30. 1. 2005

4. neděle v mezidobí

Při slavení bohoslužby vstupujeme před Boha, našeho Otce, ve společenství s Kristem a s našimi bratřími a sestrami, místní církví, v lásce Božího Ducha. Na jejím začátku jsme se shromáždili a vstupním zpěvem, kterým provázíme průvod kněze s přisluhujícími, sjednotili v myšlenkách. V úkonu kajícnosti si uvědomujeme naši pravdivou identitu: jsme lidé, hříšníci, kteří byli ve křtu přijati za děti Boží. Své hříchy tady ve všeobecném vyznání předkládáme a zároveň vyznáváme i opomíjení dobra. Kněz toto naše vyznání zakončí prosbou o odpuštění. V neděli, zvláště v době velikonoční, se může obvyklý úkon kajícnosti nahradit svěcením vody a pokropením lidu na památku a jako připomínka křtu (Všeobecné pokyny k Římskému misálu, 51). Rozhodně tu nejde o neustálé opakování a připomínání našich vin. Jde o skutečné přijetí naší identity, sejmutí „masky“, kterou na sebe často bereme a uvědomění si odpouštějící Boží lásky.

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Přispěj nám, Bože, na pomoc a shromáždi svůj lid, abychom chválili tvé svaté jméno.

VSTUPNÍ MODLITBA

Prosíme tě, Bože, posilni nás svou milostí, abychom tě milovali celým srdcem a abychom měli opravdovou lásku také ke všem lidem. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Chudobou se v tomto textu nemíní ani tak pouhá materiální chudoba, podobně jako slovem „pokora“ není míněna pouhá „skromnost“ či poníženost: prorok má na mysli spíš postoje člověka vůči Hospodinu. Chudoba a pokora jsou typickými vlastnostmi starozákonních„zbožných“, kteří hledají své útočiště (své bohatství) v Hospodinu, a ne ve své moci. Jsou si vědomi toho, že si sami nevystačí a že ve všem závisejí na Hospodinu: a v tom záleží skutečná pokora.

Sof 2,3; 3,12-13

Hledejte Hospodina, všichni pokorní v zemi, kteří jednáte podle jeho výroku. Hledejte spravedlnost, hledejte pokoru, snad se skryjete v den Hospodinova hněvu.
Zanechám uprostřed tebe lid pokorný, chudý, ty, kteří hledají útočiště v Hospodinově jménu. Kdo zbudou z Izraele, už nebudou konat nepravost, nebudou lhát, v jejich ústech se už nenajde podvodný jazyk. Když se budou pást a odpočívat, nikdo je nebude děsit.

ŽALM 146

Odpověď: Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království. Nebo: Aleluja.

Hospodin zachovává věrnost navěky, – zjednává právo utlačeným, – dává chléb lačným. – Hospodin vysvobozuje vězně.
Hospodin otvírá oči slepým, – Hospodin napřimuje sklíčené, – Hospodin miluje spravedlivé, – Hospodin chrání přistěhovalce.
Hospodin podporuje sirotka a vdovu, – ale mate cestu bezbožníků. – Hospodin bude vládnou na věky, – tvůj Bůh, Sióne, po všechna pokolení.

2. ČTENÍ

Jen ten, kdo je před Bohem chudý, se může stát „bohatým v Kristu“, tj. může přijmout Kristův dar moudrosti, spravedlnosti a posvěcení. Proto si Bůh volí především „neurozené“, slabé, bezmocné: takoví jsou spíš disponováni nechat se obohatit. A tímto jednáním Bůh chce také zlomit sebejistotu i soběstačnost silných či úspěšných. Nejprve je třeba, aby se člověk stal před Bohem „ničím“: pak se může stát „někým“ a chlubit se v Pánu.

1 Kor 1,26-31

Jen se podívejte, (bratři a sestry), komu se u vás dostalo povolání! Není tu mnoho moudrých podle lidských měřítek, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
A přece: ty, které svět pokládá za pošetilé, vyvolil si Bůh, aby zahanbil moudré, a ty, kteří jsou ve světě bezmocní, vyvolil si Bůh, aby zahanbil mocné, a ty, které svět má za neurozené a méněcenné, dokonce i ty, kteří nejsou vůbec nic, vyvolil si Bůh, aby zlomil moc těch, kteří jsou „něco“, aby se žádný smrtelník nemohl před Bohem vynášet.
A od něho pochází to, že jste spojeni s Kristem Ježíšem. Jeho nám Bůh poslal jako dárce moudrosti, spravedlnosti, posvěcení a vykoupení. Tak se splnilo, co je v Písmě: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu“.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu. Aleluja.

