Vzkříšení

Dobrý den, jsem katolík, ale trápí mě jedna věc a tou je vzývání svatých.Vždyť Kristus řekl: "Kdo věří, toho vzkřísím v poslední den (např. Janovo evangelium, 6 kapitola). Z logiky věci vyplývá, že svatí i hříšníci dosud po smrti spí a teprve čekají na Kristův příchod. Jak do toho tedy zapadá učení o světcích, co jsou v nebi a přimlouvají se za nás? Navíc je přeci  hromada lidí, co zemřeli ve svatosti a nebyli kanonizováni církví.

Děkuji za odpověď.

Milý ....
máte pravdu, vzkříšení těla nastane až v „poslední den“, v den posledního soudu. Ale duše zemřelých neumírají. Čekají na své tělo na jednom ze dvou, resp. tří míst.

Nejprve jsou tu ti, kteří si naopak zvolili lásku a čekají na své tělo v nebi, v místě věčné blaženosti, kterému se také někdy říká ráj (ale je to zavádějící, protože by se to mohlo splést s rájem Adamovým, což je úplně jiná skutečnost). V nebi už jim teď nic nechybí ke štěstí, a se vzkříšeným tělem jejich radost ještě vzroste. To jsou právě světci, kteří mají kontakt s naším světem, protože mají účast na Božím životě. A Bůh se o nás stará, proto se i svatí o nás zajímají a starají. V nebi jsou nejen ti (tedy jejich duše), kteří byli církví prohlášeni za svaté, ale i zástupy neznámých světců, kteří zemřeli v přátelství s Bohem a nic jim nepřekáželo odebrat se po smrti rovnou před Boží tvář. I ti se za nás určitě přimlouvají, i když my to často nevíme, právě proto, že nejsou kanonizovaní a tak se k nim nemodlíme. Kanonizace ale není podmínkou, aby byl někdo v nebi!

Pak jsou tu ale velké zastupy těch, kteří sice také zemřeli v přátelství s Bohem, neboli v milosti posvěcující, ale jejich duše jsou přesto zatíženy různými nedokonalostmi a neřestmi. A protože nic nedokonalého nemůže do nebe vejít (jinak by to nebylo nebe), je tu předsíň nebe, „nebeská prádelna“ neboli očistec, kde je duše láskou a touhou po Bohu očisťována od všech svých špatných sklonů. A prý to není nic příjemného... Tady už je to spojení s naším světem horší, protože tyto duše se ještě plně neúčastní Božího života. Setkají se s Pánem nejpozději v den Posledního soudu, v den vzkříšení, ale snad mnohem dříve – zkrátka až budou očištěny.

No a nakonec zmiňme ty, kteří se obrátili proti Bohu a zvolili si věčnou nenávist, tedy peklo. Až se znovu „zkompletují“ se svým tělem, jejich utrpení se ještě znásobí.

Zkrátka, musíme si uvědomit, že vzkříšení, o kterém mluvil Kristus, se týká jenom těl, protože duše jsou nesmrtelné.
Kdyby po smrti nastal jakýsi „spánek“ duše, ze kterého ji má Kristus probudit, tak by nemluvil o vzkříšení, protože křísí se mrtví, ne spící. Duše je ale vzhůru, dokonce víc než teď, v pozemském životě. Vzkříšeno bude jen tělo.
A je tu ještě jedna teoretická varianta: kdyby i duše umíraly spolu s tělem. Jenže pak bychom tu neměli nic, co by zajistilo, že je to po vzkříšení pořád tentýž člověk! Kdyby celý umřel – a pak by byl celý vzkříšen –, ztratila by se kontinuita tohoto jedinečného lidského života. Bylo by to jakési nové stvoření. Jen proto, že na vzkříšené tělo čeká stále stejná duše, můžeme mluvit o tom, že „ten a ten člověk bude vzkříšen“.
Snad to dává smysl....

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Eschatologie