18. neděle v mezidobí - Svátek Proměnění Páně Cyklus A

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Apoštoly zastínil světlý oblak a z oblaku se ozval hlas: To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tys při slavném proměnění svého Syna v přítomnosti Mojžíše a Eliáše upevnil víru apoštolů a ukázals, co nás čeká, až bude dovršeno naše přijetí za tvé děti; pomáhej nám, ať tvého Syna posloucháme a následujeme ho, abychom jako jeho spoludědici měli účast na jeho slávě. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého…

1. ČTENÍ

Kniha proroka Daniela patří mezi nejmladší texty Starého zákona. Od sedmé kapitoly pomocí obrazných vizí povzbuzuje věřící židy k naději, která přesahuje aktuální zkušenost pronásledování. Tak i sedmá kapitola začne obrazem velké hrůzy a v kontrastu k tomu je vykreslena jistota Božího kralování a jeho záchrany.

Dan 7,9-10.13-14

Viděl jsem, že byly postaveny trůny a stařec velikého věku usedl. Jeho roucho bylo bílé jak sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho trůn plápolal ohněm, jeho kola – žhoucí oheň. Ohnivý proud vytékal a vycházel od něho, tisíce tisíců mu sloužily, desetitisíce desetitisíců stály před ním, usadil se soudní dvůr a byly otevřeny knihy.
Díval jsem se v nočním vidění, a hle – s nebeskými oblaky přicházel někdo jako syn člověka, došel až k starci velikého věku, přivedli ho k němu. Byla mu dána moc, sláva a království a sloužily mu všechny národy, kmeny i jazyky: jeho moc je moc věčná, a ta nepřestane, jeho království nebude zničeno.

ŽALM 97

Boží vláda je stále stejně jistá a pevná. Proto je předmětem chvály a radosti.

Odpověď: Hospodin kraluje, je povznesen nad celou zemí.

Hospodin kraluje, ať zajásá země, – ať se radují četné ostrovy! – Mrak a temnota ho obklopují, – spravedlnost a právo jsou základem jeho trůnu.
Jako vosk se taví hory před Hospodinem, – před vladařem celé země. – Nebesa hlásají jeho spravedlnost – a všechny národy vidí jeho slávu.
Neboť ty, Hospodine, jsi povznesen nad celou zemí, – svrchovaně vynikáš nade všemi bohy.

2. ČTENÍ

Svatý Petr ví, že se blíží jeho smrt. Chce proto varovat ty, kteří uvěřili v Krista, před lživými učiteli víry. V tomto textu však vzpomíná na událost, kterou si dnes připomínáme.

2 Petr 1,16-19

Milovaní! Když jsme vás poučovali o tom, jak mocný je náš Pán Ježíš Kristus a že zase přijde, nedrželi jsme se v té věci nějakých chytrácky vymyšlených bájí. My jsme přece na vlastní oči viděli jeho velebnost.
Neboť přijal od Boha Otce čest a slávu, když o něm vznešená Boží velebnost promluvila tato slova: 'To je můj milovaný Syn, v něm já mám zalíbení.' Ten hlas přicházel z nebe a my jsme ho slyšeli, když jsme s ním byli na posvátné hoře.
Ale máme něco spolehlivějšího, totiž výroky proroků, a děláte dobře, když na ně dbáte jako na světlo, které svítí na temném místě, dokud se nerozbřeskne den a jitřenka vám nevzejde v srdci.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. To je můj milovaný Syn, v něm mám zalíbení; toho poslouchejte! Aleluja.

EVANGELIUM

Ježíš po svém vystoupení nejprve učil zástupy, postupně se ale soustředí na skupinku učedníků. Jim také vyjevuje tajemství o své smrti, ale chce je ubezpečit, že to nebude poslední slovo jeho příběhu. Proto se jim ukáže v nebeské slávě. Učedníci však stále nerozumí.