EVANGELIUM

Blahoslavenství patří do žánru „mudroslovné literatury“ a vyskytují se už ve SZ (velmi známý je např. Ž 1). Jsou především příslibem, druhotně pak i požadavkem. Člověk, který jedná podle nich, je blahoslavený čili „šťastný“: blahoslavenství totiž ukazují cestu k šťastnému, pravému životu, i když někdy protkanému utrpením a bolestí, jak nám dosvědčuje závěrečné blahoslavenství o pronásledovaných.

Mt 5,1-12a

<a name="blahoslavenstvi">Když Ježíš uviděl zástupy, vystoupil na horu, a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Otevřel ústa a učil je takto:
„Blahoslavení chudí v duchu, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení plačící, neboť oni budou potěšeni.
Blahoslavení tiší, neboť oni dostanou zemi za dědictví.
Blahoslavení, kdo lační a žízní po spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni.
Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství.
Blahoslavení čistého srdce, neboť oni budou vidět Boha.
Blahoslavení tvůrci pokoje, neboť oni budou nazváni Božími syny.
Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království.
Blahoslavení jste, když vás budou kvůli mně tupit, pronásledovat a vylhaně vám připisovat každou špatnost; radujte se a jásejte, neboť máte v nebi velkou odměnu.“

K ZAMYŠLENÍ

V Ježíšově Horském kázání, jak je zachytil svatý evangelista Matouš, dostáváme podle známého výkladu svatého Augustina Desatero evangelia, Nový zákon, projekt pro křesťanský život. Ve středu blahoslavenství stojí chudí, lidé, kteří nemají všechno, kterým něco chybí. Ti, kteří pro nedostatek určitého zázemí jsou odkázáni na Boha a na projevy lásky. Blahoslavenství mají dvojí význam: jsou darem a závazkem. Radostným poselstvím pro chudé a životním programem pro pokorné a pro lidi čistého srdce. Budoucnost lidstva spočívá v chudých. Je totiž velkou útěchou pro člověka schopnost projevovat lásku, v níž se realizuje. Zároveň je velkým darem a uměním lásku přijímat, nechat se milovat, což není lehké, vyžaduje to pokoru. Obojí, jedno i druhé, však nezbytně potřebujeme.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

31. 1.

Žid 11,32-40

Mk 5,1-20

Komentář: Mk 5,1-20
Je jistě příjemnější zůstávat s Ježíšem, než pochybujícím a třeba i oprávněně nedůvěřivým lidem vyprávět o tom, „co mi Pán prokázal“. Ale Ježíš osvobozeného člověka posílá právě na tuto nesnadnou cestu.

1. 2.

Žid 12,1-4

Mk 5,21-43

Komentář: Mk 5,21-43
Význam a síla Ježíšova slova nás může znovu udivovat. Ale také vést k otázce, zda jeho slovu, jak ho přijímám z evangelia, dáváme odpovídající důvěru. Je to pro mne slovo mocné?

2. 2. Svátek Uvedení Páně do chrámu

Mal 3,1-4 nebo Žid 2,14-18

Lk 2,22-40

Komentář: Lk 2,22-40
Boží velikost a lidská bolest patří často k sobě. Ale ne proto, že by Bůh chtěl za svou velikost „zaplatit“ naší bolestí. To jen zlo se cítí být Boží velikostí ohroženo, a tak člověka trápí.

3. 2.

Žid 12,18-19.21-24

Mk 6,7-13

Komentář: Mk 6,7-13
Učedníci nešli hlásat obrácení proto, že je to napadlo nebo že se jim to líbilo. Ježíš je zavolal a poslal – tyto dva jeho činy se opakují v celých dějinách církve. A vyžadují naši ochotu zavolání slyšet a vyslání naplnit.

4. 2.

Žid 13,1-8

Mk 6,14-29

Komentář: Mk 6,14-29
Dramatický a drastický konec života Jana Křtitele je vlastně zarážející – byl to Boží člověk. Je však třeba také vidět, že svůj úkol zcela naplnil, a proto mohl být vzat k Bohu. Krutost a zbabělost Herodova na tom nic neměnila.

5. 2.

Žid 13,15-17.20-21

Mk 6,30-34

Komentář: Mk 6,30-34
Být v tichu s Bohem a být potřebným lidem k dispozici – je to opravdu neřešitelný rozpor? Evangelium nabízí řešení: je třeba být s Ježíšem jak mezi lidmi tak na opuštěném místě a tedy vždy s Bohem.

Témata: blahoslavenství

Kdo se spoléhá na Boha, je jako strom u vody.
(Jr 17,5)