23. 5. 2009, Vojtěch Kodet | Sekce: Aktuální téma | Archiv

Jaký máme zaujmout vztah ke světu?

Ježíš pozdvihl oči k nebi a modlil se: "Otče svatý nyní jdu k tobě, ale toto mluvím ještě ve světě, aby měli v sobě plnost mé radosti. Svět k nim pojal nenávist, protože nejsou ze světa, jako ani já nejsem ze světa. Neprosím, abys je ze světa vzal, ale abys je zachránil od Zlého. Jako jsi mne poslal do světa, tak i já jsem je poslal do světa." (srov. Jan 17,11-19)

Křesťané jsou ve vztahu ke světu
ve složité situaci

Křesťané jsou ve vztahu ke světu ve složité situaci. Nejsou ze světa, ale žijí v něm. Kristus se nemodlí, aby jeho učedníci byli ze světa vzati, ale aby byli uchráněni od zlého. Své učedníky tedy ze světa neposílá pryč, ale dokonce je posílá do světa, aby v něm konali své poslání.

Máme v tomto světě žít jako lidé,
kteří jsou vedeni Duchem Božím

Není tedy možné se světa zříkat, pohrdat jím nebo jej dokonce démonizovat. Není ale ani možné ho zbožštit a zabydlet se v něm. Máme v tomto světě žít jako lidé, kteří jsou vedeni Duchem Božím a nenechat se ovládat tím, co je špatné.
Svět je skutečně v konkrétních oblastech života poznamenaný hříchem a může pro člověka být příležitostí k selhání. Svět sám o sobě ale není pro člověka původcem nebezpečí. Není ani tím, co by člověka samo o sobě od Boha oddělovalo. Naopak, krása stvoření může zprostředkovat setkání s Bohem.

Křesťané žijí na zemi,
bydlí však v nebi

Již prvotní křesťanská obec byla postavena před otázku, jaký vztah zaujmout ke světu. Nejpozoruhodnější text, který se k tomuto tématu zachoval, je obsažen v tzv. Listu Diognetovi (ze 2. nebo 3. století):
"Křesťané se neliší od ostatních lidí ani původem, ani řečí, ani způsobem života. Nemají vlastní města, nemluví zvláštní řečí, nežijí odlišným způsobem. Jejich učení není výsledkem přemýšlení zvídavých lidí, ani nehájí lidskou nauku, jako je tomu u některých. Bydlí, jak každému bylo souzeno, v městech helénských i barbarských. V odívání i jídle se přizpůsobují domácím zvykům. Co se týče života, mají vlastní vlast, avšak žijí jako cizinci. Cizina je jim vlastí a vlast cizinou. Žení se jako ostatní, rodí děti, avšak narozené děti neodhazují. Mají společný stůl, ne však lůžko. Mají tělo, nežijí však podle přání těla. Žijí na zemi, bydlí však v nebi. Poslouchají daných zákonů, způsobem svého života však vítězí nad zákony... Jako je duše v těle, tak jsou křesťané ve světě. Duše je rozptýlena ve všech údech těla a křesťané ve všech městech světa. Duše dlí v těle, avšak není z těla. Křesťané bydlí ve světě, ale nejsou ze světa."

Buďte dobré mysli!

Ježíš říká: "Toto jsem k vám mluvil, abyste měli ve mně pokoj.
Ve světě budete mít soužení. Ale buďte dobré mysli.
Já jsem přemohl svět."
(Jan 16, 33)

(Zpracováno podle knihy "Marta a Marie trochu jinak" od Vojtěcha Kodeta. Redakčně upraveno.)