Věci často nejsou tak, jak bychom chtěli, aby byly

Zklamání, rozčarování a hořkost v našem životě

Často nejsou věci tak, jak si představujeme, že by měly být…
Naší reakcí je pak mnohdy zklamání, rozčarování a hořkost. 
„Celí smutní“ se utápíme v problému, možná nadáváme, žehráme.
Kroužíme kolem sebe a kolem problému
a jakoby po spirále se zavrtáváme hlouběji a hlouběji do „deprese“. 
Ztrácíme nadhled a kontakt s realitou. 

A nakonec máme tendenci nahlížet černě  i všechno ostatní, 
protože těžké a zlé věci v našich životech mají tendenci zakrýt
i vše krásné, dobré a pozitivní, co kolem sebe máme. 
Pod pomyslnou hladinu pak navíc stahujeme i své blízké… 

Tři osvědčené kroky z „deprese“

Z této situace se lze dostávat třemi osvědčenými kroky. 

1/ Vykřič vše Bohu a naslouchej mu

Mluv o svých těžkostech, problémech a touhách s Bohem. A naslouchej mu. Neboj se při tom věci formulovat živelně, tobě přirozeným způsobem („jak ti zobák narost“). Bůh vidí do tvého srdce, ví o tvých těžkostech a zná i tvůj temperament. Proto před ním nemusíš předvádět nějaká korektní slohová cvičení. (Samozřejmě ať je to jen mezi tebou a Bohem – buď v myšlenkách, anebo na nějakém místě, kde jsi sám). Jde ale o to, aby sis nic nenechával pro sebe, někde v nitru ukryté, ale abys vše předkládal a odevzdával Bohu. Tak to dělaly všechny generace věřících. Důkazem toho jsou například žalmy…

A pak Bohu naslouchej. V tichu a v jeho slově… Čti pravidelně Bibli a pros Boha, aby skrze ni promlouval do tvého konkrétního života a vedl tě. I sám Ježíš úspěšně bojoval proti pokušení a proti ďáblu Božím slovem (viz Mt 4,1-11, Mk 1,12-13; Lk 4,1-13). Larry Richards ve své knize „Buď mužem“ píše, že „Ježíš nacpal Boží svaté slovo do chřtánu Satanovi a Satan ho opustil. … Ježíš šel do bitvy se Satanem a porazil ho Božím slovem. V bitvě se Satanem tak nejsme sami. … Čtěme proto pravidelně Bibli a naučme se některé verše nazpaměť, abychom mohli porazit pokušení, až se objeví“. Sami totiž mnohá pokušení nejsme schopni zvládnout. 

2/ Všímej si (i drobných) radostí

Snaž se nevidět vše černě, ale věnuj se (i drobným) radostem každodenního života. Těžkosti a temnoty života totiž mají tendenci ovládnout celé naše vnímání. Vše se nám tak pomalu zahaluje do temnoty, kde nás ovládá strach a jsme ještě více zranitelní.

Lékem na příliš „pesimistické“ vnímání světa bylo vždy v židokřesťanské tradici tzv. díkůvzdání a chvála Boha. Tedy všímání si i všeho dobrého, co nás obklopuje a všímání si dobroty a velikosti Boží, která převyšuje naše konkrétní utrpení a bolest. A nejen všímat, ale i vyslovovat a formulovat. Buď v nitru, anebo nahlas. Nebo je možné si na papír (či do mobilu) sepisovat svoje vlastní žalmy, kde je místo pro bolest, pochybnosti, strach, ale i pro touhy a úžas nad Božím dílem.

Útěchou a posilou nám je, že sám Bůh sestoupil v Ježíši Kristu do našich životních situací, sdílí je s námi, vzal všechnu naši bolest, ponížení, pokoření a beznaděj na sebe. To vše s ním bylo přibito na kříž. Pod tíhou toho všeho zemřel. Ale byl vzkříšen a i nám otevřel cestu skrze bolet ke vzkříšení a plnohodnotnému životu. A je důležité si stále uvědomovat, že Bůh má na mnohé situace našeho života Bůh jiný (a lepší) úhel pohledu než my sami. 

3/ Konej dobro
(navzdory všemu těžkému, co prožíváš)

„Doufej v Hospodina, chraň se zlého a čiň dobro,
pak se budeš těšit klidu.“ (ze Žalm 37)

Jak reaguje na stesky o těžkém životě jeden z prvních psychologů Evagrius (345–399)? Neutěšuje, nýbrž vybízí nás, abychom se řídili slovy žalmu 37: abychom se navzdory všemu těžkému spolehali na Pána, nenechali se ovlivňovat zlem a konali dobro. Tato biblická věta nás může chránit před přílišnou sebelítostí, může nás vyvádět z oplakávání sebe samého a vést k důvěryplnému a plodnému jednání, které přináší užitek jak našemu okolí, tak nakonec i nám samotným.

Shrnuto a podtrženo

Temnoty, těžké životní situace a zlo mají tendenci
náš život halit do temnoty "deprese", malomyslnosti a zoufalství.

Z této situace vedou tři osvědčené kroky: 

1) Všímat si všeho dobrého a krásného kolem sebe
a být vděčný (i) za maličkosti všedního dne.

2) Vše ze svého života svěřovat a odevzdávat do rukou Božích.
Jemu vylévat své srdce. A naslouchat mu.
V tichu. V jeho slově. 

3/ Nezůstat sedět se zalomenýma rukama,
ale doufat v Boha, nejednat zle a činit dobro.

K tomu ať nám pomáhá a žehná dobrý a milosrdný Bůh!