují.
Povstaň, Hospodine, můj Bože, zachraň mě!


Zpěv před evangeliem
Aleluja. Veliký prorok povstal mezi námi, Bůh navštívil svůj lid.

Evangelium Mk 5,1-20

Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš a jeho učedníci se přeplavili na druhý břeh moře do gerazenského kraje. Sotva vystoupili z lodi, hned proti němu běžel z hrobních slují člověk posedlý nečistým duchem. Bydlel v hrobových jeskyních a už ani řetězy ho nikdo nemohl svázat. Často ho totiž spoutali okovy na nohou a řetězy na rukou, ale on řetězy na sobě roztrhal a okovy rozlámal – nikdo neměl sílu ho zkrotit. Po celé dny a noci (se potuloval) po těch jeskyních a po horách, křičel a tloukl se kameny. Když zdálky spatřil Ježíše, přiběhl, padl před ním na zem a hrozně vykřikl: „Co je ti po mně, Ježíši, synu Boha nejvyššího? Zapřísahám tě při Bohu, netrap mě!“ Ježíš mu totiž řekl: „Nečistý duchu, vyjdi z toho člověka!“ Také se ho zeptal: „Jak se jmenuješ?“ Odpověděl: „Moje jméno je Pluk, protože je nás mnoho.“ A velmi ho prosil, aby je neposílal pryč z té krajiny. Na stráni se tam páslo velké stádo vepřů. (Ti zlí duchové) ho prosili: „Pošli nás do těch vepřů. Nech nás do nich vejít.“ Ježíš jim to dovolil. Nečistí duchové vyšli a vstoupili do vepřů. A to stádo se hnalo po příkrém srázu do moře – bylo jich na dva tisíce – a v moři se utopilo. Pasáci vepřů utekli a oznámili to v městě i po dvorcích. Lidé se šli podívat, co se stalo. Když přišli k Ježíšovi a viděli toho posedlého zlými duchy, který jich míval v sobě celý pluk, jak tam sedí oblečený a při zdravé mysli, padla na ně bázeň. Ti, kdo viděli, jak se to stalo s tím posedlým a s vepři, jim to vypravovali. Tu začali Ježíše prosit, aby z jejich kraje odešel. Když nastupoval na loď, prosil ho ten bývalý posedlý, aby u něho směl zůstat. On mu to však nedovolil, ale řekl mu: „Jdi domů ke své rodině a vypravuj jim, jak veliké dobrodiní ti Pán prokázal a jak se nad tebou smiloval.“ Odešel tedy a začal v Desetiměstí rozhlašovat, jak veliké dobrodiní mu Ježíš prokázal. A všichni se tomu divili.

Komentář: Mk 5,1-20
Uzdravením dává Ježíš úkol: jdi a vypravuj… I mě Bůh uzdravuje a posílá s podobným úkolem.

30. 1.

1. čtení 2 Sam 18,9-10.14b.24-25a.30 – 19,4

Synu můj, Absalome, kéž bych umřel já místo tebe!

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Stalo se, že se Absalom náhodou střetl s Davidovými bojovníky. Absalom jel na mezku, a když se mezek dostal pod větvoví velkého dubu, uvázl hlavou v dubu a visel mezi nebem a zemí, zatímco mezek pod ním proběhl. Uviděl ho jeden muž a oznámil to Joabovi: „Viděl jsem Absaloma viset na dubu.“ Joab vzal tedy tři kopí do ruky a vrazil je Absalomovi do srdce. David seděl mezi dvěma branami. Strážný vystoupil na střechu brány nad hradbami, pozvedl oči a viděl muže, který běžel sám. Pozorovatel vzkřikl a oznámil to králi. Král řekl: „Odstup a postav se tamhle!“ A on odstoupil a postavil se tam. A hle, přišel Kušan. Kušan řekl: „Radostná zpráva, můj pane, králi: Hospodin ti dnes zjednal spravedlnost vůči všem, kteří povstali proti tobě.“ Král řekl: „Je zdráv jinoch Absalom?“ Kušan odpověděl: „Ať mají stejný osud jako ten jinoch nepřátelé krále, mého pána, a všichni, kteří povstanou proti tobě se zlými úmysly!“ Král celý zdrcený vystoupil do horní místnosti brány a propukl v pláč. A cestou říkal: „Můj synu Absalome! Absalome, můj synu; synu můj, Absalome! Kéž bych umřel já místo tebe, Absalome, můj synu, můj synu!“ Joab dostal zprávu: „Hle, král pláče a naříká nad Absalomem.“ Vítězství toho dne se změnilo pro všechen lid ve smutek, když slyšeli zprávu: „Král běduje nad svým synem.“ A vojsko vstoupilo toho dne do města kradmo, jako se vkrádá vojsko plné hanby, že se dalo v bitvě na útěk.

