Jestliže velkoryse rozdáváme, velkoryse dostaneme

Ježíšova slova nám často zní jako z jiné planety.

Jsme totiž zvyklí hrát na jistotu – když někomu půjčíme, očekáváme, že nám to vrátí. Když uděláme něco dobrého, doufáme, že nám to oplatí. Vše fifty fifty. Tak to přece funguje! V práci, v podnikání, dokonce někdy i v rodině nebo manželství.

Ale Ježíš to vidí jinak!

Jaké jsou Boží počty?

Úplně jiné!

Bůh totiž dává naplno – mírou natlačenou a vrchovatou. Jako rodič, který svému dítěti dopřeje vše, co potřebuje, aniž by čekával něco zpět. Jak by mi asi mělo moje dítě vrátit to, co mu jako rodič dávám? Stejně tak Bůh – patří mu všechno, takže může dávat bez omezení. A my, jako jeho děti, se mu můžeme – či máme podobat.

Ale má to jeden háček.

Mnohdy vůbec nevnímáme, že by nám Bůh dával plnost. Dokonce někdy cítíme pravý opak. Naše vrozené touhy „dostávat a mít“ jsou totiž neohraničené a nekonečné. Naplnit je může jen nekonečný Bůh sám.

Z Ježíšova poselství ale víme, že nekonečný Bůh nás chce nekonečně obdarovávat a naplňovat. Už nyní. A naplno: až s ním budeme tváří v tvář. Proto se na jeho štědrosti můžeme už nyní aktivně podílet naší velkorysostí. Máme jistotu, že on nám dá nekonečně víc než to, co my dáme někomu jinému.

A proč Ježíš říká, že jako měrou měříme, takovou nám bude naměřeno?

Pokud se držíme pouze vlastních malicherných výpočtů a kalkulací, zůstaneme jimi svázáni. Zvykneme si nedávat nic navíc – a nebudeme už ani schopni nic navíc přijímat. Když ale přijmeme Boží optiku, zjistíme, že máme za zády Boha neomezených možností. Můžeme proto být štědří a velkorysí. Když projevujeme velkorysost vůči druhým, rozšiřujeme tím i své vlastní srdce, které se tak stává otevřenějším k neomezenému přijímání Božích darů.

Pak budeme moci vidět a zažít věci, které by nás ani ve snu nenapadly.

Pane, zbav mě strachu z nedostatku.
Dávej mi důvěru, že se o mě postaráš.
Uč mě být štědrou a velkorysou,
abych mohla vidět tvou hojnou odměnu
a pomáhat tam,
kde je to potřeba.
Amen.

-redakčně upraveno-