Máme se nechat převálcovat přistěhovalci?

Dostala jsem kamenem. Jen tak, protože jsem jiná…

Mnozí z nás už byli někdy v cizině. A někteří z nás tam měli příležitost i nějaký čas žít. Ale téměř nikdo z nás na vlastní kůži nezažil nutnost opustit domov ve strachu o svůj život. 

Já sama mám to štěstí, že se nedlouho po mém narození otevřely hranice a tak poznávání nových světů bránily jen ekonomické problémy, které se daly s trochou vynalézavosti překonat. S přibývající vzdáleností od domova se mi však začaly měnit i perspektivy na to kdo je ten bohatý a kdo chudý. Po výpravách na západ totiž přišlo objevování východu a jihu a časem mě začaly lákat i země mimo Evropu. Jazyky, kultury a jména pro Boha a se měnily, co však zůstávalo, ba narůstalo, byla pohostinnost a vřelé přijetí. Nejednou jsem se ocitla odkázaná na pomoc lidí, které jsem nikdy předtím ani potom neviděla, ale přesto neváhali vydat svůj čas i peníze bez očekávání jakékoli reciprocity. Mně, cizince s jinou barvou pleti, patřící k jinému náboženství.

Zažila jsem ale i jiné zkušenosti. Například, když jsem jako dospívající omylem zavítala do špatné čtvrti ve svém rodném městě a hned jsem dostala kamenem. Jen proto, že jsem jiná. Nebo když jsem se po studiu rozhodla pro dobrovolnictví v jedné kulturní, rozvinuté a bohaté zemi, kde nikdo nepovažoval za důležité pomoct mi s prolomením bariér a vnést do „pracovního“ poměru i lidský rozměr. Tehdy jsem měla možnost a pokušení zanevřít a také začít „házet kameny“, či zamknout dveře svého srdce vůči všem cizím. Ochudila bych ale hlavně sebe. Místo toho jsem se rozhodla oplácet pohostinnost druhým a zapojila se do jedné celosvětové platformy, kde si lidé vzájemně nabízí možnost ubytovat pocestné nebo s nimi zajít aspoň na kafe a kus řeči, jak kdo zrovna může a má chuť. Vnímám to jako obrovské obohacení. Naučila jsem se spoustu nového. Hlavně jsem ale zjistila, že je možné žít bez předsudků, protože všude na Zemi jsou lidé dobří i špatní a toto dělení nevede po linii známí – cizí. 

Nářek utiskovaných dojde k Božímu sluchu

V Bibli je několik výroků o tom, jak se chovat k cizincům. Společného mají to, že nás vybízí, abychom se k této skupině obyvatel nechovali nepřátelsky, podobně jako ke vdovám či sirotkům. Mnoho lidí toto téma zdvíhá ze židle, protože se na nás hovory o migrantech valí ze všech stran. Je to ale opravdu tak, že bychom měli všem přistěhovalcům otevřít dveře a nechat se cizí kulturou takříkajíc převálcovat?

V druhé knize Mojžíšově je napsáno  „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi.“ Pisatel přidává, že Hospodin vzplane hněvem proti těm, na  něž bude směřovat stížnost a nářek utiskovaných. Podobný výrok najdeme v Lv 19, 33-34. A v Dt 24,19 dokonce vyzývá, abychom nechali určitý díl úrody nemajetným, což nám přinese požehnání, pokud tak budeme činit. Asi nejradikálnější odsouzení najdeme v podobenství O posledním soudu (Mt 25, 35), kde Ježíš odsuzuje všechny, kteří se neujmou těch, co jsou na cestách neboť tak neučinili pro něj samotného… 

Židovsko-křesťanská víra vznikla na útěku, ve vyhnanství a na cestách

Hospodin připomíná vyvolenému národu, že sám byl a je na cestách. Zásadní okamžiky utvářející jeho historii se odehrály právě ve vyhnanství či na útěku – v Egyptě, na cestě pouští, v Babyloně. Abrahám, Jákob, Mojžíš, David a mnoho dalších zažili, jaké je to nemoci žít ve své vlasti, být pronásledováni. Spasitel světa se narodil na cestách a záhy musel s rodiči uprchnout do exilu. A později mluvil o tom, že on sám nemá, kde by hlavu složil. Varoval před zajištěností a připomínal, že Boží slovo je plné sympatií k uprchlíkům, protože i jeho pisatelé byli uprchlíky. 

"Pojďte k nám všichni a dělejte si tu, co chcete"

Když čtu úryvek z biblické knihy Exodus, neslyším v něm výzvu ke ztrátě své vlastní identity a převálcování cizí kulturou. Bez setkání s tím cizím si však dost dobře to své mnohdy ani nedokážeme uvědomit a rozeznat, co je dobré a funkční. V Bibli je však výzva neutiskovat ty bezbranné, kteří se z různých důvodů ocitli závislí na pomoci nás, silnějších. Výzva:  „Pojďte k nám všichni a dělejte si tu, co chcete“ by tedy bylo mylným výkladem oněch veršů.

Jasná pravidla imigraci

Novodobé stěhování národů, které v posledních letech zažíváme, je důsledkem mnohaletého vývoje (následky kolonialismu, studené války, klimatických změn, ekonomického růstu, vývozu zbraní, stárnutí naší populace, nedostatku lidí na mnoho pracovních pozic...). Toto stěhování nelze jednoduše zastavit postavením vyšších zdí a zaboucháváním dveří před ubožáky, doufajícími, že naleznou zastání a základní podmínky k životu. Na druhou stranu bezbřehé přijímání kohokoli by mohlo být opravdu fatální a je třeba používat zdravý rozum. S imigrací je tedy třeba v dnešním světě počítat, ale je jí třeba třeba dávat jasná pravidla. 

Asi je přirozené, že v nás představy ohrožení našich jistot vyvolávají obavy. Pokud však hnací silou našich rozhodnutí bude pouze strach bez soucitu a milosrdenství, nemůže nás to vést správným směrem. Věřme Bohu, že s jeho výzvami a riskovaným nepohodlím přichází i jeho požehnání, síla a moudrost...

-VR-
-redakčně upraveno-

Pomoci ano, ale nezničit vlastní civilizaci

Je potřeba uprchlíkům pomoci, ale ne tak, abychom napomohli zhroucení vlastní civilizace. Rozhovor na související téma s Josefem Ptáčkem naleznete zde

Migranti a uprchlíci: muži a ženy hledající mír - letošní Poselství papeže Františka k 51. Světovému dni míru (1. ledna 2018) i ke stažení v pdf.

Toto praví Bůh: „Nesužuj přistěhovalce a neutiskuj ho, neboť sami jste byli přistěhovalci v egyptské zemi. Neubližujte vdově a sirotku. Kdybys jim ublížil, že by si mně stěžovali, uslyším jejich stížnost, můj hněv vzplane, zahubím vás mečem, a vaše ženy budou vdovami a vaši synové sirotky. Budou-li si mně stěžovat, uslyším je, neboť jsem soucitný“ (srov. Ex 22,20-26).