Je někdy nezodpovědné důvěřovat Bohu?

Dobrý den,
Můj dotaz zní: Jak moc důvěřovat Bohu? Kde je ta hranice mezi tím nechat věci na Bohu a např. využívat poznatky dnešní vědy či různé prostředky civilizace?

Je např. projevem víry nechat počet dětí na Bohu? Nebo je to nezodpovědnost? Nebo jiný příklad. Setkala jsem se s přístupem: „Musíme se všichni vejít do jednoho auta, tak jezdíme bez autosedaček. Důvěřuji Bohu.“ Nebo: „Nebojím se rodit doma. Důvěřuji Bohu.“

Nejsou některé věci jen "lidský výmysl", aby si člověk zjednodušil život, smyl ze sebe vinu, měl pocit, že udělal maximum, a tak vlastně spoléhal víc na sebe, než na Boha? Nebo tyto prostředky k ochraně lidského života (jako autosedačky, odbornou lékařskou péči, nebo PPR,...atd.) nabízí Bůh?

V té souvislosti se mi vybavuje jeden vtip.
.Je doba povodní a v jednom malém městečku klečí pan farář před oltářem.
Ve chvíli, kdy voda dosáhla až ke kostelu vstoupí dovnitř policista a říká panu faráři: „Velebný otče, pojďte se mnou, odvezu Vás autem do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“
Když už je vody v kostele tolik, že pan farář musel vyběhnout na zvonici, jede kolem loď a hasič, co v ní jede, povídá: „Velebný otče, pojeďte se mnou, odvezu Vás do bezpečí.“
„Děkuji Ti synu, ale zůstanu. Mě ochrání Bůh.“
Když už je vody tolik, že pan farář musel vylézt na věžičku, letí kolem armádní helikoptéra a z ampliónu se ozve: „Připevněte si kolem těla ten popruh a my Vás odneseme do bezpečí.“
A pan farář křičí: „Zůstanu. Mě zachrání Bůh.“
Helikoptéra tedy odletí a velebný otec se utopí. Když přijde k Bohu, vyčítavě se ho ptá, proč ho nezachránil a ten mu odpovídá: „A co jsem měl udělat víc? Poslal jsem Ti tam policisty, hasiče i vojsko!!!“

Já vím, že nám Bůh dal svobodnou vůli, ale..?

Na svůj dotaz jste si de facto odpověděla sama uvedeným vtipem. Bůh nás lidi stvořil jako bytosti duchové i tělesné (např. andělé jsou pouze duchové). V běžném životě se každý, kdo chce poctivě žít s Pánem Ježíšem, musí mnohokrát potýkat s podobnými otázkami, jaké si kladete i Vy. Velkou pomocí v hledání odpovědí nám je postoj církve. Věříme přeci, že jí vede sám Duch svatý. Doporučuji Vám, více se zajímejte o to, co církev říká.

Církev například doporučuje PPR. Nebojte se projít potřebným výcvikem. Vždyť v této metodě nejde jen o "bránění početí". Ale o sebepoznání, fungování těla, vnímání sebe samé jako Božího stvoření volaného k předávání života…

Člověk, který nepoužívá autosedačky - asi tak jedná z finanční nouze, nemá na větší auto. Ale stejně bych to považoval za pokroucené a svévolné spoléhání na Boží ochranu. Pokud by takto vezl děti v nějaké naléhavé situaci, tak se to dá omluvit. Ale praktikovat to jako normu, je velmi nezodpovědné.

Stejně tak rození dětí doma: některé ženy se k tomuto způsobu uchylují, protože mají negativní zkušenosti s naším zdravotnictvím. Vůbec se jim nedivím, ale jako lékař domácí porody nedoporučuji z jednoho jediného důvodu - když bude jakákoliv komplikace, v porodnici je pediatr u dítěte do minuty, ale doma? Ani nejzkušenější porodní asistentka nezmůže to, co tým, který má k dispozici i potřebné nástroje, přístroje a medikaci.

Kategorie otázky: Pochybnosti a krize víry