Mezizpěv Žl 86,1-2.3-4.5-6

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě!

Nakloň, Hospodine, svůj sluch a vyslyš mě,
vždyť jsem ubohý a chudý.
Zachovej mou duši, neboť jsem ti oddán,
pomoz svému služebníku, který v tebe doufá.

Ty jsi můj Bůh, smiluj se nade mnou, Pane,
neboť stále k tobě volám.
Obvesel život svého služebníka,
neboť k tobě, Pane, pozvedám svou duši.

Tys totiž, Pane, dobrý a shovívavý,
nejvýš milosrdný ke všem, kdo volají k tobě.
Vyslyš, Hospodine, mou modlitbu,
všimni si hlasu mé snažné prosby.


Zpěv před evangeliem
Aleluja. Pán vzal na sebe naše slabosti a nesl naše nemoci.

Evangelium Mk 5,21-43

Děvče, říkám ti, vstaň!

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš se vrátil lodí na druhý břeh a už se kolem něho shromáždil velký zástup. Když byl ještě na břehu moře, přišel k němu jeden z představených synagogy, jmenoval se Jairos. Jak ho uviděl, padl mu k nohám a snažně ho prosil: „Moje dceruška umírá. Pojď, vlož na ni ruce, aby byla zachráněna a žila.“ Ježíš s ním odešel. Velký zástup šel za ním a tlačili se na něj. Byla tam jedna žena, která dvanáct let trpěla krvácením, mnoho zkusila u mnoha lékařů a celý svůj majetek vynaložila na léčení, ale nic jí nepomohlo, spíše jí bylo čím dál hůř. Když slyšela o Ježíšovi, šla v zástupu lidí a zezadu se dotkla jeho šatů. Řekla si totiž: „Jestli se dotknu třeba jen jeho šatů, budu uzdravena.“ A hned jí přestalo krvácení a pocítila na těle, že je ze svého neduhu vyléčena. Ježíš ihned v sobě poznal, že z něho vyšla (zázračná) moc. Obrátil se proto v zástupu a zeptal se: „Kdo se dotkl mých šatů?“ Jeho učedníci mu odpověděli: „Vidíš přece, jak se lidé na tebe tlačí, a ptáš se: Kdo se mě to dotkl!“ Ale Ježíš se rozhlížel, aby uviděl tu, která to udělala. Tu přišla ta žena, celá ustrašená a rozechvěná – věděla dobře, co se s ní stalo – padla před ním na zem a pověděla mu celou pravdu. On jí na to řekl: „Dcero, tvá víra tě zachránila. Jdi v pokoji a buď zdráva, (zbavena) svého neduhu!“ Zatímco ještě mluvil, přišli lidé (z domu) představeného synagogy se zprávou: „Tvá dcera umřela. Proč ještě Mistra obtěžuješ?“ Ježíš zaslechl, co se tu mluvilo, a řekl představenému synagogy: „Neboj se, jen věř!“ Nedovolil nikomu, aby šel s ním, jenom Petrovi, Jakubovi a jeho bratru Janovi. Přišli k domu představeného synagogy a viděli tam rozruch, (lidi), jak pláčou a velmi naříkají. Vešel dovnitř a řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a pláčete? Dítě neumřelo, jenom spí.“ Posmívali se mu. On však všechny vykázal ven, vzal s sebou otce dítěte i matku a své společníky a šel (do světnice), kde dítě leželo. Vzal ji za ruku a řekl: „Talitha kum!“, to znamená: „Děvče, říkám ti, vstaň!“ Děvče hned vstalo a chodilo – bylo jí dvanáct let. (Lidé) byli úžasem jako bez sebe. (Ježíš) jim přísně přikázal, že se to nikdo nesmí dovědět, a řekl jim, aby jí dali jíst.

Komentář: Mk 5,21-43
Ježíšovy mocné činy se projevují i dnes, právě v jeho církvi. Nejsou možná patrné na první pohled. Ale chci bystřit svůj vnitřní zrak.

31. 1.

1. čtení 2 Sam 24,2.9-17

Já jsem zhřešil, když jsem dal lid sečíst; ale tito, ovce, co udělali?

Čtení z druhé knihy Samuelovy.

Král David řekl Joabovi a velitelům vojska, kteří byli s ním: „Projděte všechny izraelské kmeny od Danu až po Beršebu a spočítejte lid, abych znal jeho počet.“ Joab odevzdal králi výsledek sčítání lidu a bylo ho: z Izraele osm set tisíc mužů, schopných vládnout mečem; z Judy pět set tisíc. Ale potom David pocítil v srdci výčitky, že dal lid sečíst, a řekl Hospodinovi: „Těžce jsem zhřešil tím, co jsem udělal. Proto, Hospodine, odpusť nepravost svému služebníku. Jednal jsem velmi pošetile.“ Když David ráno vstal, dostal jeho věštec Gad Hospodinovo slovo: „Jdi a řekni Davidovi: Tak praví Hospodin: Tři věci ti předkládám: vyvol si jednu z nich a já ti to udělám.“ Gad šel k Davidovi oznámit mu to a řekl: „Mají ti na tvou zem přijít tři roky hladu? Nebo chceš po tři měsíce utíkat před svým nepřítelem, který tě bude pronásledovat? Nebo má být ve tvé zemi po tři dny mor? Proto si rozmysli a uvaž, co mám odpovědět tomu, kdo mě poslal.“ David řekl Gadovi: „Jsem ve velké tísni; padněme raději do rukou Hospodina, neboť jeho milosrdenství je veliké, do rukou člověka upadnout nechci.“ Hospodin tedy seslal na Izrael mor, od toho jitra až do stanovené doby, a pomřelo z lidu od Danu až po Beršebu sedmdesát tisíc lidí. Hospodin poslal anděla do Jeruzaléma, aby jej hubil. Ale Hospodin litoval neštěstí a řekl andělovi, který hubil lid: „Dost. Stáhni svou ruku zpět!“ – Hospodinův anděl byl u humna Jebuzity Arauna. Když David viděl anděla bít do lidu, řekl Hospodinovi: „Já jsem zhřešil, já jsem se dopustil nepravosti! Ale tito, ovce, co udělali? Prosím, ať je tvá ruka proti mně a proti domu mého otce!“

Žl 32,1-2.5.6.7Mezizpěv

Odpusť, Pane, co jsem zavinil hříchem.

Šťastný je ten, komu byla odpuštěna nepravost,
jehož hřích je přikryt.
Šťastný je člověk, kterému Hospodin nepřičítá vinu,
v jehož duši není klamu.

Vyznal jsem se ti ze svého hříchu,
svou nepravost jsem nezatajil.
Řekl jsem: „Vyznávám se Hospodinu ze své ničemnosti.“
A tys odpustil, co jsem zavinil hříchem.

Proto se bude k tobě modlit každý zbožný
v čas tísně.
Až budou dorážet přívaly vod,
k němu nedosáhnou.

Tys mé útočiště, ušetříš mě úzkostí,
zahrneš mě radostí ze záchrany.


