Mars a Venuše v kostele (Josef Hes)

Muž potřebuje mít cíl, ženě ale o duchovní výkony nejde ...

z knihy Muž a žena - dva různé světy? , vydal(o): Katolický týdeník

Muž potřebuje mít cíl, a to cíl hodnotný a svým způsobem namáhavý, za který by se vyplatilo bojovat. Muž je svým prehistorickým zaměřením lovec a bojovník a není možno tuto jeho vlastnost pomíjet. A dokonce by bylo škoda ji aktivně nevyužít. Má-li muž pocit, že o jeho služby není zájem, že "není potřeba", nebo dokonce že není brán jako lovec, ale jako kořist, že byl "uloven" do církve, a tím to končí, začne se cítit velice špatně. Je potom jenom otázkou času, kdy se stáhne do pozadí, nebo se ztratí úplně.

* * *

Ženě nejde o duchovní výkony, ke kterým snadno sklouzne muž, ale o skutečné setkávání se s Bohem jako s někým, kdo jí rozumí, před kým může volně projevovat své city, pocity, prožitky, přání, sny, starosti, neúspěchy, nepochopení, ale i radosti a nadšení. V Bohu se cítí být přijímána a milována.

Muž je schopen velkých výkonů, obtížněji už ztišení, přemýšlení o sobě, zpytování svědomí, přiznání vlastních slabostí a chyb... To jsou pro muže věci obtížnější než pro ženu.

Navíc má muž ještě z Marsu v sobě pevně zakotvenou zásadu, že to, co ještě funguje, se neopravuje, dokud to není rozbité. Žena má tendenci věci vylepšovat, muž má tendenci nedělat to, co nemusí.

Proč by se tedy muž účastnil duchovních obnov nebo exercicií? To je už tak zle? Vždyť přece jeho duchovní život "ještě funguje". Zvlášť nebezpečné je, když k tomu přistoupí ještě pocit, že žena chce, aby jel na exercicie, aby se "zlepšil". Ženina snaha "zlepšovat" muže skončí ve většině případů neúspěchem, spíše má dokonce opačný účinek.
Muž je ochoten účastnit se duchovních akcí v případě, kdy jasně cítí, že mu prospějí k jeho další činnosti, k lepším "výkonům".

* * *

Je-li kostel, kam žena pravidelně dochází, "jejím kostelem", pak je pro ni příjemné, může-li se spolupodílet na výzdobě a "oživování" vnitřního prostoru. Tím si zde vytváří domov, tím se zde začíná cítit doma. Pak si zde může také "odpočinout".

Muž v kostele vítá klid a ticho. Potřebuje mlčet a nebýt rušen, aby se mohl ponořit do sebe a začít přemýšlet. Pobožnosti a modlitby před a po mši ho spíše ruší a zneklidňují.

Vlastní mše může být pro muže obtížná. Není zde ani pohodlné ticho a klid, aby mohl přemýšlet nebo odpočívat, na druhé straně zde není ani šance k aktivitě, aby se mohl projevit. Po kajícím zamyšlení, co "neudělal a měl udělat" muž netouží, to mu připomíná doma manželka. Nechce-li muž pouze "vypnout" a probrat se ze svých vlastních myšlenek až při slovech "Jděte ve jménu Páně", musí skutečně jasně vědět, o co zde jde, co se zde odehrává, a podle možností se alespoň trochu někde aktivně zapojit - čtení, přímluvy, vedení ministrantů... Není to snadné ani pro duchovního ani pro muže samotného.

* * *

Pro muže se za celou dobu, co byl v kostele, v podstatě nic uchopitelného nevyřešilo. Zato pro ženu to bylo pěkné, i když většinou asi nebude schopna říci proč. Prostě se jí tam líbilo. Nebo nelíbilo. Ona tam nešla nic řešit, ona tam šla něco prožít. Setkat se s druhými lidmi, nechat se oslovit knězem, přemýšlet o sobě a zcela zvláštním způsobem se v atmosféře kostela setkat s Bohem. A to se jí pravděpodobně splnilo.

* * *

Rozdílný je způsob sdílení zkušeností a zážitků. Žena o nich mluví ráda a ráda je také poslouchá. Tak jako ráda poslouchala v dětství pohádky, které jasně ukazovaly nějakou hlubší hodnotu, tak ráda poslouchá zážitky a vyprávění druhých, aby na nich mohla prožívat i vlastní prožitky a jasněji si je uvědomila. Tím, že mluví o svých prožitcích, dává jim jasnější tvar, znovu je prožívá a může také plněji pochopit jejich dopad pro svůj život.

Muž takovéto sdílení často považuje za duševní exhibici. On tuto potřebu nemá. Věc se stala. V lepším případě byl za ni oceněn, proč o tom znovu mluvit. On sám nemá rád moralizování, proč by "poučoval" druhé, když ho nikdo o jasnou radu nežádal. A pokud ho někdo o radu požádal, pojme to jako řešení konkrétního úkolu, a ten bude řešit. Jeho vlastní prožitky do toho nepatří.

***

Z knihy Josefa Hese Mars a Venuše v kostele (Karmelitánské nakladatelství)