22. 12. 2010, jiko
Uvěřila jsem, ale jsem s vírou sama
Navigace: Katalog dotazů > Náctiletí - sexualita, vztahy > Hudba, škola, krize víry,...
jsem normální 15letá holka, mám rodinu, pár přátel, koníčky, i nějaké ty peníze. Přesto jsem začala trpět depresemi, možná je to v mém věku normální. Problémy ve vztazích ve škole, doma… Život mi prostě přišel strašně nudný, stereotypní a takový obyčejný. Za čas to ale došlo tak daleko, že jsem nechtěla žít a dokonce plánovala sebevraždu.
…
Jednou, když jsem brouzdala po internetu, jsem nalezla stránky jednoho nejmenovaného náboženství. Zaujalo mne hned na první pohled. A tak jsem se snažila se o něm dozvědět víc a víc a čím víc jsem toho o tom náboženství věděla, tím víc jsem byla překvapenější, jak se s jejich názory shoduji. Na těch stránkách jsem našla i (zcela logické!) odpovědi na otázky, které jsem si vždycky tak přála znát. Cítila jsem najednou, že ve mně začalo růst něco nového - víra. Uběhlo půl roku a já byla pořád šťastnější a šťastnější.
…
Ale najednou se začal rýsovat nový problém. V mém okolí nebyl nikdo, kdo by s tím měl pořádné zkušenosti ani nikdo, kdo by mi mohl jakkoliv poradit. Potřebovala jsem svou víru (ale i názory, pocity a dojmy) sdělovat někomu, kdo věří ve stejného Boha, jako já. Pokusila jsem se nějak sdělit svým rodičům, v co věřím, co to pro mne znamená, ale jakmile to uslyšeli, vyvalili na mne oči a řekli, že si moc vymýšlím a že se mám věnovat studiu a nechat "nějaké náboženské kraviny na pokoji." Myslí, že jsem se nejspíš zbláznila.
…
Cítím, že si potřebuji promluvit s těmi lidmi, co vyznávají stejné náboženství, ale rodiče pro to nemají pochopení. Potřebuji s nimi být a cítit se pro jednou šťastná! Vím, že je to pro mne to pravé.
…
Musím vyčkávat na to, až mi bude 18, anebo se s tím dá něco dělat?
Společenství, kde člověk žije svou víru, je důležité. Hledejte s rozvahou.
Milá...
Velmi si vážím Vaší otevřenosti. Vypadá to, že jste objevila skrze internet něco nového. Něco, co Vás najednou vytáhlo z depresí a pocitu opuštěnosti. Je krásné a velmi povzbudivé, když člověk zjistí, že na světě existují lidé s podobným smýšlením.
Je tu ale jedna věc, která stojí za Vaši pozornost. Na jedné straně jste nám projevila velkou důvěru, když jste dokázala do svého mailu otevřeně vylíčit své trápení. Ale ani jednou jste neuvedla jméno náboženství, které Vás tak oslovilo. Nabízí se otázka, proč? Navíc, jestli jsem to dobře pochopil, nikdy jste se s vyznavači toho náboženství nesetkala osobně. Jak jistě víte, je snadné na internetu o sobě vytvořit jakýkoliv obraz.
Člověk v dospívání mívá často snížené sebevědomí, pocit nepochopení, opuštěnosti, ztráty smyslu života. Stává se pak snadno oslovitelným různými skupinami, a to i náboženskými. Ale některé z těchto skupin pak své členy omezují ve svobodném rozhodování nebo jim škodí nějakým jiným způsobem. Proto si na prvním místě zjistěte o tom náboženství co nejvíce informací. A to i z jiných zdrojů, než jsou internetové stránky jeho vyznavačů. Hledání společenství, kde mohu žít svou víru, je pro náš život velmi důležité. Prosím hledejte s rozvahou.
Rád bych Vás podpořil i v tom, abyste se nebála řešit svůj smutek a uzavřenost také s psychologem (psycholožkou). Když překonáte prvotní stud, zjistíte, že Vám může pomoct naučit se lépe pracovat se svými pocity a zlepšit tak svůj vztah k sobě i k druhým.
Kategorie otázky: Hledání smyslu života, Hudba, škola, krize víry,..., Hledání Boha, víry