Proč Bůh dopouští zlo?

Nedávno jsem viděla v TV záznam, kde se děti ptaly papeže Františka, proč Bůh dopouští zlo. Odpověď mě zarazila. Nevím, zda to byl jen nevydařený překlad, ale bylo řečeno, že se papež upřímně přiznal, že odpověď nezná.

Nezdá se mi pravděpodobné, že by na tuto otázku právě papež František neznal odpověď. Doufám jen, že se chtěl vyhnout nepochopení, protože lidé nejsou připraveni znát pravdu.

Stačí otázku otočit. Co by se stalo, kdyby Bůh zlo nedopustil?

Já znám jen dvě odpovědi a obě jsou děsivé:

1) Celé lidstvo by zahynulo.

2) Lidstvo by bylo násilně vedeno k dobru - bez svobody, zotročené.

Chápu, že je to těžké a velmi emotivní téma. Ale co pravda?

Milá...,
máte pravdu, že nějak takhle by se asi dalo ve stručnosti na tuto svízelnou otázku odpovědět. Ale také si dovedu představit, proč se do toho papež František nepustil a nechal toto téma raději otevřené. Ona totiž každá taková stručná odpověď na otázku po zlu vzbuzuje jen další otázky, otvírá další propasti úzkostí a pochybností a na samém konci je stejně „nevím“. A tak se mi zdá, že se papež František odpovědi ani tak nevyhnul, jako ji spíš zkrátil – vynechal celou střední část a prozradil rovnou „řešení“: tajemství zla zůstává tajemstvím, jeho první příčina a poslední důvod jsou lidskému rozumu skryty.

Nevím, jestli správně rozumím Vaší první odpovědi, ale zdá se, že míří k možnosti zničení lidstva po pádu do hříchu. Bůh by nechtěl zlo, a proto by raději zničil celé lidstvo: což je ovšem také zlo. A otázka by zůstala – proč to Bůh dopustil? Proč vůbec člověku dovolil zhřešit?

A zde nastupuje druhá odpověď: protože kdyby Bůh člověku nedovolil hřešit, znamenalo by to, že mu bere svobodu. Ale svoboda není totéž co možnost hřešit! Andělé v nebi, Panna Maria a svatí už nemohou zhřešit, protože vidí Boha tváří v tvář, a přesto mají svobodu (svoboda vůle patří nutně k jejich přirozenosti). Lze si tedy představit svobodné tvorstvo, které by bylo od samotného svého stvoření uchráněno hříchu a tudíž i zla. Stačilo by (teoreticky), kdyby každý svobodný tvor byl rovnou obdařen dokonalým patřením na Boží dobrotu, kdyby ho ani na okamžik neobestíral stín nevědomosti, který ho může svést na špatnou cestu. Zdá se totiž (podle sv. Augustina a jeho teologických následovníků), že i pád prvních andělů mělo na svědomí neúplné patření na Boha v okamžiku jejich stvoření. Nebo – jestliže byl nutný onen okamžik příklonu vůle v temnotě – proč Bůh nedal každému rozumovému tvoru účinnou milost, která by způsobila jeho (svobodné) rozhodnutí pro Boha? Není to protimluv, vždyť Bůh přece působí všechno, i že chceme i že činíme (Flp 2,13).

Proč tedy Bůh anděly a lidi nestvořil už rovnou v takovém stavu, v jakém jsou nyní v nebi? Nedá se říct, že ho tam milují málo nebo z donucení – a přece nemohou hřešit. Proč se k tomuto stavu – ke kterému, jak věříme, směřují celé dějiny spásy – muselo jít oklikou, přes zlo a hřích? To je opravdu velké tajemství. Tajemství kříže, ukřižovaného Krista jako vzorové příčiny nejen lidstva, ale celého stvoření. A zároveň tajemství součinnosti lidské svobody s Boží účinnou milostí. Nelze to pochopit ani vysvětlit – jen sklonit kolena a mlčet. Zvláště když vidíme, jak rozpoutané zlo zasahuje naprosto nevinné oběti, které nemají co do činění nejen s hříchem, ale dokonce ani se svobodou! Když trpí malé dítě, které ještě nemůže ani hřešit, těžko můžeme odpovědět, že je to proto, aby člověk miloval Boha svobodně. Taková odpověď by nejen zněla cynicky, ale dokonce by i cynická byla. Myslím, že to je ten hlavní důvod, proč papež František řekl své upřímné „nevím“. Zřejmě tušil, že otázka míří právě sem, k utrpení nevinných – proč jsou války, hladomory, přírodní katastrofy, proč umírají dětem rodiče a rodičům děti? Proč všechnu tu hrůzu Bůh dopouští? Opravdu nevíme. Na toto téma existuje mnoho knih (v poslední době např. Bernard Bro, Moc zla, vydal Krystal OP 2014) a teologických pojednání, a přesto se nedá říci, že by se dospělo k nějakému jasnému rozuzlení. Víme jen jedno: že je to Kristus, Bůh sám, který trpí, a doplňuje tak plnou míru svých útrap. I utrpení je Cesta, Pravda a Život.

Proto také věříme, víme, že všechno zlo bude nakonec korunováno vzkříšením a věčnou blažeností. A to je také jediná jistota, kterou máme ohledně tajemství zla. Někdy je tedy lepší mlčet než dávat neúplné odpovědi.

 

Kategorie otázky: Bůh, Zlo a utrpení ve světě