Jak poznat povolání - není to krok do neznáma?

Chvála Kristu!

Rád využiji vaši službu anonymní pomoci. Nevím proč,
ale mám bariéru mluvit o tom s naším knězem, třebaže si uvědomuju, že jeho osobní pomoc by mi byla cenější.
Poslední rok přemýšlím, jestli mě Bůh nevolá ke kněžské službě. Zatím studuji, ale aktivně se podílím na životě v naší farnosti a tato služba Bohu mě naplňuje.

Ale přichází pochyby: V první řadě vůbec netuším, zda bych v tak těžkém povolání obstál. Uvědomuju si nelehkost této služby.
Také si nejsem jist, není-li má cesta naplánována k manželství. Věnuji dětem ve farnosti, možná bych dobře vychovával potomstvo, předával zkušenosti. Nevím, obě cesty se mi zdají schůdné.

Být knězem je obrovské životní odříkání. Mám i světské koníčky, mnoho přátel... Nevím, zda bych dokázal opustit vše, na čem mi záleží.

Přemýšlím, zda dokončit studium na VŠ a poté třeba změnit školu. Výhodou by bylo, že bych si dopřál dlouhou dobu na rozmyšlenou, třeba by se vytříbilo, že na teologii vůbec jít nemám. Nebo se naopak v tomto rozhodnutí jen utvrdím a budu zbylé roky na VŠ "trpět" a přečkávat.

Cítím se jako mezi 2 mlýn. koly. Pořád očekávám, že mě to nějak semele a vyjdu s jednou jasnou odpovědí. Ale místo toho se to jen mele a mele...

Mohu se tedy zeptat na Váš pohled a názor? Je lépe vyčkat? Jaká je praxe druhých? Mívají bohoslovci jasno, nebo dělají trochu riskantní krok do neznáma?

Milý ...!

Díky za Tvůj dotaz, který jde přímo z hloubi duše a je doprovázený upřímnou a poctivou snahou nalézt to spráné řešení. Myslím, že takový postoj je velmi vhodný a přinese své ovoce.

Stojíš plný sil a Božích obdarování na životním rozcestí, ve kterém máš zodpovědně dát směr svému dalšímu životu. Tato chvíle i vše, co bude následovat, je ovlivněno tím, jaká je Tvá víra, Tvé hodnoty, Tvůj život, lidé kolem Tebe,... Celé rozhodování dostane úplně jiný rozměr, když si pravdivě odpovíš na otázku: co je pro mě to podstatné?

Každému křesťanovi ve Tvé situaci bych doporučil, aby si uvědomil toto: MŮJ ŽIVOT JE MI DÁN OD BOHA JAKO DAR A ZÁROVEŇ JAKO ÚKOL. Z toho vyplývá jednak postoj vděčnosti a důvěry vůči Bohu a jednak snaha hledat jeho vůli, čili jinými slovy usilovat o svatost. To je základní poslání každého křesťana ať je povolán k manželství, ke kněžství nebo k čemukoliv jinému. Když tedy tím nejdůležitějším v životě pro Tebe bude Bůh a Ty se vydáš do jeho vůle, můžeš si být jist, že tu správnou formu následování Krista objevíš. Jistě už teď zakoušíš, že když kráčíš po jeho cestách a sloužíš s láskou svým bližním, On se o Tebe stará, váš vztah roste, jeho přitažlivost sílí a dostává se Ti stále nového poznání o Něm i o sobě.

Vedle oné základní volby Boha je pak řada dalších konkrétních věcí, které bych Ti chtěl doporučit, protože jistě mohou být světlem a pomocí pro Tvé další rozhodování: pravidelná modlitba za poznání životního povolání, duchovní četba a rozjímání, kvalitní duchovní vůdce, společenství věřících, kde se můžeš cítit jako doma, aktivity, ve kterých druhým lidem nezištně sloužíš, čas od času duchovní obnova, apod.

Co se týká současných bohoslovců, jejich rozhodnutí prochází zkouškami a zráním po celou dobu formace v přípravném ročníku (tzv. Teologický konvikt) a v semináři (5 let). Zvláště ti mladší si někdy sami nebo na doporučení představených dávají třeba rok přerušení a někde pracují, aby více vyzráli po lidské stránce, poznali lépe realitu světa a měli příležitost zkoumat své povolání i v jiných podmínkách.

Není výjimkou, že do semináře přicházejí již absolventi jiných fakult, což by bylo možné za současného stavu doporučit zřejmě i Tobě. Myslím, že nemáš kam spěchat, zvláště pokud si ještě nejsi úplně jistý. Pokud však Boží povolání pocítíš již teď velmi naléhavě, můžeš se zkusit přihlásit již od příštího roku. Nakonec Boží vůli poznáš i podle toho, co Ti řekne ústy Tvého biskupa církev - jestli tě přijme hned nebo to odloží až po ukončení studia na VŠ.

Ještě krátce k dalším Tvým dotazům:

Co se týká výkonu kněžství, mám za to, že každý, kdo má předpoklady pro to, aby byl dobrým otcem, bude i dobrým duchovním pastýřem (duševní zdraví a přirozené předpoklady jsou jednou ze známek kněžského povolání).

Z úkolů, které patří ke kněžské službě, není třeba mít strach - kvalitní studium, pastýřské srdce a Boží milost jsou základem "úspěchu".

Co se týká koníčků a přátel, zpravidla to je tak, že v období formace musí člověk mnoho lidí a zálib jakoby "ztratit". Právě pro to, aby nelpěl na ničem jiném kromě Boha. Pak však přijde chvíle, kdy se koníčky ve vhodné dimenzi mohou stát součástí služby Božímu lidu a přátelé jednou z velmi cenných životních opor.

Přeji Ti neustálou otevřenost pro Boží věci, dostatek světla pro každé Tvé rozhodnutí a hodně trpělivosti v následování Krista!

Kategorie otázky: Povolání, boží vůle