Zpěv před evangeliem

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou.

Evangelium Mk 6,1-6

Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze. Mnoho (lidí) ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josetův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním. Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných lidí vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.

Komentář: Mk 6,1-6
Předpojatost, odsuzování, aniž bych jeho dotek prožil. Důvody, které mnohým brání k následování Ježíše. Kdo je takto zablokovaný, těžko přijme radostnou zvěst!

čtvrtek 1. 2.

1. čtení 1 Král 2,1-4.10-12

Odcházím na cestu společnou všem obyvatelům země, chovej se statečně, Šalomoune, a dokaž, že jsi muž!

Čtení z první knihy Královské.

Když se přiblížil pro Davida den smrti, dal příkazy svému synu Šalomounovi: „Odcházím na cestu společnou všem obyvatelům země, chovej se tedy statečně a dokaž, že jsi muž! Dbej na povinnosti vůči Hospodinu, svému Bohu, choď po jeho cestách a zachovávej jeho nařízení, přikázání, ustanovení a výstrahy, jak je psáno v Mojžíšově zákoně, abys měl zdar ve všem svém podnikání i ve všech svých záměrech a aby Hospodin splnil svůj slib: Jestliže budou tvoji synové zachovávat své povinnosti a budou-li mi věrní svým srdcem a celou svou duší, nebude ti nikdy chybět nástupce na trůně Izraele.“ David odpočinul se svými otci a byl pochován v Davidově městě. Doba, po kterou vládl nad Izraelem, byla čtyřicet let; v Hebronu vládl sedm let a v Jeruzalémě třiatřicet let. Šalomoun nastoupil na trůn svého otce Davida a jeho královská moc se velmi upevnila.

Mezizpěv 1 Kron 29,10bc.11abc.11d-12a.12bcd

Ty, Hospodine, vládneš nade vším.

Veleben buď, Hospodine, -
Bože Izraele, našeho otce,
od věků na věky.

Tvá je, Hospodine, velikost a moc,
nádhera, lesk i vznešenost,
neboť tobě patří všechno na nebi i na zemi.

Tobě, Hospodine, přísluší kralovat,
ty jsi svrchovaně povýšený nade vším,
od tebe je bohatství a velebnost.

Ty vládneš nade vším,
v tvé ruce je síla a moc,
z tvé ruky pochází všechna velikost a vláda.

Zpěv před evangeliem

Aleluja. Přiblížilo se Boží království, praví Pán; obraťte se a věřte evangeliu.

Evangelium Mk 6,7-13

Začal je posílat.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Ježíš zavolal svých Dvanáct, začal je posílat po dvou a dával jim moc nad nečistými duchy. Nařídil jim, aby si na cestu nic nebrali, jen hůl: ani chléb, ani mošnu, ani peníze do opasku, jen opánky na nohy, ani aby si neoblékali dvoje šaty. Řekl jim: „Když přijdete někam do domu, zůstávejte tam, dokud se odtamtud nevydáte zase dál. Když vás však na některém místě nepřijmou a nebudou vás chtít slyšet, při odchodu odtamtud si vytřeste prach ze svých nohou na svědectví proti nim.“ Vydali se tedy na cesty a hlásali, že je třeba se obrátit. Vyháněli mnoho zlých duchů, pomazávali olejem mnoho nemocných a uzdravovali je.

Komentář: Mk 6,7-13
Ježíš nedbá na odmítnutí a vysílá apoštoly. Po dvou. I proto, aby dávali vzor snášenlivosti těm, ke kterým přijdou.

2. 2. svátek Uvedení Páně do chrámu

1. čtení Mal 3,1-4

Přijde do svého chrámu Pán, jehož hledáte.

Čtení z knihy proroka Malachiáše.

