Spravedlnost Boží vs. lidská

„Dobře mu tak. Má, co si zasloužil“

Každý z nás jsme již určitě na sobě zakusili bolest, zlost, bezmoc … z rychlého a nespravedlivého soudu druhých o nás.  Ale bohužel určitě i každý z nás se někdy dopustil nespravedlivého kritického souzení jiných…

A když se někdo dostane do potíží, možná si (podvědomě) s určitým zadostiučiněním myslíme:  „Dobře mu tak. Má, co si zasloužil.“ Anebo: „Jestli existuje nějaká spravedlnost, ten se do nebe nedostane...“   Vítězí v nás mnohdy lidská spravedlnost (někdy až pomstychtivost) ve stylu: „každý ať dostane, co mu patří“. Odsoudit druhé je tak snadné.

Spravedlnost Boží je jiná, než spravedlnost lidská

Spravedlnost Boží se od té lidské naštěstí ale liší. Její normou není pouze chladné právo, touha potrestat a zchladit si žáhu. Boží spravedlnost se zaměřuje na to, co lidem pomáhá, na jejich záchranu. Bible je plná příběhů, ze kterých můžeme vysledovat, jaká Boží spravedlnost je. Patří k ní láska, velkorysost, odpuštění, soucit, respekt, milosrdenství…

Už ve Starém zákoně je psáno, jak má jednat člověk, aby jeho spravedlnost „obstála“ před Bohem. Například v 5. knize Mojžíšově se říká toto: „Když poskytneš svému bližnímu nějakou půjčku, nevejdeš do jeho domu, abys na něm vymáhal zástavu. Zůstaneš venku a muž, kterému jsi půjčku poskytl, vynese ti zástavu ven. Jestliže je ten muž chudý, s jeho zástavou neulehneš. Vrátíš mu zástavu při západu slunce, aby ulehl ve svém plášti a žehnal ti. To bude tvá spravedlnost před Hospodinem, tvým Bohem.“ (Dt 24, 10-13)

Jiným biblickým příkladem spravedlivého je Josef zasnoubený s Pannou Marií.  Když se dozvěděl, že jeho žena Marie je těhotná, ale ne s ním, nepropustil ji, jak to od něj vyžadoval židovský Zákon, ale přijal ji k sobě. Kdyby ji propustil, vystavil by ji veřejnému soudu a nejspíš ukamenování.

Nespravedlnost a zlo nebudou mít poslední a definitivní slovo

Bůh má širší kritéria spravedlnosti - naštěstí pro každého z nás. Spravedlnosti bude určitě učiněno zadost, o to nemusíme mít strach. Každý bude moci zakusit, že bude naplno pochopena a respektována tíha zranění, které mu způsobili druzí. A každý ale bude také moci zakusit i tíhu a bolest těch, kterým ublížil. Avšak Boží spravedlnost bude mít naštěstí ještě i další rozměr: milosrdenství, lásku, přijetí, vcítění, akceptaci rozdílných životních podmínek, které nás i druhé formovaly a které často zůstaly ostatním skryté… Boží spravedlnost se zaměřuje na to, co lidem pomáhá, na jejich záchranu.

Jak být spravedlivý podle Božího záměru

Ježíšovo jednání je plné Boží spravedlnosti. V situacích, kdy bychom očekávali soud, Ježíš jedná milosrdně a láskyplně, vždy s důrazem na prospěch a záchranu člověka.

Být spravedlivý podle Božího záměru
tedy neznamená vidět jen to,
co si druhý podle práva zaslouží,
ale i to, co potřebuje a co prospěje
jemu i druhým.

-redakčně upraveno-