Dospívající syn

Dobrý den,
obracím se na Vás s následující prosbou o pomoc či radu. Mám problém s mým dospívajícím synem. Uvědomuji si, že je ve věku, kdy se chování mění, formuje osobnost atd., vím také, že má spoustu dobrých vlastností, ale bohužel ho poslední dobou už nemůžu vůbec vystát.
….
Moc mě trápí, že to nezvládám a vybuchuji. Snažím se ho mít rád, přemáhat se, modlím se za něho, ale nejde to k lepšímu. Vím, že je to můj hřích, stydím se za to.
….

Dobrý den,
Být rodičem, to opravdu vůbec není lehké. A naše děti se někdy ( a někdy často) chovají tak, že bychom je snad i vyměnili. A pak je nám to zase líto a stydíme se, jací to jsme rodičové...
Všechny tyto pocity k nám někdy patří a jako křesťané máme velkou výhodu, že nemáme k dispozici jen své lidské síly, ale také moc a lásku Boží.

Bůh nás opravdu vybízí k lásce, protože on sám je láska – láska je Boží podstatou. Ale co to ta láska vlastně je? To se právě máme svým životem naučit. Jsem přesvědčena, že právě proto jsme na světě – abychom se naučili milovat a tak se jednou proměněni mohli vrátit zpět domů. K Otci – Lásce.

Takhle když to napíši, tak si můžete říci ,,ale to jsou všechno jen slova, zbožné fráze, ale co to prakticky znamená pro můj život, pro můj vztah se synem...?‘‘ Především to znamená, že se pro žití lásky skutečně rozhodnete. Řeknete si: ,,ANO, chci svého syna milovat‘‘. A pak začnete hledat způsoby, jak to UDĚLAT. Láska totiž není pocit, ale čin. Skutek, kterým tomu druhému dělám dobře. To vyžaduje na začátku rozhodnutí, že mu opravdu přeji dobro. A pak to znamená velké hledání, vynalézavost, přemýšlení, zkoušení, někdy sebezapření, trpělivost.........

Někdy děláme hodně chyb tím, že to ,,dobře‘‘ pro druhého děláme podle sebe. Málo se na druhého díváme – jaký je, co potřebuje, co má rád, co mu pomůže k dobrému vývoji a růstu....
,,Dobře‘‘, které platilo pro syna v 10 letech už nemusí být dobře, když je mu 16. Teď je v období, kdy hledá, kdo vlastně je, buduje si své sebe-vědomí. Objevuje, co umí, co ne, jaké má vlastnosti a je potřeba, aby to vše přijal, jako součást sebe sama. Pak teprve může pracovat na tom, co by mohl na sobě změnit, v čem by mohl růst a zdokonalovat se, kde je jeho místo v životě, jaké má dary, jak může naplnit svůj život, jaké jsou ty jeho vlastní nohy, na které by se měl pomalu stavět.....Je to velmi náročné období jak pro něj, tak pro vás rodiče. A u syna je daleko větší nárok na otce (u dcery zase na matku), aby dokázal trochu ustoupit ze své mužské pozice, aby syn si mohl trochu ,,vyzkoušet‘‘ co to vlastně znamená být mužem.

Znamená to kromě jiného přijetí odpovědnosti za svá rozhodnutí. A to lze jen tehdy, když pocítí následky svých činů. V 16 letech by měl být jasně postaven před volbu – ,,škola je příprava na Tvoji profesi, na Tvůj život ne na život nás rodičů. Jak teď budeš studovat, jaké podmínky si teď vytvoříš pro další cestu, to je už na Tobě. Už nejsi malý kluk, více svobody a možností sám rozhodovat znamená více odpovědnosti a nesení všech důsledků, které tato rozhodnutí přinášejí.....‘‘.

V tomhle věku zvlášť platí, že pokud chceme kritizovat a trestat, měly by předtím naše děti pociťovat naši lásku, měly by zakoušet, že jsou hodnotní, cenní, že je spousta situací, kdy se chovají dobře a my to vidíme, radujeme se z toho a dáváme jim to najevo, chválíme je, děkujeme.......ale upřímně a pravdivě. Někdy nám to může připadat téměř nemožné objevit na našich dětech něco pozitivního, ale může to být i tím, že dobré věci bereme jako samozřejmost. Podle toho, co píšete, tak Vy sám vidíte, že ve Vašem synovi je i mnoho dobrého, možná jde jen o to mu to vhodným způsobem připomenout, ocenit. Pochvala, ocenění nebo povzbuzení od otce má pro syna obrovskou cenu a opravdu ho tím posilujete a budujete k dobrému.

Pokud jde o Vás a Váš vztah k Bohu. Možná se zkuste podívat na to, v jakého Boha věříte? Jak si ho představujete? Je laskavý a milosrdný nebo spíše přísný a vyžadující? (Často si do obrazu Boha promítáme vlastního otce). Předkládejte mu v modlitbě vše, co Vás tíží – pravdivě a otevřeně. A proste ho o pomoc a vedení při každém setkání se synem. Možná místo myšlenek na to, co asi hrozného zase bude až syn přijde, přemýšlejte, o čem spolu mluvit, na co se zeptat, jak svého syna připravit na život. Ptejte se ho, co prožívá, co mu udělalo radost, co ho tíží, co potřebuje, aby se mu dobře dařilo, aby si svoji dospělost nemusel dokazovat protesty vůči rodičům nebo škole....
Při svátosti smíření věc vyznávejte, řekněte, s čím bojujete, jak padáte, můžete poprosit kněze i o radu.

Přeji Vám i Vašemu synovi, abyste se k sobě přiblížili, trochu si vzájemně porozuměli a spolu hledali i cestu k Bohu. Zkoušeli jste se někdy spolu modlit za svůj vzájemný vztah?
Kéž Vám i celé Vaší rodině Bůh požehná, chrání vás od zlého, ujišťuje o své lásce a naplňuje nadějí.
Pokojné dny.

Kategorie otázky: Výchova, rodiče a děti