Toto praví Pán Bůh:
„Hle, pošlu svého anděla, aby mi připravil cestu. Hned potom přijde do svého chrámu Panovník, jehož hledáte, a anděl smlouvy, po němž toužíte.
Hle, přichází – praví Hospodin zástupů. Kdo však snese den jeho příchodu, kdo obstojí, až se objeví? Vždyť je jako oheň, kterým se taví, jako rostlina valchářů! Usadí se, aby tavil a tříbil stříbro, očistí syny Leviho a vytříbí je jako zlato a stříbro a potom zase budou obětovat Hospodinu ve spravedlnosti. Zase bude Hospodinu příjemná oběť Judy a Jeruzaléma jako za dávných dnů, jako za minulých let.”

Mezizpěv Žl 24 (23),7.8.9.10

Hospodin zástupů, on je král slávy!

Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy?
Silný a mocný Hospodin,
Hospodin udatný v boji.

Zdvihněte, brány, své klenby,
zvyšte se, prastaré vchody,
ať vejde král slávy!

Kdo je ten král slávy?
Hospodin zástupů,
on je král slávy!


Druhé čtení Žid 2,14-18

Musel se ve všem připodobnit bratřím.

Čtení z listu Židům.

Protože sourozenci mají krev a tělo společné, i Ježíš přijal krev a tělo, aby svou smrtí zbavil moci toho, který má vládu nad smrtí, totiž ďábla, a vysvobodil všechny ty, kteří byli po celý život drženi v otroctví strachem před smrtí. Je přece jasné, že se neujal andělů, ale Abrahámových potomků.
Proto se ve všem musel připodobnit (svým) bratřím, aby se stal v jejich záležitostech u Boha veleknězem milosrdným a věrným, a tak usmiřoval hříchy lidu. A protože sám prožíval utrpení a zkoušky, dovede pomáhat těm, na které zkoušky přicházejí.


Zpěv před evangeliem

Aleluja. Pán je světlo národů.
Pán je sláva svého lidu. Srov. Lk 2,32

Evangelium Lk 2,22-40

Moje oči uviděly tvou spásu.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“
Jeho otec i matka byli plni údivu nad slovy, která o něm slyšeli.
Simeon jim požehnal a jeho matce Marii prohlásil: „On je ustanoven k pádu a k povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, kterému se bude odporovat – i tvou vlastní duší pronikne meč – aby vyšlo najevo smýšlení mnoha srdcí.“
Také tam byla prorokyně Anna, dcera Fanuelova z Aserova kmene. Byla značně pokročilého věku: mladá se vdala a sedm roků žila v manželství, potom sama jako vdova – bylo jí už čtyřiaosmdesát let. Nevycházela z chrámu a sloužila Bohu posty a modlitbami ve dne v noci. Přišla tam právě v tu chvíli, velebila Boha a mluvila o tom dítěti všem, kdo očekávali vykoupení Jeruzaléma.
Když vykonali všechno podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta.
Dítě rostlo a sílilo, bylo plné moudrosti a milost Boží byla s ním.

Nebo kratší text: Lk 2,22-32

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Když nadešel den očišťování podle Mojžíšova Zákona, přinesli Ježíše do Jeruzaléma, aby ho představili Pánu, jak je psáno v Zákoně Páně: ‘Všechno prvorozené mužského rodu ať je zasvěceno Pánu!’ Přitom chtěli také podat oběť, jak je to nařízeno v Zákoně Páně: pár hrdliček nebo dvě holoubata.
Tehdy žil v Jeruzalémě jeden člověk, jmenoval se Simeon: byl to člověk spravedlivý a bohabojný, očekával potěšení Izraele a byl v něm Duch Svatý. Od Ducha Svatého mu bylo zjeveno, že neuzří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše.
Z vnuknutí Ducha přišel do chrámu, právě když rodiče přinesli dítě Ježíše, aby s ním vykonali, co bylo obvyklé podle Zákona. Vzal si ho do náručí a takto velebil Boha:
„Nyní můžeš, Pane, propustit svého služebníka podle svého slova v pokoji, neboť moje oči uviděly tvou spásu, kterou jsi připravil pro všechny národy: světlo k osvícení pohanům a k slávě tvého izraelského lidu.“

Komentář: Lk 2,22-40
Žena vysokého věku, prorokyně Anna, stojí v příběhu jaksi v pozadí. „Přišla tam právě v tu chvíli…“ Není to snad životním údělem každého z nás?

