Žárlím na kamarády mého přítele

Dobrý den,

Mám problém ve vztahu. Můj přítel je věřící a moc hodný kluk a, zatímco já ještě studuji, on má už hodně náročné zaměstnání. Přes týden se nevidíme, jsme každý v jiném městě. Náš společný čas je pouze víkendový. Jenže i tak to nebývá celý víkend. Chce se vidět s kamarády, zajít do hospody, jak byl zvyklý, než jsme se potkali. A mě to mrzí. Často se kvůli tomu pohádáme. Byla jsem označena za sobce. Asi je to pravda. Vím, že ho nemůžu omezovat, že ho nemůžu chtít jen pro sebe, ale nejsem schopná být v klidu, když mi řekne, že jde do hospody.

Je to ode mě asi opravdu sobecké, ale nedokážu to přenést v pokoji přes srdce. Znamená to, že ho mám málo ráda? Vím, že je to špatně, být na něj kvůli tomu nazlobená, ale já se vůbec neumím přetvařovat. Nejde mi to, vždy to na mně pozná, že mě něco mrzí. Prosím, poraďte mi.
(…)
Bojím se, že teď čím dál víc můj přítel bude dělat to, co se mi kdy nelíbilo, protože já mám vždy vinu, u mě je problém, já se omlouvám za to, že mi něco neprávem vadilo...
Jak se mám donutit k tomu, aby mi uvedené situace nevadily, abych neměla pocit odmítnutí? Kolik svobody má mít člověk ve vztahu?

Moc děkuji za pár slov, která by mi třeba pomohla správně jednat...

Milá …,

děkuji za Váš dotaz a upřímnost, se kterou píšete o tom, co Vás trápí. Dovedu si představit, jak jste zamilovaná a jak se těšíte na svého přítele a chcete s ním trávit co nejvíce času. Na tom není nic špatného.
Ve Vašem psaní mě jen trochu zaráží, že neustále berete vinu na sebe. Za všechno. A cítíte se jako sobec. Nevím, jestli jste sobec, ale mně spíš připadá, že jste na svém příteli závislá. Jako by jste neměla nic svého vlastního. Jako by se Váš život točil jen kolem něho a Vy sama se ze života ztrácíte.

Jak vlastně vidíte sebe? Čeho si na sobě ceníte? Jaké dary Vám Bůh nadělil? Jak si vážíte sama sebe? Co Vás těší? Jaké máte koníčky? Máte přátele? Zkuste si odpovědět na otázky, které Vám nabízím.

Je moc důležité, abyste každý měli také svůj život a nebyli na sobě závislí. Jste teď v období chození a to slouží k tomu, byste se navzájem poznali a posoudili, jestli opravdu chcete své životy spojit, jestli to půjde dohromady.

A pokud byste přijali svátost manželství, i tehdy je dobré nebýt pro druhého závažím, ale darem. Nebudete trávit všechen čas jen spolu a můžete si vzájemně přinášet to, co jste každý sám zažil. Tím se můžete navzájem obohacovat a váš vztah může zůstat radostný a svěží. Časem pomine zamilovanost, ale vaše láska bude moci růst a proměňovat se. A budete tak tvořit domov plný bezpečí, svobody i pevnosti a jistoty. A tam se pak může dobře dařit i vašim dětem, pokud vás jimi Bůh obdaruje.

Moc bych vám doporučovala, dopřejte svému milému hospodu a sama si najděte něco, čemu se budete v tu dobu věnovat. Až se setkáte, budete mít více prostoru pro vzájemné sdílení, co jste prožili než pro výčitky, že jste čas nestrávili spolu. Čím více budete vyžadovat přítomnost a pozornost svého přítele, tím více ho od sebe budete odhánět.

A buďte více s Bohem. Od Něho čerpejte lásku a přijetí. Proste jej, ať Vám dá zakusit, jak jste pro něj vzácná a jedinečná.
Zkuste se zúčastnit nějakých akcí pro mladé křesťany. Kontakty najdete např. na www.signaly.cz nebo www. chemin-neuf.cz .

Přeji Vám, abyste objevila svoji vlastní krásu a cenu. Ať Vám Bůh požehná a chrání Vás od zlého.

Kategorie otázky: Láska v partnerství, příprava na manželství