Zen buddhismus a křesťanství

Dobrý den,
zajímá mě, zdali je možné při víře v Ježíše Krista praktikovat i zen buddhismus (meditace v lotosové pozici) a naopak, zda jest možno pro zen buddhisty "oddaně" věřit v Ježíše Krista. Považuje se z hlediska křesťanství buddhismus (zejm. mahájánový - důraz na soucit se všemi bytostmi a zenový - důraz na meditaci) za přijatelnou cestu k rozšíření obzorů?

Jak vůbec křesťanství nahlíží na osobnost Buddhy - původní raný buddhismus (filozofie) s min. množstvím anebo zcela bez rituálů? Je něco špatného na hlubokém dýchání v poklidné meditaci?

Děkuji za odpověď.

Děkujeme za zajímavý a dnes velmi aktuální dotaz. Není v našich silách rozebrat takto bohaté téma v jedné odpovědi, ale alespoň pár poznámek k přemýšlení rádi nabídneme. K další podrobnější analýze je pak dobré ponořit se do poměrně bohaté nabídky literatury v této oblasti…

Základní teologické východisko 

Primárně je potřeba postavit se na základní teologické východisko vztahu mezi křesťanstvím a buddhismem, které jsme již dříve na naší lince řešili. Na první pohled křesťanství a buddhismus sdílí mnoho společných hodnot a myšlenek. Přes odlišná východiska docházejí obě náboženství, zejména v oblasti morální, k velmi podobným ideálům. Na druhou stranu je třeba mít na paměti, že doktrinální pozadí buddhismu, které vychází z karmického náboženského konceptu, majícího svůj původ v indické kultuře, se výrazně liší od monoteistických západních náboženství Abrahámovské tradice. Největší rozdíl je v antropologickém chápání individuality člověka, v křesťanství podtrženého jedinečností jeho životní existence, oproti buddhistickému pojetí mnohočetné existence v rámci reinkarnace.

Z toho vychází i rozdílné eschatologické pojetí posmrtnosti - křesťansky chápané jako naplnění existence a v buddhismu spíše jako její rozplynutí. Stejně tak je trochu odlišný důraz ve vztahu člověka a přírody, člověka a vesmíru. V křesťanství je člověk postaven nad úroveň ostatního stvoření ve smyslu obrazu samotného Stvořitele, zatímco v buddhismu je člověk integrální součástí přírody a vesmíru ve smyslu participace na koloběhu stejné Existence. V tomto je původ rozdílného přístupu k živé přírodě, kde je člověk v křesťanství chápán jako správce a spolupracovník na díle Stvořitele, zatímco v buddhismu spíše jako článek v systému univerza. Obojí implikuje úctu k přírodě a respekt k prostředí, ale s podstatně jiným důrazem a cílem.

Náboženské východisko

I když mají obě náboženství podobné prvky i v oblasti meditace a kontemplace, v ideálech duchovního života, mnišství a základní etiky, přesto jsou zde zřejmé rozdíly v náboženském východisku. Na jedné straně je výrazně teocentricky zaměřené křesťanství, kde centrem víry je Bůh, který jde vstříc člověku ve zjevení a vtělení. Na druhé straně je morální východisko buddhismu, které otázku Boha spíše neřeší a zabývá se tématem utrpení - jeho původu a vysvobozením z něho. V tomto smyslu se dá říci, že zatímco křesťanství je typickou formou náboženství – vzhlíží k Bohu a ke skutečnostem, které člověka přesahují, buddhismus je spíše morální filozofií, která řeší problém utrpení v lidském životě. Křesťanství vychází z hluboké reflexe existence Boha a z toho vyplývající transcendentní existence člověka, zatímco buddhismus se zaměřuje především na otázku, kterak se člověk může zbavit utrpení v tomto životě. Náboženská praxe modlitby a duchovního života pak v křesťanství rozvíjí vztah člověka s Bohem, zatímco buddhismus rozpracovává techniky meditace a sebeovládání s cílem jeho osvobození od utrpení a koloběhu existencí. V tomto smyslu je možno říci, že buddhismus je spíše než náboženstvím určitým psychologicko-etickým návodem k praktickému životu.

Ježíš a Buddha

Úhel pohledu obou tradic není protikladný, ale v určitém smyslu komplementární. Křesťanství hledí k buddhismu s respektem a snaží se s ním vést dialog, zejména na praktické rovině morálních hodnot lidského života nebo v oblasti duchovní praxe. Respekt křesťanství k buddhismu vychází především z faktu, že přes rozdílnost východisek obou, se v buddhismu rozvíjejí podobné prvky a hodnoty, které jsou podstatou Božího sebezjevení v Ježíši Kristu, tak jako ho chápe a hlásá křesťanství. Jakoby některé aspekty Boží existence a duchovní reality, které se plně zjevují v Kristu, zazněly již předtím, i když jen částečně a v jiném kontextu, v učení Buddhově i dalších duchovních učitelů této tradice. Jde zejména o v otázce zmíněný ideál univerzální lásky, soucitu, harmonie stvoření apod. Pro mnoho buddhistů je naproti tomu Kristus jedním z inspirativních duchovních učitelů, který jakousi univerzální duchovní nauku o očištění vložil do jiného kulturně-náboženského kontextu a jako takový je jimi respektován.

Modlitba, meditace, kontemplace

Meditace, zejména zenová, patří mezi oblasti, kde je buddhismus křesťanství nejen blízký, ale dokonce inspirativní. Obě náboženské tradice vyvinuly cosi, jako meditativní a kontemplativní praxi, které mají při pohledu zvenčí mnoho analogický znaků. Vzhledem k výše uvedeným rozdílům ve východiscích je však třeba vidět i rozdíly meditace a modlitby, zejména v jejich cílech. V křesťanské modlitbě a kontemplaci jde především o navázání vztahu a propojení s přítomným Bohem, zatímco v buddhistické meditaci jde zejména o očistění mysli a vysvobození z vlastního utrpení a zla. Pokud je si křesťan vědom těchto veličin a rozumí rozdílům v jejich důrazech, může se klidně nechat inspirovat mnoha praktickými prostupy buddhistické meditační praxe. Může je například využít na své duchovní cestě modlitby, jako prostředek uvolnění mysli a soustředění na Boží přítomnost. V tomto smyslu je možno pohlížet i na metodu dechové meditace, jež se nakonec objevuje i u mnoha historických křesťanských spiritualit (spiritualitou pouštních otců počínaje a benediktinskou či ignaciánskou spiritualitou konče). Na druhou stranu není uvážlivé meditační praxe obou náboženství úplně míchat jen proto, že na první pohled vypadají velmi podobně. Jsou totiž vloženy do rozdílného doktrinálního a kulturního kontextu, který ovlivňuje jejich zaměření a z něhož je není vždy úplně snadné vyjmout. V řadě buddhistických duchovních škol jsou navíc i kulturní či náboženské příměsi (zejména šamanského původu), které jsou křesťanství cizí a mnohdy i protikladné.
 

Být pevně zakořeněn ve své tradici

Nakonec je možná dobré zmínit, že pro užitečné čerpání inspirace z jiných náboženských tradic je potřeba být nejdříve dostatečně zakořeněn v té své, chápat její podstatu a žít z ní. To pak usnadňuje rozlišování, které prvky z jiných duchovních tradic mi na duchovní cestě prospívají. V opačném případě hrozí synkretistické míchání často velmi odlišných náboženských konstruktů, které mohou vytvářet zmatek, nestabilní náboženské postoje a mohou vést spíše k duchovní konzumnosti a povrchnosti.

Přeji Vám na duchovní cestě moudrost, prozíravost a ovoce Ducha.
 

Kategorie otázky: Křesťanství, Náboženství různá, Náboženství