Hmatatelný důkaz Boží existence

Dobrý den,
mám následující dotaz. Dělám chybu, když nevěřím v boha? Myslím si, že pokud bůh stvořil náš svět, udělal to záměrně tak, aby se o tom nic nevědělo, jinak by nám zde o sobě zanechal nějaký hmatatelný a nesporný důkaz. Já jsem se však s žádným takovým důkazem nesetkal. Jak můžu věřit?

Vážený pane,
bohužel je pro nás věc trochu složitější. Hledáte-li nesporný důkaz o Bohu, s lítostí Vám zaručuji, že ho nenajdete. Ale se stejnou lítostí Vám zaručuji, že nenajdete ani žádný důkaz jeho neexistence. Lze se pouze rozhodnout! Bez rozhodnutí to nejde. Lze jen ignorovat, což je ale také rozhodnutí.

Myslím, že v první řadě musíme hledat pravdu! Žádné poučky nás nezachrání. Jde o hledání pravdy.
Zkusme se ale vrátit k otázce "setkat se s důkazem", jak jste to sám formuloval. Zde vidím největší chybu otázky. My se nikdy nesetkáme se stoprocentním důkazem. Ale můžeme se setkat s Bohem! Možná to zní jako slovíčkaření, ale je to zásadní věc. Snad můžeme použít přirovnání, i když je jistě omezené: sirotek nikdy neviděl maminku. Právem by měl předpokládat, že nikdy žádná neexistovala? Ale kdo mu dal život? To, že nevidíme, ještě nic neříká o existenci či neexistenci. Když se setká s maminkou, až do nedávna platilo: „Lze jen uvěřit, že právě tato žena je mojí matkou.“ Klíčové bylo setkání, ale bez víry bylo ztraceno. A i když dnes máme testy DNA, i odborníci řeknou, že na 99,9 ale nikoli na 100jde o pokrevní matku. Stoprocentní důkaz není.

Hledáme-li Boha, je třeba především hledat prostředky, které jsou adekvátní komunikaci s Bohem. U Boha nelze použít smysly, jako jsou oči či hmat. Jestliže je skutečně Bůh bohem, pak musí mít jinou podstatu než my. Musí stát mimo hmotnou realitu. Jak ho ale potkat? Jedině v na rovině nějak korespondující té jeho, tedy ve svém vlastním nejniternějším já. Tím, že ztišíme své nitro, přestaneme snít či hnát hlavou své myšlenky a v tichu nasloucháme vlastnímu srdci. Pak promlouvá Bůh, pak jeho hlas zaslechneme. Nejde o artikulovaná slova a pokyny (to je spíš úkaz psychické nemoci), jde o vnitřní pocity, které se hluboko v našem vlastním já odehrávají. Tam lze Boha potkat. Není to úplně samozřejmé. Není úplně snadné se ztišit, protože jsme se to většinou nikdy neučili. Ale jde to a je to fascinující. Tam, hluboko v srdci, potkáváme Boha. A odtud také "víme", že je.

Máme-li se ale poohlédnout po některých důkazech fyzického světa, pak přeci jen lze nějak postupovat:
Především zde stojí otázka "Kde se to vzalo?" Nemyslíme nyní evoluci, velký třesk,…ale kosmos jako hmotný svět se všemi formami, historií a podobami.

Hmota je forma (fyzikální) energie. Tutu fyzikální energii můžeme dělit, sčítat, popisovat, zkoumat,… Také tušíme, že velkou část této energie ještě vůbec neumíme zachytit. Avšak i když ji perfektně popíšeme, stále tu zůstává zásadní otázka: Kde se tato energie vzala? Jsou jen dvě principiální odpovědi: 1) Fyzikální energie je věčná, a pak sama energie má v sobě božský princip!!! Odstále do stále, nepřetržitě existující. Myslím, že i prostý člověk chápe, že bez “čehosi“, co stojí mimo tuto energii, nemohla sama od sebe přejít z neexistence v existenci. Pokud neměla žádnou potenci, nemohla vzniknout ani existence.

2) A pak už zbývá jen druhá odpověď: Musí být „něco“ co je mimo existenci této energie, co jí dalo možnost být.
Pojďme ale postupovat i jinak: Opravdu VĚŘÍTE tomu, že je možné, aby se sám od sebe vyvinul biologický svět až k člověku schopnému létat do kosmu? Není-li žádný duchovní princip, pak platí nejen přísná pravidla fyziky, ale i matematiky. Ani teorie chaosu ani jiné teorie zatím nenašly odpověď, která by byla alespoň trochu dostačující jako důkaz neexistence Boha.

Podívejme se například na matematickou pravděpodobnost procesu vývoje života z neživé hmoty. Ano, existují teorie vzniku života na zemi díky mohutným výbojům. Ale statisticky je proces vývoje od anorganické hmoty, i když bombardované nesčetnými výboji, k organické hmotě resp. k živému vyvíjejícímu životu roven nule. Chápu, že jako lidé jsme opatrní věřit kde čemu. Ale matematika mluví nesmírně tvrdou řečí ve prospěch Boha, tedy přísně nahlíženo: pokud stavíte pouze na vědě, zatím nemůžete nevěřit. Pouze idealisté mohou rezignovat na matematickou pravděpodobnost a věřit, že Bůh není. Vím, že to zní tvrdě, ale je to tak.

Tím se nechci vyhnout množství otázek, které zdaleka nejsou tak jednoduché. I zde jde o téma velice bohaté a zasloužilo by si dlouhé hodiny přednášek. Rozhodně však nesouhlasím, „že pokud bůh stvořil náš svět, udělal to záměrně tak, aby se o tom nic nevědělo, jinak by nám zde o sobě zanechal nějaký hmatatelný a nesporný důkaz.“

Kategorie otázky: Bůh