Mt 17,1-9

Ježíš vzal s sebou Petra, Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, aby byli sami. A byl před nimi proměněn: jeho tvář zazářila jako slunce a jeho oděv zbělel jako světlo.
A hle – ukázal se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají.
Petr se ujal slova a řekl Ježíšovi: „Pane, je dobře, že jsme tady. Chceš-li, postavím tu tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi.“
Když ještě mluvil, zastínil je najednou světlý oblak, a hle – z oblaku se ozval hlas: „To je můj milovaný Syn, v něm jsem si zalíbil; toho poslouchejte!“
Jak to učedníci slyšeli, padli tváří k zemi a velmi se báli.
Ježíš přistoupil, dotkl se jich a řekl: „Vstaňte, nebojte se!“ Pozdvihli oči a neviděli nikoho, jen samotného Ježíše.
Když sestupovali s hory, přikázal jim Ježíš: „Nikomu o tom vidění neříkejte, dokud nebude Syn člověka vzkříšen z mrtvých.“

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Až se Kristus ukáže, budeme mu podobni, a proto ho budeme vidět tak, jak je.

K ZAMYŠLENÍ

Souvislost dnešní události v rámci celého evangelia je velice důležitá. Ježíš nejprve učedníky povolal, oni ho poznávají, postupně si k němu budují důvěru. Vidí jeho zázraky a vnímají, že nejde o obyčejného kazatele. Ale vědomí, že před nimi stojí Syn Boží, to v této chvíli ještě nemají. Jenže Ježíšovi se blíží poslední dny a je třeba, aby učedníci při zážitku utrpení a smrti nebyli otřeseni natolik, že se uzavřou plnému Božímu poselství. Jak jim pomoci pochopit, že Bůh je větší než lidská zloba, utrpení, ba dokonce smrt? Zjevení ve slávě Boží, kde Mojžíš jako starozákonní zákonodárce a Eliáš jako největší z proroků stojí po boku Krista, to je zážitek beroucí dech. Učedníci však budou muset tuto skutečnost vložit do příběhu pašijí. A to bude nesnadný úkol, který jim v posledku pomůže pochopit až dar Ducha svatého.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

7. 8.

1. čtení Nm 11,4b-15

Já sám nemohu nést všechen tento lid.

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

Synové Izraele řekli: „Kdo nám dá maso k jídlu? Vzpomínáme si na ryby, které jsme zadarmo jedli v Egyptě, na okurky, melouny, pór, cibuli a česnek. Nyní hyneme, nic tady není, jen tu manu máme na očích.“ Mana byla jako zrnka koriandru a podobala se pryskyřici bdelia. Lidé se rozcházeli a sbírali ji, pak ji mleli na mlýnku nebo roztloukali v moždíři, potom ji vařili v hrnci a připravovali z ní placky. Chutnala jako pečivo zadělané olejem. Když se večer snášela na tábor rosa, padala i mana. Mojžíš slyšel, jak lidé pláčou, každá rodina u vchodu do svého stanu. Hospodinův hněv se velmi rozpálil, i Mojžíš byl tím velmi dotčen a řekl Hospodinu: „Proč jednáš se svým služebníkem tak zle, proč nenacházím milost ve tvých očích, že nakládáš břímě celého tohoto národa na mě? Copak já jsem počal všechen tento lid nebo já jsem ho zrodil, že mi říkáš: `Nes je ve svém náručí, jako nosí chůva kojence, (nes je) do země, kterou jsi přísahou zaslíbil jejich otcům?' Odkud mám vzít maso, abych ho dal všemu tomuto lidu, který přede mnou pláče a říká: `Dej nám k jídlu maso!' Já sám nemohu nést všechen tento lid, neboť je pro mě příliš těžký. Jestliže chceš se mnou takto jednat, to mě raději zabij, jestliže jsem nalezl milost v tvých očích, abych už neviděl své neštěstí!“





Mezizpěv – Žl 81,12-13.14-15.16-17
Plesejte Bohu, který nám pomáhá.

