Sekce: Nedělní liturgie
28. 6. 2020
13. neděle v mezidobí - Cyklus A
VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA
Všechny národy, tleskejte rukama, jásejte Bohu radostným hlasem.
VSTUPNÍ MODLITBA
Bože, ty jsi světlo a nejsou v tobě žádné temnoty, tys nás přijal za vlastní, a tím jsi nás učinil syny světla; dej, ať v nás nenajde místo temnota bludů, ale ať v nás září světlo tvé pravdy. Skrze tvého Syna…
1. ČTENÍ
Elizeus (či Elíša) je velký prorok konající zázraky. Navazuje na proroka Eliáše (9. stol. př. Kr.). Mnoho skutků koná podobně jako jeho předchůdce (srov. druhou část příběhu 2 Král 4,18-37 s 1 Král 17,17-24). Šunem je v Galileji, zřejmě šlo o místo sousedící s královstvím Severního Izraele. Zřízená místnost byla projevem nezvyklého komfortu.
2 Král 4,8-11.14-16a
Jednoho dne Elizeus procházel přes Šunem. Žila tam zámožná žena a ta ho pozvala k jídlu. Kdykoli tam procházel, zašel se tam najíst. A ona řekla svému muži: „Vím, že je to svatý muž Boží, který k nám vždy přichází. Upravíme mu v poschodí malou světničku a dáme mu tam lůžko, stůl, sedadlo a svícen, a kdykoli k nám přijde, může se tam uchýlit.“
Když tam zase jednou Elizeus přišel, vstoupil do světničky a odpočinul si tam. Řekl svému služebníku Gechazimu: „Co by se dalo pro ni udělat?“ On odpověděl: „Nemá přece syna a její muž je už starý.“ Elizeus mu řekl: „Zavolej ji!“ Zavolal ji a ona zůstala stát u vchodu. On pravil: „Za rok v tento čas budeš mít v náručí syna.“
ŽALM 89
Poslední citovaná sloka žalmu (verš 18–19) mluví o naší síle, která se ve spojení s Bohem zcela mění. Opřeme se tedy o Boží sílu!
Odpověď: Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech.
Na věky chci zpívat o Hospodinových milostech, – po všechna pokolení hlásat svými ústy tvou věrnost. – Řekl jsi totiž: „Navěky je založena milost.“ – Na nebi jsi upevnil svou věrnost.
Šťastný je lid, který dovede oslavovat, – chodí, Hospodine, v záři tvé tváře. – Ve tvém jménu jásají ustavičně – a honosí se tvou spravedlností.
Neboť ty jsi leskem jejich moci – a tvou přízní roste naše síla. – Vždyť náš vladař náleží Hospodinu, – náš král Svatému Izraele.
2. ČTENÍ
Na konci páté kapitoly svatý Pavel vyvozuje: „Kde se rozmnožil hřích, tam se mnohem více rozhojnila milost.“ To ale může být zavádějící! Máme ještě více hřešit? Proto připojuje vysvětlení (náš text).
Řím 6,3-4.8-11
Bratři! My všichni, kteří jsme byli křtem ponořeni v Krista Ježíše, byli jsme tím křtem ponořeni do jeho smrti. Tím křestním ponořením do jeho smrti byli jsme spolu s ním pohřbeni. A jako Kristus byl vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou, tak i my teď musíme žít novým životem.
Jestliže jsme však s Kristem umřeli, jsme přesvědčeni, že spolu s ním také budeme žít. Víme totiž, že Kristus vzkříšený z mrtvých už neumírá, smrt nad ním už nemá vládu. Když umřel, umřel hříchu jednou provždy, a když žije, žije pro Boha. Tak i vy se považujte za mrtvé hříchu, ale za žijící Bohu, když jste spojeni s Kristem Ježíšem.
ZPĚV PŘED EVANGELIEM
Aleluja. Vy jste rod vyvolený, královské kněžstvo, národ svatý; rozhlašujte, jak veliké věci vykonal ten, který vás povolal ze tmy ke svému podivuhodnému světlu. Aleluja.
EVANGELIUM
Čteme poslední část druhé velké Ježíšovy řeči, kterou Matouš zachytil. Nejprve vyvolil dvanáct apoštolů a posílá je na první misii. K tomu jim dává ponaučení. V rámci toho mluví o pronásledování. Našemu textu předchází známý výrok: „…přišel jsem postavit syna proti otci…“. Rodina tedy nesmí být více než Bůh.
Mt 10,37-42
Ježíš řekl svým apoštolům: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden; kdo miluje syna nebo dceru víc nežli mne, není mě hoden. A kdo nebere svůj kříž a nenásleduje mě, není mě hoden. Kdo nalezne svůj život, ztratí ho, kdo však ztratí svůj život pro mě, nalezne ho.
Kdo vás přijímá, mne přijímá, a kdo mne přijímá, přijímá toho, který mě poslal.
Kdo přijme proroka, že je to prorok, dostane odměnu jako prorok; kdo se ujme spravedlivého, že je to spravedlivý, dostane odměnu jako spravedlivý; kdo podá třeba jen číši studené vody jednomu z těchto nepatrných, protože je to můj učedník, amen, pravím vám: nepřijde o svou odměnu.“
ANTIFONA, MODLITBA PO PŘIJÍMANÍ
Veleb, duše má, Hospodina, vše, co je ve mně, ať velebí jeho svaté jméno!
K ZAMYŠLENÍ
Při čtení tohoto evangelia hned první reakcí bývá odpor k Ježíšovým slovům. Váží si rodičů? Ale sledujme pozorněji. Celá desátá kapitola byla velkou Ježíšovou řečí o hlásání evangelia. V druhé části se věnoval nepřijetí, a dokonce pronásledování hlasatelů. Bohužel také uprostřed rodin se stávalo a dodnes stává, že vlastní rodina podmiňuje lásku odmítnutím křesťanství. Komu dát v takové chvíli přednost? Jde o obrovskou bolest a vnitřní spor. Přesto je důležité nezradit Krista. Odsouzení blízkými však nezakládá možnost, aby křesťan stejně odsoudil vlastní rodinu! Kdo miluje Boha, nemůže nemilovat člověka. Je asi zřejmé, že za projev lásky ke spolubratřím lze získat pochvalu či odměnu. Ježíš ale slibuje odměnu za sebemenší skutek lásky. A to platí i směrem k těm, kteří nás odmítají.
TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN
Slavnost sv. Petra a Pavla
Sk 12,1-11
Král Herodes začal zle zakročovat proti některým členům církevní obce. Janova bratra Jakuba dal popravit mečem. Když viděl, že se to židům líbí, dal zatknout také Petra. Byly právě velikonoce. Zmocnil se ho, dal ho zavřít do žaláře a hlídat od čtyřnásobné stráže vždycky po čtyřech vojácích. Měl v úmyslu, že ho po velikonocích dá popravit. Tak byl Petr hlídán ve vězení; církevní obec se však naléhavě za něho modlila k Bohu. V noci před tím dnem, kdy ho chtěl Herodes popravit, spal Petr mezi dvěma vojáky a byl spoután dvěma řetězy. I přede dvěřmi stála stáž. Najednou se objevil anděl Páně a v kobce zazářilo světlo. Strči Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly řetězy z rukou. Pak mu anděl řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ Udělal to. Dále mu nařídil: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“ Šel tedy za ním ven, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dělo skrze anděla. Myslel, že má vidění. Přešli tak první i druhou stráž a došli k železné bráně, která vede do města. Ta se jim sama od sebe otevřela. Vyšli tedy ven a šli dál jednou ulicí. A hned nato anděl zmizel. V tom přišel Petr k sobě a řekl: „Teď vím jistě, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z Herodových rukou a ze všeho, na co čeká židovský lid.“
Mezizpěv – Žl 34,34 (33),2-3.4-5.6-7.8-9
Pán mě vysvobodil ze všech mých obav.
Ustavičně chci velebit Hospodina,
vždy bude v mých ústech jeho chvála.
V Hospodinu nechť se chlubí moje duše,
ať to slyší pokorní a radují se.
Velebte se mnou Hospodina,
oslavujme spolu jeho jméno!
Hledal jsem Hospodina, a vyslyšel mě,
vysvobodil mě ze všech mých obav.
Pohleďte k němu, ať se rozveselíte,
vaše tvář se nemusí zardívat hanbou.
Hle, ubožák zavolal, a Hospodin slyšel,
pomohl mu ve všech jeho strastech.
Jak ochránce se utábořil Hospodinův anděl
kolem těch, kdo Hospodina ctí, a vysvobodil je.
Okuste a vizte, jak je Hospodin dobrý,
blaze člověku, který se k němu utíká.
Mt 16,13-19
Když Ježíš přišel do kraje u Césareje Filipovy, zeptal se svých učedníků: „Za koho lidé pokládají Syna člověka?“ Odpověděli: „Jedni za Jana Křtitele, druzí za Eliáše, jiní za Jeremiáše nebo za jednoho z proroků.“ Řekl jim: „A za koho mě pokládáte vy?“ Šimon Petr odpověděl: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ Ježíš mu na to řekl: „Blahoslavený jsi, Šimone, synu Jonášův, protože to ti nezjevilo tělo a krev, ale můj nebeský Otec. A já ti říkám: Ty jsi Petr – Skála – a na té skále zbuduji svou církev a pekelné mocnosti ji nepřemohou. Tobě dám klíče od nebeského království; co svážeš na zemi, bude svázáno na nebi, a co rozvážeš na zemi, bude rozvázáno na nebi.“
Komentář: Mt 16,13-19
Teprve po Petrově vyznání Pán předává klíče. Jejich používání je spojeno s odpovědností, odvahou a především s láskou.
30. 6.
Am 3,1-8; 4,11-12
Slyšte slovo, které Hospodin promluvil o vás, synové Izraele, o všech rodech, které jsem vyvedl z egyptské země: „Jen vás jsem si vyvolil mezi všemi rody země, proto vás potrestám za všechny vaše nepravosti. Mohou dva jít spolu, aniž se setkají? Řve snad lev z houštiny, když nemá kořist? Ozve se lvíče ze svého doupěte, když nic nechytilo? Slétne pták do pasti při zemi bez osidla? Vymrští se léčka ze země a nic přitom nepopadne? Jestliže se ve městě zatroubí na polnici, nevyděsí se lidé? Jestliže se stane ve městě neštěstí, nedopustil to Bůh? Pán, Hospodin, neudělá nic, aniž zjeví svůj úradek svým služebníkům prorokům. Když lev zařve, kdo by se nebál? Když Pán, Hospodin, promluvil, kdo by neprorokoval? Vyvrátil jsem vás tak, jako jsem vyvrátil Sodomu a Gomoru, byli jste jak oharek vytažený ze spáleniště, ale ke mně jste se nevrátili“ – praví Hospodin. Proto tak naložím s tebou, Izraeli! Protože tak s tebou naložím, připrav se na setkání se svým Bohem, Izraeli!
Mezizpěv – Žl 5,5-6.7.8
Veď mě ve své spravedlnosti, Hospodine!
Ty nejsi Bůh, kterému by se líbila nepravost,
zlý u tebe prodlévat nesmí
ani rouhači před tebou neobstojí.
Nenávidíš každého zločince,
hubíš všecky lháře.
Od vraha a podvodníka
se odvrací Hospodin s odporem.
Já však pro velikou tvou milost
smím vstoupit do tvého domu,
padnu na tvář před tvým svatým chrámem
v bázni před tebou, Hospodine!
Mt 8,23-27
Když Ježíš vstoupil na loď, jeho učedníci ho následovali. Na moři se najednou strhla velká bouře, takže se vlny převalovaly přes loď. On však spal. Přišli tedy k němu, budili ho a volali: „Pane, zachraň nás! Hyneme!“ On jim odpověděl: „Proč se bojíte, malověrní?“ A vstal, pohrozil vichřici i moři, a nastalo úplné ticho. Lidé žasli a říkali: „Kdo to jenom je, že ho poslouchá i vichřice a moře?“
Komentář: Mt 8,23-27
Pokud cítím, že vlny ohrožují druhé, nesmím se bát Pána budit! Jsem s ním na jedné lodi. Modlitbou, jeho „buzením“ se stanu jeho spolupracovníkem.
1. 7.
Am 5,14-15.21-24
Hledejte dobro, a ne zlo, abyste žili, aby pravdu byl Hospodin, Bůh zástupů, s vámi – jak říkáte. Zlo mějte v nenávisti a milujte dobro, spravedlnost v bráně zachovejte, snad se Hospodin, Bůh zástupů, smiluje nad tím, co z Josefa zbylo. „Nenávidím vaše svátky a pohrdám jimi, ani cítit nemohu vaše shromáždění. I když mi přinášíte celopaly, nelibuji si ve vašich obětech, neshlížím na díkůčinění z vašich tučných telat. Pryč s krákoráním vašich písní, brnkání vašich harf nechci slyšet! Ať se valí právo jako voda, spravedlnost jako mohutný potok!“
Mezizpěv – Žl 50,7.8-9.10.11.12-13.16bc-17
Kdo žije správně, tomu ukážu Boží spásu.
Slyš, můj lide, budu mluvit,
Izraeli, proti tobě budu svědčit,
já jsem Bůh, tvůj Bůh!
Nekárám tě pro tvé oběti,
vždyť tvé žertvy jsou stále přede mnou.
Nemusím brát býka z tvého chléva
ani kozly z tvých ohrad.
Neboť mně patří veškerá zvěř lesní
a na svých horách mám zvířat na tisíce.
Znám všechny ptáky na nebi,
mé je vše, co se hemží na poli.
Kdybych měl hlad, nebudu ti o tom říkat,
vždyť můj je svět se vším, co ho plní!
Copak požívám maso z býků
či piji kozlí krev?
Proč odříkáváš má přikázání
a bereš do úst mou smlouvu
ty, který nenávidíš kázeň
a má slova házíš za sebe?
Mt 8,28-34
Když se Ježíš dostal na protější břeh do gadarského kraje, vyšli proti němu dva posedlí, kteří vystoupili z hrobních slují. Byli velmi nebezpeční, takže nikdo nemohl projít tou cestou. Začali křičet: „Co je ti po nás, Boží synu? Přišel jsi nás trápit, dříve než nastal čas?“ Opodál se páslo velké stádo vepřů. Zlí duchové ho tedy prosili: „Vyháníš-li nás, pošli nás do toho stáda vepřů.“ Řekl jim: „Jděte!“ Vyšli tedy a vstoupili do vepřů – a vtom se celé stádo hnalo po příkrém srázu do moře a zahynulo ve vodách. Pasáci utekli, přišli do města a tam všechno oznámili, i o těch posedlých. Tu vyšlo celé město Ježíšovi naproti, a když ho uviděli, prosili ho, aby z jejich kraje odešel.
Komentář: Mt 8,28-34
Odmítání Ježíše je nám povědomé. Pán dokázal poslat zlo tam, kam patří. Je ale Ježíš v mém srdci vždy vítaným hostem?
2. 7.
Am 7,10-17
Betelský kněz Amasjáh vzkázal izraelskému králi Jorobeamovi: „Amos štve proti tobě uprostřed izraelského domu. Země nemůže snést všechny jeho řeči. Tak totiž mluví Amos: Jorobeam zahyne mečem a Izrael bude vyhnán ze své země!“ Amasjáh řekl také Amosovi: „Vidoucí, seber se a uteč do judské země, tam se živ a tam prorokuj! V Betelu už prorokovat nesmíš, neboť zde je králova svatyně a říšský chrám.“ Amos odpověděl Amasjáhovi: „Nejsem prorok ani prorocký učedník, jsem pastýř a pěstitel smokvoní. Hospodin mě vzal od stáda a řekl mi: `Jdi a prorokuj mému izraelskému lidu!' Nyní slyš Hospodinovo slovo: Ty říkáš: `Neprorokuj proti Izraeli, neslintej na Izákův dům.' Proto tak praví Hospodin: `Tvá žena bude v městě nevěstkou, tvoji synové a tvé dcery padnou mečem, tvé pozemky budou rozděleny měřickým provazem, ty sám zemřeš v nečisté zemi; Izrael bude vyhnán ze své země.'“
Mezizpěv – Žl 19,8.9.10.11
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Hospodinův zákon je dokonalý, občerstvuje duši,
Hospodinův příkaz je spolehlivý, nezkušenému dává moudrost.
Hospodinovy předpisy jsou správné, působí radost srdci.
Hospodinův rozkaz je jasný, osvětluje oči.
Bázeň před Hospodinem je upřímná, trvá navěky,
Hospodinovy výroky jsou pravdivé, všechny jsou spravedlivé.
Dražší jsou nad zlato, nad hojnost ryzího zlata,
sladší jsou nad med, nad šťávu z plástů.
Mt 9,1-8
Ježíš vstoupil na loď, přeplavil se na druhou stranu a přišel do svého města. A hle – přinášeli mu ochrnulého, ležícího na lůžku. Když Ježíš viděl jejich víru, řekl ochrnulému: „Buď dobré mysli, synu, odpouštějí se ti hříchy.“ Někteří z učitelů Zákona si však pomyslili: „Ten člověk se rouhá!“ Protože Ježíš poznal jejich myšlenky, řekl: „Proč smýšlíte špatně ve svém srdci? Vždyť co je snadnější – říci: `Odpouštějí se ti hříchy', nebo říci: `Vstaň a choď '? Abyste však věděli, že Syn člověka má moc odpouštět na zemi hříchy“ – řekl ochrnulému: „Vstaň, vezmi své lůžko a jdi domů!“ A on vstal a odešel domů. Když to zástupy viděly, zmocnila se jich bázeň a velebily Boha, že dal takovou moc lidem.
Komentář: Mt 9,1-8
Odpuštění hříchů má i mě postavit na nohy. Kéž prožívám po svátosti smíření „dobrou mysl“, radost a údiv!
Svátek sv. Tomáše
Ef 2,19-22
Bratři! Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. V něm i vy jste budováni působením Ducha v Boží příbytek.
Mezizpěv – Žl 117,1.2
Jděte do celého světa a hlásejte evangelium.
Nebo: Aleluja.
Chvalte Hospodina, všichni lidé,
oslavujte ho, všechny národy.
Neboť mocně vládne nad námi jeho milosrdenství
a Hospodinova věrnost trvá navěky.
Jan 20,24-29
Tomáš, jeden ze Dvanácti, zvaný Blíženec, nebyl s nimi, když Ježíš přišel. Ostatní učedníci mu říkali: „Viděli jsme Pána!“ On jim však odpověděl: „Dokud neuvidím na jeho rukou jizvy po hřebech a nevložím svůj prst na místo hřebů a nevložím svou ruku do jeho boku, neuvěřím.“ Za týden byli jeho učedníci zase uvnitř a Tomáš s nimi. Ježíš přišel zavřenými dveřmi, stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Potom vyzval Tomáše: „Vlož sem prst a podívej se na mé ruce, vztáhni ruku a vlož ji do mého boku; a nebuď nevěřící, ale věřící.“ Tomáš mu odpověděl: „Pán můj a Bůh můj.“ Ježíš mu řekl: „Protože jsi mě uviděl, uvěřil jsi. Blahoslavení, kdo neviděli, a přesto uvěřili!“
Komentář: Jan 20,24-29
Naše víra může být posílena dík Tomášově chuti přesvědčit se. Mohu přemýšlet: Je víra záležitostí vidění, rozumu, nebo spíš lásky?
4. 7.
Am 9,11-15
Toto praví Hospodin: „V ten den zbuduji rozpadlou Davidovu chýši, její trhliny zazdím, zbořeniny obnovím, jak za dávných dnů ji vystavím, aby ovládli to, co zbylo z Edomu, a všechny národy, které jsou nazvány podle mě – tak praví Hospodin, který to způsobí. Hle, přicházejí dny – praví Hospodin – kdy oráč zastihne žence, kdo šlape hrozny, (zastihne) rozsévače, hory budou oplývat mladým vínem a všechny pahorky se rozvlní (obilím). Změním osud svého izraelského lidu, zpustošená města si vystaví a osídlí je, vysadí vinice a z nich pít víno, založí si zahrady a z nich budou jíst plody. Zasadím je do jejich země, nikdo už je nevyrve z půdy, kterou jsem jim dal“ – praví Hospodin, tvůj Bůh.
Mezizpěv – Žl 85,9.11-12.13-14
Hospodin mluví svému lidu o pokoji.
Kéž mohu slyšet, co mluví Hospodin, Bůh:
jistě mluví o pokoji
pro svůj lid a pro své svaté
a pro ty, kdo se k němu obracejí srdcem.
Milosrdenství a věrnost se potkají,
políbí se spravedlnost a pokoj.
Věrnost vypučí ze země,
spravedlnost shlédne z nebe.
Hospodin též popřeje dobro
a naše země vydá plody.
Spravedlnost bude ho předcházet
a spása mu půjde v patách.
Mt 9,14-17
K Ježíšovi přišli Janovi učedníci a ptali se: „Proč se my a farizeové postíme – ale tvoji učedníci se nepostí?“ Ježíš jim odpověděl: „Mohou hosté na svatbě truchlit, dokud je ženich s nimi? Přijdou však dny, kdy jim ženicha vezmou, a potom se budou postit. Nikdo přece nevsadí záplatu z neseprané látky na staré šaty, jinak se ten přišitý kus ze šatů vytrhne a díra se ještě zvětší. Ani se nenalévá mladé víno do starých měchů, jinak se měchy roztrhnou, víno vyteče a měchy přijdou nazmar. Ale mladé víno se nalévá do nových měchů, a tak se uchová obojí.“
Komentář: Mt 9,14-17
Mladé víno je nebezpečně bouřlivé, vyžaduje nový obal. Kristova zvěst vyžaduje stále nový přístup. Dokážu tolerovat ty, kdo umí zvěstovat evangelium novými formami?
