14. neděle v mezidobí - Cyklus B

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vzpomínáme, Bože, na tvé milosrdenství ve tvém chrámě. Jako tvé jméno, Bože, tak i tvá chvála sahá až na konec země.

VSTUPNÍ MODLITBA

Bože, tvůj Syn se ponížil, aby zachránil svět a vysvobodil lidstvo z otroctví hříchu; naplň nás radostí z vykoupení a dej, ať tato naše radost dozraje v radost věčnou. Skrze tvého Syna…

1. ČTENÍ

Prorok Ezechiel vystupuje po vpádu Babyloňanů do Izraele a odvedení části obyvatel do zajetí (po roce 597 př. Kr.). „Co se stalo? Kde je Bůh, když jsme byli odvedeni?“ ptají se. Boží hlas se skrze proroka však neustále ozývá, a to i přes hřích Izraelitů. Nejprve musí vědět, že Bůh je neopustil! Až v druhé části knihy se objeví řešení.

1. ČTENÍ Ez 2,2-5

Vešla do mě síla a postavila mě na nohy. Slyšel jsem, jak Bůh mluví ke mně a praví:
„Synu člověka! Já tě posílám k synům Izraele, k odpadlému národu, který ode mě odstoupil; oni i jejich otcové byli mi nevěrní až do dneška. Jsou to lidé drzé tváře a zatvrzelého srdce, k nimž tě posílám. Řekneš jim: Tak praví Pán, Hospodin! A oni – ať už poslechnou, nebo ne, – je to vskutku vzpurné plemeno – musí poznat, že byl mezi nimi prorok!“

ŽALM 123

Poslušnost Bohu není závislost ani otroctví, ale odvaha sledovat Boží jednání a umění žasnout nad ním. Jediný Bůh dává plnost lidské důstojnosti.

Odpověď: Naše oči hledí na Hospodina, dokud se nad námi nesmiluje.

Zvedám své oči k tobě, – který trůníš na nebi. – Hle, jako oči služebníků hledí – na ruce svých pánů.
Jako oči služebnice hledí – na ruce své paní, – tak hledí naše oči na Hospodina, našeho Boha, – dokud se nad námi nesmiluje.
Smiluj se nad námi, Hospodine, smiluj se nad námi, – neboť jsme přesyceni pohanou. – Přesycena je naše duše – výsměchem boháčů, pohanou pyšných.

2. ČTENÍ

Svatý Pavel se dostal do sporu s korintskými křesťany. Nevěří mu a Pavel se musí hájit. V 11. kapitole ukazuje, co všechno pro evangelium zakusil, jak nasadil život… A nyní navazuje naším textem: Bůh chrání pokoru „ostnem“. I když nevíme, oč šlo, je zřejmé, že pro Boha naše slabost není problém.

2 Kor 12,7-10

Bratři! Abych se pro vznešenost zjevení nepyšnil, byl mi dán do těla osten, posel to satanův, aby mě bil do tváře. To proto, aby se mě nezmocňovala pýcha. Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby mě toho zbavil. Ale on mi řekl: „Stačí ti moje milost, protože síla se tím zřejměji projeví ve slabosti.“
Velmi rád se tedy budu chlubit spíše svými slabostmi, aby na mně spočinula Kristova moc. Proto s radostí přijímám slabosti, příkoří, nouzi, pronásledování a úzkosti a snáším to pro Krista. Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Aleluja. Duch Páně je nade mnou: poslal mě, abych přinesl chudým radostnou zvěst. Aleluja.

EVANGELIUM

Ač Pán koná zázraky (5. kapitola), je nepochopen a odmítán. Jeho moc zakusí jen ti, kteří ho přijmou (uvěří), a ti tvoří jeho pravý domov. Argumenty pro odmítnutí (je to syn Mariin, známe ho…) však znamenají, že Ježíš je pravý člověk. Uslyšíme zde také diskutované místo o Ježíšových bratrech (zde přeloženo slovem „příbuzný“); toto řecké slovo se totiž užívalo jak pro bratry, tak i bratrance.

Mk 6,1-6

Ježíš šel do svého domova. Učedníci ho doprovázeli. Příští sobotu začal učit v synagoze.
Mnoho lidí ho poslouchalo a říkali celí užaslí: „Kde se to v něm vzalo? Jaká moudrost mu byla dána! A takové zázraky se dějí jeho rukama! Copak to není ten tesař, syn Mariin a příbuzný Jakubův, Josefův, Judův a Šimonův? A nežijí jeho příbuzné tady mezi námi?“ A pohoršovali se nad ním.
Ježíš jim řekl: „Nikde prorok neznamená tak málo jako ve své vlasti, u svých příbuzných a ve své rodině.“ A nemohl tam udělat žádný zázrak; jenom na několik málo nemocných vložil ruce a uzdravil je. A divil se jejich nevěře.
Obcházel pak okolní vesnice a učil.

ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ

Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý, blaze člověku, který se k němu utíká.

K ZAMYŠLENÍ

Snad každý křesťan se setkal s lidmi, kteří se jeho víře vysmívali nebo ji zpochybňovali. Důvodem může být ledacos; zajímavý je třeba pocit, že daného člověka známe z práce, ze školy, ze sousedství, z rodiny… Jedno sarkastické přísloví říká: „Odborník je ten, kdo je z jiného města“. Jako bychom neuměli docenit blízké, které máme kolem sebe, a více důvěřovali lidem neznámým. Snad právě dnes je čas docenit ty, kteří stojí docela blízko nás a víru žijí. Možná obyčejně, přesto jsou vzácným darem, který nám Bůh dává.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

5. 7. slavnost sv. Cyrila a Metoděje

Iz 61,1-3a; Žl 117; 2 Kor 4,1-2.5-7

Hospodin mě pomazal a poslal mě zvěstovat radostnou zprávu chudým.

Čtení z knihy proroka Izaiáše.

Duch Páně, (duch) Hospodinův, je nade mnou, protože mě Hospodin pomazal, poslal mě zvěstovat radostnou zprávu pokorným, obvázat ty, jimž puká srdce, oznámit zajatým propuštění, svobodu uvězněným, hlásat Hospodinovo milostivé léto a den pomsty našeho Boha, potěšit všechny soužené, zarmoucené na Siónu (obveselit), dát jim věnec místo popela, olej radosti místo smutku, šat jásotu místo malomyslnosti.



Mezizpěv – Žl 117,1.2
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.

Nebo: Aleluja.

Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.

Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.


2. čtení – 2 Kor 4,1-2.5-7
Kážeme, že Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci.

Čtení z druhého listu svatého apoštola Pavla Korinťanům.

Bratři! Když jsme pověřeni službou, nenecháváme se ovládnout malomyslností, protože nám Bůh milosrdně pomáhá. Nepoužíváme nečestných úskoků, nepočínáme si chytrácky ani nefalšujeme Boží slovo. (Ale hlásáme) pravdu naprosto otevřeně, a tak se doporučujeme lidskému úsudku před Bohem. Vždyť přece nehlásáme sebe, ale (kážeme, že) Ježíš Kristus je Pán, my však že jsme vaši služebníci kvůli Ježíši. Neboť Bůh, který řekl: `Ať ze tmy zazáří světlo!', zazářil i v našem srdci, aby osvítil (lidi) poznáním Boží velebnosti, která je na Kristově tváři. Poklad (víry) máme v nádobě hliněné. To proto, aby se ta nesmírná moc připisovala Bohu, a ne nám.

Lk 10,1-9

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

Slova svatého evangelia podle Lukáše.

Pán ustanovil ještě jiných dvaasedmdesát (učedníků), poslal je před sebou po dvou do všech měst a míst, kam chtěl sám přijít, a řekl jim: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň. Jděte! Posílám vás jako ovce mezi vlky. Nenoste měšec, ani mošnu, ani opánky. S nikým se cestou nepozdravujte. Když někde vejdete do domu, napřed řekněte: 'Pokoj tomuto domu!' Bude-li tam člověk hodný pokoje, spočine na něm váš pokoj, jinak se vrátí k vám. V tom domě zůstaňte a jezte a pijte, co vám dají, protože dělník má právo na svou mzdu. Nepřecházejte z domu do domu! Když přijdete do některého města a přijmou vás tam, jezte, co vám předloží, uzdravujte tamější nemocné a říkejte jim: `Přiblížilo se k vám Boží království!'

Komentář: Lk 10,1-9
Nepřecházet z domu do domu znamená v případě našich světců stálost přebývání, dokonce i tehdy, když byl Metoděj ve vězení. Ostatně nepřineslo „znemožnění pastorace“ v našich dějinách paradoxně bohaté plody?

6.7.

Gn 32,23-33; Žl 17;

Budeš se jmenovat Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Jakub vstal v noci, vzal své dvě ženy a dvě služebnice a jedenáct synů a přebrodil se přes Jabok. Vzal je a převedl přes potok a přepravil celý svůj majetek. Jakub zůstal sám. Tu s ním kdosi zápasil až do východu jitřenky. Ten, když viděl, že Jakuba nepřemůže, poranil mu jeho kyčelní kloub, takže se mu kyčelní kloub vymkl, když s ním zápasil. (Neznámý) řekl: „Pusť mě, vždyť už vychází jitřenka!“ (Jakub) odpověděl: „Nepustím tě, dokud mi nepožehnáš.“ (Neznámý) se zeptal: „Jaké je tvé jméno?“ Odpověděl: „Jakub.“ (Ten) řekl: „Už se nebudeš jmenovat Jakub, ale Izrael (Boží bojovník), neboť jsi bojoval s Bohem i s muži a zvítězil jsi.“ Jakub se ho rovněž zeptal: „Oznam také ty mně své jméno.“ Odpověděl: „Proč se ptáš na mé jméno?“ – a požehnal mu tam. Jakub nazval jméno toho místa Penuel (Boží tvář). (Řekl) totiž: „Viděl jsem Boha tváří v tvář, a zachránil jsem si život.“ Zatímco mu vyšlo slunce, míjel Penuel a kulhal ochromen v kyčli. Proto synové Izraele až dodnes nejedí šlachu, která je na kyčelním kloubu, neboť (anděl) poranil Jakubův kyčelní kloub a jeho šlachu.



Mezizpěv – Žl 17,1.2-3.6-7.8+15
Ve spravedlnosti uzřím, Bože, tvou tvář.

Slyš, Hospodine, spravedlivou žádost,
všimni si mého nářku,
popřej sluchu mé modlitbě z bezelstných rtů!

Ty sám posuď mou spravedlnost,
tvé oči vidí, co je správné.
Jestliže zkoušíš mé srdce, zkoumáš mě v noci, tříbíš mě ohněm,
nenalezneš na mně nepravosti.

Volám k tobě, protože mě vyslyšíš, Bože,
popřej mi sluchu, slyš mé slovo!
Ukaž mi svou zvláštní milost
ty, který zachraňuješ před odpůrci všechny, kdo se utíkají k tvé pravici.

Opatruj mě jako zřítelnici oka,
do stínu svých perutí mě ukryj.
Ve spravedlnosti uzřím tvou tvář,
až procitnu, nasytím se pohledem na tebe.

Mt 9,32-38

Žeň je sice hojná, ale dělníků málo.

K Ježíšovi přivedli němého člověka, posedlého zlým duchem. Jakmile byl zlý duch vyhnán, němý začal mluvit. Lidé nad tím žasli a říkali: „Něco takového se dosud v izraelském národě nestalo!“ Ale farizeové tvrdili: „Zlé duchy vyhání s pomocí vládce zlých duchů.“ Ježíš pak obcházel všechna města i vesnice, učil v jejich synagogách, hlásal radostnou zvěst o (Božím) království a uzdravoval každou nemoc a každou chorobu. Když viděl zástupy, bylo mu jich líto, protože byli vysílení a skleslí jako ovce bez pastýře. Tu řekl svým učedníkům: „Žeň je sice hojná, ale dělníků málo. Proste proto Pána žně, aby poslal dělníky na svou žeň.“

Komentář: Gn 32,23-33;
Předobraz našich duchovních zápasů. Požehnání, dobrořečení od Hospodina následuje až po boji!

7.7.

Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a / Žl 33;

1. čtení - Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Provinili jsme se na svém bratru. Proto na nás přišlo toto soužení.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Po celé egyptské zemi byl hlad a lid křičel k faraónovi o chléb. Farao řekl všem Egypťanům: „Jděte k Josefovi; co on řekne, udělejte!“ Když byl po celé zemi hlad, otevřel Josef všechny sýpky a prodával obilí Egypťanům, protože se hlad v Egyptě vzmáhal. Také ze všech zemí přicházeli do Egypta nakoupit obilí k Josefovi, neboť hlad tvrdě doléhal na celý svět. Mezi těmi, kdo přicházeli nakoupit obilí, byli také Izraelovi synové, neboť hlad byl i v zemi Kanaán. Josef, který byl vladařem v zemi, prodával obilí každému národu země. Josefovi bratři přišli a poklonili se mu tváří až k zemi. Josef, jak spatřil své bratry, poznal je, ale sám se jim poznat nedal. Dal je na tři dny zavřít do žaláře. Třetího dne jim Josef řekl: „Toto uděláte, chcete-li zůstat naživu, neboť já se bojím Boha: Jste-li upřímní, jeden z vás bratří zůstane v žaláři, a vy ostatní jděte a doneste obilí, aby vaše rodiny nehladověly. Potom ke mně přivedete svého nejmladšího bratra, a tak se vaše výpovědi osvědčí jako pravdivé a nezemřete.“ Tak to udělali. Tu si navzájem řekli: „Provinili jsme se na svém bratru. Viděli jsme jeho úzkost, když nás prosil o smilování, ale nechtěli jsme slyšet. Proto na nás přišlo toto soužení.“ Ruben jim odpověděl: „Neříkal jsem vám: Neubližujte chlapci! – ale nechtěli jste slyšet. Teď se vymáhá jeho krev!“ Nevěděli, že Josef jim rozumí, neboť byl mezi nimi tlumočník. Josef se od nich vzdálil a plakal.



Mezizpěv – Žl 33,2-3.10-11.18-19
Ať spočine na nás, Hospodine, tvé milosrdenství.

Citerou oslavujte Hospodina,
hrejte mu na desetistrunné harfě.
Zpívejte mu píseň novou,
dovedně sáhněte do strun, slavnostně je rozezvučte!

Plány pohanů Hospodin maří,
v nic uvádí myšlení národů.
Hospodinův úmysl trvá navěky,
myšlenky jeho srdce po všechna pokolení.

Hospodinovo oko bdí nad těmi, kdo se ho bojí,
nad těmi, kdo doufají v jeho milost,
aby jejich duše vyrval ze smrti,
aby jim život zachoval za hladu.

Mt 10,1-7

Jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš si zavolal svých dvanáct učedníků a dal jim moc nad nečistými duchy, aby je vyháněli a uzdravovali každou nemoc a každou chorobu. Jména těch dvanácti apoštolů jsou tato: první Šimon, zvaný Petr, a jeho bratr Ondřej, Jakub, (syn) Zebedeův, a jeho bratr Jan, Filip a Bartoloměj, Tomáš a celník Matouš, Jakub, (syn) Alfeův, a Tadeáš, Šimon Kananejský a Jidáš Iškariotský, který ho pak zradil. Těchto dvanáct Ježíš poslal a přikázal jim: „Mezi pohany nechoďte a do žádného samařského města nevcházejte. Raději jděte k ztraceným ovcím z domu izraelského. Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.'“

Komentář: Gn 41,55-57; 42,5-7a.17-24a
Josefovy slzy nad ubohostí jeho bratrů připomínají nutnost soudržnosti rodiny. Scéna je obrazem každého shledání, odpuštění a návratu k Bohu.

8.7.

Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5 / Žl 105;

Bůh mě poslal před vámi do Egypta, aby vás zachoval naživu.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

(Když bratři přišli k Josefovi podruhé), Juda k němu přistoupil a řekl: „Dovol mi, pane, ať smí tvůj služebník něco říci, dopřej mu sluchu! Ať se nevznítí tvůj hněv na tvého služebníka, neboť ty stojíš tak vysoko jako farao. Můj pán se ptal svých služebníků: `Máte otce nebo bratra?' Řekli jsme mému pánu: `Máme starého otce a malého bratra, který se mu narodil ve stáří. Jeho bratr je mrtvý, a tak on zůstal jako jediné dítě své matky a otec ho miluje.' Řekl jsi svým služebníkům: `Přiveďte ho ke mně, abych ho viděl na vlastní oči. Jestliže váš bratr nepřijde s vámi, neuvidíte už mou tvář!' Proto jsme přišli k tvému služebníku, našemu otci, oznámili jsme mu slova mého pána. Když pak nám řekl otec: `Jděte znovu nakoupit trochu živobytí' – odpověděli jsme: `Nesmíme tam přijít! Půjdeme tam, jen bude-li s námi náš nejmladší bratr. Nesmíme totiž spatřit tvář toho muže, nebude-li s námi náš nejmladší bratr.' Tu nám řekl tvůj služebník, náš otec: `Vy víte, že mi má žena porodila jen dva syny. Jeden ode mě odešel a musel jsem říci: Jistě byl roztrhán od dravé zvěře! – až dosud jsem ho nespatřil. Vezmete-li mně i tohoto a potká ho nehoda, neštěstím přivedete mé šediny do podsvětí!“ Josef se už nemohl zdržet přede všemi, kteří kolem něho stáli, a zvolal: „Vyjděte všichni ode mě!“ A nikdo u něho nebyl, když se dal svým bratřím poznat. Hlasitě zaplakal. Slyšeli to všichni Egypťané a zpráva o tom přišla až k faraónovu dvoru. Josef řekl svým bratřím: „Já jsem Josef! Můj otec je tedy ještě živ?“ Jeho bratři nebyli s to mu odpovědět, neboť se ho zděsili. Josef řekl svým bratřím: „Přistupte ke mně!“ Přistoupili tedy. Znovu jim řekl: „Já jsem Josef, váš bratr, kterého jste prodali do Egypta. Ale nebuďte sklíčeni a nermuťte se, že jste mě sem prodali, neboť Bůh mě poslal před vámi, aby vás zachoval naživu.“



Mezizpěv – Žl 105,16-17.18-19.20-21
Pamatujte na divy, které učinil Hospodin.

Nebo: Aleluja.

Přivolal na zemi hlad,
zbavil je chleba.
Poslal před nimi muže,
Josef byl prodán za otroka.

Sevřeli pouty jeho nohy,
do želez jeho hrdlo,
dokud se nesplnil jeho výrok,
Hospodinovo slovo jej ověřilo.

Král poslal, a osvobodil ho,
vládce národů ho propustil.
Ustanovil ho pánem svého domu
a vládcem veškerého svého majetku.

Mt 10,7-15

Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům: „Jděte a hlásejte: `Přiblížilo se nebeské království.' Uzdravujte nemocné, probouzejte k životu mrtvé, očišťujte malomocné, vyhánějte zlé duchy. Zadarmo jste dostali, zadarmo dávejte. Neshánějte si do opasku ani zlaté, ani stříbrné, ani měděné peníze, neberte si na cestu mošnu ani dvoje šaty ani opánky ani hůl, protože dělník má právo na svou obživu. V každém městě nebo v každé vesnici, kam vejdete, se vyptejte, kdo si to v nich zaslouží, a tam zůstaňte, dokud se nevydáte na další cestu. Když vstoupíte do domu, pozdravte ho (přáním pokoje)! A když si to ten dům zaslouží, ať na něm spočine váš pokoj; když si to nezaslouží, ať se váš pokoj vrátí k vám. A když vás někdo nepřijme a nebude na vaše slova dbát, při odchodu z toho domu nebo města si vytřeste prach ze svých nohou. Amen, pravím vám: V den soudu bude lehčeji zemi sodomské a gomorské než takovému městu.“

Komentář: Gn 44,18-21.23b-29; 45,1-5
Josef se dává poznat svým bratřím. Bůh dovede i vinu obrátit k dobrému. Kéž je to poučením v dobách, kdy se dějiny vyvíjejí jinak, než bychom si přáli…

9.7.

Gn 46,1-7.28-30; Žl 37

Teď už mohu umřít, když jsem viděl tvou tvář.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Izrael se vypravil na cestu se vším, co měl, a když přišel do Beršeby, přinesl oběti Bohu svého otce Izáka. Bůh řekl v nočním vidění Jakubovi: „Jakube, Jakube!“ Odpověděl: „Tady jsem!“ Hospodin řekl: „Já jsem Bůh, Bůh tvého otce. Neboj se sestoupit do Egypta, neboť tam z tebe udělám veliký národ. Já sejdu do Egypta s tebou a já tě jistě také i vyvedu a Josef ti zatlačí oči.“ Jakub se hnul od Beršeby a Izraelovi synové vyzvedli svého otce Jakuba, své děti a své ženy na vozy, které farao poslal, aby ho přivezli. Vzali svá stáda, svůj majetek, který získali v Kanaánu, a tak se Jakub i všecko jeho potomstvo s ním dostali do Egypta: jeho synové a vnuci, jeho dcery a vnučky. Všecko své potomstvo přivedl s sebou do Egypta. Jakub poslal (k Josefovi) před sebou Judu, aby se sešli v Gošenu; zatím přišli do země Gošenu. Josef dal zapřáhnout do svého vozu a vyjel do Gošenu naproti svému otci. Jak se před ním objevil, padl mu kolem krku a plakal dlouho v jeho objetí. Izrael řekl Josefovi: „Teď už mohu umřít, když jsem viděl tvou tvář, (a vím,) že jsi ještě živ.“



Mezizpěv – Žl 37,3-4.18-19.27-28.39-40
Spravedlivým přichází spása od Hospodina.

Doufej v Hospodina a čiň dobro,
pak budeš přebývat v zemi a těšit se klidu.
Raduj se v Hospodinu
a dá ti, po čem touží tvé srdce.

Hospodin pečuje o život bezúhonných,
dědictví jejich přetrvá věky.
Nebudou zahanbeni v dobách neštěstí,
nasytí se ve dnech hladu.

Chraň se zlého a čiň dobré,
a přežiješ věky,
neboť Hospodin miluje spravedlnost,
neopouští svoje zbožné.
Zločinci však zajdou,
potomstvo bezbožníků bude vyhlazeno.

Spravedlivým přichází spása od Hospodina,
v dobách tísně je jim útočištěm.
Hospodin jim pomáhá a je vysvobozuje,
bezbožníků je zbavuje a chrání je,
protože se k němu utíkají.

Mt 10,16-23

To už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům: „Já vás posílám jako ovce mezi vlky! Buďte tedy opatrní jako hadi a bezelstní jako holubice. Mějte se na pozoru před lidmi! Budou vás totiž vydávat soudům a bičovat v synagogách, budou vás vodit před vladaře a krále kvůli mně, abyste vydali svědectví jim a také pohanům. Až vás vydají soudu, nedělejte si starosti, jak nebo co máte mluvit, protože v tu chvíli vám bude dáno, co máte mluvit. Neboť to už pak nemluvíte vy, ale mluví skrze vás Duch vašeho Otce. Bratr vydá na smrt bratra a otec syna, děti povstanou proti rodičům a způsobí jim smrt. Budete ode všech nenáviděni pro mé jméno. Ale kdo vytrvá až do konce, bude spasen. Když vás budou pronásledovat v jednom městě, utečte do jiného. Amen, pravím vám: Nebudete hotovi s izraelskými městy, než přijde Syn člověka.“

Komentář: Gn 46,1-7.28-30; Žl 37
Bůh „mého otce“, zcela konkrétní, nabízející přátelství a doprovod v těžkých životních chvílích. Dovedu jej takto představit svým dětem, vnukům, těm, které mi svěřil?

10.7.

Gn 49,29-32; 50,15-26a (hebr. 49,29-33; 50,15-25) Žl 105

Bůh se vás ujme a vyvede vás z této země.

Čtení z první knihy Mojžíšovy.

Jakub dal příkaz svým synům: „Já už budu připojen ke svým příbuzným. Pochovejte mě u mých otců do jeskyně na poli Chetity Efrona, do jeskyně na poli Machpela proti Mamre v zemi Kanaán, kterou si koupil Abrahám od Chetity Efrona do vlastnictví jako pohřebiště. Tam byl pochován Abrahám a jeho žena Sára, tam byl pochován Izák a jeho žena Rebeka a tam jsem pochoval Leu. To pole a jeskyně, která je na něm, byly získány od Chetitů!“ Když Jakub dokončil pořízení se svými syny, položil se na lůžko a zemřel. Byl připojen ke svým příbuzným. Když Josefovi bratři viděli, že jejich otec je mrtev, řekli si: „Třeba nás bude Josef pronásledovat a odplatí nám všechno to zlé, co jsme mu způsobili.“ Poslali Josefovi vzkaz: „Tvůj otec před smrtí poručil: Tak řekněte Josefovi: `Odpusť, prosím, zločin svým bratřím a jejich hřích, že ti způsobili zlé!' Nuže, odpusť, prosíme, zločin služebníkům Boha svého otce!“ Josef se nad jejich vzkazem rozplakal. I jeho bratři přišli, padli před ním a řekli: „Hle, jsme tvými otroky!“ Josef odpověděl: „Nebojte se, copak jsem namísto Boha? Vy jste zamýšleli se mnou zlé, ale Bůh to obrátil v dobré, aby provedl, co je dnes zřejmé: zachoval život četnému lidu. Jen se nebojte! Postarám se o vás i o vaše děti.“ Upokojil je a přátelsky jim domlouval. Josef i rodina jeho otce přebývali v Egyptě. Josef byl živ sto deset let a viděl pravnuky Efraima. Také synové Machira, syna Manassova, se narodili na Josefova kolena. Potom řekl Josef svým bratřím: „Já už umřu, ale Bůh se vás jistě ujme a vyvede vás z této země do země, kterou přísahou zaslíbil Abrahámovi, Izákovi a Jakubovi.“ Nato je zavázal přísahou: „Až se vás Bůh ujme, vezměte s sebou mé kosti z tohoto místa.“ Josef zemřel ve stáří sto deseti let.



Mezizpěv – Žl 105,1-2.3-4.6-7
Hledejte Pána, ubožáci, a vaše duše bude žít.

Oslavujte Hospodina, vzývejte jeho jméno,
hlásejte mezi národy jeho díla.
Zpívejte mu, hrejte mu,
vypravujte o všech jeho divech!

Honoste se jeho svatým jménem,
ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina!
Uvažujte o Hospodinu a jeho moci,
hledejte stále jeho tvář!

Potomstvo Abraháma, jeho služebníka,
synové Jakuba, jeho vyvoleného
Hospodin sám je náš Bůh,
po celé zemi platí jeho rozhodnutí.

Mt 10,24-33

Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo.

Slova svatého evangelia podle Matouše.

Ježíš řekl svým apoštolům: „Není žák nad učitele ani služebník nad svého pána. Stačí, aby žák byl jako jeho učitel a služebník jako jeho pán. Když nazvali Belzebubem hospodáře, čím spíše jeho lidi! Proto se jich nebojte! Nic není tak tajného, že by to nebylo odhaleno, a nic skrytého, že by to nebylo poznáno. Co vám říkám ve tmě, povězte na světle, a co se vám šeptá do ucha, hlásejte ze střech! A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo
duši zabít nemohou. Spíše se bojte toho, který může zahubit v pekle duši i tělo. Copak se neprodávají dva vrabci za halíř? A ani jeden z nich nespadne na zem bez vědomí vašeho Otce. U vás však jsou spočítány i všechny vlasy na hlavě. Nebojte se tedy: Máte větší cenu než všichni vrabci. Ke každému, kdo se ke mně přizná před lidmi, i já se přiznám před svým Otcem v nebi; ale každého, kdo mě před lidmi zapře, zapřu i já před svým Otcem v nebi.“

Komentář: Gn 49,29-32; 50,15-26a
(hebr. 49,29-33; 50,15-25)Bůh provází rod Jakubův i Josefův na cestě do zaslíbené země. I mou, naši rodinu vede do svého království. Soudržnost rodin a vědomí přítomnosti Boha zachrání i naši civilizaci, která putuje dějinami.

SOUVISEJÍCÍ ODKAZY:

TÉMA TÝDNE
kratičké zamyšlení vycházející z nedělních liturgických textů:
https://www.vira.cz/Texty/Tema-tydne/

NEDĚLNÍ KÁZÁNÍ a přímluvy
https://www.pastorace.cz/kazani

PŘÍMLUVY NA KAŽDOU NEDĚLI
na základě aktuálního dění:
https://www.pastorace.cz/primluvy
na základě nedělních biblických textů:
https://www.pastorace.cz/Kazani/

LITURGICKÝ KALENDÁŘ
Dynamický liturgický kalendář od roku 1901 do 2099
https://www.pastorace.cz/liturgicky-kalendar

VIDEO - ÚVODY K NEDĚLNÍM BIBLICKÝM ČTENÍM
https://vojtechkodet.cz/prednasky-a-kazani/videa/uvody-do-nedeli

BOHOSLUŽBY V PŘÍMÉM PŘENOSU
Bohoslužby v přímém přenosu pravidelně vysílá Radio Proglas a televize Noe.
www.tvnoe.cz  
www.proglas.cz