Zjistil jsem, jak mi pomáhá, mít před očima cíl

Ježíšovo zmrtvýchvstání není jen zvláštní událostí, která se kdysi dávno stala, ani jen mimořádný projev Boží moci ukázaný na jeho Synu. Zmrtvýchvstání Ježíše Krista se nás týká osobně. Tak jako na kříži na sebe vzal Ježíš naše viny a spolu s námi a za nás zemřel, tak jsme v jeho zmrtvýchvstání spolu s ním vzkříšeni i  my. Ježíš byl vzkříšen a vstoupil do Boží slávy jako první z nás a díky nesmírně milosrdnému Bohu patří tato sláva i nám jako dědictví.

Dobrá, jednou to v nebi zakusíme, ale týká se to nějak i našeho života tady a teď?

Když jsem se začal připravovat na svůj první ironmanský závod (dlouhý triatlon spočívající v 3,8 km plavání, 180 km na kole a uběhnutí 42,2 km bezprostředně po sobě), měl jsem spoustu pochybností, jestli to zvládnu, pochyboval jsem, zda budu dost připravený, jestli mi to nepřekazí nemoc či zranění atd. Během přípravy jsem objevil, jak je důležité a jak moc pomáhá připomínat si cíl, ke kterému směřuji. Zároveň bylo důležité uvěřit, že i když tam ještě nejsem, dnešní díl tréninku (ale taky odpočinku, regenerace…) mě k cíli přibližuje. Postupně jsem pochopil, že ironmanem se nestanu až dokončením závodu, ale stávám se jím čím dál víc každým dnem, kdy k tomuto cíli i přes překážky a komplikace mířím.

Podobně se stává součástí našeho života
sláva vzkříšení a účast na Ježíšově životě už teď. 
Víc a víc každým dnem,
kdy máme před očima cíl svého života v nebi
a s vírou k němu směřujeme.
Tento pohled víry nám dává sílu překonat překážky a zkoušky,
které nás na cestě k nebeskému dědictví potkávají.