Proč nás Bůh zraňuje?

Dobrý den, nechtěla bych aby to vyznělo tak, že jsem na Boha naštvaná nebo že se rouhám. Ale vždycky, když jsem šťastná, tak mam pocit, že mi to Bůh "chce oplatit" (že si to jako hříšný člověk nezasloužím) a srazí mě zas na kolena:-( proč?

Milá ...,

Jsem moc ráda, že jste napsala. Nevím, jestli bych o víře nepochybovala, kdybych si o Bohu myslela, že by snad takový mohl být. To, co se vám zdá, že vám Bůh dělá, není pravda. A tak otázka „proč“ se týká spíše toho, proč se vám stává, že si toto o Bohu myslíte.

Nevidím do konkrétních situací, na čem jsou vaše pocity založeny, mohu reagovat jen na to, co čtu z těch pár vašich řádek obecně.

Pro mě je to zpráva o tom, že jste zřejmě převzala víru od rodičů a tu se snažíte velmi poctivě žít, ale osobní zkušenost s živým milujícím Bohem jste sama za sebe neudělala. Váš pohled na Něj je totiž velmi zkreslený. Možná má na to vliv výchova, kterou jste dostala nebo snad přesvědčení o tom, jak to s námi lidmi Bůh má, respektive jak to máme my s Bohem. Popisujete Ho jako toho, který nechce vaše dobro, který vás stírá, když je vám dobře. Kladu si otázku, jestli tohle není spíš vaše životní zkušenost třeba s některým z vašich rodičů? Tak totiž jedná člověk a ne Bůh.

Bůh je láska. Je milující a nic než milování neumí. A je v tom milování moudrý, protože rozumí tomu co skutečná láska je. Kdyby se Jeho přízeň měla řídit tím, co si zasloužíme – my, všichni velmi hříšní lidé, všichni, bez výjimky – myslím, že by neobstál nikdo. Kdyby bylo pravidlo – to, že je ti dobře si nezasloužíš pro své hříchy, museli bychom být deptáni od rána do večera. Nevěřte hlasu, který se vám snaží toto namluvit. Je ze strany zla. Snaží se vás zviklat ve víře v Boha milujícího. Nenechte se tedy zmást.

Bůh s naší hříšností počítá. Miluje nás a tak nám stále odpouští, když své hříchy přiznáváme. Odpouští tak zásadním způsobem, že je bere z nás a nechává je u sebe, abychom se s nimi nemuseli vléct svým životem, abychom jimi nemuseli být svázaní, ale mohli žít od nich svobodně. Aby se nám lépe šlo.

On je pečující Otec. Záleží mu na každém z nás. Tedy i na vás. A to naprosto zásadním způsobem. Je to On, který se raduje, když máte radost a pláče s vámi, když máte zármutek. Jeho láska přesahuje všechny naše představy. Je to On, který touží po vztahu s vámi. Byl by rád, kdybyste ho uviděla tak, jak je, a utíkala k němu se vším, co žijete. S radostí i strachem, s bolestí. Dokonce i s tím, když jste na Něj naštvaná. On nestojí o nějaké hrané postoje, ale o to abyste s ním byla tak jak jste. Když jste na Něj naštvaná, tak je potřeba za ním jít a říct Mu to. Jen aby to člověk takto mohl dělat, je třeba uvěřit v to, že On je skutečná láska.

Pak ta výtka bude mít spíš podobu –

"Bože, zlobím se, protože tomu, co se děje nerozumím, i když ti věřím, že ty ano, a že pro mě děláš vše, aby můj život stál za to. Že mě chráníš před mými špatnými volbami, které bych si zvolila, protože nevidím tak dobře jako ty na následky. Ale jsem jen člověk. Mám své představy o tom, co bych ráda, a tak mě bolí, když je něco jinak než chci, i když se na Tebe spoléhám...."

Tomuto Bůh dobře rozumí.

Píšete, že vás když jste šťastná srazí na kolena. Víte, často to jsou situace, kdy nás na kolena nesráží Bůh, ale spíše člověk, který zneužije svou svobodu a jedná s vámi nedobře. Zkuste se, prosím, podívat na ty konkrétní situace, kdy máte takové pocity, jestli vina není na straně člověka.

Z toho, co jste napsala mám trochu dojem, že z Boha máte svým způsobem strach. Bylo by dobré pro sebe najít duchovní vedení – nejlépe kněze – který by si s vámi o Bohu povídal nebo k takovým hovorům o Bohu někoho doporučil, abyste mohla najít s Bohem osobní vztah a radost z něj.

Pokud byste snad měla pocit, že vám v láskyplném pohledu na Boha brání např. to, že jste měla s vaším tátou zraňující vztah – a to netuším, jen je to opravdu časté a tato zkušenost zkresluje vztah k Bohu - pak by možná stálo zajet na víkend pro ženy, které mají podobnou zkušenost. Podívejte se, prosím, na nabídku www.setkani.org a zde na nabídku víkendu s názvem Navždy tátovo děvče.

Moc vám držím palce, aby se vám začalo vést lépe. Abyste našla úhel pohledu, ve kterém Boha uvidíte a zamilujete si Ho. Beru vás s tím vším do modlitby.

Kategorie otázky: Bůh