Můj národ na můj hlas nedbal,
Izrael mě neposlouchal.
Nechal jsem je tedy v zatvrzelosti jejich srdce,
ať si žijí podle svých nápadů!

Kéž by mě můj národ slyšel,
kéž by Izrael kráčel po mých cestách!
Hned bych pokořil jejich nepřátele,
na jejich protivníky bych obrátil svou ruku.

Ti, kdo nenávidí Hospodina, by mu lichotili,
jejich osud by trval navždy.
Jeho bych však živil jadrnou pšenicí,
medem ze skály bych jej sytil.


Zpěv před evangeliem – Mt 4,4b
Aleluja. Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst. Aleluja.

Evangelium Mt 14,13-21

Vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš uslyšel o smrti Jana Křtitele, odebral se lodí na opuštěné místo, aby byl sám. Jakmile o tom lidé uslyšeli, šli pěšky z měst za ním. Když vystoupil a uviděl velký zástup, bylo mu jich líto a uzdravil jejich nemocné. K večeru k němu přistoupili učedníci a řekli: „Toto místo je opuštěné a už se připozdilo. Rozpusť proto zástupy, ať se rozejdou po vesnicích a koupí si něco k jídlu.“ Ale Ježíš jim řekl: „Není třeba, aby odcházeli. Vy jim dejte jíst!“ Odpověděli mu: „Máme tady jenom pět chlebů a dvě ryby.“ Ježíš řekl: „Přineste mi je sem.“ A rozkázal, aby se lidé posadili na trávě. Potom vzal těch pět chlebů a ty dvě ryby, vzhlédl k nebi a požehnal, lámal chleby a dal učedníkům a učedníci zástupům. Všichni se najedli dosyta a ještě sesbírali plných dvanáct košů zbylých kousků. Těch, kdo jedli, bylo na pět tisíc mužů kromě žen a dětí.

Komentář: Mt 14,13-21
Ježíš i dnes svou církev – tedy i nás – vybízí: ať lidé neodcházejí, vy jim dejte jíst. Kéž máme odvahu předložit mu i to málo, co máme. Věříme, že pak opět projeví svou moc!

8. 8.

1. čtení Nm 12,1-13

Mojžíš není jako jiný prorok; proč jste se ho odvážili pomlouvat?

Čtení ze čtvrté knihy Mojžíšovy.

Maria a Árón pomlouvali Mojžíše kvůli kušanské ženě, kterou si vzal; oženil se totiž s ženou kušanskou. Řekli také: „Copak jenom k Mojžíšovi mluvil Hospodin? Což nemluvil i k nám?“ Hospodin to slyšel. Mojžíš byl velmi pokorný, pokornější než všichni lidé na zemi. Hospodin hned řekl Mojžíšovi, Árónovi a Marii: „Vyjděte vy tři do stánku schůzky!“ Všichni tři vyšli. Hospodin sestoupil v oblakovém sloupu, stanul u vchodu do stánku a zavolal Áróna a Marii. Když oba dva přistoupili, řekl: „Slyšte má slova: Jestliže je u vás prorok, já Hospodin se mu zjevuji ve vidění a mluvím k němu ve snu. Tak tomu není s mým služebníkem Mojžíšem, on má mou důvěru v celém mém domě. Tváří v tvář s ním mluvím, jasně a ne v hádankách; patří na Hospodinovu podobu. Proč jste se odvážili mého služebníka Mojžíše pomlouvat?“ A odešel naplněn hněvem na ně. Oblak ustoupil ze stanu, a hle – Maria je malomocná jako sníh. Árón se obrátil k Marii, a vidí, že je malomocná. Řekl Mojžíšovi: „Pane můj, zapřísahám tě, nedej nám pykat za hřích, který jsme v pošetilosti spáchali. Ať Maria není jako mrtvý plod, jehož maso je napolo shnilé, když vychází z mateřského lůna!“ Mojžíš vzýval Hospodina: „Bože, prosím tě, navrať jí zdraví!“



Mezizpěv – Žl 51,3-4.5-6.12-13
Smiluj se, Pane, neboť jsme hřešili.

Smiluj se nade mnou, Bože, pro své milosrdenství,
pro své velké slitování zahlaď mou nepravost.
Úplně ze mě smyj mou vinu
a očisť mě od mého hříchu.

Neboť já svou nepravost uznávám,
můj hřích je stále přede mnou.
Jen proti tobě jsem se prohřešil,
spáchal jsem, co je před tebou zlé,
takže se ukáže, jak je tvůj rozsudek spravedlivý,
že jsi bez úhony ve svém soudu.

Stvoř mi čisté srdce, Bože!
Obnov ve mně ducha vytrvalosti.
Neodvrhuj mě od své tváře
a neodnímej mi svého svatého ducha.

Evangelium Mt 14,22-36

Rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Když Ježíš nasytil zástupy, hned potom přiměl učedníky, aby vstoupili na loď a jeli před ním na druhý břeh, než on rozpustí zástupy. Když zástupy rozpustil, vystoupil na horu, aby se o samotě modlil. Nastal už večer, a byl tam sám. Zatím byla loď už daleko od břehu a vlny jí zmítaly, protože vanul vítr proti nim. K ránu šel Ježíš k nim a kráčel po moři. Když ho (učedníci) uviděli kráčet po moři, zděsili se, neboť mysleli, že je to přízrak, a strachem začali křičet. Ježíš však na ně hned promluvil: „Vzmužte se! To jsem já, nebojte se!“ Petr mu odpověděl: „Pane, když jsi to ty, rozkaž, ať přijdu k tobě po vodě.“ A on řekl: „Pojď!“ Petr vystoupil z lodi, kráčel po vodě a šel k Ježíšovi. Zpozoroval však silný vítr a dostal strach. Začal tonout a vykřikl: „Pane, zachraň mě!“ Ježíš hned vztáhl ruku, zachytil ho a řekl mu: „Malověrný, proč jsi pochyboval?“ Pak vstoupili na loď a vítr přestal. Ti, kdo byli na lodi, se mu klaněli a říkali: „Jsi opravdu Boží syn.“ Přeplavili se na druhý břeh a přistáli u Genezareta. Jakmile ho tamější lidé poznali, rozeslali o tom zprávu do celého okolí. Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se směli dotknout aspoň střapce jeho šatů. A všichni, kdo se ho dotkli, byli uzdraveni.

Komentář: Mt 14,22-36
Důležité znamení, které Petr zakusil: pocit, že se topí. Dobře, že Pána v tu chvíli zavolal!

9. 8., svátek sv. Terezie Benedikty od Kříže

1.čtení Oz 2,16b.17b.21-22

Zasnoubím se s tebou navěky.

Čtení z knihy proroka Ozeáše.

Toto praví Hospodin: „Přemluvím svůj lid, nevěrnou nevěstu, zavedu ji na poušť, a budu mluvit k jejímu srdci. Bude poslušná jak ve dnech své mladosti, jako když vycházela z egyptské země. Zasnoubím se s tebou navěky, zasnoubím se s tebou spravedlností a právem, milosrdenstvím a slitováním. Zasnoubím se s tebou věrností, a tak poznáš Hospodina.“



Žl 45 (44), 11-12.14-15.16-17 Odp.: 11a
Slyš, dcero, pohleď a naslouchej!

Slyš, dcero, pohleď a naslouchej,
zapomeň na svůj národ, na svůj otcovský dům!
Sám král touží po tvé kráse:
vždyť je tvým pánem, před ním se skloň!

V plné kráse vstupuje královská dcera,
její šat je protkán zlatem.
V barevném rouchu ji vedou ke králi,
za ní ti přivádějí panny, její družky.

Provázeny radostným jásotem
vstupují v královský palác.
Místa tvých otců zaujmou tvoji synové,
ustanovíš je za knížata po celé zemi.



Zpěv před evangeliem
Aleluja. Přistup, nevěsto Kristova, a přijmi korunu, kterou ti od věků připravil Pán. Aleluja.

