Ježíšova smrt? Proč ji Bůh potřeboval?

Proč musel Ježíš umřít na kříži? Copak já chci smrt někoho, kdo mi ublížil? Bůh nám přece může odpustit bez toho, aby chtěl po svém synovi smrt. Podle mě dokonalá láska neznamená potřebu utrpení. Je tedy Bůh vůbec láska?
…
Proč nám Bůh dal do srdce to svinstvo – touhu být jako Bůh? Nechci ubližovat, ale proč, když Boha prosím o sílu, nedá mi ji? On chce, abychom milovali každého člověka. Já na to nemám, opravdu často nemám sílu milovat, pomáhat doma, hrát si s mladším sourozencem, často jsem protivná, ubližuju,... Na jedné straně nás takové stvořil (už Adam a Eva se postavili proti Bohu), na druhé chce, abychom byli jiní. Proč? Nemůžeme za to, narodili jsme se přirozeně hříšní.
...
Nechápu taky, proč se v Bibli tvrdí, že trestem za hřích je smrt. Proč Bůh touží trestat za něco, co mi druzí už dávno odpustili?
….

Bůh stvořil tento svět, aby žil, ne aby skomíral. Stvořil ho jako krásný. Má v něm zalíbení. Zamiloval si naši nedokonalost. A to nejen tehdy na počátku, před prvotním hříchem, ale i dnes. Každý den pro nás tvoří nový den, doprovází nás každou sekundu... a miluje nás. Je to hezky vyjádřeno v Písni písní 1, 15; 4,1.7.9.

Příběh Adama a Evy je literární druh mýtus. Mýtus se v naší kultuře zachoval jen v pohádkách nebo národních pověstech. Příběh z 1. kapitoly Geneze nechce říci, že by svět byl stvořen za sedm dní, neříká, že byl jeden Adam a jedna Eva, ale že svět má svůj počátek v Bohu - a mohou pak žít i dinosauři a mohl být velký třesk - a že Bůh stvořil člověka ve dvou formách jako muže a ženu, kteří když jsou dohromady jsou člověkem ve své celistvosti. A zlo? V biblické zprávě o stvoření vystupuje jako had. Had je zvíře, které není vidět, které číhá ve skrytu na svou kořist, potichu se plazí kolem a pak zezadu zákeřně uštkne, nebo které se ovíjí a stahuje se okolo oběti než se ta udusí.

Dále narážíš na problém lidské svobody. Pouze svobodný člověk může milovat. Bůh lidskou svobodu plně respektuje. Respektuje ji tak, že můžeme zabít druhého člověka, vyhladit celý národ, zničit celou planetu, nebo dokonce popřít, že je tu on - Tvůrce. Bůh dal člověku svobodu, dal mu své přátelství. Člověk však toto přátelství zradil, a proto ztratil onu blízkost přítele. Ježíš ztracené přátelství s člověkem obnovil. Jeho Otec, o kterém tak často mluví, si ani v nejmenším nepřál, aby jeho milovaný Syn trpěl. On ho poslal, aby ukázal člověku lásku až do krajnosti. A Syn jeho vůli splnil. Že to mělo formu tak bolestnou... "O, felix culpa" (jak šťastná vina), zpíváme ve velikonočním chvalozpěvu. Je pro nás radostí a štěstím, že vidíme Ježíše i ve svých bolestech i smrti. Pohled na kříž je krásný. Víc jak Ježíšova bolest nás má uchvacovat pohled na krásu lásky, která se nám dává cele. Pohled na kříž je krásný, protože na něm září Boží láska.

Taky jsem kdysi přemýšlel, proč v pohádce o zlaté rybce si dotyčný nepřál v prvním přání, aby jich měl ještě dalších tisíc. Ale o tom je zase lidská svoboda. Bůh je příliš diskrétní ve své lásce a nedává nám důkazy o své existenci. Leda znamení a do těch znamení vkládá tolik světla, by ten, kdo je hledá, je viděl, ale zároveň tolik tmy, aby ten, kdo nehledá je nenalezl. Orgánem, kterým vidíme Boha, je víra.

A pokud jsi někdy ve svém životě potkala Boha, který je tvým Otcem (ne policajtem, který hlídá a pokutuje tvé přestupky; nebo despotou, který by si liboval ve tvých slzách), vidíš, že nejsi nula, ale jeho milovaná dcera. A pokud to víš, pak víš i to, že hřích je dobrovolná a vědomá facka Bohu, i kdyby to bylo tvému sourozenci. Protože Otce bolí, když se mu perou děti. (analogií můžeme vidět ve svém životě spoustu). Pak se rádi budeme setkávat s Otcem a řekneme mu: "Promiň, mlátím sourozence." A on bude rád, když uvidí, že po této omluvě bude následovat usmíření se sourozencem. Když se nad tím zamyslíš, tak pro zdravé vztahy je potřeba všechno.

Jestliže budeme přemýšlet o Bohu Otci, pak proč nám nedá všechno? Zase bychom mohli najít přirovnání. Otec ví, co je pro nás dobré, a tak nám něco taky nedá, i když my si dupneme, že to chceme. Je třeba být k sobě trpělivý. Někdy to trvá dlouho, než pochopíme, že to, co jsme chtěli, je nesmysl.

Modlíme se modlitbu Otče náš... Mezi jinými prosbami říkáme i "chléb náš vezdejší dej nám dnes." Mohl bych to parafrázovat a říci: "To, co potřebujeme jen pro dnešní den, dej nám právě dnes." Neprosíme o zítřek, ale o dnešek. Důležitá je přítomnost. Nikdy si nenakřečkujeme dopředu.

Vím, že jsem ti neodpověděl úplně na vše, ale myslím, že to bude pro tentokrát všechno. Doporučuji ti studovat teologii (nemyslím tím školu, ale občas se nebát a sáhnout po nějaké kvalitní teologické literatuře). A taky víc čti Písmo a snaž se ho pochopit v jeho celistvosti. A nakonec ti doporučím Katechismus katolické církve. Ani ten ti nenabídne vyčerpávající odpovědi, jako spíš směr tvým myšlenkám.

Kategorie otázky: Bůh, Křesťanství, Ježíš