Může být člověk šťastný i bez Boha?

Dobrý den, mám nějakou jistotu, že pokud budu žít s Bohem, budu v životě šťastný? Může být člověk šťastný i bez Boha?

Vaše otázka jde přímo k jádru lidství. Máte úplnou pravdu, i když ji přímo nevyslovujete: člověk je stvořen proto, aby byl šťastný. Ne až někdy na onom světě, ale už tady a teď. Cesta ke štěstí je trochu klopotná, protože člověk a s ním celý svět je nějaký pokažený, ale rozhodně nesmíme na štěstí rezignovat, protože to bychom rezignovali na samotné lidství. Tedy: jak na to? Začnu nejprve druhou otázkou: Lze být šťastný i bez Boha?

Na první pohled se zdá, že to jde docela dobře. Je mnoho lidí, kteří „to zkusili, a šlo to“. Když se ale podrobněji zadíváme na anatomii takového štěstí, zjistíme, že bývá dost omezené. Nejde ani tak o to, jestli stačí člověku ke štěstí tři auta nebo hezká rodina, basa lahváčů nebo povznášející kulturní zážitky. Na první pohled jsou to sice hodnoty nesouměřitelné, ale přece je může spojovat společný jmenovatel: definuji si sám svůj vlastní svět, v něm své hodnoty a také svou spokojenost. Svoje štěstí si ohradím ohrádkou, za kterou raději moc nevykukuji. Pak je recept na štěstí jednoduchý: se vším, co dělám, jsem spokojený. Co mi nepřináší spokojenost, to nedělám. Nikomu neškodím (v lepším případě), takže se ani nedostávám do konfliktů. Občas mi něco trochu zamíchá kartami, ale všude je něco, že? Někdy, pravda, se takto pracně vystavěné štěstí zhroutí jak domeček z karet – tragedií, zradou, zklamáním, nepřízní osudu… ale často ve své spokojenosti člověk dožije až do smrti, aniž by pocítil potřebu své hodnoty revidovat či měřit něčím jiným. Ano, spíš je to spokojenost než štěstí.

Štěstí, které nabízí Bůh, je poněkud náročnější. Neměří se totiž mnou samým a mými definicemi štěstí. Počítá s nejširšími souvislostmi světa a stále se mě ptá: je šťastný také tento tvůj bližní? Odpovídá tvá spokojenost řádu světa? Takové štěstí pořád vykukuje přes vlastní ohrádku a kontroluje, jestli je v souladu s pravdou. Je součástí jakéhosi „velkého Štěstí“, které se v křesťanské tradici obvykle nazývá „nebeské království“ nebo „blaženost“. Jeho charakteristickým znakem je, že se samovolně šíří a rozdává, často i na úkor vlastní pohodlnosti.

K takovému náročnému pojetí štěstí jsou někdy přitahováni i lidé, kteří „nežijí s Bohem“, přinejmenším ne s křesťanským. Většinou však lze u nich vystopovat jakýsi duchovní přesah, i když svůj cíl nazývají jinak nebo ho jen tuší, touží po něm nebo se po něm ptají. Bez cíle, bez Boha, bez jeho lásky a pomoci se totiž jaksi vytrácí důvod, proč by takový nesobecký život měl být „šťastný“… chybí mu napájecí zdroj.

A tady se dostáváme k Vaší první otázce. Ano, je to skutečně tak – žít s Bohem znamená být šťastný. Dokonce se dá říct, že je to synonymum. Žít s Bohem znamená připojit se k velkému pohybu štěstí (pokoje, nebeského království) do všech stran, být jeho součástí a šiřitelem, znamená to znát svůj cíl, být vnitřně naplněn. Je to prý nakonec tak mocná radost, že před ní bledne i bída, trápení, pronásledování a smrt, jak o tom svědčí svatý Pavel, mnozí světci a mučedníci.

Zbývá otázka, co to znamená „žít s Bohem“. Bohu můžeme ve svém životě přiřknout různé funkce. Někdo ho vidí jako šéfa, jiný ho pasuje na svého číšníka nebo rovnou automat na kávu. Pak často slyšíme nářky, které se dají přirovnat k nespokojenosti zaměstnance nebo zákazníka. Bible však přirovnává vztah člověka s Bohem ke svazku dítěte s Otcem a snoubenky s Ženichem. Vidíme v tom, jaká míra důvěry, pokory, úcty, vzájemné komunikace, poznání a lásky je potřeba, aby se dalo mluvit o „životě s Bohem“. Teprve takový vztah může založit hluboké štěstí, které netrvá bezpodmínečně na vlastní spokojenosti, ba dokonce vydrží jako pevný základ pod vším neštěstím, které může člověka potkat. Ostatně jako v manželství, s tím rozdílem, že náš Ženich je dokonalý.

A to je asi ten nejnápadnější rozdíl mezi „štěstím“, které se dá dosáhnout lidskými silami, a štěstím, které nabízí Bůh. To první je závislé na mnoha věcech a okolnostech, je velmi křehké a pořád se musí „ladit“, případně redefinovat. To druhé sídlí v mnohem větších hlubinách lidské bytosti a nepotřebuje nic, jen Boha… a kromě toho věříme, že plynule ústí do věčného Štěstí.

Kategorie otázky: Víra a život (život z víry), Hledání smyslu života, Hodnota života, bioetika, Hledání Boha, víry