Evangelium Mt 25,1-13

Ženich je tady! Jděte mu naproti!

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům toto podobenství: „Nebeské království je podobné deseti pannám, které vzaly lampy a vyšly naproti ženichovi. Pět z nich bylo pošetilých a pět prozíravých. Pošetilé vzaly sice lampy, ale nevzaly s sebou olej, prozíravé si však vzaly s lampami také do nádobek olej. Když ženich dlouho nepřicházel, začaly všechny podřimovat a usnuly. Uprostřed noci se strhl křik: ‘Ženich je tady! Jděte mu naproti!’ Tu všechny ty panny vstaly a začaly si upravovat lampy. Pošetilé prosily prozíravé: ‘Dejte nám trochu oleje, lampy nám dohasínají.’ Ale prozíravé odpověděly: ‘Nemůžeme, nestačilo by pak ani nám, ani vám, dojděte si raději k prodavačům a kupte si.’ Jakmile však odešly nakoupit, přišel ženich a ty připravené vešly s ním na svatbu a dveře se zavřely. Později přišly i ostatní panny a volaly: ‘Pane, pane, otevři nám!’ On však odpověděl: ‘Amen, amen, pravím vám: Neznám vás.’ Bděte tedy, protože neznáte den ani hodinu.“

Komentář: Oz 2,16b.17b.21-22
Nevěsta zasnoubená Kristu, pocházející z izraelského lidu. Spolupatronka Evropy, kontinentu, který se ke svému snoubenci někdy nezná. Pozná jej, až přijde?

10. 8., svátek sv. Vavřince

1. čtení 2 Kor 9,6-10

Bůh miluje radostného dárce.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Kdo rozsévá skoupě, skoupě bude také sklízet, a kdo rozsévá požehnaně, požehnaně bude také sklízet. Každý ať dá podle toho, jak se sám u sebe rozhodl, ne s těžkým srdcem a proti své vůli, protože Bůh miluje radostného dárce. A Bůh je dosti mocný, aby vás hojně zahrnul svými dary, takže pak budete mít vždycky a ve všem dostatek, že stačíte i na to, abyste dělali mnoho dobrých skutků. Stojí to v Písmu: `Hojně rozdává chudým, jeho štědrost potrvá navždy'. A ten, který poskytuje rozsévači semeno a chléb k jídlu, poskytne a rozmnoží i vám osivo a dá vzrůst plodům vaší štědrosti.



Mezizpěv – Žl 112,1-2.5-6.7-8.9
Blaze muži, který se slitovává a půjčuje.

Blaze muži, který se bojí Hospodina,
který má velkou zálibu v jeho přikázáních.
Mocné bude na zemi jeho potomstvo,
pokolení řádných lidí bude požehnáno.

Blaze muži, který se slitovává a půjčuje,
stará se o své věci podle práva.
Neboť navěky nezakolísá,
ve věčné paměti bude spravedlivý.

Nemusí se obávat zlé zprávy,
jeho srdce je pevné, důvěřuje v Hospodina.
Jeho srdce je zmužilé, nebojí se,
dokud neuzří své protivníky ve zmatku.

Rozděluje, dává chudým,
jeho štědrost potrvá navždy,
jeho moc poroste v slávě.



Zpěv před evangeliem – Jan 8,12b
Aleluja. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě, ale bude mít světlo života, praví Pán. Aleluja.

Evangelium Jan 12,24-26

Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.

Slova svatého evangelia podle Jana.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno nepadne do země a neodumře, zůstane samo; odumře-li však, přinese hojný užitek. Kdo má svůj život rád, ztratí ho; kdo však svůj život na tomto světě nenávidí, uchová si ho pro život věčný. Jestliže mi kdo chce sloužit, ať mě následuje; a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Jestliže mi kdo slouží, Otec ho zahrne poctou.“

Komentář: Jan 12,24-26
Jáhen, který pro svou službu položil život. Nezapomeňme na jeho odkaz, že právě chudí a potřební jsou největším pokladem církve!

