Proč musel Ježíš zemřít; nevyslyšená modlitba

Dobrý den,
vyrůstala jsem ve věřící rodině, a tak jsem spoustu věcí brala tak nějak automaticky. Nyní se ale vyskytlo pár věcí, se kterýma si nevím rady, proto se obracím na Vás...

- Proč Bůh vyžadoval Ježíšovu smrt? Pro sebe si to vysvětluji tak, že to bylo jen kvůli nám, abychom měli před očima tu oběť, že by s námi nic menšího nepohnulo, ale že Bůh by nic takového ani nechtěl.

- Co se děje v eucharistii? .... Čím víc se nad tím zamýšlím, tím méně tomu sama rozumím...

- Mívám při modlitbě pocit, že mě Bůh nevyslyší, že se modlím jen tak ze setrvačnosti, že si ani nezasloužím být pro svou hříšnost, vyslyšena; že jsou jiní Bohu milí, které vždy vyslyší... Vím, že to tak asi není, ale nedokážu se toho pocitu zbavit....
Děkuji za odpověď.

Dobrý den,

Proč Bůh vyžadoval Ježíšovu smrt?

Vidíte věci správně. Jen malé upřesnění: Bůh ´nevyžadoval´ a nechtěl smrt svého syna. Stejně, jako matka, která položila život za své dítě dopředu nepředpokládala, že zemře. Ale když přišla do situace ohrožení, pak to udělala nějak ze sebe, aniž by si kladla otázku. (Znáte asi případ Jany Mollové nar. 1963 z Itálie). Je třeba nevidět smrt Ježíše jako chtěnou Otcem. Ježíš ´dává svůj život´ dobrovolně, jak to také sám o sobě říká: ´Nikdo mi ho nebere, ale já jej dávám sám od sebe.´ Jan 10:18 Stalo se to, řekla bych, tak nějak samo. Bůh to rozhodně necílil a nechtěl. To by nebyl Bůh lásky, ale Bůh hrůzy. Ježíš přišel, abychom poznali Otce. A mnoho nám o něm vyprávěl. Přesně to bylo cílem Boha a cílem Ježíšova života. A při naplňování tohoto poslání se ´takřka náhodou´ stalo, že Ježíš byl přiveden až k oběti života. Rozhodně to ale nebylo cílem. Jistě, jak píšete: tak vysoký projev lásky člověkem snáze pohne, než jen jiné věci.

Co se děje v eucharistii?

Jde o základní tajemství onoho ´DARU sebe sama´, o kterém se zmiňujete v první otázce. Pouze ´v darovaní se´ člověk nalezne radost a pokoj. Jinak je život plochý. Stejně se například můžete dívat na dar nového života dítěti v manželství. Vždy je něco v nepořádku, když někteří manželé odmítají mít děti. Dítě jako dar dává smysl manželství. V celibátu je to stejné – dar sebe sama dává smysl celibátu. Je to vrchol a centrum života s Kristem, následovat ho v sebedarování. A proto považujeme jako katolíci za důležitou svátost Eucharistie (a adorace) jako kontemplaci tohoto vrcholného tajemství.

Všimněte si, že jako nekomtemplujeme např. narození Ježíše (i když o Vánocích u jesliček se to tak také dá pojmout), nebo zázrak v Káně. Při adoraci se na oltář nevystavuje Betlém a jesličky, nebo ikona s vyobrazením zázraku v Káně… Ale předkládáme jako předmět kontemplace právě Eucharistii - ono darování Ježíšova života. Ježíše, který šel ve své lásce až do konce. To je totiž ono nejhlubší a nejpodstatnější, směrovka našeho života. Opět mějte na mysli, co jsem psala v první odpovědi. Cílem našeho života není se trýznit a trápit, abych darovala svůj život. Tak by to bylo opět špatně. Pravým cílem je milovat. No a při té příležitosti se občas stane, že jsem přivedena až k nějakému menšímu či většímu sebezáporu z lásky ke druhým. Ale cílem je láskyplný co nejhlubší vztah – k Bohu a k bližnímu.

Mívám při modlitbě pocit, že mě Bůh nevyslyší

Jak asi sama víte – není nikdo, kdo by byl ´příliš´ hříšný. Jsou jen lidé, kteří odmítnou Boží odpuštění a tím se sami odsoudí a nepřijmou odpuštění. Problém tedy není v tom, že člověk moc hřešil, ale v tom, že nedokázal uvěřit, že mu Bůh odpouští. Proto ani Vy nejste příliš hříšná. Bůh se sklání k velkým hříšníkům – takřka platí pravidlo, čím větší hříšník, tím více se k němu Bůh sklání a tím je větší Boží radost nad jeho pokáním a smířením. Všimněte si, co je psáno v Bibli: ´Pravím vám, že právě tak bude v nebi větší radost nad jedním hříšníkem, který činí pokání, než nad devadesáti devíti spravedlivými, kteří pokání nepotřebují´. Lk 15,7

Cítíte se jako hříšník, ale nebe je pro vás otevřené. Jestli ovšem necítíte jeho odpuštění, pak něco není dobře. Možná je třeba, abyste nejprve odpustila také sama sobě, pak budete umět lépe prožít odpuštění Boží. K tomu by bylo třeba hovořit trochu déle o tom, proč cítíte svoji nehodnost. Myslím si, že když se vám podaří obnovit tuto důvěru: Je mi odpuštěno!, pak také budete schopna ucítit, že Bůh velmi pečlivě poslouchá všechno, co říkáte a také na Vaši modlitbu odpovídá.

Kladete si velmi dobré otázky, které jsou centrálními otázkami křesťanství. Stojí za to, abyste našla své odpovědi, ne odpovědi rodičů, katechetů či kněží. Proto vás chci povzbudit! Jestli jste v blízkosti lidí, kteří jsou ochotní a znají svoji víru, bude jistě přínosné, když si s nimi půjdete o těchto věcech popovídat.

Kategorie otázky: Hledání Boha, víry