Stále s sebou vláčím pocit vlastní neschopnosti a sebelítosti

Dobrý den,
Už delší dobu přemýšlím, jak se postavit k problému (možná celému životu?) nebo koho požádat o radu... Dost těžko se mi o tom píše, uvědomuji si, že se jedná o hroznou hloupost oproti problémům, s kterými se potýká spousta jiných lidí. Přesto...vadí mi a nebaví žít v bludném kruhu něčeho, co lze (s největší pravděpodobností) změnit...
…
Takže otázka: Existuje nějaká rada, jak se naučit žít (nějak v sobě zpracovat nebo snad zbavit se) pocitů na jednu stranu provinilosti, neschopnosti...na druhou ublíženosti, ukřivděnosti, nespravedlnosti... zklamání... sebelítosti...?
…
Tyto pocity jsou někdy hrozně intenzivní a jejich důsledky zasahují do všech oblastí mého života... Ačkoli si myslím, že mám určitý racionální náhled na věc, často jednám na základě těchto pocitů a hodně mi to komplikuje život (vztahovačnost, nízké sebevědomí, schopnosti jít si za něčím, vytrvalosti...vůbec ochoty vynaložit úsilí..... Nevím, jestli i v téhle oblasti funguje něco jako geny, ale co si vzpomínám, už od dětství jsem se setkávala se situacemi, které ve mně tyhle pocity vyvolávaly. (četná nedorozumění, problémy a neoblíbenost u učitelů i dětí, šikana…)
…
Časem se věci lepšily, mohla jsem na VŠ vystudovat svůj vysněný obor, dostala skvělou práci, a i když jsem důsledky "křivd" z dětství občas vnímala, daly se snadno zahnat. Přiznávám ale, že když poslední dobou bilancuji, nalézám u sebe stále věčnou nespokojenost, pochybnosti o sobě apod. Často řeším malichernosti (někdy možná i fiktivně vymyšlené, že se kolegyně špatně podívala, nebo odměřeněji reagovala, že jsem na 100 nesplnila své nebo něčí požadavky). A řeším to tak intenzivně, že mám hlavu jak balón těsně před prasknutím. Honí se mi tam otázky co kdo řekl, jak se tvářil, proč to řekl a jak to myslel, nebo jak to mohl myslet.
....
Můj život se už dlouho nikam "neposunul" (jeden semestr, druhý semestr, jedna státnice, druhá státnice..:-)).... Vrací se mi pocity z dětství, jako kdybych dneska řešila to stejné...jen aplikované do současné situace. Co, proč, jak...v práci...s rodiči...se sebou....aniž bych byla schopná (a věděla jak a kam) udělat jediný konkrétní krok.
…
Co bych chtěla? Žít "normální" život, přestat mít strach z vlastní nedokonalosti, odmítnutí, zklamání ... přestat hrát komedii na svět ... být svá ... trochu si věřit ... Nechci prožít život jako ukřivděná, zahořklá ... ublížená ... "divná"... chci dát příležitost Bohu, aby dal můj život do kupy a já ho potom nekomplikovala případnému manželovi a dětem tím, že se budu neustále zaobírat svými hloupými předsudky, obtěžovat je foukáním vlastních bebínek a plýtváním energie na obranné strategie a maskování …
…

Dobrý den,
Všechny problémy, o kterých píšete, patří k životu. Každý člověk dříve či později dojde ´k setkání se svojí minulosti´, začne se rozpomínat a chápat, že některé věci zapůsobily v jeho životě. Díky nim vidí určité současné opakující se nesprávné vzorce chování, které často způsobují utrpení. Rozhodně tedy nepovažujte své problémy za hloupost vedle problémů jiných lidí. Je dobře, že se toužíte dostat z onoho bludného kruhu, vždyť Kristus nás vyzývá, abychom byli svobodní a žili v plné radosti. Toto jeho zaslíbení platí a je dobře mu věřit.

Nejčastěji náš problém nemá jediný, ale více kořenů, tedy ve Vašem případě škola, rodina i Vaše povaha. Když chce člověk pokračovat na cestě k pravé svobodě, je třeba nejen chápat svůj problém, ale vpustit do něj světlo a hlavně lásku Krista. To On způsobuje, že postupně začínáme věci chápat nově. Právě tento proces je ono uzdravování, po kterém toužíte.

Ve Vašem případě by bylo velmi nápomocné pravidelné duchovní vedení někým, kdo rozumí vnitřnímu uzdravení. Má otázka zní: Máte pocit, že se Vám minulost se vším, o čem píšete, podařilo pročíst podrobně ve světle jeho lásky? Pokud ano, jste na velmi dobré cestě.

Myslím, že je obtížné v tuto chvíli po mailu hledat kořeny a důvod Vašich problémů. K tomu by byl třeba delší rozhovor a pak také delší systematická práce. Chtěla bych Vás povzbudit, můžete-li, najděte si dlouhodobou psychoterapeutickou pomoc, protože nejspíše se Vám nepodaří Vaše problémy vyřešit v jedinou chvíli.

Děkujte Pánu za to, že začíná procházet Vaši minulost. Budete-li mít dost odvahy dojít do konce, On bude věrný, daruje Vám odměnou radost a větší pokoj. Nevzdejte to a vyhledejte fundovanou a systematickou pomoc.

Kategorie otázky: Sebepřijetí