11. 8.

1. čtení Dt 4,32-40

Miloval tvé otce, po nich si vyvolil jejich potomstvo.

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu: „Ptej se dávných dob, které tě předcházely ode dne, kdy Bůh stvořil člověka na zemi: (ptej se) od jednoho konce nebes k druhému, stalo se někdy něco tak velkého nebo bylo něco podobného slyšet, aby nějaký národ slyšel hlas Boha, mluvícího z ohně, jako jsi slyšel ty, a zůstal naživu? Nebo zkusil nějaký bůh přijít a vyvolit si národ uprostřed jiného národa zkouškami, znameními, divy, bitvami, mocnou rukou, napřaženým ramenem, úžasnými děsnými činy, jak pro vás to všechno učinil Hospodin, váš Bůh, před vašimi zraky v Egyptě? Bylo ti dopřáno vidět, abys poznal, že Hospodin je pravý Bůh; není jiného než on sám. Z nebe ti dal slyšet svůj hlas, aby tě poučil; na zemi ti ukázal svůj veliký oheň a slyšel jsi z ohně jeho slova. Poněvadž miloval tvé otce, po nich si vyvolil jejich potomstvo a vyvedl tě sám svou velikou silou z Egypta, abys vyhnal před sebou národy, které byly větší a mocnější než ty, aby tě přivedl do jejich země a dal ti ji do majetku, jak je tomu dnes. Uznej to dnes a uvaž v srdci: je to Hospodin, Bůh nahoře na nebi jako dole na zemi, není jiného boha. Zachovávej jeho nařízení a jeho příkazy, které ti dnes přikazuji, abys byl šťastný ty a tvoji synové po tobě, abys dlouho žil na zemi, kterou ti Hospodin, tvůj Bůh, dává navždy!“



Mezizpěv – Žl 77,12-13.14-15.16+21
Vzpomínám na Hospodinovy činy.

Vzpomínám na Hospodinovy činy,
ano, vzpomínám na dávné tvé divy.
Rozvažuji všechna tvá díla,
přemítám o všech tvých skutcích.

Bože, svaté je tvé chování:
který bůh je tak veliký jako Bůh náš?
Ty jsi Bůh, který činí divy,
národům jsi dal poznat svou moc.

Svým ramenem jsi vykoupil svůj národ,
Jakubovy a Josefovy syny.
Jak stádo jsi vedl svůj národ,
Mojžíšovou a Árónovou rukou.





Zpěv před evangeliem – Mt 5,10
Aleluja. Blahoslavení, kdo jsou pronásledováni pro spravedlnost, neboť jejich je nebeské království. Aleluja.

Evangelium Mt 16,24-28

Jakou dá člověk náhradu za svou duši?

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým učedníkům: „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezmi svůj kříž a následuj mě! Neboť kdo by chtěl svůj život zachránit, ztratí ho, kdo však svůj život pro mne ztratí, nalezne ho. Neboť co prospěje člověku, když získá celý svět, ale ztratí svou duši? Nebo jakou dá člověk náhradu za svou duši? Syn člověka přijde ve slávě svého Otce se svými anděly a tehdy odplatí každému podle jeho jednání. Amen, pravím vám: Někteří z těch, kdo tady stojí, neokusí smrt, dokud neuvidí Syna člověka, jak přichází se svým královstvím.“

Komentář: Mt 16,24-28
Ztráta falešných jistot a vlastních představ ať je pozváním k tomu, aby mě Ježíš naplnil. Chci mu k tomu dát prostor?

12. 8.

1. čtení Dt 6,4-13

Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem!

Čtení z páté knihy Mojžíšovy.

Mojžíš řekl lidu: „Slyš Izraeli, Hospodin je náš Bůh, Hospodin je jediný. Miluj Hospodina, svého Boha, celým srdcem, celou duší a celou svou silou! Ať tato slova, která ti dnes přikazuji, zůstanou v tvém srdci! Opakuj je svým synům, mluv o nich, když budeš přebývat doma, když budeš na cestách, když budeš ležet i stát. Přivaž je na svou ruku jako znamení a jako ozdobu mezi své oči. Napiš je na veřeje svého domu a na své brány! Až tě přivede Hospodin, tvůj Bůh, do země, kterou přísahou zaslíbil dát tvým otcům Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi, do velikých a krásných měst, která jsi nevystavěl, do domů, plných všeho bohatství, které jsi nenaplnil, k vyhloubeným cisternám, které jsi nevysekal, do vinic a olivových sadů, které jsi nevysázel, až budeš jíst do sytosti, chraň se zapomenout na Hospodina, který tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Hospodina, svého Boha, se budeš bát, jemu sloužit a jen v jeho jménu přísahat!“



Mezizpěv – Žl 18,2-3a.3bc-4.47+51ab
Miluji tě, Hospodine, má sílo!

Miluji tě, Hospodine, má sílo,
Hospodine, má skálo, mé útočiště, zachránce můj!

Můj Bože, má skálo, na niž se utíkám,
můj štíte, rohu mé spásy, ochrano má!
Budu vzývat Hospodina, jemuž náleží chvála,
a od svých nepřátel budu vysvobozen.

Ať žije Hospodin, požehnána buď moje Skála,
sláva buď Bohu, mému spasiteli!
Veliká vítězství jsi popřál svému králi,
dáváš přízeň svému pomazanému.




Zpěv před evangeliem – 2 Tim 1,10b
Aleluja. Náš spasitel Ježíš Kristus zlomil moc smrti a přinesl nám světlo nepomíjejícího života v evangeliu. Aleluja.

Evangelium Mt 17,14-20

Budete-li mít víru, nic vám nebude nemožné.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

K Ježíšovi přistoupil jeden člověk, padl před ním na kolena a prosil: „Pane, slituj se nad mým synem! Je náměsíčník a hrozně trpí. Často padá do ohně a často do vody. Přivedl jsem ho k tvým učedníkům, ale nemohli ho uzdravit.“ Ježíš odpověděl: „Pokolení nevěřící a zvrácené! Jak dlouho ještě mám být s vámi? Jak dlouho vás mám ještě snášet? Přiveďte mi ho sem!“ Ježíš pak pohrozil zlému duchu, a ten z něho vyšel; a od té chvíle byl chlapec zdravý. Když byli učedníci s Ježíšem sami, přistoupili k němu a zeptali se ho: „Proč jsme ho nemohli vyhnat my?“ Řekl jim: „Pro svou malou víru. Amen, pravím vám: Budete-li mít víru jako hořčičné zrnko, můžete říci této hoře: `Přesuň se odtud tam!', a přesune se; a nic vám nebude nemožné.“

Komentář: Mt 17,14-20
Ježíšovo vybídnutí k větší víře je návodem na přímluvnou modlitbu i za ty, na které dopadá rozpolcenost světa, kdo trpí ohněm i vodou…

 

*****************************************

 

SOUVISEJÍCÍ:

 

KRÁTKÁ REFLEXE NEDĚLNÍHO TEXTU 
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

 

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ
(i přímluvy na základě biblických textů)
https://www.pastorace.cz/kazani

 

AKTUÁLNÍ PŘÍMLUVY
na každou neděli na základě současného dění:
https://www.vira.cz/red/primluvy-dle-aktualniho-deni

 

VIDEO / AUDIO  K NEDĚLNÍM ČTENÍM

"Lomecká vigilie" od P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/lomecka-vigilie 

Úvody od P. Vojtěcha Kodeta O.Carm
https://www.vira.cz/red/Videouvod-do-nedele-Kodet

Kázání P. Josefa Prokeše z poutního místa Lomec u Vodňan
https://www.vira.cz/red/kazani-lomec

 

LITURGICKÝ KALENDÁŘ 
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar 

 

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz