Manželství nebo zasvěcený život?

Díky Boží milosti jsem zažila silný pocit obrácení, po kterém následovaly intenzivní doteky Boží lásky. Když jsem si uvědomila velikost Jeho lásky i přes všechny mé viny, zcela jsem se Mu tenkrát odevzdala s tím, že mi bylo úplně jedno, co se mnou udělá, zda mě povolá do řehole, nebo do manželství. Sama jsem ale tenkrát byla natolik naplněna Jeho přítomností, zamilovaná, že bych volila raději zasvěcený život. Věděla jsem, že žádný muž nebude dokonalý tak jako Ježíš. Ve své odevzdanosti jsem ale nenadále potkala chlapce a zamilovali jsme se. Brala jsem to tedy jako jasné Boží povolání tímto směrem.
...
Jenže praktické okolnosti naší společné budoucnosti vůbec nenasvědčují. Nemáme ani jeden žádné zázemí a sňatek se tak jeví naprosto nereálný. Oba přemýšlíme, zda to není znamení od Boha, že chce, abychom šli jiným směrem – zasvěceným životem.

Na druhou stranu, když ale uvažuji o klášteru, který mě stále přitahuje, jasně pociťuji, že bych musela mnohé věci obětovat. Přitom v životopisech svatých, kteří vstoupili do řádu, nic takového není. Všude se setkávám s tím, že byli natolik oslněni Boží láskou, že nemohli jednat jinak. Jako by tedy nic neztráceli. Já to mám ovšem jinak. Vím jasně o Boží lásce a vím, že nic se jí nemůže vyrovnat, zároveň bych však pociťovala jako oběť vzdání se partnerského života a mateřství. Proto si říkám, jestli by bylo takové rozhodnutí správné.
...
Pociťují zasvěcené osoby určitý rozpor, tedy, že se vzdávají určitých milých věcí světa? Nebo je povolání platné jen tehdy, když je člověk zcela přemožen Boží láskou? Nevím, zda mi rozumíte, ale moc prosím, aspoň o malou radu. Cítím, že není nic krásnějšího než plnit vůli Boží, ale jak ji někdy poznat....?
...

Dobrý den,
záležitost povolání je opravdu velmi osobní. Bylo by, myslím, velice nezodpovědné říkat Vám, který stav je pro Vás vhodný. Proto se omezím jen na pár poznámek:

Pokud cítíte jako překážku ke sňatku Vaši materiální situaci, může to být projev Vašeho hledání a nejistoty. Ještě nejste plně rozhodnuti. O tom svědčí Vaše úvahy o zasvěceném životě. To není nic špatného. Musíte však dojít k nějakému rozhodnutí. Jestliže věříte, že Bůh Vás volá do manželství, musíte se rozhodnout. Rozhodnout se jeden pro druhého a věřit, že až se vezmete, Bůh Vám přidá i to ostatní. Jestliže však rozhodnuti nejste, bude nutné zvolit si duchovního průvodce, který by Vás na cestě Vašeho rozhodování doprovázel.

Další věcí je pocit oběti, když si představíte, že byste se měla vzdát mateřství. Oběť patří k životu. V manželství a rodičovství je mnoho příležitostí k obětem. Dokonce si troufám říci, že když je dítě malé, pro rodiče to je jedna velká oběť. Je tu však jeden důležitý prvek. Každá oběť se děje proto, aby mohlo vzklíčit něco nového (Jan 12, 24). Pokud tomu tak není, nejde o oběť, ale o zmar.

Každý člověk je povolán k lásce. To máme všichni společné. Různá je pouze forma - manželství, kněžství, řehole. Všechny tři formy představují život zasvěcený Pánu - každá jiným způsobem. Kněžství je spoluprácí na vykoupení. Řehole je prorockým rozměrem ukazujícím, že naše budoucnost je v Bohu.

Manželství je spoluprací na stvořitelském díle, službou životu, který vzniká z lásky manželů. V souvislosti s Vámi se mi vybavila 5. kapitola listu sv. Pavla Efezanům, verše 21 - 33. Píše se v ní o tajemství, které manželství znázorňuje - vztah muže a ženy jako vztah Krista a církve. Je zde určitá hierarchie: muž je hlavou ženy a hlavou muže je Kristus (1 Kor 11, 3). Tak jako Kristus miluje církev, tak má muž milovat svou ženu a obráceně. Žena tedy nejenže může, ale dokonce má (nebo přímo musí) vidět ve svém muži Krista. Ovšem samozřejmě ne tak, aby ho zatěžovala požadavkem na stejnou dokonalost. Oba jsou na cestě vzrůstu a na této cestě se musí vzájemně podporovat. To je potřeba přijmout.

Tolik tedy stručně k Vašemu dotazu. Kéž Vás Bůh doprovází na Vaší cestě.

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle