Nesrozumitelná katolická církev se spoustou nesrozumitelných pravidel

Dobrý den,
snažím se poznat Boha (nepatřím do žádné církve). Chtěla bych Vás poprosit o vysvětlení několika věcí:

1) Proč je v učení katolické církve tolik nepůvodních pravidel a nesrozumitelnosti? Proč je hlavní náplní čtení knihy, které obyčejný člověk pořádně nerozumí, ale psali ji ti, kteří byli prý "inspirovanější" Bohem. Proč se církev nezaměřuje hlavně na zlepšení pěstování duchovně-emocionálního prožívání kontaktu s Bohem, abychom s Bohem mohli co nejčastěji "mluvit" přímo?

K většímu sblížení s Bohem podle mého mínění vede upřímná modlitba, rozvíjení vzájemné lásky k bližním i k sobě samotnému a poznání Boha na základě nejhlubšího poznání vlastního nitra ... Zdá se mi, že katolická víra je příliš spoutaná tradicí a na dogmatech založenými pravidly, které je třeba neustále zdůvodňovat.

....

Stručně: Mám-li rozvinutý pocit lásky (pomocí modlitby, poznání atd.), jsem-li zakotvená v lásce, nepotřebuji pravidla. Láska vše reguluje sama, láska je ten zákon.
...

2) Proč to neustálé připomínání viny?
(placení za prvotní hřích, očistec, poslední soud)? Proč je předkládáno, že nám Bůh musí něco odpustit? Kdo nás "zná" a "chápe" (kdo jiný než náš Stvořitel?), chápe i příčiny všeho co děláme, počítá s tím. Chtěl to tak. Skrze svá pochybení se učíme větší lásce (na základě svobodné vůle je rozvoj, láska trvalejší).
Jak by Bůh-Láska mohl odsoudit třeba vraha? Můj pohled: Láska zlo ve vrahovi jednoduše přemění na sebe samu (po smrti určitě), protože je silnější.
....

Předem děkuji za odpověď.

Dobrý den,

děkujeme za Váš dotaz. Vaše otázky jsou poměrně široké a není možné, abych Vám uceleně odpověděl na všechny věci, kterých jste se dotkla.
..
Nabízím Vám otázky, které ve mně Vaše úvahy budí. Mohou Vám pomoci zamyslet se třeba hlouběji nad tématy, jimž se věnujete, a pomoci Vám ve Vašem osobním hledání.

1) ADD NEPŮVODNÍ PRAVIDLA
Nejprve se vyjadřujete k církvi a k jejím „nepůvodním pravidlům“. Církev tu žije 2000 let nikoli jako skupina zájemců o vztah s Bohem, ale jako ti, kdo věří, že jsou božím lidem. Způsob přebývání v dějinách se pochopitelně mění. Je něco špatného na tom, že si toto společenství vytváří pravidla soužití? Nepobuřovalo by Vás stejně, kdyby církev těch 2000 let trvala jen na těch původních pravidlech? Anebo je to spíše pojem „pravidlo“, které Vám je nesympatické? Píšete totiž dále, že víra je „příliš spoutaná tradicí a na dogmatech založenými pravidly, které je třeba neustále zdůvodňovat“. Zde se nastoluje otázka, zda je na tradici a pravidlech něco špatného. Co je na pravidle jako takovém špatné? A pokud někdo své přesvědčení zdůvodňuje, není to nakonec dobře? Jak se tváříme na někoho, kdo své přesvědčení naopak nijak nezdůvodňuje?

2) ADD BIBLE
Píšete, že hlavní náplní [zřejmě učení církve] je čtení knihy, které normální člověk nerozumí. Domnívám se, že to sice hlavní náplní života či učení církve není, ale nepovažuji čtení knihy, které někdo nerozumí, za nic špatného. Také nebudu rozumět studiím z pokročilé matematiky či anatomie.

Píšete dále, že „kontakt s Bohem“ je cosi, co by církev měla zlepšit, či pěstovat. Pokud církev věří, že se při čtení Písma může setkat s tím, co Bůh říká, není to náhodou také „kontakt s Bohem“, byť se nebude omezovat na emocionální prožívání? Pokud je bible pro křesťany důležitým textem, kterému – podle vás – „normální člověk nerozumí“, není pak správné snažit se tomuto textu porozumět a vyložit či přeložit to např. právě těm, kdo mu nerozumí? Nelze právě výklad Písma chápat jako to, co nazýváte „zlepšení pěstování … kontaktu s Bohem“?

3) ADD "NEPOTŘEBUJI PRAVIDLA"
Píšete, že „jste-li zakořeněna v lásce“, již „nepotřebujete pravidla“, protože „láska vše reguluje sama“. Regule je totéž co pravidlo, nemyslíte tím spíše, že člověk, který je zakořeněný v lásce, se chová podle pravidel, která mu předepisuje láska – a že tedy bez pravidel nežije?

4) ADD STÁLÉ PŘIPOMÍNÁNÍ VINY
Dále píšete, že se Vám nelíbí, že křesťané stále připomínají vinu. Mezi pochopením viny druhého a odpuštěním je velký rozdíl. Pokud dáváte takový důraz právě na lásku, nepoznala jste nikdy, že milovat druhého lze pouze pokud mu odpustím, tj. nepřipomínám mu vinu, rezignuji na pomstu apod.?
Bůh je podle křesťanů ten, který nejen zná a chápe, ale také odpouští, protože je ten, kdo skutečně miluje. Hřích je pak svobodné rozhodnutí člověka udělat něco, co je v rozporu s boží vůlí či rozhodnutím – cosi, co mě od Boha a „komunikace“ s ním odvede. Strach, že mě něco od Boha odvede, mně pak pochopitelně od Boha neodvádí. Naše „negativní pocity“ nejsou nasměrovány vůči Bohu, ale vůči vlastnímu jednání, které k Bohu nepatří.

5) ADD POSLEDNÍ SOUD
Vaše námitky vůči spravedlivému Bohu (víra v poslední soud) mají tento důsledek: je-li jedno, jestli člověk dělá to či ono (např. vrah vraždí, jak uvádíte), protože nakonec po smrti Bůh-láska promění i toto zlo na Boha-lásku, pak je jedno, co člověk dělá a marný je i Váš závěr, že je zapotřebí preferovat dobro před zlem. Bůh člověku nabízí život věčný, tj. život s Bohem. Je možné, aby s Bohem bez dalšího – např. bez usmíření – žil někdo, kdo ve svém životě nese něco s Bohem neslučitelné, např. vraždu?

....

Kategorie otázky: Víra – nauka víry, katechismus, Hledání Boha, víry