3. 2.

1. čtení 1 Král 3,4-13

Dej svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem.

Čtení z první knihy Královské.

Šalomoun odešel obětovat do Gibeonu, poněvadž to byla nejvýznamnější obětní výšina. Šalomoun obětoval na onom oltáři tisíc celopalů. V Gibeonu se v noci ve snu zjevil Šalomounovi Hospodin. Bůh pravil: „Žádej si, co bych ti měl dát.“ Šalomoun řekl: „Ty jsi prokázal svému služebníku, mému otci Davidovi, velkou laskavost za to, že se choval vůči tobě s oddaností, spravedlností a s upřímným srdcem a zachoval jsi mu tuto velkou laskavost, když jsi mu dal syna, který sedí na jeho trůnu, jak je tomu dnes. Nuže, Hospodine, můj Bože, tys učinil svého služebníka králem místo Davida, mého otce. Ale já jsem mladíček a nevím si rady. Tvůj služebník je však uprostřed tvého lidu, který sis vyvolil, lidu četného, který nelze pro množství ani sečíst, ani odhadnout. Dej proto svému služebníku chápavé srdce, jak vládnout nad tvým lidem a rozlišovat dobro a zlo, neboť kdo by jinak mohl vládnout nad tímto tak početným lidem?“ Pánu se líbilo, že Šalomoun žádal právě toto, a proto mu řekl Bůh: „Poněvadž jsi žádal právě toto a nežádal sis dlouhý věk ani bohatství ani život svých nepřátel, ale přál sis chápat právo, hle – splním tvá slova. Dám ti moudré a prozíravé srdce, že nebylo podobného před tebou, ani po tobě podobné nepovstane. Ale i to, cos nežádal, ti dávám, bohatství i slávu, že nebylo a nebude mezi králi žádného tobě rovného.“

Mezizpěv Žl 119,9.10.11.12.13.14

Nauč mě, Hospodine, svým příkazům!

Jak půjde jinoch svou cestou bez úhony?
Bude-li se chovat podle tvého slova.

Celým srdcem tě hledám,
nedej, abych se odchýlil od tvých předpisů!

Ve svém srdci uchovávám tvůj výrok,
abych se neprohřešil proti tobě.

Veleben jsi, Hospodine,
nauč mě svým příkazům!

Svými rty vypočítávám
všechna rozhodnutí tvých úst.

Raduji se na cestě tvých přikázání
jako z velkého bohatství.



Zpěv před evangeliem

Aleluja. Moje ovce slyší můj hlas, praví Pán, já je znám a ony jdou za mnou.

Evangelium Mk 6,30-34

Byli jako ovce bez pastýře.

Slova svatého evangelia podle Marka.

Apoštolové se shromáždili u Ježíše a vypravovali mu všechno, co dělali a učili. Řekl jim: „Pojďte i vy někam na opuštěné místo a trochu si odpočiňte.“ Pořád totiž přicházelo a odcházelo tolik lidí, že neměli čas ani se najíst. Odjeli tedy lodí na opuštěné místo, aby tam byli sami. Mnozí je viděli odjíždět a poznali jejich úmysl. Ze všech měst se tam pěšky sběhli a byli tam před nimi. Když (Ježíš) vystoupil, uviděl velký zástup a bylo mu jich líto, protože byli jako ovce bez pastýře; a začal je poučovat o mnoha věcech.

Komentář: Mk 6,30-34
Po každé aktivitě je krásné vyhledat opuštěné místo. Nebojme se i my vydat se na opuštěné místo s Ježíšem.

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

Neděle PRO DĚTI, pracovní listy atd.
https://deti.vira.cz/kalendar/nedele-pracovni-listy 
 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz