1. neděle postní - Cyklus C

VSTUPNÍ ANTIFONA A MODLITBA

Vyslyším ho, až mě bude vzývat, budu při něm v tísni, zachráním ho a oslavím, nasytím ho dlouhým věkem.

VSTUPNÍ MODLITBA

Všemohoucí Bože, ty nám dáváš milost, abychom se čtyřicet dní připravovali na Velikonoce; prosíme tě, ať v postní době hlouběji pronikneme do tajemství Kristova vykupitelského díla a stále opravdověji z něho žijeme. Neboť on s tebou v jednotě Ducha svatého žije..

1. ČTENÍ

Modlitba díkůvzdání za úrodu, zasazená do rámce jarní liturgie ”prvotin”, obsahuje velmi staré vyznání víry, které se člení do tří částí: povolání patriarchy (potulný Aramejec Jákob), dar svobody po hořké zkušenosti v Egyptě, dar ”země oplývající mlékem a medem”. Z tohoto ”vyznání” je patrné, že se Bůh ”vtělil” do konkrétních lidských událostí, které byly někdy poznamenané bolestí a hříchem. Každý jednotlivý Žid chápal tyto události jako své osobní dějiny, které jej vyzývaly k vlastní odpovědi. K této odpovědi patřilo vyznání a vděčnost projevená hmotným darem.

Dt 26,4-10

Mojžíš řekl lidu: ”Kněz vezme z tvé ruky koš a položí ho před oltář Hospodina, tvého Boha. Ujmeš se slova a vyznáš před Hospodinem, svým Bohem:
‚Můj praotec byl potulným Aramejcem, sestoupil do Egypta a přebýval tam v malém počtu osob jako přistěhovalec. Ale stal se tam národem velkým, mocným a početným.
Egypťané však nás týrali, sužovali a podrobili tvrdému otroctví. Tehdy jsme křičeli k Hospodinu, Bohu našich otců, a Hospodin slyšel náš hlas, viděl naši bídu, lopotu a útlak. Hospodin nás vyvedl z Egypta mocnou rukou, napřaženým ramenem, šířil velký strach a působil znamení a divy. Přivedl nás na toto místo a dal nám tuto zem, zem oplývající mlékem a medem.
Nyní hle – přináším prvotiny plodů půdy, kterou jsi mi dal, Hospodine!‘
Položíš koš před Hospodinem, svým Bohem, a pokloníš se Hospodinu, svému Bohu.”

ŽALM 91

Odpověď: Buď se mnou, Pane, v mé tísni.

Kdo přebýváš v ochraně Nejvyššího, – kdo dlíš ve stínu Všemocného, – řekni Hospodinu: ”Mé útočiště jsi a má tvrz, – můj Bůh, v něhož doufám!”
Nepřihodí se ti nic zlého – a útrapa se k tvému stanu nepřiblíží. – Vždyť svým andělům vydal o tobě příkaz, – aby tě střežili na všech tvých cestách.
Na svých rukou tě ponesou, – abys nenarazil o kámen svou nohou. – Po zmiji a hadu budeš kráčet, – šlapat budeš po lvu i draku.
Vysvobodím ho, protože lne ke mně, – ochráním ho, protože zná mé jméno. – Vyslyším ho, až mě bude vzývat, – budu při něm v tísni, – zachráním ho a oslavím.

2. ČTENÍ

Bůh vyvedl Izraele z Egypta” – tato věta je souhrnem víry každého Izraelity. ”Bůh vyvedl Krista z mrtvých” – toto vyznání obsahuje víru nové smlouvy, ve které se naplnily starozákonní dějiny. Víře v Ježíšovo vzkříšení odpovídá vyznání ”Ježíš je Pán”. Místem, kde klíčí víra, je lidské srdce, nejvnitřnější svatyně člověka. Z tohoto nejhlubšího středu však dokonalá a plná víra ”přetéká” navenek a projevuje se veřejně, před druhými lidmi. Takové svědectví víry přináší spásu nejen tomu, kdo vyznává, ale také tomu, kdo naslouchá, pokud ve svém srdci přisvědčí těm slovům se živou vírou.

Řím 10,8-13

(Bratři a sestry!) Co říká Písmo? ”Blízko tebe je to slovo, máš ho v ústech i ve svém srdci”; to je slovo víry, kterou hlásáme.
Jestliže tedy ústy vyznáváš, že Ježíš je Pán, a v srdci věříš, že ho Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš spasen. Víra v srdci vede ke spravedlnosti, vyznání ústy vede ke spáse. Písmo přece říká: ”Žádný, kdo v něho věří, nebude zklamán.” Není totiž žádný rozdíl mezi židem a pohanem: všichni přece mají jednoho a téhož Pána a ten je bohatě štědrý ke všem, kdo ho vzývají. Vždyť ”každý, kdo bude vzývat jméno Páně, bude spasen”.

ZPĚV PŘED EVANGELIEM

Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst.

EVANGELIUM

Čtyřicet let trvalo putování Izraele pouští, čtyřicet dní pobyl na poušti Ježíš. Poušť je místem zásadního rozhodnutí pro Boha, nebo proti němu. Ježíš se tam střetává s ďáblem v moci Božího slova a v síle Ducha, kterého přijal po křtu. V Lukášově podání se třetí pokušení odehrává v Jeruzalémě, čili v městě, ke kterému také směřuje celé evangelium. ”Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času” (v. 13). Tento čas nastal při vyvrcholení Ježíšova života v Jeruzalémě. Tam podstoupil nejdůležitější pokušení: přijmout, nebo odmítnout své mesiánské poslání skrze cestu kříže.

Lk 4,1-13

Ježíš se vrátil od Jordánu plný Ducha svatého. Duch ho vodil pouští čtyřicet dní a ďábel ho pokoušel. Ty dny nic nejedl, a když uplynuly, vyhladověl. Ďábel mu řekl: ”Jsi-li Syn Boží, řekni tomuto kameni, ať se z něho stane chléb!”
Ježíš mu odpověděl: ”Je psáno: ‚Nejen z chleba žije člověk.‘”
Pak ho ďábel vyvedl vzhůru, v jediném okamžiku mu ukázal všechna království světa a řekl mu: ”Všechnu tuto moc a jejich slávu dám tobě, protože mně je odevzdána a dávám ji, komu chci. Jestliže se přede mnou skloníš, všechno to bude tvoje.”
Ježíš mu na to řekl: ”Je psáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jen jemu sloužit!‘”
Potom ho ďábel zavedl do Jeruzaléma, postavil ho na vrchol chrámu a řekl mu: ”Jsi-li Syn Boží, vrhni se odtud dolů! Je přece psáno: ‚Svým andělům dá o tobě příkaz, aby tě ochránili, a ponesou tě na rukou, abys nenarazil nohou o kámen.‘”
Ježíš mu odpověděl: ”Je řečeno: ‚Nebudeš pokoušet Pána, svého Boha!‘”
Když ďábel dokončil všechna pokušení, opustil ho až do určeného času.

K ZAMYŠLENÍ

Pokušení Adama, starého člověka, který je v každém z nás, si klade za cíl nabídnout volbu jiného plánu, než Božího, rozhodnutí pro jiné dobro, než které předkládá Bůh. Pokušitel nabízí člověku zkratku a usnadnění cesty, efektivnější řešení. Jeho pokušení je velmi mocné tam, kde člověk zapomene na Boží příslib, ve chvíli, kdy si nechá vzít Boží slovo. Z ráje se tak svedený člověk dostává na poušť. Pokušení nového Adama, Krista, také směřuje k tomu, aby Ježíš zvolil alternativu ke svému poslání a řešil je schůdnější a pohodlnější cestou. On je přemáhá právě věrností Božímu slovu. ”Světlem pro mé nohy je tvé slovo, osvěcuje moji stezku.” (Ž 119,105). Z pouště, potom, co pokušení přemohl, vede Kristus každého z nás do společenství s Bohem, do ráje.

TEXTY K ROZJÍMÁNÍ NA TENTO TÝDEN

26. 2.

Lv 19,1-2.11-18

Mt 25,31-46

Komentář: Lv 19,1-2.11-18
Která z dnešních výzev ke svatosti je pro Tebe důležitá, která z nich promlouvá do Tvého života? Vezmi si ji do dnešního dne.

27. 2.

Iz 55,10-11

Mt 6,7-15

Komentář: Iz 55,10-11
Boží slovo je pravdivé, je účinné, je plodné. Mohu se na něj spolehnout, mohu do něj vložit svou naději!

28. 2.

Jon 3,1-10

Lk 11,29-32

Komentář: Jon 3,1-10
Bůh se smilovává. To je radostná zpráva i pro mne. Nemusím zůstávat ve svých hříších, ale odvrátit se od nich a hledat (a nacházet) u Boha odpuštění a smíření.

1. 3.

Est 4,17n.p-r.aa-bb.gg-hh

Mt 7,7-12

Komentář: Est 4,17n.p-r.aa-bb.gg-hh
Ester vkládá všechnu svou naději do Hospodina: ”Pane, až do konce vysvobozuješ všechny, kdo se ti líbí.” A co já? V co (koho) vkládám svou naději?

2. 3.

Ez 18,21-28

Mt 5,20-26

Komentář: Ez 18,21-28
Bůh odpouští tomu a ospravedlňuje toho, kdo mění své chování, kdo se odvrací od svých zlých a špatných cest a jedná spravedlivě. Bůh touží dávat život! Mohu jej dnes vpustit do svého ”nežití”, tam, kde potřebuji probudit a oživit, do svého života zmrtvělého hříchem.

3. 3.

Dt 26,16-19

Mt 5,43-48

Komentář: Dt 26,16-19
Bůh si vyvolil Izrael a uzavřel se svým lidem smlouvu. Na pokračování této smlouvy – na smlouvě nové – mám podíl i já, skrze křest. Jsem Bohem vyvolen(a), zamiloval si mě. Na jeho lásku mohu odpovědět svou vděčností, láskou (proměněnou v čin), modlitbou.